8 Ads 301/2018 — Nejvyšší správní soud

22 Ad 3/2021- 41 - text  10 22 Ad 3/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: Bc. J. R. zastoupený advokátem JUDr. Petrem Valdhansem sídlem Veslařská 347/250, 637 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 00 Praha 2 o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2020 č. j. MPSV-2020/201295-332/1, ve věci skončení služebního poměru takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2020 č. j. MPSV-2020/201295-332/1, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí generálního inspektora Státního úřadu inspekce práce ze dne 28. 8. 2020 č. j. 5059/1.10/15-28 ve věci skončení služebního poměru. 2. Žalobce v podané žalobě vymezil tyto žalobní body: 1) S napadeným rozhodnutím nelze souhlasit, neboť žalobce se dne 2. 1. 2020 dostavil k výkonu služby na své služební působiště, a to v 6:55 hodin, kdy byl v elektronické evidenci služební doby vyznačen začátek služby. Žalobce tedy vykonával pro zaměstnavatele závislou práci ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen „zákoník práce“) podle zvláštního předpisu, jímž je zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, v platném znění (dále jen „zákon o státní službě“) dle § 3 věty první zákoníku práce. Žalobce poukázal na ust. § 65 odst. 2 zákoníku práce, podle kterého pokračuje-li zaměstnanec po uplynutí sjednané doby (§ 48 odst. 2 zákoníku práce) s vědomím zaměstnavatele dále v konání práce, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou. Tvrzení žalovaného, že žalobce nemohl a nevykonával závislou práci dne 2. 1. 2020, je účelovým zastíráním a snahou zastřít faktický stav věci, tj. výkon závislé práce žalobcem. Žalovaný si je plně vědom, že výkon závislé práce žalobcem odporuje jeho názoru o provedené systemizaci a zrušení služebního místa. Pokud by žalobce nevykonával a nemohl vykonávat závislou práci na zrušeném služebním místě, jak žalovaný tvrdí, pak by se jednalo o porušení obecně závazných právních předpisů, a to o nelegální práci a nelegální zaměstnávání ve smyslu umožnění výkonu závislé práce žalobci služebním orgánem jako zaměstnavatelem bez uzavřeného základního pracovněprávního či jiného vztahu. Žalovaný se nezabýval faktickým stavem věci a postupem služebního orgánu jako zaměstnavatele na pracovišti dne 2. 1. 2020 a řádně nevypořádal tuto námitku žalobce, čímž porušil § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen „správní řád“). 2) Správní orgán I. stupně se náležitě nevypořádal s vyjádřením žalobce podaným po oznámení o ukončení dokazování, neboť jeho postoj, že některé dokumenty „nemají smysluplně žádný vliv na posouzení toho, zda uplynula marně doba 6 měsíců zařazení mimo výkon služby a ani nemají žádný vliv na posouzení výše odbytného při skončení služebního poměru“ vůbec nekoresponduje s doložením do spisu, mj. servilní a udavačské žádosti na státního zástupce ze dne 6. 10. 2017 ve věci údajného porušení § 77 odst. 1 písm. b), h), i) a j) zákona o státní službě. Tento postup podtrhuje šikanózní jednání služebního orgánu vůči žalobci. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí pouze odkázal na vypořádání správního orgánu I. stupně, což nelze mít za náležitě odůvodněné a přezkoumatelné vypořádání odvolací námitky žalobce. 3) Správní orgán I. stupně se naprosto stroze vypořádal s návrhem na doplnění podkladových materiálů o doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách platu a o provedených srážkách za měsíce prosinec 2019 a leden 2020, jehož řádné a včasné předložení žalobci nebylo dodrženo. Žalovaný se s touto námitkou v napadeném rozhodnutí nevypořádal, když pouze odkázal na vypořádání v rámci prvoinstančního rozhodnutí. 4) Správní orgán I. stupně se nedostatečně vypořádal s námitkou zfalšování žádosti o ověření zdravotní způsobilosti žalobce, neboť se nejednalo o kopii, ale o originál listiny, čímž účelově zastíral skutečnost. Na základě uvedeného se lze domnívat, že všechny další dokumenty ve správním spise jsou kopiemi nebo zfalšovanými dokumenty a tím se správní řízení stává totálně nevěrohodným. Správní úřad si nikdy nemůže dovolit jakoukoliv dodatečnou úpravu spisového materiálu, zvláště když nedokázal žalobci vysvětlit, proč a na jaký druh lékařské prohlídky ho posílá. Žalovaný se s touto námitkou nevypořádal vůbec. Pouze odkázal na rozhodnutí správního orgánu I. stupně. 