7 Afs 351/2018 — Nejvyšší správní soud

65 Af 11/2019- 54 - text  10 65 Af 11/2019 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a soudkyň Mgr. Jany Volkové a Mgr. Barbory Berkové, ve věci žalobkyně: O. F. s. r. o., IČO X sídlem K. 512, X D. zastoupená advokátem Mgr. Michalem Novákem sídlem Fibichova 1141/2, 772 00 Olomouc proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2019, č. j. 6473/19/5100-31461-701836, ve věci daně z nabytí nemovitých věcí, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 14. 4. 2019 domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 13. 2. 2019, č. j. 6473/19/5100-31641-701836, kterým žalovaný potvrdil platební výměr Finančního úřadu pro Olomoucký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 8. 1. 2018, č. j. 1161/18/310670462706187, jímž byla žalobkyni vyměřena daň z nabytí nemovitých věcí ve výši 189.136 Kč a jehož zrušení se žalobkyně rovněž domáhala. Daň z nabytí nemovitých věcí byla vyměřena v souvislosti se zřízením práva stavby dle smlouvy o zřízení služebnosti ze dne 7. 3. 2017 uzavřené mezi žalobkyní a vlastníkem pozemku JUDr. R. Š., vložené do katastru nemovitostí pod č. j. V-1791/2016-09 s právními účinky vkladu ke dni 13. 3. 2017. Touto smlouvou bylo zřízeno právo stavby pozemku st. p. č. X v k. ú. D. n. M., jehož součástí je stavba s účelem „stavba pro služby“, v části obce D. č. p. X, vše zapsáno na LV č. X a č. X pro k. ú. D. n. M. B. Žaloba 2. Žalobkyně namítala nesprávné právní a skutkové posouzení věci. Správce daně vycházel z nesprávné premisy, že po zániku práva stavby v návaznosti na odstoupení od smlouvy o zřízení práva stavby se stavba v části obce D. č. p. X „víceúčelová stavba“ v k. ú. D. n. M. stala součástí pozemku st. p. č. X v k. ú. D. n. M. S tímto závěrem žalobkyně nesouhlasila. 3. Dle žalobkyně je nutné akcentovat skutečnost, že : a) vlastník pozemku p. č. X odstoupil od smlouvy od zřízení práva stavby se smlouvou o zřízení služebnosti ze dne 8. 4. 2016 uzavřené mezi žalobkyní a vlastníkem pozemku, vložené do katastru pod č. j. V-2918/2016-709 s právními účinky vkladu ke dni 11. 4. 2016. Žalobkyně toto odstoupení akceptovala a v návaznosti na souhlasné prohlášení účastníků ze dne 14. 10. 2016 v rámci vkladového řízení č. j. V8627/2016-709 s právními účinky vkladu ke dni 14. 10. 2016 právo stavby zřízené smlouvou ze dne 8. 4. 2016 zaniklo; b) podle ustanovení § 1255 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), platí, že není-li nic jiného ujednáno, dá vlastník stavebního pozemku stavebníkovi při zániku práva stavby uplynutím doby, na kterou bylo zřízeno, za stavbu náhradu. Náhrada činí polovinu hodnoty stavby v době zániku práva, ledaže si strany ujednají jinak. Účastníci si ve smlouvě v čl. VII. odst. 6 sjednali, že se vlastník pozemku může rozhodnout, zda bude stavebník povinen stavbu odstranit a navrátit pozemek v původním stavu, nebo si stavbu na pozemku ponechat a uhradit náhradu ve výši tržní ceny; c) podáním ze dne 30. 10. 2016 sdělil vlastník pozemku žalobkyni své rozhodnutí postupovat dle čl. VII. odst. 6 smlouvy, odrážka první, tedy požadoval odstranění stavby do 30 dnů od zániku práva stavby. Vlastník pozemku dále sdělil ochotu akceptovat prodloužení sjednané lhůty tak, že stavba bude odstraněna do jednoho měsíce od ukončení vkladového řízení vedeného pod č. j. V-8627/2016-709, které bylo ukončeno 3. 2. 2017. Žalobkyně citované podání převzala a v návaznosti na něj se s vlastníkem pozemku shodli, že vlastník nemá zájem stát se vlastníkem stavby a tuto skutečnost oba k výzvě příslušného katastrálního úřadu ze dne 31. 10. 2016 úřadu sdělili. Tuto skutečnost katastrální úřad bez výhrad respektoval a takto byl i proveden zápis do katastru nemovitostí. 4. Lze tedy uzavřít, že se stavba č. p. X nikdy součástí pozemku nestala. K nabytí vlastnického práva nemohl dojít automaticky bez dalšího, neboť občanský zákoník dává účastníkům předmětného smluvního vztahu možnost řešit vypořádání v souvislosti se zánikem práva stavby dohodou i jinak, než je uvedeno v § 1255 o. z. V rámci smluvních vztahů nikdo nemůže nabýt vlastnictví k žádné věci, aniž by projevil vůli toto vlastnictví nabýt. Od počátku byla deklarována vůle všech zúčastněných, aby vlastník pozemku předmětnou stavbu nenabyl. Mimo uvedené má žalobkyně za to, že správce daně je povinen respektovat zápis v katastru nemovitostí, kde nikdy nebylo uvedeno, že by stavba byla součástí pozemku. Správce daně ani žalovaný nejsou nadáni pravomocí rozhodovat o vlastnických právech třetích osob. Jedinými, kdo jsou aktivně legitimováni k napadení vlastnictví předmětného práva stavby či podání žaloby na určení dopadu zániku práva stavby vloženého do katastru nemovitostí pod č. j. V-2918/2016-709 s právními účinky vkladu ke dni 11. 