73 A 4/2019

Navrhovatelé se návrhem podaným k soudu dne 20. 12. 2019 domáhali zrušení části Aktualizace č. 2a Zásad územního rozvoje Olomouckého kraje ze dne 23. 9. 2019 (dále jen „Aktualizace č. 2a ZÚR OK“).

Podmínka existence předmětu řízení byla splněna, neboť Aktualizace č. 2a ZÚR OK, schválená usnesením Zastupitelstva Olomouckého kraje č. UZ/17/60/2019 dne 23. 9. 2019 jako opatření obecné povahy pod č. j. KUOK 104377/2017, představuje opatření obecné povahy v souladu s § 36 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) ve smyslu ustanovení § 171 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).

Účinnost Aktualizace č. 2a ZÚR OK nastala dle § 173 odst. 1 správního řádu 15. dnem po dni jeho vyvěšení na úřední desce, a to dne 15. 11. 2019. Podmínka včasnosti návrhu byla splněna, neboť návrh byl podán ve lhůtě 1 roku v souladu s § 101b odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

K aktivní procesní legitimaci navrhovatelů bylo zjištěno následující: K navrhovatelce a) krajský soud z výpisu z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc, zjistil, že dle LV č. X je navrhovatelka a) vlastníkem pozemků par. č. X a X, oba v k. ú. J. Dále bylo z rozhodnutí Městského úřadu Šternberk ze dne 11. 11. 2019, č. j. MEST 154937/2019 ve znění opravného rozhodnutí ze dne 20. 11. 2019 zjištěno, že navrhovatelce a) bylo tímto rozhodnutím povoleno umístění dočasné stavby Větrného parku J. (dále jen „VPJ“) na parcelách p. č. X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, a další stavební objekty jako příjezdové komunikace a zemní kabelové vedení VN 35 kV. Jelikož navrhovatelka a) dále tvrdí, že je stavebníkem a zamýšleným provozovatelem VPJ, přičemž Aktualizace č. 2a ZÚR OK výrazně omezila, resp. vyloučila možnost využití pozemků pro výstavbu a provoz VPJ, čímž došlo k omezení výkonu jejích práv a rovněž k jejich podstatnému znehodnocení, je dle § 101a odst. 1 s. ř. s. aktivně procesně legitimována k podání návrhu na zrušení Aktualizace č. 2a ZÚR OK.

K navrhovateli b) krajský soud z výpisu z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc, zjistil, že dle LV č. X navrhovateli b) patří v k. ú. J. mj. pozemek p. č. X, X, X, X a X, na nichž měl být umístěn záměr navrhovatelky a). Jelikož navrhovatel b) tvrdil, že je jedním z beneficientů z provozu záměru navrhovatelky a) a vydáním Aktualizace č. 2a ZÚR OK je jeho realizace zmařena, čímž došlo k podstatnému zásahu do jeho vlastnického práva a k znehodnocení předmětu jeho vlastnictví, je dle § 101a odst. 1 s. ř. s. aktivně procesně legitimován k podání návrhu na zrušení Aktualizace č. 2a ZÚR OK.

Aktivní procesní legitimace navrhovatelky c) vyplývá z ustanovení § 101a odst. 2 s. ř. s., dle něhož návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí, vydaného krajem, může podat též obec. Krajský soud konstatuje, že katastrální území obce J. je součástí Olomouckého kraje. Osoba zúčastněná na řízení I. namítla, že v případě navrhovatelky c) nejsou splněny zákonné požadavky, neboť obce J., která prostřednictvím starosty obce Mgr. J. P. k zastupování ve věci zplnomocnila společnost D. Š. a. s. r. o., tak učinila bez projednání zastupitelstvem obce, čímž došlo k porušení § 84 a § 85 zákona o obcích. Vzhledem k tomu, že plná moc udělená starostou obce bez usnesení zastupitelstva obce je neplatná, je neplatná i plná moc, která byla součástí návrhu. Svá tvrzení opřela o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. 21 Cso 224/2002 (pozn. soudu: pravděpodobně sp. zn. 21 Cdo 224/2002), v němž dle jejího tvrzení byla mimo jiné řešena otázka, který orgán je oprávněn jménem obce rozhodovat o právních úkonech, a o dokument ze dne 29. 1. 2020 pod zn. 44/2020 zveřejněný na úřední desce obce jako „Poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů“, ve kterém starosta obce potvrzuje, že zastupitelstvo obce společný návrh neprojednalo a ve věci žádné usnesení nepřijalo. Tento dokument na důkaz svého tvrzení předložila soudu v kopii.

Krajský soud v souladu s vyjádřením navrhovatele c) k této námitce konstatuje, že otázkou oprávněnosti starosty podat jménem obce žalobu (zde návrh) se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 22. 12. 2010, č. j. 25 Cdo 2158/2009-211, jenž dospěl k závěru, že žaloba je úkonem procesním, „k němuž není potřeba rozhodnutí orgánů obce, a nejde ani o žádný jiný z případů, kdy je rozhodování svěřeno zákonem orgánům obce. Žaloba byla podána jménem obce a obec zastoupená starostou má právo podat žalobu. Starosta obce je oprávněn k zastupování obce navenek, a tedy ve věcech, v nichž obec zastupuje, je oprávněn činit právní úkony, které se vztahují k zastupování obce jako právnické osoby v soudním řízení (§ 20 odst. 1 o. z., § 21b o. s. ř.).“ Jelikož starosta obce je oprávněn k zastupování obce navenek, a tedy ve věcech, v nichž obec zastupuje, je oprávněn činit právní úkony, které se vztahují k zastupování obce jako právnické osoby v soudním řízení, byl oprávněn udělit plnou moc advokátovi k zastupování obce v soudním řízení. S ohledem na ustanovení § 64 s. ř. s., dle něhož se ustanovení prvé a třetí části o. s. ř. přiměřeně použije pro řízení ve správním soudnictví, tak za situace, kdy návrh na zrušení části opatření obecné povahy podal prostřednictvím právního zástupce starosta obce, shledal krajský soud tuto námitku nedůvodnou. Rozsudek, na nějž poukazovala osoba zúčastněná na řízení I., se týká udělení plné moci starostou k úkonům, které spadají do pravomoci obecního zastupitelstva, a proto Nejvyšší soud uzavřel, že i rozhodnutí o udělení plné moci v tomto rozsahu tak nepochybně spadá do pravomoci obecního zastupitelstva. Jak vyplývá z výše citovaného rozsudku sp. zn. 25 Cdo 2158/2009, žaloba je procesním úkonem, k němuž není potřeba rozhodnutí orgánů obce. Tato námitka osoby zúčastněné na řízení I. je nedůvodná.

Zda k dotčení navrhovatelů a v jakém rozsahu skutečně došlo, a je-li zde tedy i legitimace věcná, bylo předmětem meritorního přezkumu.

Odpůrcem v řízení podle § 101a a násl. s. ř. s. o zrušení části územního plánu je kraj, jehož zastupitelstvo zásady územního rozvoje vydalo, tudíž je dle § 101a odst. 3 s. ř. s. ve sporu pasivně procesně legitimován Olomoucký kraj.

Soud konečně shledal jako splněnou také podmínku existence projednatelného závěrečného návrhu (petitu) dle § 101a odst. 1 s. ř. s. Navrhovatelé požadovali, aby soud zrušil:

Navrhovatelé společným návrhem namítali, že v důsledku Aktualizace č. 2a ZÚR OK, jíž byla vymezena nová plocha tzv. kulturní krajinná oblast Svahy Nízkého Jeseníku (dále též „KKO9“), došlo k zablokování realizace větrného parku v lokalitě J., kdy KKO9 zahrnuje nesporně VTE01, 02, 03, VTE04 patrně přímo protíná, VTE05 stojí mimo plochu. Pro záměr VPJ bylo dne 11. 11. 2019 vydáno společné rozhodnutí o umístění stavby a stavební povolení, které dosud nenabylo právní moci, avšak v mezidobí nabyla účinnosti Aktualizace č. 2a ZÚR OK a nepravomocně povolený záměr VPJ se dostal do rozporu se ZÚR OK. Záměr VPJ má pravomocné povolení na přípojku do distribuční soustavy.

