3 As 51/2007 — Nejvyšší správní soud

22 A 88/2013- 34 - text pokračování - 7 - 22 A 88/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., ve věci žalobce R. P., zastoupeného JUDr. Petrem Tomancem, advokátem se sídlem Jungmannova 736/14, Praha 1, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 10.6.2012, č.j. KUOK 48347/2013, ve věci umístění stavby, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 10.6.2012, č.j. KUOK 48347/2013 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9.800 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Petra Tomance, advokáta se sídlem Jungmannova 736/14, Praha 1. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou k soudu v zákonné lhůtě domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Hranice (dále jen „MěÚ“) ze dne 12.2.2013, č.j. OSU/13480/12-14, jímž bylo rozhodnuto o umístění stavby „III/44029 Drahotuše – chodník km – 0,052 – 0,225 vpravo“ na pozemcích parc.č. 2808/1, 2808/8 a 2850 v k.ú. Drahotuše pro žadatele Město Hranice. Žalobce namítal, že rozhodnutí žalovaného je věcně nesprávné a nezákonné, neboť zasahuje do jeho práv, jelikož v důsledku realizace zamýšlené stavby chodníku by došlo k vážnému ohrožení výkonu vlastnických práv žalobce k pozemku parc. č. X v k.ú. Drahotuše a stavbě domu č.p. X v ulici L. nacházející se na tomto pozemku. Dále namítal, že MěÚ rozhodl na základě neúplně zjištěného skutkového stavu a v důsledku toho se žalovaný řádně, popř. vůbec nevypořádal s jeho námitkami. Konkrétně namítal, že: 1) se žalovaný nedostatečně vypořádal s jeho námitkou vlhnutí a zatopení nemovitosti. Jeho dům č.p. X je zbudován z nepálených cihel a tzv. utopen pod úrovní silnice č. III/44029. Mezi silnicí a domem je svah a při deších a při tání sněhu a ledu se zde hromadí voda, která domu škodí. Právě tyto skutečnosti měl žalobce na mysli, když v námitkách uváděl nebezpečí zatopení nemovitosti. Při výstavbě chodníku navazujícího na silnici se výškový rozdíl ještě zvýší, čímž se zvýší i ohrožení domu vzlínáním vody. Dešťová kanalizace zde vybudována není, je zde pouze kanalizace splašková. V rozhodnutí není v rozporu s § 9 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 503/2006 Sb. uvedena vzdálenost stavby chodníku ke stavbě domu žalobce. Stavbou chodníku se změní odtokové poměry, proto měl žadatel nechat zpracovat posudek, čímž by se stav odtokových poměrů postavil najisto; 2) se žalovaný nedostatečně vypořádal s jeho námitkou znemožnění dopravní obsluhy domu. Oproti stávajícímu stavu, kdy žalobce může zajíždět i nákladním autem na pozemek, do dvora domu č.p. X, a vozit zde vše, co potřebuje pro provoz domácnosti a stavební úpravy domu, plánovaný sjezd neumožní vjíždět vraty nákladním autem do dvora, a to z důvodu většího sklonu sjezdu a výše vjezdových vrat. Žalobce tak bude nucen skládat materiál na silnici nebo na chodník, a následně jej přenášet do dvora; 3) v námitkách i odvolání uvedl, že se zasypáním budou přenášet vibrace projíždějících vozů na jeho nemovitost. MěÚ k námitce žalobce uvedl, že se jedná o stavbu chodníku, po němž auta jezdit nebudou. Žalobce však svou námitkou nebrojil proti pojíždění vozidel po chodníku. Namítal, že na jeho dům č.p. X se budou přenášet vibrace způsobené projížděním vozidel po silnici č. III/44029, neboť stavba chodníku bude pevně stavebně spojená se silnicí v malé vzdálenosti od domu žalobce. Tyto otřesy naruší statiku domu. Žadatel měl proto nechat zpracovat posudek o vlivu projíždějících vozidel na statiku domu č.p. X aby mohla být námitka žalobce kvalifikovaně vyřešena. Žalovaný se námitkou přenosu vibrací nezabýval vůbec, což činí rozhodnutí nepřezkoumatelným. