2 As 75/2009 — Nejvyšší správní soud

22 A 10/2021- 38 - text  11 22 A 10/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D ve věci žalobce: K. K. bytem X zastoupený advokátkou JUDr. Sandrou Juránkovou sídlem Počátecká 411/12, 140 00 Praha 4 proti žalovanému Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2021 č. j. MSK 144775/2020, ve věci posouzení záměru stavby takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2021 č. j. MSK 144775/2020, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Rýmařov ze dne 17. 9. 2020 č. j. MURY18253/2020 ve věci záměru stavby rodinného domu na pozemku parc. č. X v k. ú. XA, nacházejícího se na území ochranného pásma kulturních památek v Malé Morávce (vymezené rozhodnutím Okresního úřadu v Bruntále č. 55/94 ze dne 16. 9. 1994) a na území vesnické památkové zóny Malá Morávka (vyhlášené vyhláškou ministerstva kultury ČR č. 249/1995 Sb.). 2. V podané žalobě žalobce vymezil tyto žalobní body: 1. Žalovaný výrokem napadeného rozhodnutí potvrdil prvostupňové rozhodnutí, avšak nerozhodl o odvolání. Výrok neobsahuje samostatnou část o zamítnutí odvolání žalobce, což je v rozporu s ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen „správní řád“). 2. Žalobce svou žádostí požadoval po správním orgánu I. stupně vydání stanoviska jako neformálního aktu a nikoliv vydání správního rozhodnutí. Správní orgán svévolně vyhodnotil, že pokud žádost neobsahuje projektovou dokumentaci, je třeba ji posoudit jako záměr a vydat dle ust. § 44a zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění (dále jen „zákon o památkové péči) závazné stanovisko formou rozhodnutí. Správní orgány nepožadovaly po žalobci doplnění žádosti a odstranění vad podání, což žalovaný odůvodnil zásadou procesní ekonomie. Žalobce má za to, že požadavek hospodárnosti a rychlosti řízení nesmí vést k porušování jiných zásad správního řízení. Jestliže z žádosti nebylo patrné, co přesně žalobce požaduje, měl ho správní orgán I. stupně vyzvat k odstranění nedostatků žádosti podle § 45 odst. 2 a § 37 odst. 3 správního řádu, neboť žádost je specifickým druhem podání. Jelikož tak správní orgán neučinil, porušil zásadu dobré správy dle ust. § 4 správního řádu. Podle žalobce jeho žádost nesplňovala ani obecné požadavky určitosti ve smyslu správního řádu, a proto nemohl být ve výroku a v odůvodnění rozhodnutí jednoznačně identifikován předmět řízení. Žalobce v tomto postupu správních orgánů spatřuje procesní vadu způsobující nepřezkoumatelnost a nezákonnost rozhodnutí. 3. Dle platného Územního plánu obce Malá Morávka (dále jen „ÚP Malá Morávka“) se pozemek nachází v lokalitě s označením „BR-plochy bydlení v rodinných domech“). O zastavitelnosti pozemku bylo rozhodnuto již tímto ÚP v r. 2005. Argumentace žalovaného, že orgány státní památkové péče v době vzniku ÚP Malá Morávka neměly postavení dotčeného orgánu je nepřiléhavá, neboť již předchozí právní úprava (stavební zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, který byl účinný do 31. 12. 2006) rovněž zapojovala do procesu územního plánování dotčené orgány státní správy. 4. Vydané závazné stanovisko, které v podstatě zakazuje jakoukoli výstavbu na pozemku, který je dle ÚP Malá Morávka zastavitelný, nemá podle žalobce oporu v zákoně. Žalobce sice chápe nutnost respektování předpisů, kterými byla území prohlášena za památkově plošně chráněná, avšak nelze souhlasit se závěrem, že požadavek nezastavitelnosti pozemku má základ ve vyhlášce č. 108/2003 Sb., o prohlášení území s historickým prostředím ve vybraných městech a obcích za památkové zóny a určování podmínek pro jejich ochranu (dále jen „vyhláška č. 108/2003 Sb.“) či v rozhodnutí Okresního úřadu Brunál č. j. 55/94, kterým bylo vyhlášeno ochranné pásmo kulturních památek v Malé Morávce. Žádný z těchto dokumentů neupravuje oprávnění orgánů státní památkové péče požadovat nezastavitelnost konkrétního pozemku. Závěr žalobce podtrhuje i jeden z podkladů rozhodnutí – odborná metodická publikace „Novostavby v památkově chráněných sídlech“ vydaná Národním památkovým ústavem v r. 2004. Usedlost parc. č. XB v k. ú. X, k níž pozemek historicky náležel, není kulturní památkou, tou je stavba parc. č. XC, která však není v těsné blízkosti pozemku. Žalobce nestihl dát stavebnímu záměru jakoukoliv podobu, a proto je obtížně pochopitelné, jak mohly orgány státní správy posoudit dopad imaginární stavby rodinného domu na další hodnotové stavby v okolí pozemku (str. 6 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů v podstatě stojí na jediném argumentu a to, že předmětný pozemek nebyl historicky nikdy zastavěn. