6 As 152/2014 — Nejvyšší správní soud

65 A 35/2019- 50 - text  17 65 A 35/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a soudkyň Mgr. Jany Volkové a Mgr. Barbory Berkové ve věci žalobkyně: S. P. I. L., sídlem Ch. M., 942 W. D. N., S., O., S. s. a. podnikající v České republice prostřednictvím organizační složky S. P. I. L., IČO X sídlem K. 1224/42, P. 3 proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, IČO 75014149 sídlem Květná 15, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 4. 2019, č. j. SZPI/AY871-31/2018, ve věci přestupku, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. Vymezení věci 1. Žalobou podanou dne 17. 6. 2019 se žalobkyně domáhala u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci zrušení rozhodnutí žalované ze dne 12. 4. 2019, č. j. SZPI/AY871-31/2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Olomouci (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 1. 11. 2018, č. j. SZPI/AY871-27/2018, a toto rozhodnutí potvrdila. 2. Správní orgán I. stupně svým rozhodnutím uložil žalobkyni pokutu ve výši 160 000 Kč za přestupek podle § 8a odst. 2 písm. j) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále jen „zákon č. 40/1995 Sb.“). Dále správní orgán I. stupně uložil žalobkyni povinnost uhradit náklady řízení podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), ve spojení s § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „s. ř.“), ve výši 1 000 Kč. 3. Správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že je žalobkyně vinna tím, že dne 31. 10. 2017 zadala (objednala jako zadavatel) u společnosti B. a. s., IČ: X, se sídlem na adrese: S. 2127/13, X P. 2, která je vydavatelem časopisu M. P., reklamu na potravinu – doplněk stravy M. S., 180 tablet, která nesplňovala požadavky stanovené v čl. 7 odst. 3 nařízení (EU) č. 1169/2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, neboť tato reklama obsahovala tvrzení přisuzující dotčené potravině léčebné vlastnosti – v časopise M. P. ze dne 11. 11. 2017 na straně č. 29 bylo uveřejněno tvrzení ve znění: „Zázračný enzym, který vás postaví na nohy“, „Musíte dlouhodobě užívat antibiotika? Vsaďte na účinné a osvědčené řešení M. S.“, „Přípravek S. obsahuje originální komplex přírodních látek Silk Up, ve kterém se pojí vzácný enzym serrapeptáza 180 000 se silným extraktem z kurkumy a mědi, jenž působí pozitivně na organismus“, „náznaky zánětlivých reakcí“ a dále byla vedle textu vyobrazena postava držící v jedné ruce berle s rukama napřaženýma vzhůru. Z kombinace použitých výrazů „postaví vás na nohy“, „musíte dlouhodobě užívat antibiotika?“, „vsaďte na řešení M. S.“, „působí pozitivně na organismus“, „náznaky zánětlivých reakcí“ a ve spojení s vyobrazením postavy s berlemi v jedné ruce, která má zdvižené obě ruce nad hlavu, mohl dle správního orgánu I. stupně spotřebitel nabýt dojmu, že dotčená potravina M. S. je vhodná pro léčbu nemoci. Žalobkyně zadáním reklamy na doplněk stravy M. S. obsahující tvrzení, která v rozporu s článkem 7 odst. 3 nařízení (EU) č. 1169/2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, připisují tomuto výrobku vlastnosti zmírnit či vyléčit onemocnění (tj. nikoli normální stav lidského organismu), nedodržela povinnost uvedenou v § 5d odst. 2 zákona č. 40/1995 Sb. a dopustila se přestupku dle § 8a odst. 2 písm. j) zákona č. 40/1995 Sb. B. Žaloba 4. Žalobkyně navrhovala, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil. Měla za to, že napadené rozhodnutí je nezákonné, protože spočívá na nesprávném právním posouzení věci, současně je nepřezkoumatelné, protože se žalovaná dostatečně nevypořádala s relevantní argumentací žalobkyně. 5. Dále namítala: a) Nesprávné posouzení vztahu léčebných a zdravotních tvrzení 6. Žalobkyně měla za to, že správní orgány postavily svá rozhodnutí na nesprávném právním výkladu vztahu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. 12. 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin (dále jen „nařízení č. 1924/2006“), a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. 10. 