Navrhovatelé jsou toho názoru, že regulace VE v ZÚR OK provedená Aktualizací č. 2a ZÚR OK, nemůže obstát ve světle ustálené judikatury, přičemž vymezili principy regulace, o nichž tvrdí, že je Aktualizace č. 2a ZÚR OK porušuje: a) ČR je unitární stát, na jehož území musí platit zásadně jednotná pravidla; územní samospráva může regulovat odlišně pouze unikátní místní specifika (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2011, č. j. 7 Ao 2/2011-127, ze dne 13. 12. 2018, č. j. 6 As 113/2018-55); b) politické rozhodnutí o veřejném zájmu na výrobě elektřiny z větrné energie učinil zákonodárce na úrovni zákona č. 165/2012 Sb., a plní se jím závazek ČR vůči EU (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2011, č. j. 7 Ao 2/2011-127, ze dne 13. 1. 2017, č. j. 2 As 207/2016-46); c) ZÚR nemohou omezit autonomii jednotlivce plošným zákazem větrných elektráren v podmínkách, v jakých jsou jinde v ČR běžně provozovány (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2011, č. j. 7 Ao 2/2011-127); d) ZÚR v zásadě mohou omezit větrné elektrárny přísnější ochranou krajinného rázu, než jakou stanoví zákon, avšak musí to být v ZÚR přesvědčivě zdůvodněno ochranou konkrétních unikátních a cenných hodnot daného území (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2017, č. j. 9 Ao 6/2011-261, ze dne 15. 9. 2010, č. j. 4 Ao 5/2010-48, ze dne 30. 3. 2012, č. j. 8 Ao 7/2011-138); e) hodnoty území, které mohou v ZÚR ospravedlnit kategorický zákaz větrných elektráren, musí být unikátní a cenné v měřítku ČR a střední Evropy (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2011, č. j. 7 Ao 2/2011-127, 13. 12. 2018, č. j. 6 As 113/2018-55); f) zákaz větrných elektráren v ZÚR nemůže být kategorický a bezvýjimečný, nemůže paušálně absolutizovat ochranu krajinného rázu, musí v konkrétních případech umožňovat vážit protichůdné hodnoty a zájmy (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2011, č. j. 7 Ao 2/2011-127, ze dne 30. 3. 2012, č. j. 8 Ao 7/2011-138); g) regulace větrných elektráren v ZÚR nemůže mít diskriminační charakter v porovnání s regulací jiných aktivit s vlivem na krajinný ráz (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2010, č. j. 4 Ao 5/2010-48, ze dne 28. 5. 2014, č. j. 9 Ao 6/2011-261, ze dne 16. 6. 2011, č. j. 7 Ao 2/2011-127); h) je proporcionální, pokud plošný zákaz větrných elektráren v ZÚR respektuje záměr větrných elektráren, které jsou již vymezeny v územních plánech (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2014, č. j. 9 Ao 6/2011-261); i) zákaz větrných elektráren v ZÚR z důvodu ochrany krajinného rázu je ve střetu s protichůdným zájmem vlastníků pozemků v lokalitách, kde by jinak byla větrná elektrárna z technického hlediska vhodná (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2011, č. j. 7 Ao 2/2011-127).

Navrhovatelé Aktualizaci č. 2a ZÚR OK konkrétně vytýkají: a) Nezákonnost vymezení KKO9 Svahy Nízkého Jeseníku a její nedostatečné odůvodnění

Kulturní krajinná oblast je autonomní regulační nástroj ZÚR OK nad rámec § 12 z. č. 114/1992 Sb., jehož účelem je ochrana krajinného rázu a dalších hodnot krajiny. V těchto kategoriích je vymezen celoplošný, paušální, kategorický, bezvýjimečný zákaz umisťování větrných elektráren (viz prostorové vymezení plochy KKO9 v bodě 77 a ve výkresu B.6 Plochy a koridory nadmístního významu a textová část viz 74.7, 77, 78.3.1 a 92.8.2 ZÚR OK), což navrhovatelé považují za nezákonnou regulaci VE, neboť neumožňuje vážit protichůdné zájmy a hodnoty, jak bylo opakovaně judikováno Nejvyšším správním soudem (rozsudky č. j. 7 Ao 2/2011-127, 8 Ao 7/2011-138, bod 107). Takový autonomní institut klade zvýšené nároky na odůvodnění zavádění takové regulace.

KKO mají v rámci ZÚR OK pouze společné regulativy shodné pro všechny KKO, následně dochází pouze k prostorovému vymezení nové plochy KKO v textové a grafické části. KKO9 dle navrhovatelů nevykazuje žádné významné krajinné hodnoty, které by takovou absolutní regulaci mohly odůvodnit, viz podkladová „Územní studie kulturních krajinných oblastí Olomouckého kraje KKO1-KKO12“ z r. 2014, která je výslovným podkladem Aktualizace č. 2a ZÚR OK (str. 424), jde o zcela běžnou krajinu. Vymezení je tak nezákonné, neboť striktní regulace VE zde není řádně odůvodněna, jedná se o čistě krajinářský popis, a ani objektivně neexistují důvody pro takovou regulaci. Není zde nijak vyhodnocen střet VTE s krajinnými hodnotami, odůvodnění vymezení takové regulace mělo vysvětlovat, jaké konkrétní unikátní cenné krajinné hodnoty výjimečné v měřítku ČR a střední Evropy mají v lokalitě J. převažovat nad omezením využívání pozemků provozování VE. Nelze tedy seznat, proč VPJ byl zahrnut do KKO9 a bezvýjimečně zakázán.

ZÚR nemohou omezit autonomii jednotlivce plošným zákazem VE v podmínkách, v jakých jsou jinde v ČR běžně provozovány. Dle judikatury mohou ZÚR omezit VE pouze kvůli ochraně jedinečných konkrétních hodnot daného území výjimečných a cenných v republikovém či evropském měřítku. V lokalitě J. žádné takové hodnoty nebyly nikdy objektivně zjištěny, naopak se jedná o jednu z nejvhodnějších lokalit v celorepublikovém měřítku pro realizaci VTE. K tomu blíže viz metodický návod MŽP ze září 2018 „Aktualizace metodického návodu odboru obecné ochrany přírody a krajiny MŽP k Vyhodnocení možností umístění větrných a FVE z hlediska ochrany přírody a krajiny – preventivní hodnocení území kraje nebo obcí“, jehož výsledky byly promítnuty do veřejného mapového portálu CENIA, a který lokalitu VPJ vyhodnotil jako území obecně vhodné pro výstavbu VTE (hodnocena jako rentabilní krajina, 6-7 m/s). Zařazení lokality do plochy KKO9 s bezvýjimečným zákazem VE je tak nepochopitelné. Aktualizace č. 2a ZÚR OK navíc tuto metodiku nereflektuje.

Aktualizace č. 2a ZÚR OK na str. 424 uvádí jako podklad „Posouzení kulturních krajinných oblastí ve vztahu na situování obnovitelných zdrojů energie v území a prověření zapracování závěrů do Aktualizace č. 2 ZÚR OK včetně odůvodnění“ – jedná se o veřejně nedostupný dokument, nejedná se o oficiální studii.

Z odůvodnění Aktualizace č. 2a ZÚR OK nelze seznat důvody vymezení konkrétních hranic nové plochy KKO9, zřejmě převzato z Územní studie KKO OK, ale tato se VTE vůbec nezabývala ani jinými záměry, zabývá se pouze krajinným rázem, nevyhodnocuje střety v území. Vzhledem k tomu, že KKO9 zahrnuje nesporně VTE01, 02, 03, VTE04 patrně přímo protíná, VTE05 stojí mimo plochu, je tak zřejmé, že vymezení je nahodilé, nikde není odůvodněno, proč je hranice takto vedena. Z toho je evidentní, že se při vymezování hranice nikdo záměrem VPJ nezabýval. Záměr VPJ je však na krajské úrovni několik let znám, proto navrhovatelé považují jeho zahrnutí do KKO9 za libovůli. Pro stejné důvody považuje grafickou podobu vymezení plochy KKO9 za neurčitou, nesrozumitelnou a vnitřně rozpornou, neboť vymezením plochy KKO9 vznikl v prostoru nepravomocně umístěného záměru VPJ zcela nepředvídatelný právní režim.