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zásadně tlumočí závěry Úřadu státní památkové péče. Pozemek má výměru 1 210 m², čímž umožňuje umístit stavební záměr tak, aby byl současně zachován jeho význam pro památkovou péči. Žalobce opakovaně zdůraznil, že jeho záměrem není postavit rodinný dům, který by byl ve vztahu k okolí kontrastně pojatý. Žalobce je připraven jakékoliv kroky týkající se přípravy a realizace výstavby konzultovat se zástupci památkové péče. 5. V závěru napadeného rozhodnutí žalovaný argumentuje poměrně nesrozumitelně ke změně své správní praxe, čímž v zásadě potvrzuje, že by dříve odvolání žalobce zřejmě vyhověl, nicméně v souvislosti s odvoláním v jiném správním řízení dospěl k závěru, že tak učinit nemusí. Právo na změnu správní praxe žalovaný opírá o rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 13. 8. 2009 sp. zn. 7 As 43/2009, jehož závěry však nedodržel, protože odkázal toliko na právní názor vyslovený v individuálním správním aktu, jímž je rozhodnutí Ministerstva kultury, památkové inspekce ze dne 6. 3. 2019 č. j. MK82951/2018Pl. Žalobce získal toto rozhodnutí postupem podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění a z jeho obsahu zjistil, že nejde o věc po skutkové ani právní stránce tak obdobnou, aby byla rozumná a důvodná její aplikace v případě žalobce. Pozemek, jehož se označené rozhodnutí ministerstva kultury týká, je jedním z nejcennějších prostorů vesnické památkové zóny Malá Morávka ležícím v historickém jádru obce a tvořícím veřejné prostranství (předpolí historicky velmi cenné barokní rychty). Tuto památkovou hodnotu nelze klást na roveň pozemku žalobce. 6. Žalobce s odkazem na obsah rozsudku NSS sp. zn. 7 As 43/2009 namítl nedostatečné poměření proporcionality veřejného a soukromého zájmu v napadeném rozhodnutí. Požadavek památkové ochrany, aby žalobce na vlastní náklady udržoval beze změny 1 210 m² plochy, představuje extrémní řešení, které nezohledňuje záměr žalobce jako vlastníka. 7. Žalobce označil napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů (na základě shora uvedených skutečností) a namítl rovněž porušení základních zásad správního řízení dle §§ 2 – 8 správního řádu. 3. Žalovaný ve vyjádření uvedl k jednotlivým žalobním bodům: ad 1) Ze strany žalovaného došlo k pochybení, když v napadeném rozhodnutí není uveden samostatný výrok pro zamítnutí odvolání ve smyslu ust. § 90 odst. 5 správního řádu. Jedná se však o formální pochybení, které nemá vliv na věcnou stránku předmětu řízení. Ad 2) Se shodnou odvolací námitkou se žalovaný vypořádal v napadeném rozhodnutí (str. 15). Žalovaný zdůraznil, že žádost o vydání závazného stanoviska obsahovala k předmětu žádosti pouze větu „Stavba rodinného domu“, a proto není pochyb, že takové zcela nekonkrétní práce bez patřičných příloh by nemohly být předmětem řízení vedeného před stavebním úřadem. Námitka, že žalobce měl být správním orgánem I. stupně vyzván k odstranění nedostatků žádosti, je zcela lichá. Dle § 37 odst. 1 správního řádu se podání posuzuje podle skutečného obsahu, a proto správní orgán I. stupně postupoval v souladu se zákonem, když posoudil žádost o vydání závazného stanoviska ke stavbě rodinného domu bez jakýchkoliv specifikací jako záměr a vydal k němu závazné stanovisko formou samostatného rozhodnutí v režimu § 67 správního řádu, jak mu ukládá § 44a odst. 3 zákona o památkové péči s odkazem na § 14 odst. 3 téhož zákona. Žalovaný také odkázal na komentářovou literaturu (Zákon o státní památkové péči. Praktický komentář. Wolters Kluwer, 2019, str. 153). Žalovaný v této souvislosti doplnil, že žalobce by bez předložení projektové dokumentace podle zákonných norem neobdržel závazné stanovisko, které by mohl předložit stavebnímu úřadu jako podklad pro vydání potřebného povolení ke stavbě. Odsouhlasení stavby rodinného domu bez dalších podkladů by se v podstatě rovnalo vystavení bianko šeku žalobci pro řízení před stavebním úř