6 Ads 57/2007 — Nejvyšší správní soud

60 Ad 4/2014- 54 - text pokračování - 8 - 60 Ad 4/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Berkovou ve věci žalobkyně L. M., bytem v H., J. 1322, zastoupené JUDr. Petrem Horákem, advokátem se sídlem U Sportovní haly 3, Olomouc, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze, Křížová 25, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 17. 7. 2014, č. j. X, ve věci vdovského důchodu, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 7. 2014, č. j. X se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 9. 2014 domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí, kterým byly zamítnuty námitky žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 12. 12. 2013, č. j. X, o odnětí vdovského důchodu od 10. 2. 2014. Podle § 50 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) vdovský důchod náleží po dobu jednoho roku od smrti manžela. Podle odst. 2 téhož ustanovení po uplynutí doby uvedené v odstavci 1 má vdova nárok na vdovský důchod, jestliže a) pečuje o nezaopatřené dítě, b) pečuje o dítě, které je závislé na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), c) pečuje o svého rodiče nebo rodiče zemřelého manžela, který s ní žije v domácnosti a je závislý na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), d) je invalidní ve třetím stupni, nebo e) dosáhla alespoň věku o 4 roky nižšího, než činí důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že žalobkyně nesplňuje podmínku § 50 odst. 2 písm. d) ZDP, neboť jí byl rozhodnutím ze dne 17. 9. 2013 odňat invalidní důchod po zjištění, že u žalobkyně došlo k poklesu pracovní schopnosti toliko v rozsahu 25 %, tj. žalobkyně není invalidní. Dále žalovaná uvedla, že žalobkyně nesplňuje ani podmínku § 50 odst. 2 písm. c) ZDP, neboť tvrzení žalobkyně, že pečuje o svou matku, V. M. (dále jen „matka žalobkyně“), která je závislá na péči jiné osoby ve IV. stupni, nebylo v řízení dostatečně prokázáno. Žalobkyně tuto skutečnost doložila pouze vlastním prohlášením, avšak nedošlo k potvrzení uvedené skutečnosti úřadem práce (dále jen „ÚP“), neboť žalobkyně ani přes opakované výzvy ÚP nedoložila na předepsaném tiskopise, jakým způsobem je její matce od října 2013 poskytována péče, a neumožnila provedení sociálního šetření k ověření uvedené skutečnosti. Žalobkyně požadovala zrušení napadeného rozhodnutí. Namítala, že se žalovaná zabývala splněním podmínek § 50 odst. 2 písm. c) ZDP nedostatečně. V rámci námitkového řízení žalovaná žalobkyni vyzvala pouze k doložení ověřené kopie rodného listu matky žalobkyně a čestného prohlášení o tom, že žije s matkou ve společné domácnosti, nikoli k doložení doby péče o osobu blízkou dle § 85 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. č. 582/1991 Sb.“). Rovněž žalovaná žalobkyni nepoučila o možnosti prokázat rozhodnou skutečnost postupem dle § 85 odst. 5 téhož zákona. Dne 23. 4. 2012 matka žalobkyně oznámila ÚP, podáním učiněným na předepsaném tiskopise, že jí je péče poskytována rovněž žalobkyní, a to již od roku 2004. Dne 30. 10. 2013, byť již nikoliv na tiskopise, oznámila matka žalobkyně ÚP, že došlo ke zúžení okruhu osob poskytujících péče s tím, že žalobkyně jí péči nadále poskytuje. Z těchto dokladů je zjevné, že žalobkyně péči o svou matku vykonávala i v době vydání napadaného rozhodnutí. Naopak výzvy ÚP odeslané žalobkyni dne 6. 2. 2014 a 13. 3. 2014 tak byly zcela bezpředmětné, neboť doba péče žalobkyně o její matku byla jednoznačně prokázána. Vyžadování sdělení na dalších tiskopisech považuje žalobkyně za přehnaný formalismus. Žalovaná následně žalobkyni nevyzvala a nepoučila o povinnosti ještě opětovně péči o matku prokazovat. Žalobkyně se tak mohla důvodně domnívat, že veškeré doklady žalované doložila (rodný list matky a čestné prohlášení), když pouze k doložení těchto skutečností byla žalovanou vyzvána. Výzvy ÚP nejsou rozhodné, neboť rozhodujícím správním orgánem ve věci byla žalovaná. Postupem žalované tak došlo k porušení § 4 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“) Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Zdůraznila, že žalobkyně potřebným způsobem, popsaným v napadeném rozhodnutí, péči o matku neprokázala. Dále odkázala na záznam pracovníka námitkového oddělení ze dne 17. 