Vliv VPJ byl opakovaně, vždy s kladným výsledkem, posouzen správními orgány (záměr má platné a účinné souhlasné závazné stanovisko EIA, platné do 19. 8. 2021) i znaleckými posudky, byl posouzen i soulad záměru VPJ s Územní studií, přičemž se jedná o tutéž studii, podle které byla nyní v Aktualizaci č. 2a ZÚR OK vymezena plocha KKO9. Tyto závěry byly přímo vypořádány v odůvodnění Změny č. 3 ÚP J. a toto odůvodnění Změny č. 3 ÚP J. obstálo v přezkumném řízení KUOK, včetně soudního přezkumu. Ochrana krajinného rázu byla velmi podrobně vyhodnocena v rámci pořizování platné a účinné změny č. 3 Územního plánu obce J. (viz bod 2.2 kapitoly a/, zejm. bod 2.21 a 2.29). Vedle tohoto konkrétního vyhodnocení nemohou obstát obecné stručné paušální důvody vymezení plochy KKO9. Nepravomocné povolení VPJ podrobně rekapituluje veškeré dosavadní posouzení VPJ jak z procesního, tak věcného hlediska s kladným závěrem.

Stejně tak byla ochrana krajinného rázu u záměru VPJ podrobně a komplexně vyhodnocena souhlasným závazným stanoviskem podle § 12 zákona č. 114/1992 Sb. ze dne 23. 3. 2011, které bylo potvrzeno v rámci odvolacího řízení opatřením ze dne 20. 4. 2019, a je podkladem pro povolení VPJ. V závazném stanovisku ani v jeho četných podkladech nebyla identifikována žádná významná hodnota v dotčeném území, která by bránila realizaci VPJ.

Stejný závěr, že se jedná o běžnou kopcovitou krajinu, je obsažen ve znaleckém posudku č. 2/09 soudního znalce Ing. Pavla Marťana ze dne 31. 1. 2009. Posudek obsahuje i pohledové studie. Uzavřel, že dopad na krajinný ráz je významný, avšak současně posoudil estetickou hodnotu zdejšího krajinného rázu jako sníženou a neidentifikoval zde žádnou významnější hodnotu, která by bránila realizaci VPJ.

Územní studie větrných elektráren na území OK byla zaevidována 23. 2. 2009, její aktuálnost ověřena dne 14. 11. 2018, která výslovně uvádí VPJ jako plánovaný záměr VP s počtem 5 VE, byla podkladem napadené Aktualizace č. 2a ZÚR OK. Ani tato studie v lokalitě J. a jejím okolí neidentifikovala žádnou významnou hodnotu, kromě kostela sv. Bartoloměje v J., kterého však nehodnotí jako významnou dominantu (srov. povolení VPJ str. 96), krajinu v okolí J. klasifikovala jako přechod mezi harmonickou a antropogenizovanou krajinou. Naopak lokalita J. je zařazena mezi podmíněně přípustné plochy pro umístění VP, vyhodnotila interakci VPJ a významné hodnoty kraje se závěrem podmíněné přípustnosti.

Aktualizovaná Územní studie větrné elektrárny na území Olomouckého kraje je samostatnou studií, byla vložena do evidence 14. 1. 2019 a není uvedena jako podklad vymezení plochy KKO9 v Aktualizaci č. 2a ZÚR OK. Tato územní studie výslovně počítá s realizací záměru VPJ, je uveden v textové i grafické části včetně polohy jednotlivých pěti VE. Studie zaměřuje VPJ do skupiny III. mezi „omezeně rozvojové lokality“ a nikoli mezi nevhodné lokality. Za problém označuje zásah záměru VPJ do KKO Svahy Nízkého Jeseníku, tj. pracuje s vymezením plochy KKO9 jako by již byla v ZÚR OK vymezena, avšak žádné materiální důvody vymezení plochy KKO9 neobsahuje. V této studii byla identifikována významná viditelnost záměru VPJ a vizuální zásah do oblasti KKO9, v té době ještě nevymezené, avšak ani zde není identifikována žádná konkrétní významná krajinná hodnota. Nejkonkrétnější vyjádření o zvýšených krajinných hodnotách lze nalézt na str. 116 studie a týká se celého obrovského území Nízkého Jeseníku, kde se možná nacházejí některé výjimečné krajinné hodnoty, nikoli v lokalitě J. Tato studie se staví k záměru kriticky, nikoli však kategoricky zamítavě.

Navrhovatelé nezákonnost spatřují i v tom, že regulace VE v ploše KKO9 je v rozporu s § 18 a 19 stavebního zákona a v rozporu s posláním ZÚR (§ 36 stavebního zákona), v rozporu s čl. 11 LZPS ochranou vlastnictví a čl. 8 a 100 Ústavy ČR – garance práva na samosprávu obcí.

Regulace VE v ploše KKO9 má diskriminační charakter v porovnání s regulací jiných ekonomických aktivit s vlivem na krajinný ráz, což je zapovězeno ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek ze dne 15. 9. 2010, č. j. 4 Ao 5/2010-48, ze dne 28. 5. 2014, č. j. 9 Ao 6/2011-261, ze dne 16. 6. 2011, č. j. 7 Ao 2/2011-127). Regulace VE je bezvýjimečná, regulace jiných záměrů ZÚR OK výjimky připouštějí a nestanoví pro ně tak přísnou regulaci (viz bod 78.4., 78.5., ZÚR OK). Navíc tento odlišný přístup není nijak zdůvodněn. V případě staveb dle 78.3. je stanoveno další hodnoticí hledisko, to v případě VE stanoveno není. Obdobně v případě umisťování výškových staveb (bod 74.8. ZÚR OK) zakotvuje možnost podmínečného umístění do plochy KKO9, stejně tak fotovoltaické elektrárny mají zakotven mechanismus výjimky (74.7. ZÚR OK). b) Nevypořádání připomínek proti vymezení plochy KKO9

Navrhovatelka a) uplatnila toliko připomínky, neboť k uplatnění námitek nebyla oprávněna.

V odůvodnění Aktualizace č. 2a ZÚR OK je na str. 341 pouze uvedeno: Připomínka ze dne 1. 4. 2016: Žádá, aby při pořizování Akt. č. 2a ZÚR OK byl brán zřetel na fakt, že změna č. 3 ÚP J. je v souladu s podmínkami ochrany kulturní krajiny oblasti Svahy Nízkého Jeseníku a navrhuje, aby ZÚR OK v podobě po aktualizaci obsahovaly úpravu v souladu s vymezením ploch pro větrné elektrárny v obci J., jak je obsaženo ve změně č. 3 ÚP J.

Takové vypořádání je nedostatečné, povrchní, bagatelizující, nepodložené a ryze formální. Je v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, viz rozsudky ze dne 15. 9. 2010, č. j. 4 Ao 5/2010-48, 28. 5. 2014, č. j. 9 Ao 6/2011-261, 30. 3. 2012, č. j. 8 Ao 7/2011-138, rozsudek zdejšího soudu ze dne 9. 10. 2018, č. j. 73 A 1/2018-183. Měřítko ZÚR nebrání tomu, aby respektovaly stávající záměry VE, které již vymezeny ve stávajících ÚP. VE představují nadmístní prvek (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Ao 1/2009-186). Nejedná se tak o podrobnost náležející svým obsahem územnímu plánu ve smyslu § 36 odst. 3 stavebního zákona, bylo možné jej v ZÚR zohlednit, a to např. v textové části jako např. v ZÚR Ústeckého kraje (rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Ao 6/2011, body 11, 73 a 74) či jednodušeji v grafické části, kdy se plocha KKO9 mohla lokalitě J. snadno přizpůsobit. Stačilo nepřebírat mechanicky hranice z Územní studie. Připomínka nepožadovala, aby byla do ZÚR přenesena úprava v podrobnostech ÚP, ale požadovala „souladnou úpravu“, tj. zohlednění vymezených ploch v měřítku ZÚR, což se nestalo. Střet v území měl být přezkoumatelně vyhodnocen a zdůvodněn, což se nestalo. Plošně paušalizován absolutní zájem na ochraně krajinného rázu a protichůdný zájem VPJ byl vědomě zcela ignorován.

Zájem na realizaci záměru VPJ nebyl při vymezení KKO9 zohledněn, přitom prokazatelně existuje. A to jako politické rozhodnutí na úrovni zákonodárce o veřejném zájmu a podpoře na výrobě elektřiny z větrné energie (zákon č. 165/2012 Sb.) a plní se jím závazek ČR vůči EU, která stanovila pro ČR minimální podíl ve výši 13 %, takže kraj nemůže větrnou energii libovolně blokovat či diskriminovat (srov. viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2011, č. j. 7 Ao 2/2011-127 či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2017, č. j. 2 As 207/2016-46, bod 19, v němž je využívání výroby energie z obnovitelných zdrojů označen za veřejný zájem, stejně jako úvod metodického návodu MŽP - viz výše).

