7 As 67/2005 — Nejvyšší správní soud

65 A 42/2016- 41 - text pokračování - 8 - 65 A 42/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Radkové, Ph.D., a soudkyň JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph. D., a Mgr. Barbory Berkové v právní věci žalobkyně P., spol. s r. o., se sídlem P. 545, U. H., zast. JUDr. Radkem Adámkem, advokátem se sídlem Cihlářská 19, Brno, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, za účasti osoby zúčastněné na řízení ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem Teplická 874/8, Děčín, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 5. 2016, č. j. KUOK 46519/2016, ve věci umístění stavby „kabelové vedení NN na ulici Dvorská ve Šternberku „Šternberk, Dvorská, JK TOOL – nové NNk“ na pozemku parc. č. 4689/10 (zastavěná plocha a nádvoří), 4693/5 (zastavěná plocha a nádvoří), 4681/1 (ostatní plocha), 4685 (ostatní plocha), 4689/3 (ostatní plocha), 4693/1 (ostatní plocha) v katastrálním území Šternberk“, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 5. 2016, č. j. KUOK 46519/2016, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobce k rukám jeho zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 12.228 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : [1] Dne 22. 5. 2016 byla doručena soudu žaloba proti rozhodnutí, citovanému v záhlaví. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Šternberk, stavebního odboru, ze dne 15. 10. 2015, č. j. MEST 58599/2015, jímž tento správní orgán umístil stavbu specifikovanou v záhlaví. [2] Žalobkyně v žalobě namítala, že jako účastník územního řízení nesouhlasila s umístěním stavby na svých pozemcích a nebylo vydáno rozhodnutí ve vyvlastňovacím řízení. Vadu rozhodnutí spatřoval žalobce v nesprávné interpretaci § 86 odst. 3 stavebního zákona. Pokud žadatel (osoba zúčastněná na řízení – ČEZ Distribuce, a. s. - stavebník) nedisponoval soukromoprávním ani veřejnoprávním titulem k pozemkům, kde má být stavba realizována, pak musí vyvlastňovací řízení předcházet řízení o umístění stavby. Tento postup nebyl v dané věci dodržen. I pokud by byl správný názor žalovaného, že vyvlastňovací řízení následuje po územním řízení, mělo rozhodnutí obsahovat úplné posouzení podmínek pro možnost vyvlastnění podle zákona o vyvlastnění. Ani podmínky vydaného rozhodnutí o umístění stavby nestanovují, aby před zahájením stavebních prací stavebník dosáhl rozhodnutí ve vyvlastňovacím řízení. [3] Zásah do vlastnických práv žalobce je nezákonný a neústavní. V předmětné věci stavebník nepředložil souhlas žalobkyně, ani takový souhlas netvrdil. Podle žalobkyně je podmínka existence titulu ke stavbě na cizím pozemku splněna až tehdy, kdy je vydáno rozhodnutí ve vyvlastňovacím řízení, tedy až je zřízeno věcné břemeno. Stavební úřad nemůže nahrazovat úřad vyvlastňovací a posoudit jako předběžnou otázku, zda nějakou nemovitost lze vyvlastnit, příp. za jakých podmínek, jak to vyplývá z názoru žalovaného. [4] Žalobkyně v průběhu správního řízení namítala, že nejsou splněny podmínky (§ 3 - § 5 zákona o vyvlastnění). Nemovitosti J. K. (JK TOOL), které se prostřednictvím předmětné přípojky mají do elektrické soustavy připojit, již do této soustavy připojeny jsou. Stavba kabelového vedení má vytvořit pouze alternativní (paralelní) elektrické vedení. Není tak splněna podmínka vyvlastnění podle § 3 a § 4 zákona o vyvlastnění, která navíc vyplývá z čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, tedy že vyvlastnění lze provést jen v takovém rozsahu, který je nezbytný pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem a pouze v nezbytném rozsahu. [5] Závěr žalovaného, že územní řízení musí předcházet vyvlastňovacímu řízení, ze zákona o vyvlastnění nevyplývá. Je absurdní, aby se nejdříve plýtvala energie na územní řízení (s pořízením náročné projektové dokumentace) a poté by teprve následovalo řízení vyvlastňovací, které nemusí vést k vyvlastnění. [6] Vydané rozhodnutí neobsahuje žádnou podmínku obstarat si soukromoprávní titul ke stavbě nebo rozhodnutí ve vyvlastňovacím řízení před zahájením stavby. Stavebník může již nyní na základě pravomocného rozhodnutí o umístění stavby zahájit stavební práce, protože v dané věci se stavební povolení nevyžaduje. Vydaným územním rozhodnutím tak došlo k nepřípustnému obejití vyvlastňovacího zákona. Tak může stavebník realizovat stavbu na cizím pozemku, což je bezprecedentní zásah do Ústavou