9 As 78/2011 — Nejvyšší správní soud

65 A 65/2018- 67 - text  12 65 A 65/2018 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudkyň JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a Mgr. Jany Volkové ve věci žalobců: a) P. C. b) M. C. oba bytem H. B. 840, X H. B. oba zastoupeni advokátem JUDr. Petrem Holubem sídlem Tyršova 504/5, 742 21 Kopřivnice proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín za účasti: I. Č. t. i., a. s. sídlem O. 2681/6, X P. 3 II. Mgr. B. Z. bytem E. H. 1396/5, X H. – P. III. Mgr. E. P. bytem P. 967/44, X O. 9 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 3. 2018, č. j. KUZL 9873/2018, ve věci umístění stavby takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 29. 3. 2018, č. j. KUZL 9873/2018 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) náhradě nákladů řízení částku 8 160 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Petra Holuba, sídlem Tyršova 504/5, Kopřivnice. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) náhradě nákladů řízení částku 8 160 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Petra Holuba, sídlem Tyršova 504/5, Kopřivnice. IV. Osoby na řízení zúčastněné nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Městský úřad Rožnov pod Radhoštěm, Odbor výstavby a územního plánování (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 15. 12. 2017, č. j. MěÚ-RpR/43357/2017 vyhověl žádosti společnosti P. C. s. r. o. (dále jen „žadatel“) podle § 79 a 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), o umístění stavby rodinného penzionu na pozemcích parc. č. X, X, X, X a X v k. ú. x, jehož součástí bylo několik samostatných objektů, mj. objekt SO 04 – Vnitřní vodovod a studna. 2. V odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu žalobci brojili zejména proti umístění objektu SO 04 z důvodu negativního ovlivnění jejich domovní studny, jakožto jediného zdroje pitné vody. 3. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím odvolání žalobců zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že v řízení bylo sice hydrodynamickou zkouškou prokázáno, že odběrem z navržené studny žadatele (HV 1) dochází k ovlivňování hladiny podzemní vody ve stávající studni žalobců (ST 1), neboť oba vrty odebírají vodu ze stejného puklinově propustného kolektoru, avšak to neznamená, že v místě stávajícího hydrogeologického vrtu HV 1 nemůže být stavba žadatele umístěna, neboť je možné stanovit odběr požadovaného množství podzemní vody pro navržený počet osob stavby penzionu tak, aby ani při periodickém odběru nedošlo k ohrožení odběru povoleného množství podzemní vody vlastníků okolních studní. Dále žalovaný uvedl, že za dostatečný podklad k umístění navržené studny považuje Průzkum zvodněných vrstev podzemních vod RNDr. M. K., CSc., který má odbornou způsobilost v hydrogeologii. Z tohoto dokumentu vyplývá, že umísťovaná studna plní požadavky § 24a odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., tj. je situována v takové poloze, aby nebyla ovlivněna vydatnost sousedních studní. Posouzení RNDr. K. z listopadu 2015 je dle žalovaného dostatečné, neboť na místě, kde je navrženo umístění studny, je již proveden průzkumný vrt HV 1, který může být využit k provedení hydrodynamických zkoušek, které budou podkladem pro další stupeň řízení. Žalovaný zdůraznil, že předmětem řízení bylo toliko umístění stavby. Teprve vodoprávní úřad může v dalším stupni řízení žadateli stanovit povinnost dodržování minimální hladiny vody v povolované studni, či maximálního množství odebírané podzemní vody, a dále kontrolovat dodržování jím takto stanovených podmínek. Stavební úřad dle žalovaného v zájmu smírného řešení rozporů, které bránily řádnému projednání věci, inicioval v součinnosti s vodoprávním úřadem provedení hydrodynamických zkoušek již v rámci územního řízení (přestože vodoprávní úřad vyžadoval tuto zkoušku v koordinovaném závazném stanovisku ze dne 21. 12. 2015) až před vydáním stavebního povolení), přičemž námitky, o kterých v územním řízení nedošlo k dohodě mezi účastníky, posoudil na základě obecných požadavků na výstavbu a závazných stanovisek dotčených orgánů. Námitku žalobců, že ve věci je třeba zpracovat revizní znalecký posudek, posoudil stavební úřad na podkladě stanoviska vodoprávního úřadu uvedeného v protokolu ze dne 14. 11. 