A dále jako oprávněné zájmy navrhovatelů viz výše - navrhovatelka a) měla být provozovatelem, investovala již nemalé prostředky k povolení záměru v době platnosti a účinnosti Změny č. 3 ÚP J. a svědčí jí v tomto směru legitimní očekávání (k tomu srov. rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 27. 5. 2015, str. 9 a 10).

Navrhovatel b) je jedním ze smluvních beneficientů záměru VPJ, k projektu vyčlenil své pozemky a možnost jejich svobodného využití tvoří složku jeho vlastnického práva (k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2011, č. j. 7 Ao 2/2011-127 – stavba VE je z pohledu konkrétního jedince za stávajících politicky nastavených rámcových podmínek ekonomicky racionálním způsobem využití pozemků v jeho vlastnictví).

Navrhovatelka c) obdobně jako navrhovatel b) je jedním ze smluvních beneficientů záměru VPJ. Zájem na realizaci VPJ je zhmotněn v platné a účinné Změně č. 3 ÚP J., která pro něj vymezila potřebné funkční plochy, tím se stal záměr VPJ do značné míry veřejným zájmem, chráněným právem navrhovatelky c) na samosprávu, jehož podstatnou složkou je možnost samosprávného rozhodování o rozvoji svého území.

Dále velmi pokročilé stádium přípravy – VPJ se nachází ve stádiu nepravomocného společného územního a stavebního povolení.

Dále udělení státní autorizace projektu VPJ dne 24. 5. 2013, čímž byl VPJ zařazen mezi projekty, jejichž realizace je podporovaná státem.

Výjimečná vhodnost lokality J. pro VE (viz oficiální podklady MŽP).

Snížená hodnota krajinného rázu v oblasti J. - opakovaně bylo konstatováno, že v této oblasti již došlo ke snížení hodnoty krajinného rázu vlivem stávajících VP Horní Loděnice a Hraničné Petrovice (viz znalecký posudek Ing. M. a závazné stanovisko KÚOK k ochraně krajinného rázu podle § 12 zákona 114/1992 Sb.).

Dočasný charakter staveb VE – nejde o trvalý zásah do krajiny, což snižuje případná krajinářská negativa. d) Nezákonné vymezení nového migračního koridoru v prostoru VTE01

Koridor je vymezen nově v bodu 74.11, ve výkresu B.7. (+ bod 92.8.2.1), přičemž zásady vymezení koridoru nejsou řádně odůvodněny (str. 14 Aktualizace č. 2a ZÚR OK, v bodě 74.11. jsou stanoveny pouze obecné zásady společné všem migračním koridorům) a není nijak zdůvodněno, proč byl migrační koridor veden v prostoru velkých zemědělských pozemků par. č. X, X a X, v místě VTE01. Nebyla tak řádně vypořádána příslušná námitka navrhovatelky a) na respektování ploch pro VPJ vymezených ve Změně č. 3 ÚP J. Vymezení migračního koridoru je s požadavkem navrhovatelky a) v kolizi. Požadavek na zachování šířky migračního koridoru je rovněž příliš kategorický, neboť neumožňuje u konkrétního záměru vážit střet protichůdných zájmů a zvolit proporcionální řešení, což by bylo adekvátní právě u záměru VPJ, který je ve velmi pokročilém stádiu přípravy, dlouhodobě znám na krajské úrovni a byly podány připomínky k jeho respektování. Dále navrhovatelé analogicky odkázali na námitky proti vymezení plochy KKO9.

Navrhovatelé mají, vzhledem k odůvodnění Aktualizace č. 2a ZÚR OK na str. 292 a na str. 294, kde je uvedeno, že vedení VVN nebrání migraci, za to, že migrační koridor nebrání realizaci VTE01, neboť se nejedná o stavební bariéru na povrchu země, vyjma zanedbatelné plochy tubusu. Z opatrnosti vzhledem ke kategorické bezvýjimečnosti 74.11 ZÚR OK však navrhují i zrušení příslušné části migračního koridoru. e) Nezákonné požadavky na regulaci VE v územních plánech

Aktualizace zavedla nové požadavky pro zpracování územních plánů v bodě 92, přičemž taková úprava zasahuje do práv zejména navrhovatelky c) jako samosprávné obce, neboť zásady stanovené v odst. 74.7 a 74.11.1, na které odkazuje bod 92.8.2.1, představují bezvýjimečný zákaz realizace VTE na úrovni ZÚR.

Obdobným zásahem je nový bod 92.8.3 ZÚR OK, který není tak kategorický, ale všudypřítomný odkaz na „vizuální vliv“ na krajinný ráz jako absolutní kritérium posuzování ve výsledku znamená faktické znemožnění umístění VE, neboť ty budou mít vždy nějaký „vizuální vliv“. Taková regulace nesplňuje požadavky zákona a ustálené judikatury (viz výše).

Námitky jsou obdobné jako proti vymezení plochy KKO9. Nové restriktivní požadavky na regulaci VE v ÚP nejsou řádně odůvodněny, nebyla vypořádána příslušná námitka navrhovatelky a) na respektování ploch pro VTE J. vymezených ve Změně č. 3 ÚP J. Nové požadavky jsou příliš kategorické a diskriminační, neboť pouze pro VE zavádějí bezvýjimečný režim odkazem na body 74.7. a 74.11.1 ZÚR OK. Jedině přístup, který umožní vážit střet protichůdných hodnot a zájmů a zvolit proporcionální řešení, je adekvátní. Takové zablokování územního plánu, který byl mnohokrát prověřován, je hrubě neproporcionální a svévolné.

Odpůrce navrhl zamítnutí návrhu. Ve vyjádření ze dne 21. 1. 2020 úvodem shrnul proces pořizování Aktualizace č. 2a ZÚR OK a uvedl, že ze strany navrhovatelů nebyla ve veřejném projednání k danému řešení uplatněna žádná připomínka či námitka.

K důvodům vymezení KKO v Aktualizaci č. 2a ZÚR OK a regulaci KKO a k požadavku na zrušení KKO9 uvedl, že za účelem naplnění požadavků stavebního zákona a vyhl. č. 500/2006 Sb. je v ZÚR OK obsažena kapitola A.5.3. Koncepce ochrany kulturních a civilizačních hodnot, která v odstavci 77 vymezuje cenná kulturně historicky významná území – kulturní krajinné oblasti KKO, která sice nejsou chráněná zákony a ochraně přírody a krajiny, nicméně vzhledem k jejich působení či celkové harmonii jsou z pohledu odpůrce považována za hodnotná, proto je prostřednictvím Aktualizace č. 2a požadována jejich ochranu. Zákaz výškových staveb stanovily již ZÚR OK ze dne 22. 2. 2008 vymezující 8 dosavadních KKO, kdy dle odst. 78.3 bylo „nepřípustné umísťovat stavby a zařízení obnovitelných zdrojů energie uplatňujících se v krajině (větrné turbíny, větrné parky,…)“. Za účelem prověření potřeby ochrany těchto území byla v roce 2010 pořízena územní studie, která obsahovala návrh na odborné prověření dalších území vymezených jako KKO9-KKO12. Tyto KKO pak spolu s předchozími byly sdruženy do jedné „Územní studie kulturních krajinných oblastí Olomouckého kraje KKO1 – KKO12“ vložené dne 4. 9. 2014 do evidence územně plánovací činnosti. Pro posouzení KKO ve vztahu na situování obnovitelných zdrojů energie v území pak bylo v roce 2014 pořízeno „Posouzení kulturních krajinných oblastí ve vztahu na situování obnovitelných zdrojů energie v území a prověření zapracování závěrů do Aktualizace č. 2 ZÚR OK včetně odůvodnění“. Právě tyto dokumenty se staly podkladem pro zahrnutí KKO9-KKO12 do řešení a projednání Aktualizace č. 2a ZÚR OK, přičemž zásady pro provádění změn v těchto územích stanovené v odst. 78 se až na výjimku upřesňující regulaci slunečných parkových elektráren, nezměnily, na důkaz čehož odpůrce odkázal na ZÚR OK ze dne 22. 2. 2008, Územní studii kulturních krajinných oblastí Olomouckého kraje KKO1-KKO12 a úplné znění ZÚR OK, vše dostupné online. Potřeba řešit území komplexně, v širších souvislostech, systematicky a koncepčně, kdy pro zachování komplexního co nejkvalitnějšího obrazu krajiny nestačí řešit jednotlivé VE či větrné parky ve vztahu k jednotlivým konkrétním dílčím hodnotám, vyplývá rovněž z Metodického pokynu MŽP „Aktualizace metodického návodu odboru obecné ochrany přírody a krajiny MŽP k Vyhodnocení možností umístění větrných a fotovoltaických elektráren z hlediska ochrany přírody a krajiny – preventivní hodnocení území kraje nebo obcí“, čemuž odpovídá právě řešení ZÚR OK včetně vymezení KKO (viz věstník MŽP ročník XXVIII – září 2018). Navíc již ze „Zprávy o uplatňování Zásad územního rozvoje Olomouckého kraje v uplynulém období (07/2011 – 05/2014)“ a z vložení dat o Územní studii kulturních krajinných oblastí Olomouckého kraje KKO1 – KKO12 do evidence územně plánovací činnosti v roce 2014 bylo zřejmé, že řešení ve vztahu k zákazu výstavby větrných elektráren v lokalitě J., spadající do KKO9, bude v rámci Aktualizace č. 2a ZÚR OK prověřováno (viz Zpráva o uplatňování Zásad územního rozvoje Olomouckého kraje v uplynulém období 07/2011 – 05/2014 a Územní studie kulturních krajinných oblastí Olomouckého kraje KKO1 – KKO12 dostupná online). K námitce navrhovatelů, že zákaz VE v KKO obsažený v ZÚR OK je odůvodněn právě shora uvedenou územní studií, ačkoliv tento v ní výslovně zmíněn není, citoval odpůrce část této studie, dle které se k dosažení těchto cílů navrhuje: V zóně 4 – temena skrytých svahů těsně za obzorem nestavět žádné stavby, které by se mohly projevovat nad horizontem hlavních temen svahů v zóně 3, respektovat současný typ využívání a jeho matrici (v daném území především lesní), při jakýchkoliv změnách respektovat typickou liniovou strukturu cest a pozemků, a dodal, že 4 VE se nacházejí právě v zóně 4, 1 pak mimo KKO9 (viz mapa ÚS KKO se zákresem větrného parku J.).

