2 Azs 147/2016 — Nejvyšší správní soud

19 A 39/2023- 48 - text  6 19 A 39/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: M. T. P. státní příslušnost Vietnamská socialistická republika zastoupen Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem sídlem 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, Stodolní 7/834 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2023 č. j. OAM-5321-21/ZR-2023, ve věci zrušení povolení k přechodnému pobytu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým byl podle § 87f odst. 3 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění platném ke dni 30. 6. 2023 (dále jen zákon č. 326/1999 Sb.), přechodný pobyt žalobce jakožto rodinného příslušníka občana Evropské unie a žalobci byla podle § 87f odst. 4 zákona o pobytu cizinců stanovena lhůta k vycestování 30 dnů od právní moci rozhodnutí od ukončení přechodného pobytu. Žalobce namítal, že správní orgán dostatečně nezvážil všechna fakta jeho rodinného života a nezohlednil dostatečně všechny dopady rozhodnutí v kontextu rozhodnutí § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Stejně tak je v rozporu s článkem 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť nepřiměřeně narušuje jeho vztah se synem a podíl na jeho dalším možném vývoji, především neadekvátně ovlivňuje finanční zázemí syna a ekonomické poměry. Správní orgán pouze stroze stran ekonomických dopadů konstatoval, že zrušením přechodného pobytu nebude vyživovací povinnost žalobce k dospělému synovi žádným způsobem dotčena. Takové posouzení nelze vnímat za dostatečné, zvláště v případě, kdy jeho ekonomická činnost je dána zde na území ČR a její výkon je znemožněn v zemi původu. Nemá tedy jinou možnost, jak syna adekvátně vyživovat mimo území ČR. Je třeba také zdůraznit, že nemá povinnost pouze svého syna vyživovat, ale taktéž se podílí na jeho vývoji a další korekci jeho života, má právo s ním sdílet každodenní záležitosti v úplné rodině. Tyto aspekty však správní orgán rovněž nehodnotil, proto je přesvědčen, že se přiměřeností rozhodnutí nedostatečně zabýval. 2. Žalobce dále uvedl, že pro jeho činnost jsou důležité zejména vazby na obchodní trh v České republice a obchodní zvyklosti tohoto státu, má již vybudovanou zákaznickou síť a nelze tyto skutečnosti při hodnocení přiměřenosti opomíjet. Poukázal také na jeho nežádoucí omezení v zajištění vyživovacích povinností a dalšího zaopatření syna při opuštění současné pozice na trhu v ČR. 3. Správnímu orgánu dále vytkl, že jeho zdravotní stav hodnotil pouze zevrubně v intencích překračujících odborné lékařské závěry, neboť dospěl k obecné domněnce, že kromě vydání zákazu řízení motorových vozidel, ze zpráv nijak nevyplývá, že by byl výrazně omezen v běžném způsobu života, popř. odkázán na trvalou pomoc jiné osoby. Tento závěr nemá oporu v jím tvrzených faktech. Opakovaně poukazoval na svou závislost na družce a především synovi, kteří mu pomáhají mimo jiné v realizaci podnikání a s tím souvisejících činnostech. Pokud správní orgán vychází z jejich spolupachatelství při trestné činnosti, pro které nelze tyto rodinné vazby považovat za důvod, proč by mu mělo být ponecháno pobytové oprávnění, pak je takový výklad poněkud zužující a nemá oporu v zákoně o pobytu cizinců. Ustanovení § 174a je naopak zapotřebí vykládat restriktivně, rodinné vazby jsou naopak podstatným důvodem pro ponechání pobytového oprávnění, nato v situaci, kdy nemá jiné pobytové možnosti, jak na území ČR svůj rodinný život realizovat, když jiná forma pobytu, než pobyt přechodný, je v jeho případě vyloučena. 4. Domnívá se, že veřejný pořádek je mimo jiné představován také právem dětí žít v prostředí co nejúplnější rodiny. Na tom nic nemění fakt, že syn je již zletilý, neboť zletilost se s nezávislostí na rodičích nedá slučovat. Reálná potřeba rodinného a ekonomického zázemí nekončí 18. rokem věku, ale je kontinuální po celou dobu vývoje, potažmo života jeho syna. 5. Žalobce zdůraznil, že již více než rok se žádné trestné činnosti nedopouští, za předchozí trestnou činnost si odpykává uložený trest. I přesto, že nebyl seznámen s existencí řízení o zrušení pobytového oprávnění, již po celou dobu od posledního odsouzení žije spořádaný život jako plnohodnotný člen společnosti. Veškeré protiprávní