7. 2014, z něhož je zřejmé, že žalobkyně byla vyzvána k doložení předmětných rozhodných skutečností. Ke sdělením matky žalobkyně, adresovaným ÚP v roce 2012 a 2013 uvedla, že péči o závislou osobu bylo nutné prokázat za období rozhodné pro nárok na vdovský důchod. Při jednání soudu dne 29. 9. 2015 předložila žalobkyně k lékařskou zprávu, jakožto důkaz o době péče o svou matku. Dále předložila protokol sepsaný krajskou pobočkou ÚP v Olomouci, kontaktním pracovištěm Hranice dne 17. 9. 2015, který dle jejího názoru prokazuje skutečnost, že žalobkyně je závislá na volném uvážení úředníka ÚP o tom, zda jí potvrzení o péči vydá, neboť je zřejmé, že aniž by bylo provedeno místní šetření a aniž by žalobkyně předložila jakoukoliv novou žádost na tiskopise, byl jí ÚP ochoten vydat potvrzení o péči poskytované od července do září 2015. Je proto nepochopitelné, proč na základě stejných skutečností, nemůže vydat potvrzení o péči i za dobu od 10. 2. 2014. Dále navrhla k prokázání doby péče o svou matku výslech svědků. Žalovaná namítla, že předložené potvrzení ÚP se vztahuje na dobu, která následuje až po vydání napadeného rozhodnutí. E-mailová komunikace mezi úřednicemi OSSZ a ČSSZ byla dle žalované vedena z procesní opatrnosti, neboť byl úřednici ČSSZ zřejmý rozdíl mezi podmínkami nároku na vdovský důchod a podmínkami na rozsah a dobu péče pro zápočet do doby důchodového pojištění. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Z obsahu správního spisu a připojeného soudního spisu sp. zn. 72 Ad 47/2013 soud zjistil, že rozhodnutím ze dne 25. 11. 2013, č. j. X žalovaná zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod dle § 38 ZDP a odňala jí jej od 10. 2. 2014. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 25. 8. 2015, č. j. 72 Ad 47/2013-178, který nabyl právní moci dne 22. 9. 2015 byla žaloba žalobkyně proti předmětnému rozhodnutí zamítnuta. Rozhodnutím žalované ze dne 12. 12. 2013, č. j. X byl v reakci na uvedené rozhodnutí ze dne 25. 11. 2013 odňat žalobkyni od 10. 2. 2014 i vdovský důchod s odůvodněním, že žalobkyně není invalidní, tudíž nesplňuje podmínku trvání nároku na vdovský důchod dle § 50 odst. 2 písm. d) ZDP. V námitkách, doručených žalované 21. 1. 2014, žalobkyně namítla, že považuje za prokázanou podmínku nároku na vdovský důchod také podle § 50 odst. 2 písm. c) ZDP, tj. z důvodu péče o matku, s tím, že je na základě výzvy schopna doložit k uvedenému tvrzení podklady. Dne 23. 1. 2014 zaslala Mgr. A. T., úřední osoba vyřizující předmětné námitky žalobkyně, e-mail Ing. M. H., vedoucí oddělení důchodového pojištění OSSZ Přerov, dotaz, zda bylo ve věci péče o matku žalobkyně vydáno OSSZ Přerov rozhodnutí o době a rozsahu péče, případně zda podala žalobkyně žádost o zahájení řízení. Ing. H. sdělila, že takové rozhodnutí vydáno nebylo a nebylo ani zahájeno řízení o jeho vydání. Dále uvedla, že i kdyby žalobkyně žádost podala, byla by poučena o tom, že je dostačující zaslání potvrzení prokazující dobu poskytování péče o osobu blízkou z ÚP, jejího rodného listu a čestného prohlášení o vedení společné domácnosti. Dne 25. 4. 2014 žalovaná sdělila žalobkyni, že v rámci námitkového řízení provádí šetření u ÚP za účelem potvrzení doby poskytování péče o matku žalobkyně. Dále uvedla, že pro doplnění tohoto šetření žádá žalobkyni o zaslání ověřené kopie rodného listu její matky a čestného prohlášení žalobkyně o tom, že žije s matkou ve společné domácnosti. Tyto doklady žalobkyně předložila včetně potvrzení o tom, že je její matka závislá na péči jiné osoby ve IV. stupni. Současně dne 25. 4. 2014 žalovaná vyzvala ÚP k zaslání potvrzení prokazujícího dobu, po kterou žalobkyně poskytovala péči své matce, a stupeň její závislosti. ÚP dopisem ze dne 6. 5. 2014 sdělila žalované, že matka žalobkyně ukončila v říjnu 2013 pobyt v Domově seniorů Hranice a že po jejím odchodu s domova by jí péči měla pravděpodob