Odpůrce nesouhlasil s tvrzením navrhovatelů, že v „Posouzení kulturních krajinných oblastí ve vztahu na situování obnovitelných zdrojů energie v území a prověřování zapracování závěrů do Aktualizace č. 2a ZÚR OK včetně odůvodnění“ není uvedeno nic o problematice VE, když dle tohoto odborného podkladu hlavním předmětem ochrany kulturní krajinné oblasti Svahy Nízkého Jeseníku je mimo jiné uchování: dálkové pohledy na čelní, převážně lesnaté svahy Nízkého Jeseníku, které na severovýchodě rámují zemědělskou krajinu Hané a spoluvytvářejí tak její krajinný obraz; zvýšená ochrana stávajících krajinných ohraničení jednotlivých oblastí krajinného rázu s důrazem na hlavní kompoziční póly – dominanty. Dle požadavku na zapracování do ZÚR uvedeného v závěru posouzení je pak dle bodu 78.3 ve všech KKO nepřípustné umísťovat velké stavby a zařízení obnovitelných zdrojů energie uplatňujících se v krajině (VVE na 35 m výšky a parky slunečních elektráren na vlastních nosičích). Ačkoliv zásada pro KKO o nepřípustném umísťování staveb a zařízení obnovitelných zdrojů energie uplatňujících se v krajině byla obsažena již v ZÚR z 22. 2. 2008 a snaha o zařazení KKO9 do Aktualizace č. 2a ZÚR OK byla zřejmá již ze shora uvedené Zprávy o uplatňování Zásad územního rozvoje Olomouckého kraje, tedy od roku 2014, v procesu pořizování Aktualizace č. 2a ZÚR OK k dané problematice byla uplatněna pouze 1 připomínka, a to navrhovatelkou a). Ze strany navrhovatelky c) pak nebyla uplatněna ani připomínka ani námitka, přičemž s jejím tvrzením, že vše podstatné bylo uvedeno v připomínce navrhovatelky č. 1, s níž se plně ztotožňuje, a nebylo nutné informovat pořizovatele o tomtéž…, souhlasit nelze, když námitka uplatněná do veřejného jednání obcí má jinou váhu než připomínka, o čemž svědčí i skutečnost, že o námitce rozhoduje Zastupitelstvo OK a jejím uplatněním do procesu pořizování se „neinformuje“, nýbrž pouze vyjadřuje nesouhlas s navrženým řešením. Vzhledem k tomu, že navrhovatel b) do žádné fáze procesu pořizování Aktualizace č. 2a ZÚR OK neuplatnil připomínku a navrhovatelka a) upravený návrh rovněž nepřipomínkovala, ačkoliv bylo patrné, že její připomínce uplatněné do veřejného projednání vyhověno nebylo, když to navrhovatelka a) ani nerozporovala, odpůrce neměl jasné indicie, zda záměr již byl povolen, resp. zda zájem navrhovatelů na daném záměru stále trvá. Vzhledem k pasivitě navrhovatelů se proto ani etapizací ve vztahu k větrnému parku J. dle bodu 133 návrhu ani nezabýval. K otázce pasivity v procesu pořizování pak odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2019, č. j. 5 As 257/2016-49 a dále pak na rozsudek ze dne 18. 1. 2017, č. j. 6 As 237/2016-33, dle kterého soudům proporcionalitu řešení přijatého územním plánem v první linii hodnotit nepřísluší.

S odkazem na str. 338 Odůvodnění odpůrce nesouhlasil s tvrzením navrhovatelů, že připomínka uplatněná navrhovatelkou a) ve společném jednání vypořádána nebyla. K námitce navrhovatelů, že připomínka byla obsáhlejší, uvedl, že ačkoliv obsahovala přílohy, tyto se vztahovaly ke změně č. 3 ÚP J. a neobsahovaly žádné požadavky ve vztahu na KKO ZÚR OK. Připomněl, že s ohledem na zákonné zmocnění k obsahu řešení ZÚR se není možné zabývat jednotlivými řešeními územního plánu, když zásady územního rozvoje na rozdíl od územního plánu stanovují plochy nebo koridory nadmístního významu a požadavky na jejich využití a koordinují územně plánovací činnost obcí. Ačkoliv navrhovatelé měli řadu možností se v procesu pořizování k dané problematice vyjádřit, zejména navrhovatelka c) tak neučinila. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2018, č. j. 10 As 33/2018-39 dodal, že v případě procesní aktivity navrhovatelů v procesu pořizování by se odůvodněním vymezení KKO9 v Aktualizaci č. 2a ZÚR OK zabýval daleko podrobněji. Námitku, že vydáním Aktualizace č. 2a ZÚR OK došlo k nezákonnému zásahu do práv navrhovatelky c) na samosprávu, pak označil jako neoprávněnou, neboť hierarchie územního plánování je základním principem územního plánování v ČR a zásady územního rozvoje jsou dle stavebního zákona nadřazenou dokumentací pro územní plán. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka c) nepodala v procesu pořizování Aktualizace č. 2a ZÚR OK žádnou připomínku ani námitku, odpůrci zájem obce na řešení VE na území obce nebyl znám (viz Aktualizace č. 2a ZÚR OK vč. odůvodnění dostupné online).

