5 As 10/2015 — Nejvyšší správní soud

22 Ad 2/2020- 61 - text [Zadejte text.] [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobce: SDR- stavby demolice recyklace s.r.o. „v likvidaci“ sídlem Zámostní 1155/27, Slezská Ostrava, 710 00 Ostrava zastoupený advokátem Mgr. Janem Drevňakem sídlem Emila Filly 296/13, 709 00 Ostrava proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2020, č. j. 7145/1.30/19-5, ve věci přestupků na úseku bezpečnosti práce takto: I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 14. 2. 2020, č. j. 7145/1.30/19-5 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 23 570 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Jana Drevňaka, sídlem Emila Filly 296/13, 709 00 Ostrava- Mariánské Hory. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2020, č. j. 7145/1.30/19-5, jímž bylo na základě odvolání žalobce částečně potvrzeno a částečně změněno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 21. 6. 2019, č. j. 3855/10.30/19-11, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupků na úseku bezpečnosti práce podle § 30 odst. 1 písm. s) a písm. n) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, v platném znění (dále jen „zákon o inspekci práce“) a byla mu uložena pokuta ve výši 246 000 Kč. 2. V podané žalobě žalobce uvedl tyto žalobní body: 1) Důkazy provedenými v řízení před správním orgánem 1. stupně bylo prokázáno, že žalobce zajistil, aby se všechny zodpovědné osoby a zaměstnanci seznámili s technologickým postupem předmětných bouracích prací, zejména pak zaměstnanec P. A., který vykonával funkci stavbyvedoucího a odpovědného zástupce žalobce, a D. R., který v době úrazu ovládal předmětné zařízení. Žalobce zajistil vše, co mu ukládají právní předpisy a prováděcí normy tak, aby byly splněny požadavky na organizaci práce. Z jeho strany nebyl porušen žádný předpis, když naopak zajistil veškeré nezbytné podmínky, dokumenty a podklady a současně přijal taková opatření, aby k žádnému úrazu zaměstnance nedošlo. Odpovědnost žalobce byla nesprávně dovozena, když objektivní odpovědnost není absolutní a měla by být umožněna liberace pachatele deliktu. Správní orgány obou stupňů nebyly schopny konkretizovat, jakým konkrétním povinnostem žalobce nedostál, resp. které ukládané povinnosti svým postupem porušil a jaké kroky měly být ze strany žalobce učiněny, aby ke vzniku škodní události nedošlo. Ani z rozhodnutí žalovaného se žalobce nedozvěděl, co měl udělat navíc, aby nedošlo k tvrzenému porušení zákona, což považuje za vyjádření libovůle. Žalobce má od počátku za to, že učinil vše, aby bourací práce byly provedeny v souladu s technologickým postupem. Předmětný pracovní úraz byl následkem vědomého a úmyslného excesu samotných zaměstnanců, a to poškozeného R. a stavbyvedoucího A. Odpovědnost žalobce podle trestního práva a zákona o inspekci práce spolu úzce souvisí a je nutno poukázat na závěry policejních orgánů, že žalobce nijak nepochybil. Naopak orgány činné v trestním řízení dospěly k závěru, že svou povinnost porušil stavbyvedoucí A., který nechal zaměstnance R. provádět bourací práce tak, jak bylo zjištěno. Oba zaměstnanci věděli, jak mají bourací práce provádět, měli k tomu veškeré informace a potřebné pracovní pomůcky a i přesto postup porušili a nijak neinformovali žalobce. Žalobce odkázal na jiný skutkově podobný případ č. j. OIP 8871/10.42/19.1, kdy došlo k úrazu zaměstnance, resp. podmíněnému zastavení trestního stíhání pro přečin těžkého ublížení na zdraví, když oblastní inspektorát neshledal ve vztahu zaměstnavatele žádného pochybení. Napadeným rozhodnutím byla porušena zásada předvídatelnosti rozhodnutí správních orgánů, které mají v obdobných případech rozhodovat stejně. 2) Pokud jde o druhý přestupek podle § 30 odst. 1 písm. n) zákona o inspekci práce, bylo žalobci vytýkáno, že nezaslal včas v zákonem stanovené lhůtě příslušnému OIP záznam o úrazu zaměstnance R., za což byla žalobci uložena pokuta v přepočtu zhruba 146 000 Kč. Pracovní úraz byl však bezodkladně oznámen policii a následně samotnému OIP, o čemž svědčí kontrola na místě provedená dne 12. 3. 