5 As 104/2013 — Nejvyšší správní soud

65 A 75/2016- 76 - text  13 65 A 75/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové Ph.D., a soudců Mgr. Barbory Berkové a Mgr. Michala Rendy ve věci žalobce: J. C. sídlem J. 126, X J. zastoupený advokátem Mgr. Janem Drapáčem sídlem nám. Osvobození 28, Zábřeh proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 8. 2016, č. j. KUOK 81904/2016, ve věci přestupku, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonné lhůtě domáhal přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým byla změněna část výroku I. v části týkající se vymezení doby spáchání správního deliktu a potvrzena zbývající část rozhodnutí Magistrátu města Olomouce (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 26. 5. 2016, č. j. SMOL/069954/2016/OS/OP/Mar, kterým bylo rozhodnuto, že žalobce jako podnikající fyzická osoba v souvislosti se svojí podnikatelskou činností s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, obor činnosti „Výroba a opravy čalounických výrobků“ v době od 13. 2. 2013 do 23. 9. 2015 bez kolaudačního souhlasu dle § 122 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), užíval změnu dokončené stavby č. p. X na pozemku parc. č. X (zastavěná plocha a nádvoří), vše v k.ú. B., obec B.y, ulice B. č. o. 2 jako provozovnu čalounictví „A. i.“. Žalobce tedy jako podnikající fyzická osoba užíval změnu stavby bez kolaudačního souhlasu, který je dle stavebního zákona vyžadován, a tím se dopustil správního deliktu dle § 180 odst. 1 písm. l) stavebního zákona, za jehož spáchání je odpovědný. Žalobci byla uložena podle § 180 odst. 3 písm. c) stavebního zákona pokuta ve výši 30.000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Dále správní orgán I. stupně rozhodl, že žalobce se nedopustil správního deliktu dle § 180 odst. 1 písm. s) stavebního zákona. 2. Žalobce požadoval zrušení napadeného rozhodnutí případně moderaci pokuty. 3. Žalobce tvrdil, že žalovaný dovozuje nesprávně, že provozovna žalobce je umístěna na adrese B. 112/2, B. Tuto skutečnost dovodil, pro žalobce nepochopitelně, z veřejně dostupných webových stránek www.a.-i.cz, kde je tato adresa uvedena jako kontaktní adresa firmy, namísto z veřejných rejstříků. Provozovna žalobce se však nachází na adrese sídla, tj. J. 126. Š., jenž se nacházel před předmětnou budovou, a který měl údajnou provozovnu označovat, obsahoval název A. i. Žalobce však má obchodní firmu J. C., IČ: X, J. 126, tzn. nebyl splněn zákonný předpoklad pro označení provozovny ve smyslu § 17 odst. 7 zákona č. 455/1991 Sb., a z takového štítku, na kterém jsou dále uvedeny informace o typu a rozsahu služeb, které žalobce zákazníkům nabízí, tak nelze dovozovat, že tyto služby jsou poskytovány na této adrese, kdy převážná většina zakázek v oboru čalounictví musí být vykonávána přímo v místě objednatele, drobnější práce jsou vykonávány v provozovně čalounictví na adrese sídla žalobce. Předmětný prostor není užíván jako provozovna ve smyslu § 17 živnostenského zákona, nýbrž jen pro příjem objednávek a výdej některých drobných zakázek a dle pravomocného rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 3. 1. 2001 byla v v části 1. nadzemního podlaží povolena změna v užívání stavby na prodejnu lihovin, vína, nealkoholických nápojů a balených cukrovinek, nemůže žalovaný postihovat žalobce za to, že by užíval místnosti a sociální zázemí v rozporu s kolaudačním rozhodnutím nebo bez něj, neboť v předmětných místnostech nikdy čalounictví neprovozoval. V souvislosti s tímto tvrzením žalobce poukázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 12. 2001, č. j. 30 Ca 180/2001-30. 4. Podle názoru žalobce žalovaný neposoudil správně předložené důkazy, zejména pracovní smlouvu s K. F., ze které vyvodil nijak nevyplývající závěry. Ve smlouvě je žalobce označen pouze svým názvem a sídlem s tím, že náplní práce dle smlouvy byly výpomoc při úklidech, ve skladě, mytí zařízení a nádobí a ostatní pomocné práce. Žalobce tak nechápe, jak mohl žalovaný dovodit, že žalobce je provozovatel čalounické dílny a K. F. je zaměstnancem čalounické dílny, když z pracovní smlouvy takový závěr nevyplývá a sám žalobce má další obory činnosti dle živnostenského zákona jako výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, zprostředkování obchodu a služeb, velkoobchod a maloobchod, ubytovací služby. 