Odpůrce zásadně odmítl tvrzení, že na svém území – území kraje nemůže výstavbu větrných elektráren regulovat, neboť to by odporovalo nejen právu kraje na samosprávu a zákonu č. 129/2000 Sb., o krajích, ale i stavebnímu zákonu. Uvedl, že Aktualizace č. 2a ZÚR OK zákaz VE nevymezuje plošně, pouze reguluje umisťování VE, a to i vymezením KKO, kdy na základě krajinných charakteristik a vlastností území vymezuje jejich hranice. Skutečnost, že hranice KKO (vč. KKO9) není vymezena nahodile, nýbrž vychází z přírodních skutečností, vysvětluje i možnost umístění části VE J. uvnitř KKO a části vně. Vzhledem k tomu, že KKO tvoří 21,71 % území kraje (viz mapa KKO OK), nejedná se o plošný zákaz výstavby VE, nýbrž o zákaz na takových částech území, které odpůrce považuje za hodné ochrany. K argumentu, že k zablokování VE J. by musela být v území identifikována hodnota výjimečná v republikovém či evropském měřítku, dodal, že takové hodnoty by musely být hájeny republikovými či evropskými předpisy. ZÚR jsou však nástrojem pro řešení území na krajské úrovni. K námitce, že záměr větrného parku J. není v Aktualizaci č. 2a ZÚR OK nikde zmíněn, ačkoliv byl již znám, uvedl, že i když ZÚR s ohledem na měřítko zpracování jednotlivé stavby VE ani vazby na jednotlivé konkrétní dílčí hodnoty v území neřeší, s ohledem na charakter VE stanoví zásady pro jejich umisťování, kdy stávající VE byly v koordinačním výkrese vyznačeny pouze jako limity v území. Návrh konkrétního záměru VE do ZÚR by byl kontraproduktivní, neboť s ohledem na proporcionalitu by do nich musely být zahrnuty veškeré záměry, přičemž jakýkoli další záměr, který by v této dokumentaci zahrnut nebyl, by bez aktualizace ZÚR možný nebyl. Z tohoto důvodu bylo proto situování VE řešeno negativním způsobem, tedy vymezením nepřípustných lokalit. K připomínce, že ZÚR takto striktně neregulují např. stožáry vysokého napětí, stanice mobilních operátorů apod., dodal, že VE se z hlediska vnímání a ovlivnění území v dálkových pohledech vymykají měřítku krajiny, kdy navíc vzhledem k závazku ČR k navýšení výroby elektrické energie z alternativních zdrojů a z toho plynoucího očekávaného zvýšeného zájmu na realizaci VE by bez regulace jejich situování mohlo dojít k celkovému znehodnocení území OK. Skutečnost, že se jedná o stavby dočasné, pak na přístup k řešení VE v ZÚR OK vliv mít nemůže. Pozitivní přístup k problematice VE byl dle odpůrce deklarován pořízením Územní studie větrné elektrárny na území Olomouckého kraje a Aktualizace Územní studie větrné elektrárny na území Olomouckého kraje, jejichž cílem bylo pro situování VE nalézt co nejvhodnější území. Na tuto problematiku nelze nahlížet jen z pohledu vlastníků pozemků nebo vhodnosti větrné elektrárny z technického pohledu, vhodnost území je třeba vyhodnotit komplexně z širších hledisek, přičemž výskyt vhodných větrných podmínek pro rentabilní provoz VE je pouze jedním z mnoha předpokladů jejich realizace. Jako důkaz odpůrce v této souvislosti navrhl mimo jiné Územní studii větrné elektrárny na území Olomouckého kraje a Aktualizaci Územní studie větrné elektrárny na území Olomouckého kraje.

K otázce posouzení větrného parku J. ve vztahu ke Změně č. 3 ÚP J. odpůrce uvedl, že posouzení krajského úřadu jako nadřízeného orgánu územního plánování bylo prováděno ve vztahu k územní studii, která nemá takovou právní váhu jako územně plánovací dokumentace, neboť je pouze územně plánovacím podkladem. Vzhledem k tomu však, že Aktualizace Územní studie větrné elektrárny na území OK byla zaevidována dne 14. 1. 2019, s ohledem na pokročilost pořizování ani jako podklad pro Aktualizaci č. 2a ZÚR OK využita být nemohla. Navíc tato studie se k VE staví kriticky, tvrzení, že výslovně počítá s realizací VE J. je proto zavádějící. Správnost řešení regulace VE na území OK potvrzuje rovněž metodika MŽP ze září 2018, která samostatně stojící VE nebo menší skupiny považuje za umělou krajinnou dominantu a soustředěný vyšší počet VE stejně jako menší skupiny VE za zcela novou plošnou (prostorovou) dominantu měnící charakter území. Metodika také definuje kritická místa pohledu, odkud jsou VE nejvíce viditelné a představují tak závažný zásah do krajinného rázu, přičemž rovinu pod svahy Nízkého Jeseníku lze právě za takového kritické místo považovat.

K tvrzenému „nezákonnému“ požadavku na regulaci VE v územních plánech dle bodu 92.8.3 ZÚR OK odpůrce uvedl, že tento bod nestanoví konkrétní požadavky, ale pouze požadavky na koordinaci územně plánovací činnosti obcí, kdy obsahuje zásady, kterými je třeba se v následných stupních plánování zabývat.

K tvrzenému „nezákonnému“ vymezení nového migračního koridoru v prostoru VET01 odpůrce uvedl, že odborným podkladem pro řešení migračních koridorů v Aktualizace č. 2a ZÚR OK byla Strategická migrační studie pro OK z prosince 2015 s cílem zajistit prostupnost krajiny. ZÚR zákaz výstavby VE v migračním koridoru nestanoví, odborným posouzením však bude nutné prokázat, že funkčnost migračního koridoru nebude daným záměrem omezena.

Požadují-li navrhovatelé zrušení migračního koridoru v rozsahu dotčení pozemků par. č. X, X, X v k. ú. J., je podle odpůrce návrh v této části nerealizovatelný, neboť ZÚR OK se dle § 6 odst. 2 vyhl. č. 500/2006 Sb. vydávají v měřítku 1:100 000 nebo v odůvodněných případech 1:50 000. Jednotlivé pozemky jsou proto v daném měřítku nezobrazitelné a rovněž ani vyloučení pozemků v textové části ZÚR s odkazem na § 36 odst. 3 stavebního zákona možné není.

Ve své replice k vyjádření odpůrce ze dne 12. 2. 2020 navrhovatelé uvedli, že pokud odpůrce nyní poukazuje ve vztahu k odůvodnění vymezení plochy KKO9 na dva podklady, a to „Územní studie kulturních krajinných oblastí Olomouckého kraje KKO1-KKO12“, a „Posouzení kulturních krajinných oblastí ve vztahu na situování obnovitelných zdrojů energie v území a prověření zapracování závěrů do Aktualizace č. 2 ZÚR OK včetně odůvodnění“, které nyní rozvádí, mají navrhovatelé za to, že se jedná o nepřípustné dodatečné odůvodňování, které v Aktualizaci č. 2a ZÚR OK chybí. Avšak ani tyto dokumenty neobsahují žádné adekvátní odůvodnění absolutního zákazu VE v ploše KKO9. Upozornili na skutečnost, že tyto dokumenty byly naposledy aktualizovány v r. 2014, na rozdíl např. od Územní studie Větrné elektrárny Olomouckého kraje, jejíž aktuálnost byla ověřena v r. 2018, která připouští realizaci VPJ, a odpůrce ji z neznámých důvodů jako podklad pro vymezení plochy KKO9 nepoužil. Pokud odpůrce uvedl, že již v roce 2014 bylo zřejmé, že bude prověřováno řešení ve vztahu na zákaz výstavby VE v lokalitě J., navrhovatelé uvedli, že ani z Aktualizace č. 2a ZÚR OK ani z podkladů nic takového nevyplývá. Pouhý popis krajiny a viditelnosti VE nelze za prověřování považovat. Naopak velmi podrobné posouzení dopadů VPJ na krajinný ráz včetně posouzení podmínek Územní studii větrné elektrárny na území Olomouckého kraje bylo provedeno v odůvodnění Změny č. 3 ÚP J. Totéž bylo komplexně provedeno v pravomocném rozhodnutí KÚOK ze dne 3. 9. 2018 č. j. KUOK 89108/2018, kterým bylo zrušeno předchozí povolení VPJ a věc vrácena stavebnímu úřadu k novému projednání. V rozhodnutí je uvedeno, že realizací záměru sice dojde k určitému narušení krajinného rázu, avšak i přesto je možné realizaci záměru za stanovených podmínek povolit (blíže viz str. 33 a 34). Aktualizace č. 2a ZÚR OK však dospěla k opačnému závěru.

K dokumentu „Posouzení kulturních krajinných oblastí ve vztahu na situování obnovitelných zdrojů energie v území a prověření zapracování závěrů do Aktualizace č. 2 ZÚR OK včetně odůvodnění“, doplnili, že se nejedná o územní studii a že tento podklad nebyl vůbec použit při zpracování Aktualizace č. 2a, resp. tato Aktualizace se o něm vůbec nezmiňuje. Samotná materie tohoto podkladu nijak nereflektuje judikaturu NSS k regulaci větrných elektráren v ZÚR. To, že VE mají dopad na krajinný ráz, nikdo nerozporuje, ale nemůže to být důvodem pro absolutní plošný zákaz VE. Tento podklad nebyl zveřejněn v rámci Aktualizace č. 2a ZÚR OK způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Odpůrce ani ve svém vyjádření neuvedl žádnou konkrétní krajinnou hodnotu ve smyslu judikatury, která by mohla obstát jako důvod absolutního zákazu VE v KKO9. Ochrana pohledů na lesnaté svahy rámující zemědělskou krajinu nemůže jako důvod pro takový zákaz obstát. Pohledové aspekty byly již dříve vyhodnoceny (viz příloha č. 06c návrhu, srov. bod 2.1 odůvodnění změny č. 3 ÚP).