4. 2016, jsou žalobkyně a vlastník pozemku. Tyto dopady byly mezi nimi ale zcela v mezích právních norem dohodou ze dne 4. 3. 2017 narovnány a v návaznosti na to uzavřeli novou smlouvu ze dne 7. 3. 2017, vloženou do katastru nemovitostí dne 13. 3. 2017 pod č. j. V-1791/2017-709. Nyní jsou mezi nimi tyto dopady nespornými a tomu odpovídá i zápis katastru nemovitostí. 5. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 18. 5. 2020 doplnila, že splynutí stavby bránila skutečnost, že pozemek, k němuž bylo zřízeno právo stavby, byl zatížen zástavním právem pro banku. Dále ve svém vyjádření zopakovala svou žalobní argumentaci, přičemž akcentovala vůli účastníků smluvního vztahu, kdy oba deklarovali, že si nepřejí, aby se v souvislosti se zánikem práva stavby stala stavba součástí pozemku, s poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2018, č. j. 7 Afs 351/2018-32, že poplatníkem daně z nabytí nemovitostí je skutečný vlastník. Shrnula, že katastrální úřad nemůže fakticky nalézat právo, stejně tak ani žalovaný. K odkazu na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 10/16 ze dne 23. 5. 2017 uvedla, že tento nález řeší spor mezi osobou zapsanou v katastru a osobami, jimž svědčí skutečný právní vztah, avšak v daném případě není mezi účastníky o důsledcích zániku práva stavby žádného sporu. C. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout, přičemž odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Dále uvedl, že předmět daně vznikl na základě smlouvy, u níž byl vklad práva proveden dne 19. 4. 2017 s právními účinky ke dni 13. 3. 2017. Právo stavby vymezuje občanský zákoník jako věc nemovitou. Předmětem daně je úplatné nabytí nemovité věci a v daném případě žalobkyně nabyla právě právo stavby, a to za úplatu 1 Kč měsíčně po dobu trvání práva stavby do 25. 12. 2033. Na pozemku je zřízeno zástavní právo na základě smlouvy uzavřené mezi vlastníkem pozemku JUDr. R. Š. a bankou, přičemž banka dala souhlas se zřízením práva stavby. 7. Žalovaný nejprve nesprávně vycházel z § 3060 o. z., po opětovném právním posouzení ale došel k jinému právnímu názoru, s kterým žalobkyni seznámil, na což žalobkyně nereagovala. 8. Zánikem práva stavby, resp. odstoupením od smlouvy o zřízení práva stavby, dochází ke „srůstu“ stavby do pozemku, stavba se stane jeho součástí, a tím i vlastnictvím vlastníka pozemku. Právo stavby vzniklo po nabytí účinnosti občanského zákoníku, proto nebyl důvod užít přechodná ustanovení. Žalobkyně na základě smlouvy ze dne 8. 4. 2016 zřídila na pozemku jako součást práva stavby víceúčelovou halu pro provozování autosalonu a stavbě bylo přiděleno č. p. X. Od smlouvy vlastník pozemku odstoupil a dne 7. 3. 2017 uzavřely strany novou smlouvu s právem stavby, jehož součástí byla stavba č. p. X. Jelikož bylo touto smlouvou zřízeno právo stavby ke stavbě, která byla součástí pozemku, musí být při ocenění práva stavby se stavbou uvažováno. Odstoupením od smlouvy se závazek ruší od počátku, a v takovém případě právo stavby nikdy neexistovalo. Nelze tedy hovořit o možném splynutí nebo nesplynutí stavby s pozemkem, pokud právo stavby „nikdy neexistovalo“, jelikož stavba od počátku přirůstala k pozemku a stala se jeho součástí ze zákona. Odstoupením od smlouvy dochází k tomu, že stavba, která byla součástí práva stavby, se stává ze zákona součástí pozemku. 9. Dle názoru žalovaného není možné projevem vůle ovlivnit, zda se stavba stane součástí pozemku, či bude ve vlastnictví stavebníka jako samostatná nemovitá věc. Námitka, že se žalobkyně a vlastník pozemku shodli, že se vlastník pozemku nemá zájem stát vlastníkem stavby, a katastrálnímu úřadu sdělili, že si nepřejí, aby se stavba stala součástí pozemku, je irelevantní a nedůvodná, když odstoupením od smlouvy se stavba stala součástí pozemku ze zákona a ujednání stran na tom nemohlo nic změnit, když si nemohli své vztahy upravit rozdílně od kogentního ustanovení. 10. Žalobkyně poukázala na zásadu materiální publicity zápisů v katastru