jednání nelze považovat za narušení veřejného pořádku, je třeba se takovým jednáním zabývat podrobněji. Postup správního orgánu nebyl v kontextu tohoto rozhodování správný, resp. tento pojem nebyl ve vztahu k němu správně interpretován, neboť správní orgány nezvážily všechny okolnosti jeho protiprávního jednání a úvahy o možném páchání takové činnosti v budoucnu, a tedy narušení veřejného pořádku v budoucnu, jak to předpokládá zákon o pobytu cizinců, je pouhou domněnkou správního orgánu. Žalobce poukázal zejména na absenci konkrétního posouzení dopadu protiprávního jednání na veřejný pořádek a v čem je spatřováno skutečné ohrožení společnosti v budoucnu v takové intenzitě, která odůvodňuje vydání napadeného rozhodnutí. Správní orgán v napadeném rozhodnutí uvádí pouze ohrožení veřejného pořádku z důvodu opakovaného páchání trestné činnosti a hrozby dalšího páchání v budoucnu, aniž by posoudili další související okolnosti mimo jiné i skutečnost, že uložené tresty vykonává a daňovou povinnost si splnil. Pokud v této souvislosti správní orgán hodnotil pokračující trestnou činnost a opakované porušování právních předpisů ČR jako významnou pro zrušení pobytového oprávnění, bagatelizují dopad do jeho osobních i majetkových poměrů a schopnost účinné právní represe uložených trestů i poté, co byly uloženy nestranným soudem, aniž by řádně vyhodnotily intenzitu narušení veřejného pořádku odůvodňující zrušení pobytového oprávnění. Závěry jsou nejen alibistické, ale svědčí o překračování legitimních kompetencí správních orgánů. Pouhé tvrzení o hrozbě narušení veřejného pořádku v budoucnu a opakování trestné činnosti nemůže takové závěry odůvodnit. Ponecháním pobytového oprávnění jeho osobě není dotčen veřejný pořádek v intenzitě závažného narušení a hrozby pro ČR a společnost, a to zejména v budoucnu. Nepřiměřenost dopadu napadeného rozhodnutí do jeho následného života je zcela v rozporu se zásadou legitimního očekávání a je ve světle aplikace § 174a zákona o pobytu cizinců neproporcionální k zásahu do jeho soukromého a rodinného života. 6. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Ve svém vyjádření uvedl, že trvá na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí, námitky žalobce shledává nedůvodnými, v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož obsáhle citoval. 7. U jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích k věci. 8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen s.ř.s.), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 9. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že na základě obdrženého podnětu, a to rozsudku Okresního soudu v Přerově č. j. 4 T 81/2022-2299 správní orgán z moci úřední zahájil řízení o ukončení přechodného pobytu žalobci dle § 87f odst. 3 písm. f) zákona o pobytu cizinců doručením oznámení o zahájení řízení žalobci do vlastních rukou dne 21. 3. 2023. Žalobce získal přechodný pobyt dne 23. 3. 2022, jakožto blízký rodinný příslušník občana ČR. Na území České republiky žije dospělý syn žalobce S. N. K., narozen X, státní příslušník České republiky a jeho matka R. K. K., narozena X, státní příslušnice České republiky. Žalobce pobývá na území České republiky zhruba od roku 2007, trvalý pobyt měl udělený do 9. 11. 2020, kdy mu byl pravomocně zrušen v rámci řízení č. j. OAM-30/ZR-2020. Přechodný pobyt mu byl následně udělen dne 23. 3. 2022. Dle žalobcem doložených lékařských zpráv byl žalobce v měsíci květnu 2023 ošetřen v Městské nemocnici Ostrava s bolestmi hlavy a bylo mu diagnostikováno zhoršení zraku. Kromě lékařem vydaného zákazu řízení motorových vozidel, z lékařských zpráv nevyplývá, že by žalobce byl výrazně omezen v běžném způsobu života, popř. odkázán na trvalou pomoc jiné osoby. Syn žalobce je ve věku 21 let a společně se svou matkou žije ve společné domácnosti s žalobcem. Součástí správního spisu je také zpráva o pobytové kontrole. Z obsahu správního spisu dále vyplývá, že žalobce byl soudy České republiky čtyřikrát pravomocně odsouzen za spáchání úmyslné trestné činnosti. Poprvé byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 2 T 19/2019 pro spáchání přečinu neoprávněného nakládání chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami, odsouzen byl k trestu odnětí svobody v trvání 5