Tvrzení odpůrce o tom, že nemohl vědět o přípravě záměru VPJ, je nepřesvědčivé. VPJ se prověřuje min. od r. 2009.

K pasivitě navrhovatelů b) a c) poukazuje (str. 9-11) na složitý a nepřehledný vývoj přijímání změn a aktualizací ZÚR OK, mnohaleté časové prodlevy, což ve spojení se složitostí průběhu kladlo přemrštěné nároky na procesní bdělost účastníků. Má tak za to, že jejich procesní pasivita by jim neměla jít k tíži.

K nevypořádání námitek navrhovatelky a) uvedli, že zůstal nevypořádaný rozpor v dosavadním hodnocení téhož podkladu na krajské úrovni. Dále nevysvětluje, proč nebyla jako podklad použita Územní studie VE na území OK, která se zaměřuje výslovně na VE a výslovně reflektuje záměr VPJ a lokalitu J. řadí mezi podmíněně přípustné plochy pro umístění VE.

Navrhovatelé shrnuli, že odpůrce zavedl v ploše KKO9 plošný absolutní bezvýjimečný zákaz VE, aniž pro to uvedl přesvědčivé přezkoumatelné důvody a aniž pro takový zákaz nějaké konkrétní důvody v území objektivně existují a postupoval při tom bez ohledu na celou řadu podkladů připouštějících realizaci VPJ s ohledem na krajinný ráz, jako je Územní studie „Větrné elektrárny Olomouckého kraje“, metodika MMR územní plán obce J., pravomocné povolení kabelové přípojky VP, bez ohledu na připomínky navrhovatelky a).

Odpůrce tvrdí, že nevymezuje zákaz VE plošně, neboť KKO9 tvoří jen 21 % území kraje. Navrhovatelé odkázali na judikaturu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2011, č. j. 7 Ao 2/2011-127), ze které vyplývá, že absolutní zákaz VE nemusí být celoplošný, aby byl hodnocen jak nezákonný.

Navrhovatelé odkázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2017, č. j. 5 As 49/2016-198, zejm. bod 88 a 287, z něhož plyne, že pořizovatel při pořizování aktualizace měl vyhodnotit i záměr VPJ v rámci řádného zjišťování skutkového stavu v území. To se nestalo.

Ani tvrzení o odpůrce o diskriminačním přístupu k VE odůvodněné jejich vizuálním uplatněním neodůvodňuje absolutní bezvýjimečný zákaz (nadto se opět jedná o nepřípustné dodatečné odůvodnění).

ZÚR má stanovit pouze principy, nikoli absolutní zákazy a mělo by být připuštěno individuální posouzení konkrétních záměrů (viz metodika MMR). Pro realizaci VPJ byla stanovena řada podmínek s ohledem na snížení jeho vizuálního uplatnění, takže pouhé vizuální uplatnění v krajině nemůže automaticky odůvodňovat absolutní zákaz VE. Navíc odpůrce nevysvětlil, jak to, že dvě z VPJ se ocitly mimo plochu KKO9, když se pohledově uplatní obdobně zbývající tři. Odpůrce rovněž bagatelizuje dočasnost stavby, tento faktor však dle navrhovatelů nelze přehlížet. Platné stanovisko KUOK přitom faktor dočasnosti zohledňuje. VPJ má fungovat pouze 25 let, poté bude odstraněn a krajina rekultivována.

Pokud odpůrce deklaruje svoji podporu větrné energie na úrovni ZÚR a cituje bod 5.4.1.2. ZÚR Aktualizace, navrhovatelé uvádějí, že jde o deklaraci formální nebo vnitřně rozpornou, neboť tuto podporuje jen mimo plochy zákonné plošné ochrany přírody a krajiny, není uvedeno nic o KKO. Vymezení plochy KKO9 v ZÚR prakticky znemožňuje využívání VE na území kraje. Navrhovatelé mají za to, že i kdyby nebyly podány žádné připomínky dotčených subjektů, odpůrce věděl, že vymezením obrovské plochy KKO9 vymezuje paušální zákaz VE do míst, kde jsou vhodné povětrnostní podmínky a kde přitom není vyhlášena žádná zákonná forma plošné ochrany přírody a krajiny. Přesto tomu nevěnoval pozornost.

Odpůrce tvrdí, že metodika MŽP ze září 2018 potvrzuje správnost postupu odpůrce. Tato argumentace odpůrce se dle navrhovatelů míjí s podstatou sporu, kterou je skutečnost, že odpůrce přezkoumatelně neidentifikoval žádné konkrétní hodnoty, které by byly natolik cenné, aby byly samy o sobě důvodem pro samosprávný absolutní plošný zákaz VE.

Pokud odpůrce odkázal na ochranu kritických míst pohledu dle metodiky uvedl, že „právě takovým kritickým místem se jeví rovina pod svahy Nízkého Jeseníku“, odkud by byly VE viditelné a uplatňuje se zde stávající VP Horní Loděnice, navrhovatelé namítají, že se jedná o nepřípustné dodatečné odůvodnění, a dále odkazují na dosavadní četná oficiální hodnocení pohledového vlivu VPJ na „rovinu pod svahy Nízkého Jeseníku“ (např. ÚP J.). Na VP Horní Loděnice lze nahlížet i tak, že jejich přítomností je krajinný ráz už zasažen a přítomnost dalších elektráren na tom mnoho nezmění nebo že není vhodné zvyšovat jejich počet. Takovou úvahu však odpůrce neprovedl. Naopak v pokladech dosavadního hodnocení vlivu VPJ na krajinný ráz je tato úvaha přezkoumatelně provedena opakovaně s výsledkem, že krajinný ráz je již zasažen (viz stále platné stanovisko KÚOK k ochraně krajinného rázu se stanovenými podmínkami). Dále namítli, že ochrana kritických míst pohledu má být dle metodiky MŽP součástí analýzy viditelnosti, odůvodnění vymezení plochy KKO9 v Aktualizaci č. 2a ZÚR OK však žádnou analýzu viditelnosti neobsahuje. Pokud tedy nyní přichází odpůrce s argumentem, že „rovina pod svahy Nízkého Jeseníku“ je chráněným kritickým místem pohledu ve smyslu metodiky, jde do značné míry o nové svévolné nepodložené tvrzení. Tato studie naopak byla provedena v rámci pořizování změny ÚP J., což potvrdil a schválil KÚOK, avšak odpůrce ji nevzal v potaz. Analýza viditelnosti byla rovněž provedena v územní studii Aktualizace Územní studie VE na území OK (pro VP J. a Hraničné Petrovice I a II), avšak ta nebyla použita jako podklad. Dle této studie takto posuzovaná skupina VE viditelná pouze z bezprostřední blízkosti cca na polovině území silné viditelnosti, zatímco v zóně zřetelné viditelnosti by nebyla viditelná téměř vůbec. Je zřejmé, že vliv na krajinný ráz by nebyl zásadní. Metodika MŽP obsahuje charakteristiku zón viditelnosti. Je tak zřejmé, že odpůrce metodiku nedodržel, neboť podkladem absolutního zákazu VE nebyla analýza viditelnosti. Ani metodika nepočítá na úrovni ZÚR s absolutním plošným zákazem VE bez možnosti individuálního posouzení.

K bodu 92.8.3. odpůrce uvedl, že se nejedná o absolutní zákaz, ale pouze o zásady pro další stupně rozhodování. Navrhovatelé uvedli, že se sice nejedná přímo o absolutní zákaz VE, ale fakticky jejich realizaci znemožňuje příliš přísnými podmínkami, které absolutizují krajinný ráz. Jde dle nich tak o tzv. relativní regulaci, kterou judikatura staví na roveň absolutní regulace (k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2011, č. j. 7 Ao 2/2011-127).

Dále navrhovatelé setrvali z opatrnosti na svém návrhu na zrušení vymezeného migračního koridoru pro jeho nejednoznačnost, zda se jedná o absolutní zákaz VE. Z textu ZÚR OK je možné dovozovat absolutní zákaz, byť odpůrce tvrdí opak. Mají za to, že lze zrušit pouze část koridoru s využitím hranic pozemků v katastrální mapě, takový postup odmítá odpůrce.

V duplice na repliku navrhovatelů ze dne 13. 3. 2020 setrval odpůrce na svém procesním stanovisku. K jednotlivým bodům vyjádření navrhovatelů ze dne 12. 2. 2020 uvedl, že:

K bodu 8 a dalším) nelze souhlasit s navrhovateli, že VPJ s počtem 5 VE byl v Územní studii větrné elektrárny na území Olomouckého kraje výslovně hodnocen. Ačkoliv Aktualizace Územní studie větrné elektrárny na území OK z roku 2018 hodnotí záměr 5 VE J. jako známý, poukazuje na jeho problematičnost.