5. Žalovaný také nemůže vyvozovat, že zaměstnanci žalobce, na něž žalobce pobíral příspěvek na společensky účelná místa, pracovali v oboru činnosti výroby a oprav čalounických výrobků, když obor činnosti žalobce je mnohem širší, a tito zaměstnanci mohli mít místo výkonu práce na adrese sídla žalobce. Žalovaný tedy nijak neprokázal, že sociální zázemí byla užívána zaměstnanci provozovny čalounictví. Žalovaný nemůže činit závěry z webových stránek, ale pouze z veřejně dostupných rejstříků. 6. Ke své žalobě žalobce doložil výpis ze živnostenského rejstříku, reklamní štítek žalobce a potvrzení o podpoře pro společensky účelná pracovní místa u žalobce. 7. Žalobce dále uvedl, že žalovaný nijak nezohlednil tvrzení a důkazy předložené žalobcem, zejména vyjádření J. Š., podnikatele v oboru činnosti výroba textilií, textilních výrobků, oděvů a oděvních doplňků, ze dne 7. 6. 2015 (dle obsahu správního spisu ze dne 7. 6. 2016, pozn. soudu), že stroje, které byly v místnosti umístěny, nejsou vhodné pro čalounickou výrobu a jejich vybavení odpovídá lehké a střední textilní výrobě a tyto stroje navíc nejsou provozuschopné. 8. Žalovaný tak neprokázal, že by se v předmětných místnostech nacházela čalounická dílna, resp. provozovna čalounictví, a porušil tak § 3 odst. 1 správního řádu, když nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. 9. Ohledně pokuty měl žalobce za to, že pokuta je přemrštěná, neadekvátní jeho majetkovým poměrům, šikanózního charakteru. Žalobce měl za to, že žalovaný nerespektoval § 2 odst. 4 správního řádu, tedy aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem případu. K tomu označil jako důkaz svá přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2014 a 2015. B. 10. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. V písemném vyjádření uvedl, že námitka žalobce, že od zakoupení předmětných nemovitostí na nich žádné stavební úpravy neprováděl, je irelevantní. Správní orgán I. stupně netvrdil, že by obviněný provedl změnu stavby před dokončením, nýbrž že tuto stavbu (již provedenou) užíval bez kolaudačního souhlasu. Tento fakt je zřejmý jak z prvoinstančního rozhodnutí, tak ze skutkové podstaty správního deliktu, ze kterého byl žalobce shledán vinným. Námitce žalobce, že živnost provozuje sám a nemá žádné zaměstnance, odporuje především informace o pobírání příspěvku na zřízení společensky účelných pracovních míst v období od 13. 2. 2013 do 31. 12. 2013, která byla získána z webových stránek „A. i.“ www.a.-i.cz, jimiž se prezentuje jako firma, jejíž hlavní činností je čalounění dveří, výroba shrnovacích dveří a stěn, dále renovace nábytku, čalounění sedacích souprav, kuchyňských lavic, židlí, postelí, autočalounění apod. Z týchž webových stránek pak žalovaný zjistil, že příspěvek na zřízení společensky účelných pracovních míst byl poskytnut žalobci rovněž od 1. 3. 2014 do 31. 8. 2014. V pracovní smlouvě uzavřené mezi žalobcem a K. F. je místem výkonu práce uvedena firma „A. i.“, místem výkonu není tedy výslovně určena vinárna. Názor správního orgánu I. stupně, že v předmětném objektu je provozována čalounická firma a další zjištěná fakta uvedená v prvoinstančním rozhodnutí jako celek prokazují, že obviněný správní delikt spáchal. Žalovaný ani nesdílel názor, že prvoinstanční rozhodnutí je postaveno na výpovědi K. F., neboť to z jeho obsahu nijak nevyplývá. Žalovaný dále uvedl, že název „A. i.“ žalobce nespojuje s jinou podnikatelskou činností, např. provozováním vinárny, jelikož v průběhu řízení tvrdil, že obchodní jméno používá od počátku svého podnikání a označuje jím všechny své písemnosti, nicméně z webových stránek vyplývá, že je firmou s dlouholetou tradicí, působící od roku 1998 a její hlavní činností je čalounění dveří, výroba shrnovacích dveří a stěn. Obdobné skutečnosti vyplývají i z vývěsního štítu na zdi z vnější strany předmětného objektu a informací na vstupních dveřích provozovny. Skutečnost, že K. F. není vyučeným čalouníkem, ještě neznamená, že by nemohl být zaměstnán v čalounické dílně. 11. Žalobce tvrdil, že stroje, které se nacházejí v prostorách čalounické dílny nejsou stroji čalounickými a tuto skutečnost dokládá vyjádřením opraváře textilních strojů J. Š. V protokolu z ústního jednání ze dne 2. 12. 2015 však uvedl, že se jedná o „neprovozuschopné sedlářské stroje“, nikoli tedy