6 Ads 33/2013 — Nejvyšší správní soud

65 Ad 2/2016- 30 - text  9 65 Ad 2/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a soudců Mgr. Barbory Berkové a Mgr. Michala Rendy ve věci žalobce: J. S. bytem U O. 142/8, O. zastoupeného advokátkou Mgr. Alicí Kubíčkovou, LL.M. sídlem Žitná 1575/49, Praha 1 proti žalovanému: Generální ředitel Vězeňské služby České republiky sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4 o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2016, č. j. VS-24849-8/ČJ-2016-800020-28, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce byl v době rozhodování služebních funkcionářů příslušníkem Vězeňské služby ČR, zařazeným ve vězeňské stráži Vazební věznice v Olomouci na pozici strážný-řidič. Rozhodnutím ředitele Vazební věznice Olomouc (dále jen „služební funkcionář I. stupně“) ze dne 8. 12. 2015, č. j. VS 12/358/001/2015-37/PERS/200 byl žalobce na dobu od 30. 12. 2015 do 29. 2. 2016 převelen k plnění služebních úkolů Policie ČR v Zařízení pro zajištění cizinců Drahonice podle § 36 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“). Služební funkcionář I. stupně odůvodnil rozhodnutí takto: „Jmenovaný je převelen na základě pokynu generálního ředitele ze dne 13. října 2015 č. j. VS 21/022/034/2015-50/VSJ/604. k plnění úkolů PČR v souvislosti s aktuální situací v oblasti nelegální migrace.“ 2. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 25. 4. 2016 zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Správnímu orgánu I. stupně vytkl, že tento závažným způsobem poškodil žalobce na jeho právech tím, že dle § 178 odst. 1, 2 písm. b) zákona o služebním poměru formálně nezahájil řízení a nepoučil žalobce o jeho procesních právech, avšak současně uvedl, že předmětné porušení nepovažuje za natolik závažné, aby mělo nutně za následek zrušení rozhodnutí, jelikož v odvolacím řízení měl žalobce příležitost veškerá svá procesní práva realizovat. Odvoláním namítanou absenci zdůvodnění, proč byl převelen právě žalobce, žalovaný rovněž označil za nedostatek, avšak poukázal na skutečnost, že služební funkcionář I. stupně musel rozhodnout operativně, neboť byla Česká republika aktuálně ohrožena nelegální migrací, přičemž zdůraznil také vrchnostenský prvek v řízení bezpečnostních sborů. K převelení tak dle žalovaného došlo v důležitém zájmu služby, vyjádřeném v předmětném nařízení vlády, přičemž došlo k převelení 3 příslušníků Vazební věznice Olomouc. K důvodům převelení konkrétní osoby žalobce žalovaný uvedl, že u žalobce byly shledány předpoklady pro práci s běženci, a to s ohledem na jeho jazykovou vybavenost a zkušenost z předchozího zaměstnání u Správy uprchlických zařízení ministerstva vnitra. Dále žalovaný vyloučil, že by se jednalo o šikanu či diskriminaci žalobce ze strany vedení Vazební věznice Olomouc a podrobně se zabýval jednotlivými kauzami, kdy si měl žalobce stěžovat u různých orgánů a institucí na poměry ve věznici. 3. Žalobce žalobou podanou ve lhůtě dle § 196 odst. 1 zákona o služebním poměru požadoval zrušení rozhodnutí služebních funkcionářů obou stupňů. Namítal, že: a) mu nebylo řádně oznámeno, tj. doručeno, zahájení řízení; b) nebyl dle § 172 a 174 zákona o služebním poměru poučen o svých procesních právech, zejména právu zvolit si v řízení ve věcech služebního poměru zmocněnce. Celé řízení, jakož i rozhodnutí služebního funkcionáře I. stupně tak bylo stiženo neodstranitelnou procesní vadou; c) rozhodnutí služebního funkcionáře I. stupně nebylo řádně odůvodněno, jelikož v ně byl zmíněn pouze pokyn žalovaného ze dne 13. 10. 2015, č. j. VS 21/022/034/2015-50/VJS/604, na základě kterého byl služební funkcionář I. stupně povinen převelet určitý počet příslušníků, neuvedl však žádné konkrétní důvody, proč byl převelen právě žalobce. Rozhodnutí služebního funkcionáře I. stupně je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Pokus žalovaného o doplnění odůvodnění v rámci žalobou napadeného rozhodnutí, není dostačující a je nutno na rozhodnutí služebních funkcionářů obou stupňů hledět jako na nepřezkoumatelná; d) žalovaný se nedostatečně vypořádal se zastavenými řízeními ve věci údajných kázeňských přestupků žalobce, vedenými pod č. j. VS 12/256/001/2015-37/PERS/200 a č. j. VS 13/276/003/2015-37/PERS/200. Uvedená řízení byla vždy zastavena dle § 188 zákona o služebním poměru ve prospěch žalobce a svědčí tak o projevu nerovného zacházení a šikany žalobce ze strany služebního