K bodu 14 a dalším) není rovněž pravdivé tvrzení, že kritické hodnocení VE J. v Aktualizaci Územní studie větrné elektrárny na území OK vyplývá z faktu, že tato studie pracuje s plochou KKO9, jako by již byla platně vymezena v ZÚR OK. Tato územní studie odkazuje na územní plánování v OK, a to na dokumenty, které řeší problematiku vymezených KKO vč. KKO9 a jsou podkladem pro územně plánovací činnost či rozhodování v území.

K bodu 17 a dalším) z důvodů potřeby prověřit daná území a odůvodnit ve vztahu k VE bylo pořizovatelem zadáno „Posouzení kulturních krajinných oblastí ve vztahu na situování obnovitelných zdrojů energie v území a prověření zapracování závěrů do Aktualizace č. 2 ZÚR OK včetně odůvodnění“, kde důvody, podmínky a potřeby příslušné ochrany v daných územích byly řešeny. Zapracování všech faktů a odůvodnění ze všech ÚS, pořízených OSR KÚOK, reálné není, odůvodním řešení ZÚR slouží ze své podstaty právě tyto územní studie.

K bodu 22) metodika MŽP z r. 2018 se zabývá regulací VTE a FVE pouze ve vztahu k ochraně přírody a krajiny vyplývající z celostátně platných právních předpisů a právo samosprávných celků na stanovení si ochrany svého území nezohledňuje. S případným zákazem VE však i tato metodika počítá, když uvádí, že v případě území nevhodného pro výstavbu VTE, resp. FVE lze předpokládat, že výstavba VTE, resp. FVE nebude pravděpodobně v rámci povolovacího procesu z titulu chráněných zájmů povolena.

K bodu 45) i v případě, že by se občané v procesu pořizování Akt. č. 2a ZÚR OK vzhledem k jeho zdlouhavému průběhu neorientovali, obdržela obec vyhlášku k vyvěšení na úřední desce s poučením o možnosti podat připomínky či námitky, která byla odpůrci s potvrzením o vyvěšení v případě konání společného jednání doručena dne 13. 5. 2016, v případě konání veřejného projednání dne 10. 1. 2019.

K bodu 46) součástí Odůvodnění byl text s vyznačením změn, kdy v úplném znění výroku Akt. č. 2a ZÚR OK byly měněné části odlišeny barevně.

K bodu 61 a dalším) kvalitní krajina se převážně nachází mimo rovinatá území v kopcovitějších oblastech, kde jsou i přirozeně lepší větrné podmínky. Vymezení KKO není dáno libovůlí zpracovatele, ale objektivními podmínkami v území. Pro ochranu svahů Nízkého Jeseníku byl stanoven princip chránit dálkové pohledy na čelní, převážně lesnaté svahy Nízkého Jeseníku, který byl dále rozveden v ÚS u zóny 4 nestavět žádné stavby, které by se mohly projevovat nad horizontem hlavních temen svahů. Důkazem v této souvislosti je pak vymezení Kulturní krajiny oblasti Svahy Nízkého Jeseníku z územní studie kulturních krajinných oblastí Olomouckého kraje KKO1 – KKO12.

K bodu 71 a dalším) obnovitelné zdroje nepředstavují pouze VE. I přes omezení plynoucí ze ZÚR jsou v OK potencionálně vhodná řešení pro VE, ačkoliv ne s a priori nejvýhodnějšími větrnými podmínkami.

Ve své duplice k vyjádření odpůrce ze dne 13. 3. 2020 navrhovatelé výslovně zdůraznili skutečnost, že záměr VPJ je výslovně uveden v tabulce č. 3 pod bodem 19 na str. 18 textové části „Územní studie VE na území OK“ z roku 2009, jejíž aktuálnost byla ověřena dne 14. 11. 2018. Lokalita VPJ byla zařazena mezi území podmíněně přípustné, soulad VPJ s touto studií byl opakovaně potvrzen. Územní studie „Aktualizace Územní studie VE na území OK“ se staví k záměru VPJ kriticky, avšak tato studie nebyla podkladem pro vymezení KKO9, ale dokládá, že odpůrce musel o záměru vědět. Nadto kritika záměru je zde postavena pouze na interakci s KKO9, která však v době zpracování ještě nebyla vymezena v ZÚR OK, na čemž trvají. KKO9 byla obsažena toliko v územně plánovacích podkladech nikoli v platné ÚPD. Tato územní studie pracuje s tehdy dosud nevymezenou KKO9 - viz např. seznam KKO na str. 17. Tato problematičnost není sama o sobě důvodem jeho absolutního zákazu na úrovni ZÚR, neboť opakovaně konstatováno, že záměr sice bude mít vizuální dopad, ale tento vliv je v daném území akceptovatelný.

Navrhovatelé se ohradili proti tvrzení odpůrce, že není reálné, aby všechna fakta a odůvodnění ze všech územních studií byla zapracována do ZÚR OK, neboť zavedení absolutního zákazu VE klade maximální nároky na přesvědčivé odůvodnění, což odůvodnění nesplňuje. Dále zdůraznil, že ani v podkladových studiích a dokumentech se žádné použitelné relevantní důvody nenachází. Nadto se fakticky objektivně takový důvod, který by mohl obstát, nenachází ani v krajině.

Odpůrce hodnotí metodiku MŽP zavádějícím způsobem, nerozlišuje mezi absolutním zákazem na úrovni ZÚR a nepovolení konkrétního záměru v navazujících procesech. Neúplně cituje z repliky navrhovatelů. Samozřejmě, že metodika počítá z možností nepovolení realizace VE, ale až po jejím individuálním posouzení, nikoli paušálně na úrovni regulace v ZÚR. Dále se odpůrce mylně domnívá, že metodika MŽP nezohledňuje právo samosprávných celků na stanovení ochrany svého území, s čímž navrhovatelé rovněž nesouhlasí. Naopak metodika dává sofistikované návody, jak mohou samosprávné celky postupovat při regulaci VE, avšak odpůrce tyto metody nevyužil.

Dále navrhovatelé upozornili na neúplnou zavádějící citaci prezentovanou odpůrcem ohledně Územní studie KKO OK, kde pro zónu 4 je uvedeno: „nestavět žádné stavby, které by se mohly projevovat nad horizontem temen svahů v zóně 3“ (zvýrazněna vynechaná pasáž).

S ohledem na změnu svého právního zástupce v reakci na dupliku navrhovatelů odpůrce ve vyjádření ze dne 22. 5. 2020 shrnul podstatné okolnosti případu, přičemž setrval na svém předchozím návrhu. Uvedl, že v napadených částech předmětné aktualizace stanovil ochranu nejcennějším částem Olomouckého kraje, kdy jejich zrušení by vedlo k ohrožení uvedených hodnot krajiny ve prospěch podnikatelského záměru jednoho investora a finančních zájmů jedné obce a jednoho vlastníka. Nepřihlédnutí ke konkrétním zájmům navrhovatelů nebylo důsledkem odpůrcova jednání ve zlé víře, nýbrž důsledkem procesní pasivity navrhovatelů při pořizování aktualizace ZÚR.

Vzhledem k tomu, že žádný z navrhovatelů se nezúčastnil veřejného projednání ani nepodal připomínku či námitku k návrhu dle § 39 odst. 2 stavebního zákona, tj. ve fázi určené především pro podávání připomínek a námitek, jejich připomínky a námitky podané později odpůrce vypořádat nemohl. V případě, že by se této z pohledu veřejnosti klíčové fáze přípravy aktualizace zúčastnili, věděli by, že i připomínka navrhovatelky a), která byla vznesena v rámci tzv. společného jednání (ve smyslu § 37 stavebního zákona) a na kterou se nyní navrhovatelé odkazovali, byla z důvodu jejího nejasného obsahu nedostatečná. V této námitce se navíc navrhovatelka a) o záměru VTE J. ani nezmínila, když pouze poukázala na vymezení ploch pro větrné elektrárny v obci J. dle změny č. 3 ÚP J. a požadovala, aby úprava v ZÚR byla s tímto ÚP souladná. Pořizovatel pak nebyl povinen obsah připomínky dotvářet ani podrobně zkoumat přiložené přílohy, u kterých navíc nebylo ani jasně vysvětleno,