5) Správní orgán I. stupně se náležitě nevypořádal s vyjádřením žalobce dle § 36 odst. 3 správního řádu, neboť nevyhovění jeho návrhu na zaslání dokladů o služebním hodnocení žalobce za roky 2018 a 2019 odůvodněné tím, že už mu byly zaslány v minulosti, je nelogické vzhledem k tomu, že zbývající tři žalobcem požadované dokumenty (pracovní smlouvu a dvě dohody o jejich změně) do správního spisu založil, i když je žalobce také musel v minulosti obdržet. Žalovaný se ani s touto námitkou žalobce nevypořádal, když toliko odkázal na prvostupňové rozhodnutí. 6) Údajná nesrozumitelnost věty, co doprovázelo žalobce při faktickém řešení změny pracovního poměru, je jen účelovým mlžením ze strany služebního orgánu a pokud by býval tento příslušné dokumenty toho se týkající (již zmiňovanou pracovní smlouvu a její dva dodatky) zařadil do spisu hned, pak by žalobce při dokazování mimo ústní jednání, jehož se osobně účastnil, tuto skutečnost nepochybně připomněl a nechal zaprotokolovat, neboť tím byl založen základ šikanózního jednání služebního orgánu vůči žalobci. Jednalo se však pouze o písemně nepodchycené „disputace“ a potažmo i důkazy na bázi případných následných svědeckých výpovědí. Žalovaný se s touto námitkou vůbec nevypořádal, když pouze odkázal na prvostupňové rozhodnutí. 7) S vyúčtováním mzdy žalobce za měsíc 7/2020 se vypořádal správní orgán I. stupně nesprávně. Je nepochybné, že žalobce dne 2. 1. 2020 vykonával práci a měl být tudíž odměněn ve výši 100 % svého platu. I kdyby bylo přistoupeno na nelegální postup služebního orgánu, pak po uplynutí šesti měsíců zařazení mimo výkon služby se dle služebního zákona (jazykovým i logickým výkladem) jedná opět o překážku na straně zaměstnavatele, a proto po uplynutí této doby měla být žalobci jednoznačně hrazena náhrada platu ve výši 100 %. Tuto skutečnost (potencionálně důležitou pro stanovení odbytného) měl správní orgán I. stupně plně akceptovat a měl se s ní ve správním řízení náležitě vypořádat, což neučinil a vykonal tak až v separátním dopise žalobci. Žalovaný se s touto námitkou náležitě nevypořádal, když uvedl, že v případě zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů není státní zaměstnanec zařazen na žádném služebním místě a nepřísluší mu žádný platový tarif a pro vypočtení 80 % výše platu musí služební orgán vycházet z výše platového tarifu, který zaměstnanci náležel naposledy, kdy byl ještě na služebním místě zařazen, tedy v případě žalobce ke dni 31. 12. 2019. Dále žalovaný uvedl, že z této výše platu vychází i při určení odbytného, nicméně se vypočítává ze 100 % platu, který státnímu zaměstnanci náležel. Žalovaný odkázal na stanoviska náměstka ministra vnitra pro státní službu a na dva metodické pokyny. Žalovaný se však nezabýval legalitou a legitimitou, neboť stanoviska či metodické pokyny nejsou právně závazné, ani vymahatelné. Žalovaný nemůže argumentaci a obhajobu postupu správního orgánu I. stupně postavit pouze na těchto vágních stanoviscích či metodických pokynech. Vyřešení této námitky je nepřezkoumatelné. 8) Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevypořádal s námitkou žalobce na poskytování „stravovacích poukázek“. Je přitom nepochybné, že pokud žalobce dne 2. 1. 2020 vykonával práci, pak na ně měl nárok. Žalovaný pouze odkázal na prvostupňové rozhodnutí. 9) Nelze souhlasit s odůvodněním správního orgánu I. stupně, pokud jde o doklad o zaúčtované mzdě za měsíc 12/2019, kdy tato „výplatní páska“ byla žalobci poskytnuta až v únoru 2020, takže se jedná o flagrantní porušení zákoníku práce a s touto skutečností se měl správní orgán I. stupně náležitě vypořádat, přestože uvádí, že se to netýká daného řízení. Žalovaný se s touto námitkou nevypořádal vůbec. 10) Pokud jde o výrok II. napadeného rozhodnutí (žalobce má evidentně na mysli výrok II. prvostupňového rozhodnutí – pozn. soudu), je nepochybné, že žalobce měl být na konci roku 2019 seznámen předem s novým platovým tarifem a tento měl vůči němu být akceptován při jeho výkonu práce nejen dne 2. 1. 2020, ale také měl být náležitě zohledněn po celou dobu nelegálního postavení mimo službu, jakož i po uplynutí doby šesti měsíců, což správní orgán I. stupně neučinil a tudíž bylo odbytné vypočítáno z nesprávných údajů v celkově nižší částce. Žalovaný se s námitkou žalobce nevypořádal řádně, když s