funkcionáře I. stupně ve smyslu § 77 odst. 5 a 8 zákona o služebním poměru. Žalobce spatřuje souvislost mezi výše uvedenými kázeňskými řízeními a zadáváním služebních úkolů nesouvisejících s pracovním zařazením na služebním místě strážný – řidič koordinátor, z nichž nejzávažnějším bylo právě převelení do Drahonice. Všechna zmíněná jednání nebyla služebním funkcionářem I. stupně činěna vůči jakémukoliv jinému příslušníkovi na shodném či obdobném služebním místě. Dále žalobce upozornil na časovou souvislost uvedených kroků ze strany správního orgánu I. stupně, kdy tyto byly zahájeny poté, co žalobce upozornil na nesrovnalosti ve Vazební věznici Olomouc spočívající v proplácení školení profesní způsobilosti také osobám, které školení určené pro profesionální řidiče nepotřebují. 4. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. K žalobním bodům uvedl: ad a) formální doručení písemného oznámení o zahájení řízení není zákonem vyžadováno. Řízení je fakticky zahájeno dnem, kdy je účastníku ústně oznámeno příslušným vedoucím oddělením, že se o jeho převelení bude rozhodovat. V posuzované věci takové ústní oznámení proběhlo několik dní před vydáním prvoinstančního rozhodnutí. Zákon o služebním poměru nestanoví, jakou formu nebo obsahové náležitosti má takový úkon mít, postačí proto, aby byl dostatečně srozumitelný a účastník řízení věděl, že se jedná o zahájení řízení o konkrétní věci; ad b) převelení příslušníka je jednoduché rozhodnutí, které závisí na subjektivním určení příslušného vedoucího oddělení. Neexistuje žádný spis, tudíž není účastníka s čím před vydáním rozhodnutí seznamovat. Veškerá procesní práva žalobce tak byla zajištěna jeho právem podat odvolání příslušnému nadřízenému orgánu, což se také stalo. Žalobce si ostatně na porušení svých procesních práv nestěžoval ani v podaném odvolání; ad c) správní řízení tvoří jeden celek (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2003, č. j. 7 A 124/2000 – 39), proto lze vady řízení nebo rozhodnutí I. stupně odstranit v řízení odvolacím. Vedení formalizovaného řízení by mohlo vést k tomu, že důležitý zájem služby nebude řádně a včas naplňován. Jedinou zákonnou skutečností, jež může bránit převelení je dle § 85 zákona o služebním poměru těhotenství příslušnice či péče o dítě mladší 1 resp. 3 let, což v případě žalobce nebylo splněno. Rozhodnutí služebního funkcionáře I. stupně bylo vydáno v situaci, kdy byla Česká republika aktuálně ohrožena nelegální migrací cizích státních příslušníků, proto bylo nezbytné rozhodnout rychle a operativně. Neuvedení skutečností, proč byl vybrán právě konkrétně žalobce, není pro věc zásadní. Řízení ve věcech služebního poměru je řízením vrchnostenským, kde zásadní je prvek řízení a realizace rozkazů a není v něm místo na rozsáhlé úvahy a diskuze o cílech a smyslech rozkazů; ad d) námitky týkající se nátlaku na žalobce ze strany nadřízených jsou irelevantní a licoměrné a žalovaný se s nimi v napadeném rozhodnutí vypořádal. 5. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že rozhodnutím ze dne 8. 12. 2015 služební funkcionář I. stupně podle § 36 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru převelel žalobce na dobu od 30. 12. 2015 do 29. 2. 2016 k plnění služebních úkolů Policie ČR v Zařízení pro zajištění cizinců Drahonice. Rozhodnutí je odůvodněno odkazem na pokyn žalovaného ze dne 13. 10. 2015, č. j. VS 21/022/034/2015-50/VJS/604, k plnění úkolů Policie ČR v souvislosti s aktuální situací v oblasti nelegální migrace. Žalobce rozhodnutí služebního funkcionáře I. stupně osobně převzal dne 9. 12. 2015 a dne 16. 12. 2015 podal proti němu odvolání, v němž namítal, že své převelení do 374 km vzdálených Drahonic považuje za projev nerovného zacházení a šikany ze strany vedení Vazební věznice Olomouc vyvolaný tím, že podal na vedení věznice oznámení v souvislosti s prováděním profesních školení řidičů, přičemž již teď je ve Vazební věznici Olomouc o 1 strážného-řidiče méně. Žalovaný obratem požádalo služebního funkcionáře I. stupně o doložení, že v předmětné záležitosti bylo s žalobcem řádně zahájeno řízení ve věcech služebního poměru a že mu v této souvislosti bylo plně umožněno uplatnit jeho zákonná práva. Služební funkcionář I. stupně však na uvedenou výzvu odpověděl, že žádné písemné materiály není možno poskytnout, neboť v dané věci nejsou k dispozici. Na výzvu žalovaného se žalobce dne 8. 2. 2016 seznámil se spisem,