2017, tak, že dvě názorově odlišná posouzení bude nutné nechat posoudit odborně způsobilou firmou v dalším stupni řízení. 4. Žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě se žalobci domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného. Uvedli, že ze znaleckého posudku z dubna 2017 zpracovaného společností G., a. s. vyplývá, že čerpání z vrtu HV 1 zásadně negativně ovlivňuje jejich vodní zdroj, a to tak, že při exploataci vrtu HV 1 by došlo přibližně za 1 rok ke ztrátě vody z jejich studny. Jelikož Česká asociace hydrogeologů, z. s. vyhodnotila dne 24. 5. 2017 tento posudek, stejně jako zprávu Ing. S. zpracovanou pro žadatele, jako nevěrohodné z důvodu nesprávných výchozích údajů, byla v září 2017 provedena nová hydrodynamická zkouška, na jejímž základě učinil Ing. S. závěr, že ani při periodickém odběru podzemní vody nedojde k ohrožení odběru povoleného množství podzemní vody majitelů okolních studní, avšak společnost G., a. s. vyhodnotila výsledek této zkoušky jako nevěrohodný, neboť byla realizována v deštivém období. Společnost G., a.s. proto setrvala na závěru, že v případě exploatace vrtu HV 1 hrozí likvidace vodního zdroje. Dále uvedl, že dne 23. 2. 2018 bylo vypracováno Vodním zdrojem Chrudim pod zn. VZ/0209/18 aktuální hydrogeologické vyjádření, jehož závěr je takový, že vodoprávní úřad nemůže udělit povolení k nakládání s podzemními vodami a je dokonce třeba zvážit, zda by neměl být vrt HV 1 odborně zlikvidován, neboť jeho prohloubení proběhlo bez projektu, dokumentace a dozoru. Žalobou napadeným rozhodnutím se žalobci cítí být poškozeni na svých právech, neboť zásada volného hodnocení důkazů nemůže znamenat, že by byl správní orgán oprávněn upřednostnit jeden znalecký posudek před druhým, jak se v posuzované věci stalo. 5. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Ve vyjádření zdůraznil, že zpracovatel průzkumu a posouzení hydrogeologických poměrů zvodněných vrstev podzemních vod RNDr. M. K., CSc. k posouzení záměru žadatele žádné provedení čerpací zkoušky nevyžadoval a dospěl k závěru, že vybudováním nového vodního díla nedojde při požadovaných odběrech k negativnímu ovlivnění vydatnosti a kvality vody sousedních studní. Umísťovaná studna proto plní požadavky § 24 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Posudek RNDr. K. z listopadu 2015 je dle žalovaného dostatečným podkladem k umístění navržené studny, stavební úřad z něj mohl bez dalšího vycházet, nicméně pokusil se o smírné vyřešení rozporů mezi žadatelem a žalobci. Dále žalovaný popsal obsah všech odborných vyjádření, která byla v průběhu řízení k věci předložena. Uvedl, že na základě dvou protichůdných vyjádření k druhé hydrodynamické zkoušce bude nutné v následném řízení o povolení stavby studny věc nechat posoudit další odborně způsobilou osobou, nicméně skutečnost, že jsou vrty žadatele (HV 1) i žalobců (ST 1) vybudovány ve stejném puklinovém systému neznamená, že navržená studna nemůže být v místě stávajícího hydrogeologického vrtu umístěna, neboť je možné stanovit odběr požadovaného množství podzemní vody pro navržený počet osob stavby penzionu tak, aby ani při periodickém odběru nedošlo k ohrožení odběru povoleného množství podzemní vody vlastníků okolních studní. S požadavkem žalobců o revizní posudek se stavební úřad vypořádal v souladu se stanoviskem dotčeného orgánu, vodoprávního úřadu, tak, že obě názorově odlišná posouzení bude nutné v další fázi řízení nutné nechat posoudit odborně způsobilou firmou, přičemž podmínkou č. 6 územního rozhodnutí stavební úřad učinil nezbytným podkladem k žádosti o stavební povolení penzionu stavební povolení na vodní dílo. Žalobci namítané aktuální hydrogeologické vyjádření Vodního zdroje Chrudim zn. VZ/0209/18 bylo uplatněno v probíhajícím vodoprávním řízení, do něhož není žalovaný kompetentní zasahovat. 6. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) napadené rozhodnutí. Při přezkumu vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s § 51 odst. 2 ve spojení s § 76 odst. 1 s. ř. s. rozhodl krajský soud o žalobě bez jednání. 7. Z obsahu spisu soud zjistil: - dne 30. 4. 2015 podal žadatel ke stavebnímu úřadu žádost o umístění stavby rodinného penzionu včetně objektu SO 04 – Vnitřní vodovod a studna. Stavební úřad výzvou č. j. MěÚ-RpR/16557/2015 dne 6. 5. 2015 vyzval žadatele k doplnění podkladů. Ve výzvě mj. uvedl, že umístění penzionuje podmíněno jeho nap