2018. Žalobce nebyl poučen o právech a povinnostech, konkrétně o povinnosti dle § 105 odst. 4 zákoníku práce. Záznam o úrazu nebyl správním orgánem požadován, ač měl být. Vzhledem k tomu, že sám správní orgán I. stupně sepsal a zaslal žalobci seznam všech podkladů, které požadoval, byl žalobce v dobré víře, že splnil všechny své povinnosti a žádné sankce nehrozí. Tento postup odporuje zásadám činnosti správních orgánů. 3) Žalobce z opatrnosti namítl, že uložená pokuta je i po snížení žalovaným nepřiměřeně přísná, když neodpovídá jednání žalobce ve vztahu k vytýkaným správním deliktům, je pro žalobce likvidační a neodpovídá také jeho majetkovým poměrům a ekonomické situaci. Žalobce hospodařil v daném období se ztrátou 2 675 000 Kč, která byla z velké části zapříčiněna předmětným pracovním úrazem, když značnou část svých prostředků musel vynaložit na sanaci způsobených škod na vlastním majetku a dále v souvislosti s poškozeným zdravím zaměstnance. Tímto je žalobce necitelně trestán dvakrát za tutéž věc. 3. Žalovaný ve vyjádření setrval na svém rozhodnutí, že se žalobce předmětných správních deliktů dopustil, a odkázal na napadené rozhodnutí, zejména str. 6-11 a dále na rozhodnutí správního orgánu I. stupně str. 10-20. K námitce vztahující se ke správnímu deliktu dle § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce, kdy žalobci není zřejmé, co je mu vytýkáno, žalovaný odkázal na explicitní vyjádření na str. 7 napadeného rozhodnutí. Nelze přisvědčit názoru žalobce, že nelze oddělovat trestní odpovědnost stavbyvedoucího a žalobce, když každý subjekt může být potrestán za své vlastní selhání, a není rozhodné, zda byl stavbyvedoucí v trestním řízení odsouzen či nikoliv. Pokud jde o žalobcem uváděný případ kontroly u jiného subjektu pod sp. zn. I10-2019-27, která byla ukončena bez zjištěných nedostatků, žalovaný uvedl, že je potřeba každý případ řešit individuálně a nelze z něj činit paušální závěry. Ke správnímu deliktu dle § 30 odst. 1 písm. n) zákona o bezpečnosti práce odkázal žalovaný opětovně na skutečnost, že žalobcem splněná povinnost (tj. povinnost ohlásit pracovní úraz dle § 105 odst. 4 zákoníku práce) je odlišná od povinnosti nesplněné (tj. řádně a včas zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím). Žalovaný setrval na tom, že poučovací povinnost se váže k úkonu, nikoliv ke splnění zákonné hmotněprávní povinnosti adresáta právní normy. Pokud jde o snížení pokuty, pak tuto považuje žalovaný za zcela přiměřenou a odpovídající deliktnímu jednání, způsobu spáchání, následkům a okolnostem a taktéž osobním a majetkovým poměrům žalobce. 4. Krajský soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas ve lhůtě 2 měsíců po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí žalovaného, tedy v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů. 5. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že dne 12. 3. 2018 zahájil správní orgán I. stupně s žalobcem na pracovišti „staveniště stavby D48 Rybí- MÚK Rychaltice- silniční most ev. Č. 48-031.1., SO C246“ na adrese silnice I/48, 742 58, Příbor, kontrolu dle ust. § 5 odst. 1 písm. e) v rozsahu ust. § 3 zákona o inspekci práce, jejímž předmětem bylo dodržování pracovněprávních předpisů dle ust. § 3 odst. 1 zákona o inspekci práce, se zaměřením zejména na dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce a dodržování pracovněprávních předpisů o inspekci práce v souvislosti se vznikem pracovního úrazu. Výsledky kontroly byly shrnuty v protokolu o kontrole ze dne 15. 5. 2018 (dále jen „Protokol“) ze kterého vyplývá následující: Pracovní úraz se týkal zaměstnance žalobce D. R., který dne 10. 3. 2019 v čase 5:30 hod. prováděl na staveništi bourací práce za účelem odstranění mostu, kdy jeho práce spočívala v rozstříhání mostních železobetonových nosníků pomocí hydraulických nůžek namontovaných na pásovém rypadle. Při stříhání posledního krajního pravého nosníku došlo k pádu mostu a současně ke stržení rypadla z výšky cca 7 m na zřícený most, které v okamžiku pádu obsluhoval zaměstnanec R., což mu způsobilo zranění pánve, páteře, míšního kanálu, sleziny, plíce aj. Zranění si vyžádala hospitalizaci delší než 5 dní. Výsledkem kontrolního zjištění bylo, že žalobce nezaslal správnímu orgánu I. stupně záznam o úrazu, kdy tento měl být dle § 6 písm. b) nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a