6 Ads 163/2012 — Nejvyšší správní soud

18 Ad 35/2021- 21 - text  7 18 Ad 35/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem ve věci žalobkyně: R. H. zastoupena JUDr. Ivanou Mikulovou, advokátkou sídlem Revoluční 601, 739 61 Třinec, Staré Město žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 9. 2021, č. j. X, ve věci vdovského důchodu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 3. 11. 2021 se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 7. 9. 2021, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byly zamítnuty její námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 5. 8. 2021, č. j. X (dále jen „rozhodnutí správního orgánu prvého stupně“ či „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobkyně o opětovné přiznání vdovského důchodu pro nesplnění podmínek předpokládaných § 50 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění (dále též jen „zákon o důchodovém pojištění“). Vdovský důchod nebyl přiznán z důvodu, že nezletilá vnučka byla svěřena do pěstounské péče žalobkyně až rozsudkem, který nabyl právní moci dnem 11. 7. 2019, přičemž manžel žalobkyně zemřel dne 13. 2. 2019; faktická péče o nezletilou vnučku před úmrtím manžela nebyla ve věci zohledněna. 2. Žalobkyně nesouhlasí s hodnocením žalované, že její vnučka V. H. není považována za dítě ve smyslu § 50 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, pročež byla svěřena do pěstounské péče žalobě až rozsudkem opatrovnického soudu ze dne 16. 5. 2019, který nabyl právní moci k 11. 7. 2019, přičemž manžel žalobkyně zemřel již dne 13. 2. 2019, tedy před nabytím právní moci daného rozsudku. Žalobkyně uvedený výklad považuje za formalistický, neboť o nezletilou vnučku pečovala společně s manželem fakticky od dubna 2018 a návrh soudu v opatrovnické věci podávala 29. 10. 2018, tedy před smrtí manžela. Žalobkyně v této souvislosti poukazuje na účel institutu vdovského důchodu a existenci sociální vazby mezi nezletilou vnučkou a zemřelým manželem. Výklad podaný žalovaným považuje za krutý a rozporný s dobrými mravy. Žalobkyně na podporu svých tvrzení odkazuje na judikaturu správních soudů. 3. Žalovaná ve svém vyjádření setrvala na výkladu § 50 zákona o důchodovém pojištění ve spojení s § 20 téhož zákona. Je přesvědčena, že v případě žalobkyně nelze přihlédnout k výchově vnučky, pokud tato nebyla žalobkyni svěřena do péče pravomocným rozhodnutím soudu či jiným správním rozhodnutím. V opačném případě by se totiž podmínky předpokládané ustanovením § 20 zákona o důchodovém pojištění staly obsoletními a mohly být nahrazeny pojmy nebránícími zohlednění faktické péče o dítě. Žalovaná se dále vymezila vůči judikatuře předložené žalobkyní na podporu jejích tvrzení. Závěrem se vyjádřila tak, že nehodlá nikterak snižovat obětavost žalobkyně, avšak zjištění, že výsledek postupu žalované nenaplnil subjektivní očekávání žalobkyně, ještě neznamená, že je je nesprávný či nezákonný. Proto navrhla žalobu zamítnout. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 4. Krajský soud poté co zjistil, že žalobní návrh splňuje zákonné náležitosti, přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě rozhodl krajský soud bez nařízení jednání v souladu s § 51 s. ř. s., s čímž žalobkyně výslovně souhlasila a žalovaná nesouhlas s takovýmto postupem nevznesla. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 5. Z připojeného správního materiálu krajský soud zjistil, že žalobkyni byl přiznán vdovský důchod po zemřelém manželovi B. H. ode dne jeho úmrtí, tj. od X; s účinností od 24. 8. 2021 byl následně žalobkyni odňat z důvodu ukončení soustavné přípravy na budoucí povolení dcery žalobkyně D. H., narozené X, čímž přestala být nezaopatřenou. Žalobkyně již nesplňovala žádnou z podmínek pro trvání nároku na vdovský důchod. 6. Dne 23. 6.2021 žalobkyně podala u Okresní správy sociálního zabezpečení ve Frýdku-Místku žádost o opětovné přiznání vdovského důchodu s odůvodněním, že pečuje o nezaopatřené dítě, vnučku V. H., narozenou X, jež jí byla svěřena do pěstounské péče. 7. Správní orgán prvého stupně dne 5. 8. 2021 zamítl žádost o opětovné přiznání vdovského důchodu s odůvodněním, že žalobkyně nesplňuje podmínky předpokládané § 50 odst. 2 písm. a) a b) zákona o důchodovém pojištění, neboť nezletilá vnučka byla žalobkyni svěřena do pěstounské péče až nabytím právní moci rozsudku opatrovnického soudu, tedy ke dni X, přičemž manžel žalobkyně předemřel. 