9 As 61/2007 — Nejvyšší správní soud

22 A 111/2013- 39 - text pokračování - 9 - 22 A 111/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., ve věci žalobkyně M. V., zastoupené Mgr. M. Z., advokátem se sídlem tř. S. 2, O., proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem v Olomouci, Jeremenkova 40a, za účasti osoby na řízení zúčastněné Dipl. Ing. M. S., o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 30.8.2013 č.j. KUOK 71583/2013, ve věci povolení změny stavby, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 30.8.2013, č.j. KUOK 71583/2013 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11.228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. M. Z., advokáta se sídlem tř. S. 2, O. III. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou podanou k soudu v zákonné lhůtě domáhá přezkoumání ve výroku označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Olomouce, Odboru stavebního, oddělení pozemních staveb (dále jen „stavební úřad“) ze dne 9.5.2013, č.j. SMOl/OPS/42/589/2013/Vy, kterým byla povolena změna stavby rodinného domu na pozemcích parc. č. X, X a X, všechny v k.ú. Holice u Olomouce, spočívající ve zrušení – neprovedení dvou střešních oken v místnosti č. 2.02 a namísto toho vybudování nového okna ve štítové zdi uvedené nemovitosti. Žalobkyně od počátku správního řízení namítala, že vybudováním okna ve štítové zdi domu stavebníků dojde k zásadnímu narušení jejího soukromí, neboť předmětné okno je nasměrováno na terasu a bazén žalobkyně, tj. velmi intimní část zahrady, kde žalobkyně tráví většinu volného času. Stavební úřad v rozhodnutí ze dne 9.5.2013 uvedl, že umístění předmětného okna v protilehlé zdi domu stavebníků neodporuje požadavkům na minimální vzdálenosti mezi rodinnými domy dle vyhlášky č. 501/2006 Sb., a dále že odpovídá i požadavkům požární bezpečnosti. Dále uvedl, že při kontrole nemovitosti bylo zjištěno, že otvor ve štítové zdi byl v průběhu stavby zazděn. Námitku narušení soukromí označil za námitku obtěžování nahlížením nad míru přiměřenou poměrům ve smyslu § 127 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), s níž se může žalobkyně v případě, kdy k takovému obtěžování v budoucnu skutečně dojde, obrátit na soud. Žalovaný k odvolání žalobkyně v napadeném rozhodnutí potvrdil správnost právních závěrů stavebního úřadu. Uvedl, že stavební úřad může posoudit námitku narušení soukromí toliko z pohledu stavebních předpisů, což učinil. Současně však uvedl, že z rozsudků Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) ze dne 30.10.2012, sp. zn. 22 Cdo 583/2011 a ze dne 12.12.2000, sp. zn. 22 Cdo 1629/1999 lze dovodit, že za imisi by bylo možné považovat soustavné narušování soukromí, prováděné fotografováním či filmováním či jiným závažným způsobem. Dále z rozsudku NS žalovaný dovodil, že k takovému narušení může dojít v případě, že by došlo vlivem změny stavby k narušení soukromí vlivem nahlížení do dosud uzavřených prostor s tím, že onu změnu by neodůvodňovaly oprávněné zájmy toho, kdo změnu provedl, tedy že stavebník by neměl jiný zájem než ten, že bude nahlížet do soukromí sousedního vlastníka. Dále žalovaný uvedl, že prostory žalobkyně nebyly dosud nijak uzavřeny – zacloněny, neboť do těchto domů již dříve mohli nahlížet vlastníci protilehlých rodinných domů, situovaných severovýchodně od nemovitosti žalobkyně a bytového domu, situovaného severozápadně od její nemovitosti. Obtěžování rovněž nelze dle žalovaného předjímat u domu, který není dosud dokončen a nebylo zahájeno jeho užívání. Dále uvedl, že každý dočasně ponechaný otvor u rozestavěné stavby nelze považovat za rozpor s projektovou dokumentací a že v posuzované věci nebylo možné jednoznačně potvrdit, zda byl předmětný otvor ponechán záměrně jako otvor pro budoucí okno nebo zda slouží jako montážní otvor při výstavbě rodinného domu. Dále zdůraznil, že řízení o změně stavby před jejím dokončením je návrhové a stavební úřad tedy posuzuje úplnost žádosti a potřebné dokumentace a soulad navržených změn s právními předpisy. Žalobkyně v žalobě namítala, že: 1) žalovaný potvrdil názor stavebního úřadu, že námitka narušení soukromí je soukromoprávní námitkou budoucích imisí, kterou se není stavební úřad oprávněn zabývat, avšak