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K jednotlivým žalobním bodům uvedl, že: Ad 1) odvodnění chodníku bude zajištěno příčným sklonem vyspádovaným směrem k vozovce přilehlé komunikace. Stavbou chodníku dojde při osazení obrubníku k vytvoření umělé bariéry pro vodu volně stékající z vozovky silnice do přilehlého terénu. Odvedení srážkových vod ze stávající komunikace i nového chodníku bude zajištěno systémem uličních vpustí, které budou zaústěny do stávající dešťové kanalizace v obci, tudíž chodník bude řádně odvodněn. Znalecký posudek o odtokových poměrech nebylo nutné zpracovávat, neboť v obci dešťová kanalizace vybudována je, nic však žalobci nebránilo nechat znalecký posudek zpracovat a úřadu jej předložit; Ad 2) námitka je nedůvodná, neboť z výkresu č. 2 – Koordinační situace je zřejmé, že bude vybudován i sjezd k domu č.p. X, čímž bude dopravní napojení domu žalobce zajištěno; Ad 3) MěÚ se námitkou přenosu vibrací dostatečně zabýval, přičemž žalovaný se s vypořádáním námitky ztotožnil, tudíž je jeho rozhodnutí přezkoumatelné. Námitkou, že stavba chodníku je pevně stavebně spojená se silnicí a v malé vzdálenosti od domu žalobce a budou tak přenášeny vibrace projíždějících vozidel, se lze jakožto námitkou provedení stavby zabývat teprve ve stavebním řízení. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Všechny tři konkrétní žalobní body směřují vůči nedostatečnému vypořádání se žalovaného s odvolacími námitkami žalobce. Z konstantní a bohaté judikatury správních soudů vyplývá, že nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi námitkami, které v něm byly uplatněny, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku jeho důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Pro závěr, zda se odvolací orgán vypořádal, či dostatečně vypořádal s odvolacími námitkami účastníka, je tudíž logicky nezbytné zabývat se tím, jakým způsobem byla ta která námitka odvolatelem formulována. Nevypořádání se s námitkou vlhnutí a zatopení nemovitosti žalobce. Z obsahu spisu soud zjistil, že v řízení před MěÚ, v podáních z 19.11.2012 a 2.1.2013, žalobce ve vztahu k vlhnutí nemovitosti namítal, že „nemovitost bude vlhnout, dům je už nyní utopený, jsou tam svody z okapů, je tam plno inženýrských sítí, v případě havárie – chodník bude znamenat ztížení opravy, v zimě nemovitost vrhá stín, padají z ní kusy ledu a sněhu a tvoří se tam závěje – to by znamenalo zvýšené náklady na údržbu“. MěÚ ve výroku rozhodnutí ze dne 12.2.2013 výslovně uvedl, že „podél zemního tělesa chodníku bude osazena betonová tvárnice, přes sjezd k dotčené nemovitosti č.p. X bude položen odvodňovací žlab a pokračující tvárnice za sjezdem bude zaústěna do nové uliční vpusti v km 0,219743 která bude napojena v km 0,224629 na stávající vpust.“ V odůvodnění rozhodnutí vznesenou námitku zamítl s odůvodněním, že součástí projektové dokumentace je i řešení odvodnění navrhovaného chodníku, tak aby nedocházelo k poškození sousedních nemovitostí dešťovými vodami s tím, že proti předmětné dokumentaci nepodali žádné námitky správci technické a dopravní infrastruktury. V odvolání ze dne 28.2.2013 a doplnění ze dne 28.3.2013 žalobce námitku vlhnutí a zatápění jeho domu uplatnil zcela shodně jako v původních námitkách. Žalovaný k námitce uvedl, že „odvodnění chodníku bude zajištěno příčným sklonem vyspádovaným směrem k vozovce přilehlé komunikace. Stavbou chodníku dojde při osazení obrubníku k vytvoření umělé bariéry pro vodu volně stékající z vozovky silnice do přilehlého terénu. Odvedení srážkových vod ze stávající komunikace i nového chodníku bude zajištěno systémem uličních vpustí, které budou zaústěny do stávající dešťové kanalizace v obci. Z uvedeného je zřejmé, že chodník bude řádně odvodněn.“ Krajský soud hodnotí způsob, jakým se žalovaný s námitkou žalobce vypořádal, jako zcela dostatečný, neboť se s předmětnou námitkou vypořádal v té míře obecnosti, jak byla tato námitka formulována. Žalovaný popsal, jakým způsobem bude odvodnění umísťované stavby chodníku technicky vyřešeno, čímž vyvrátil, že by v důsledku umístění stavby došlo k negativní změně v odtokových poměrech v okolí nemovitosti žalobce a že by z tohoto důvodu měl dům žalobce vlhnout, či snad být přímo zatápěn. Žalobce ve správním řízení nekonkretizoval svou námitku jako v žalobě, tj. tak, že ohrožení své nemovitosti spatřuje ve zvýšení výškového rozdílu mezi chodníkem a domem, tudíž nelze spatřovat nezákonnost napadeného rozhodnutí v tom, že žalovaný nezaujal k této otázce konkrétnější stanovisko. Tvrzení žalobce v žalobě, že v místě není vybudována dešťová kanalizace, nýbrž toliko kanalizace splašková, naráží na vyjádření žalovaného, který výslovně uvádí, že v obci dešťov