8. V námitkách proti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně žalobkyně argumentuje fakticitou své péče o nezletilou ještě za života manžela, který se takto na její výchově podílel. 9. Ve správním spise jsou dále žurnalizována kopie návrhu na zahájení řízení o svěření nezletilé V. do pěstounské péče žalobkyně, jak byl podán dne 29. 10. 2018 k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku. Z návrhu se mj. podává, že nezletilá V. v domácnosti žalobkyně a jejího zemřelého manžela fakticky pobývá asi od dubna 2018. 10. Výrokem I. rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 5. 2019, č.j. 0 Nc 3905/2018-65, který nabyl právní moci dne 11.7.2019, byla nezletilá V. svěřena do pěstounské péče žalobkyně. Dle odvodnění rozsudku žalobkyně o nezletilou fakticky pečuje od března/dubna roku 2018. Posouzení žalobních bodů 11. Nosnou žalobní námitkou je posouzení otázky, zda nezletilou vnučku, o níž žalobkyně fakticky pečovala již za života zemřelého manžela a která byla žalobkyni pravomocně svěřena do pěstounské péče rozsudkem opatrovnického soudu až po smrti manžela žalobkyně, lze považovat za nezaopatřené dítě dle § 50 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, a zda realizací takovéto péče žalobkyně vyhověla kritériím předpokládaným § 50 odst. 2 písm. a) důchodového pojištění pro přiznání opětovného vdovského důchodu. 12. Krajský soud nejprve shrnuje relevantní právní úpravu dopadající na souzenou věc. 13. Podle § 50 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění vdovský důchod náleží po dobu jednoho roku od smrti manžela. 14. Dle odstavce 2 písm. a) citovaného ustanovení po uplynutí této doby má vdova nárok na vdovský důchod, jestliže pečuje o nezaopatřené dítě. 15. Odstavec třetí daného ustanovení pak blíže pojem dítěte dle odstavce 2 písmene a) vymezuje jako dítě, které má po zemřelém nárok na sirotčí důchod, a dítě, které bylo v rodině zemřelého vychováváno, jde-li o vlastní (osvojené) dítě vdovy nebo bylo-li dítě aspoň jedním z nich převzato do dne smrti manžela do péče nahrazující péči rodičů. 16. Ustanovení § 20 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění přináší výklad pojmu dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů, jako dítě (…) převzaté do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí soudu. Odstavec třetí písm. f) citovaného ustanovení specifikuje, že je jedná o rozhodnutí soudu o svěření dítěte do pěstounské péče a do pěstounské péče na přechodnou dobu. 17. Dle § 958 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nemůže-li o dítě osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník, může soud svěřit dítě do osobní péče pěstounovi. 18. Stěžovatelka svůj nárok na vdovský důchod zakládá na faktu, že v době úmrtí manžela (dne 13. 2. 2019) již fakticky (od dubna 2018, tj. cca po dobu 10 – 11 měsíců) pečovala o nezaopatřené dítě ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Péči zajištovala společně s manželem žijícím ve společné domácnosti. Dle jejího názoru by tato péče měla být žalovanou vzata v úvahu při posouzení splnění podmínek vzniku nároku na opětovné přiznání vdovského důchodu. Opačný výklad přijatý žalovanou, tedy zohlednění péče o nezletilou až ode dne nabytí právní moci rozsudku o svěření nezletilé do pěstounské péče žalobkyně považuje za formalistický. 19. Z hlediska souzené věci je tedy stěžejní výklad pojmu dítě dle § 50 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění. 20. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ve svém rozsudku ze dne 5. 6. 2013, č. j. 6 Ads 163/2012 – 24, považoval definici pojmu „dítě“ v § 50 odst. 3 zákona o důchodovém zabezpečení za speciální vůči obecné definici tohoto pojmu v § 20 odst. 1 citovaného zákona. 21. Ve světle citovaného rozsudku je pro splnění nároku na vdovský důchod po uplynutí jednoho roku od smrti manžela podle ustanovení § 50 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění nutné, aby byly kumulativně splněny dvě podmínky spočívající v tom, že pozůstalý manžel pečuje o „nezaopatřené dítě“ ve smyslu ustanovení § 20 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, přičemž toto dítě zároveň splňuje podmínky obsažené v ustano