chráněného vlastnického práva žalobce. [7] Správní orgány se ani nezabývaly tím, zda plánované vedení nemůže být umístěno v jiné trase, ve které by méně zasáhlo do práv žalobce. Tuto námitku žalobce vznesl, ale správní orgán I. stupně se jí odmítl zabývat s tím, že stavební řízení je návrhové. To však nevylučuje, aby stavební úřad hledal smír mezi účastníky řízení a sám iniciativně navrhoval řešení, která budou v souladu s veřejným zájmem i zájmy soukromými. V případě, kdy souhlas vlastníka má nahradit rozhodnutí ve vyvlastňovacím řízení, pak nemůže obstát argument, že územní rozhodnutí má být vydáno dříve než rozhodnutí o vyvlastnění. Takový postup by v případě neúspěšného vyvlastnění vedl k tomu, že by se muselo vést nové územní řízení o jiné podobě stavby. [8] Žalovaný i přes citaci § 25 odst. 4 energetického zákona ignoruje pravidlo podle tohoto ustanovení, tj. nezkoumal nezbytnost a přiměřenost omezení vlastnických práv žalobce. Buduje se totiž druhá elektrická přípojka pro J. K. (JK TOOL), který již do distribuční soustavy připojen je, a to kapacitně dostačujícím způsobem. Žalobce poukázal na § 170 odst. 1 písm. a) stavebního zákona o účelech vyvlastnění a na to, že stavba musí být vymezena ve stavebně plánovací dokumentaci a musí jít o stavbu technické infrastruktury. O tu jde, avšak není jako veřejně prospěšná vymezena v územně plánovací dokumentaci. Splněním této podmínky se správní orgány nezabývaly, a proto je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. [9] Žalovaný ve vyjádření k žalobě k námitce absence soukromoprávního a veřejnoprávního titulu k umístění stavby odkázal na § 86 odst. 3 stavebního zákona a § 25 odst. 4 energetického zákona. Podle žalovaného je možné stavbu umístit i bez souhlasu vlastníka pozemků, kde bude stavba postavena, protože jde o stavbu, kterou lze vyvlastnit. Územní řízení musí předcházet vyvlastnění, protože územní rozhodnutí je podkladem pro vyvlastnění. Umísťovaná stavba nevyžaduje podle § 103 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavební povolení či ohlášení. Pokud by mělo vyvlastňovací řízení předcházet územnímu řízení, postrádal by § 86 odst. 3 stavebního zákona smysl, neboť vydáním pozitivního rozhodnutí o vyvlastnění by již žadatel disponoval vlastnickým nebo jiným věcným právem k pozemku či stavbě. [10] Podle platného Územního plánu Šternberka, který nabyl účinnosti dne 5. 2. 2014, se dotčené pozemky nacházejí v ploše s funkčním využitím „VL – plocha výroby, skladování – lehký průmysl“ a současně v plochách, které jsou zařazeny v územní rezervě s označením R15 pro budoucí funkční využití „SM – plocha smíšená obytná městská“. Hlavním využitím plochy „VL“ je lehká výroba a skladování bez negativního vlivu na životní prostředí. Vymezenou územní rezervu je třeba respektovat a povolovat v ní pouze takové změny v území, které neznemožní nebo podstatně neztíží budoucí záměr. Plocha územní rezervy nemění stávající stav, ale naopak omezuje jeho změny. V plochách územních rezerv je dle územního plánu přípustné pouze jejich současné využití a údržba zeleně. Kabelové vedení NN podle napadeného rozhodnutí není v rozporu s funkčním využitím, pro které je územní rezerva vymezena. V ploše s funkčním využitím SM je mimo jiné jako přípustné využití vymezeno umístění nezbytné liniové trasy a plochy technické a dopravní infrastruktury. Záměr obsahuje umístění rozšíření stávající distribuční NN soustavy ČEZ, jde tedy o stavbu technické infrastruktury. Stavba je tedy v souladu s územním plánem. [11] Stavba je dále v souladu s Politikou územního rozvoje ČR (vč. schválení aktualizace podle usnesení vlády ze dne 15. 4. 2015 č. 276) a v souladu se Zásadami územního rozvoje Olomouckého kraje, resp. není s nimi v rozporu. Záměr je v souladu s cíli a úkoly územního plánování vymezenými v § 18 a § 19 stavebního zákona. Záměr směřuje k účelnému využití území s cílem dosáhnout obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů. Stavba je navržená převážně v bývalém podnikovém areálu, kde se nyní nachází ve stávajících objektech více provozoven. Navržené řešení nebude rušivým elementem v daném území, neboť se jedná o podzemní stavbu. Záměr respektuje stávající charakter území a danou urbanistickou strukturu, nenarušuje architektonické prvky v území a nezasahuje do krajinného rázu. [12] Podle § 86 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, jestliže žadatel nemá vl