přesto se jí následně věcně zabýval, čímž porušil zásadu dvojinstančnosti správního řízení; 2) závěr žalovaného, že nemovitost žalobkyně byla již dříve otevřena pohledům z okolních nemovitostí, nemá oporu ve spise. Žalovaný zjevně vycházel toliko z účelově zkresleného vyjádření stavebníků pramenícího z naprosté neznalosti místních poměrů, aniž by k uvedenému zjištění bylo provedeno jakékoli dokazování. Skutečnost je taková, že kolem domu žalobkyně jsou ze stran, které sousedí s rodinnými domy, vysázeny vzrostlé stromy, bytový dům je umístěn v ulici za rohem, tudíž ani odtud do nemovitosti žalobkyně nelze nahlížet. Jediné místo, z nějž je potenciální možnost nahlížení, je právě okno ve štítové zdi domu stavebníků. Žalobkyně přitom proti stavbě stavebníků dle projektové dokumentace ničeho nenamítala. Důvod změny stavby není žalobkyni znám. Žalobkyně proto navrhla provedení místního šetření; 3) stavebníci vybudovali otvor pro okno ve štítové zdi ještě před podáním žádosti o povolení změny stavby. Provádění stavby v rozporu se schválenou projektovou dokumentací ohlásila žalobkyně stavebnímu úřadu, který provedl předem avizovanou kontrolu, tudíž stavebníci okenní otvor zazdili. Jelikož je v místě pro otvor dle předložené fotodokumentace vybudován překlad, nejedná se zjevně o pouhý stavební otvor, nýbrž otvor okenní, čemuž nasvědčuje právě i podaná žádost o změnu stavby. Změnu stavby před dokončením je však oprávněn stavební úřad povolit pouze tehdy, pokud dosud nebyla provedena; 4) z prohlášení žalovaného, že stavební úřad zkoumá toliko úplnost žádosti a podkladů, vyplývá, že se správní orgán zabývá toliko formálními náležitostmi a faktický stav není pro rozhodnutí důležitý. Takový postup je v rozporu se zásadou materiální pravdy a zásadou ochrany oprávněných zájmů osob. Správní orgány se zjevně nezabývaly ochranou zájmů žalobkyně jako vlastníka sousední nemovitosti. Je proto nutné posoudit, zda mají stavebníci závažný důvod k povolení změny a zároveň posoudit, zda tento důvod převažuje nad zásahem do práva žalobkyně na soukromí. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě neuvedl nad rámec odůvodnění napadeného rozhodnutí žádné nové skutečnosti. Do řízení před soudem se přihlásil současný vlastník změnou dotčené nemovitosti Dipl. Ing. M. S., který se však k žalobě nevyjádřil. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Žalovaný kvalifikoval námitku narušení soukromí žalobkyně povolením změny stavby jako soukromoprávní námitku budoucích imisí. O občanskoprávním obsahu uvedené námitky nemá krajský soud pochyb. NS v rozsudku ze dne 5.9.2000, sp. zn. 22 Cdo 1150/99 dovodil z dikce § 11 odst. 1 OZ (právo na ochranu osobnosti) a § 127 odst. 1 OZ (srov. obrat „se musí zdržet všeho, čím by ... obtěžoval jiného“), že právně významné mohou být i tzv. imateriální imise, tedy za určitých okolností i obtěžování pohledem. Své rozhodnutí o námitce narušování soukromí založil žalovaný na názoru, že správním orgánům ve stavebním řízení přísluší posoudit důvodnost takové námitky toliko optikou stavebních předpisů - stavebního zákona a prováděcích předpisů, tj. vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území a vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na výstavbu. Naopak odmítl, že by byl stavební úřad příslušný aplikovat § 127 (starého) občanského zákoníku, upravujícího tzv. sousedská práva. Následně však citoval a analyzoval rozsudky NS, týkající se ochrany soukromí, a dále vyvrátil důvodnost námitky žalobkyně skutkovým závěrem o tom, že soukromí žalobkyně nemůže být předmětnou změnou stavby dotčeno, neboť již nyní dochází k jeho narušování. Již zmíněná dvojakost v přístupu žalovaného k předmětné námitce činí odůvodnění jeho rozhodnutí vnitřně rozporným, a tudíž nesrozumitelným. Soudu tak není zřejmé, zda žalovaný ve skutečnosti posuzoval relevantnost námitky narušování soukromí žalobkyně toliko z pohledu exaktních parametrů prováděcích vyhlášek ke stavebnímu zákonu, tj. z hlediska minimálních odstupových vzdáleností staveb, či zda považoval za přípustné zabývat se jí šíře, ve smyslu občanskoprávním. K vyřešení sporné otázky, podle jakých hledisek stavební úřad důvodnost uplatněné námitky posuzuje, je dle názoru soudu