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (dále jen „nařízení č. 1169/2011“). Správní orgány podle žalobkyně nesprávně posoudily tvrzení „na obalech výrobků“ jako léčebná tvrzení, přičemž daná tvrzení je třeba kvalifikovat jako funkční zdravotní tvrzení dle čl. 13 odst. 1 nařízení č. 1924/2006, která jsou v rámci přechodných opatření přípustná, neboť se jedná o tvrzení na tzv. on hold seznamu. Podle žalobkyně je úprava obsažená v nařízení č. 1924/2006 přípustnou odchylkou od čl. 7 odst. 3 nařízení č. 1169/2011; při posuzování naplnění čl. 7 odst. 3 nařízení č. 1169/2011 je třeba, aby bylo současně posouzeno, zda to které tvrzení nespadá do odchylek od daného ustanovení, zejména pak pod úpravu nařízení č. 1924/2006. Žalovaná proto byla povinna zjistit, zda tvrzení použitá „na obalech“ výrobku jsou v souladu s nařízením č. 1924/2006. Pokud tak neučinila, je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na závěry uvedené v rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 7 A 70/2012, sp. zn. 11 A 88/2014, a rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 91/2013. b)Vady dokazování a nesprávné právní posouzení 7. Žalobkyně nesouhlasila s tím, jak se žalovaná vypořádala s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 7 A 70/2012 předloženým ve správním řízení. Dle jejího názoru je rozsudek nejvíce přiléhavý na posuzovanou věc ze všech rozhodnutí správních soudů, protože městský soud uznal, že je u výrobků žalobkyně přípustné použít tvrzení „protizánětlivé účinky“, obsažené na on hold seznamu. Žalovaná dále dezinterpretovala rozhodovací praxi Magistrátu hlavního města Prahy, který v návaznosti na rozsudek městského soudu zastavil řízení ve věci žalobkyně. Na základě těchto podkladů jasně vyplývá, že léčebná a zdravotní tvrzení jsou „spojené nádoby“, což žalovaná nezohlednila. 8. Žalovaná dále nesprávně posoudila odvolací námitky o neprovedení klinických studií jako důkazu. Žalobkyně ve správním řízení předložila studie v anglickém jazyce, proto ji správní orgán I. stupně vyzval k jejich přeložení. Žalobkyně následně předložila prostý překlad zásadních částí spolu s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 12/2014-60. Správní orgán I. stupně však uvedl, že svou výzvou k doložení úředních překladů dal žalobkyni najevo, že obsahu daného textu nerozumí (neboť se jedná o odborný text v anglickém jazyce) a vyžaduje tedy jeho úředně ověřený překlad do jazyka českého. Podle žalobkyně aby byl nutný překlad úředně ověřený, musí existovat pochybnosti správního orgánu či jiného účastníka řízení ohledně správnosti prostého překladu. Po předložení prostého překladu však správní orgán I. stupně žádné pochybnosti nevznesl. Žalovaná však i přesto posoudila neprovedení klinických studií jako správný postup a pokud jde o předložený překlad, doplnila, že klinické studie nejsou relevantní pro posouzení, zda reklama na dotčený doplněk stravy obsahovala či neobsahovala tzv. léčebná tvrzení. Žalobkyně však z této oblasti vycházela z rozsudku Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 7 A 70/2012, když tento požadoval, aby byla zdravotní tvrzení, včetně těch vyplývajících z on hold seznamu, srozumitelná spotřebiteli a vědecky zdůvodnitelná. Předložené klinické studie jednoznačně podporují tvrzení nahlášená na on hold seznamu. 9. Žalovaná dále nesprávně posoudila námitky ohledně použití obsahu internetových stránek www.wikiskripta.eu. Správní orgán I. stupně uvedl, že články nacházející se na stránkách www.wikiskripta.eu považuje za výtah z údajů uvedených v předmětné odborné literatuře. Podle žalobkyně však správní orgány neověřily, zda informace z odborné literatury byly řádně uvedeny v nepozměněném stavu, či zda odkaz na odbornou literaturu není uveden pouze „na oko“. 10. Žalobkyně dále uvedla, že v odvolání namítala nesrozumitelnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně, protože citace závěrů rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ve věci sp. zn. 65 A 102/2016 se v rozhodnutí správního orgánu I. stupně lišila od vlastního textu daného rozsudku. 11. Žalobkyně dále zpochybnila závěry, ke kterým žalovaná dospěla v souvislosti s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 23 Cdo 3845/2012. Reklama na výrobek žalobkyně stejně jako ve věci řešené Nejvyšším soudem obsahuje nadsázku a spotřebitel je schopen rozlišit účinek doplňku stravy od účinků léčivého přípravku. c) Nezákonnost a nepřiměřenost pokuty 12. Žalobkyně namítala, že uložená pokuta je nepřiměřená, že správní orgány nezohlednily okolnosti svě