4 Afs 264/2018 — Nejvyšší správní soud

39 A 8/2023- 143 - text  21 39 A 8/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. ve věci žalobce: Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu sídlem Cejl 866/50a, 602 00 Brno zastoupený advokátkou JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph. D. sídlem Štěpánská 640/45, 110 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha za účasti: 1) Ředitelství silnic a dálnic s. p. sídlem Na Pankráci 546/56, 145 05 Praha zastoupené advokátem JUDr. Martinem Janouškem sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4 2) "VODA Z TETČIC z.s." sídlem Hybešova 178, 664 17 Tetčice 3) Krajina Dluhonice, z. s. sídlem U Zbrojnice 46/3, 750 02 Přerov o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 30. 10. 2023, č. j. MD-39086/2022-930/47, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou ze dne 8. 12. 2023 domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2023, č. j. MD-39086/2022-930/47, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, Odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 30. 9. 2021, č. j. KUOK 98365/2021, jímž byla povolena stavba „Dálnice D1, stavba 0136 Říkovice – Přerov“. 2. Napadené rozhodnutí se týká povolení celkem 4 stavebních objektů – SO 116 (Přeložka silnice I/55 v Přerově-Předmostí), SO 172 (Provizorní úprava připojení SO 172 stavby 0137), SO 226 (Prodloužení stávajícího mostu na silnici I/55) a SO 705 (Protihluková stěna v prostoru MÚK Přerov-sever, část 2). Tyto stavební objekty jsou součástí dálnice D0136. I. Žalobní body 3. Žalobce vymezil v žalobě 5 žalobních bodů, které následně rozvíjí. A. Absence vypořádání vyjádření žalobce ze dne 16. 10. 2023 4. Prvním žalobním bodem žalobce vytkl žalovanému absenci vypořádání jejího vyjádření ze dne 16. 10. 2023, kterým se žalovaný nesprávně nezabýval pro domnělou opožděnost. Jeho rozhodnutí tak podle názoru žalobce trpí nepřezkoumatelností. 5. K tomuto žalobnímu bodu žalobce uvedl, že žalovaný svým sdělením ze dne 21. 9. 2023, č. j. MD-39086/2022-930/43, které bylo na jeho úřední desce vyvěšené dne 22. 9. 2023, oznámil doplnění spisu o nové podklady, k nimž se účastníci řízení mohli vyjádřit do 5 pracovních dní od jeho doručení. Této možnosti žalovaný využil a zaslal jej žalovanému dne 16. 10. 2023. Žalovaný jej však dle žalobce nesprávně posoudil jako opožděné, opírajíce se o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2014, č. j. 2 As 60/2014 – 18. Lhůta pro vyjádření totiž podle žalovaného skončila dne 13. 10. 2023, neboť sdělení bylo doručeno vyhláškou v sobotu 7. 10. 2023, tj. 15. dnem od vyvěšení. Žalobce s tímto názorem nesouhlasil a odkázal se na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2022, č. j. 4 Afs 264/2018-85, podle kterého, má-li připadnout poslední den vyvěšení veřejné vyhlášky na den pracovního klidu, skončí doba vyvěšení až nejbližším následujícím pracovním dnem. Ten by v případě žalobce připadl až na pondělí 9. 10. 2023 a jeho vyjádření by tak bylo včasné. 6. Žalobce považoval toto své vyjádření za zásadní, neboť se dotýká i dalších žalobních bodů, které na jeho obsah odkazují. Bez ohledu na opožděnost se vyjádřením měl žalovaný zabývat i s ohledem na skutečnost, že bylo zasláno 14 dní před vydáním napadeného rozhodnutí, žalovaný měl tedy dostatek času se s ním seznámit a řádně se k němu vyjádřit. Pokud tak neučinil, jedná se o vadu napadeného rozhodnutí. B. Rozpor ustanovení § 23a zák. č. 100/2001 Sb. se směrnicí EIA 7. Druhým žalobním bodem je rozpor ustanovení § 23a zákona č. 256/2016 Sb. se směrnicí EIA po novelizaci k 19. 11. 2021 [pozn. soudu – žalobcem patrně myšlen § 23a zák. č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (dále „zákon o EIA“), který byl vložen do zákona o EIA zákonnou novelou č. 256/2016 Sb.] 8. Žalobce uvedl, že v rámci odvolání upozornil na rozpor ust. § 23a zákona o EIA se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (dále jen „směrnice EIA“), když podle jeho názoru bylo pro obchvat Přerova dálnicí D0136 vydání závazného stanoviska EIA ze dne 30. 11. 2016 podle § 23a zákona o EIA a podle nařízení vlády č. 283/2016 Sb. nezákonné, neboť jde o rozpor s účelem citovaného zákona o efektivní účasti dotčené veřejnosti, která se nemohla účastnit nového procesu EIA pro tuto stavbu, resp. nemohla se účastnit rozhodování ovydání tohoto závazného stanoviska EIA a především se směrnicí EIA. 9. Podle žalobce je nezbytné předložit Soudnímu dvoru EU k přezkoumání souladu zákona se směrnicí EIA. 10. Žalobce připomněl, že od 20. 11. 2021 platí změna § 23a odst. 3 zákona o EIA, kdy byla doplněna do tohoto ustanovení věta, že stanovisko EIA musí být platné v době vydání rozhodnutí v navazujících řízeních v prvním stupni. Navrhl, aby krajský soud předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení tohoto ustanovení k přezkumu, zda toto ustanovení je v souladu s Ústavou a dále také k SDEU k přezkumu, zda toto ustanovení je v souladu se směrnicí EIA. C. Neuložení dvou nových požadavků do kooridnovaného závazného stanoviska Magistrátu města Přerova a nezahrnutí jednoho uloženého požadavku a změny jiného uloženého požadavku do rozhodnutí žalovaného 11. Žalobce zrekapituloval, že v rámci svého odvolání požádal o přezkum závazného stanoviska Magistrátu města Přerova ze dne 26. 10. 2020, č. j. MMPr/204197/2020/STAV/ZP/Tes a upozornil dále žalovaného, že podmínka č. 30 napadeného stavebního povolení neobsahuje poslední ze 6 požadavků na ochranu krajinného rázu. Se žádostí o přezkum taktéž navrhl změnit 1 požadavek a nově uložit 2 nové požadavky. 12. Krajský úřad v Olomouci (dále „KUOK“) reagoval na jeho odvolací důvody sdělením ze dne 9. 2. 2023, č. j. KUOK 21545/2023, ve kterém se odkázal na přezkum koordinovaného stanoviska KUOK ze dne 11. 1. 2022, č. j. KUOK 126579/2021, kterým změnil koordinované závazné stanovisko Magistrátu města Přerova, kdy část koordinovaného závazného stanoviska na ochranu ovzduší doplnil o nové odůvodnění a v části ochrany pozemních komunikací jej doplnil o nový výrok zrušením bodů 8. a 9. koordinovaného stanoviska a doplnil jej o nové odůvodnění. Žalobce s výsledkem přezkumu nesouhlasil. 13. Podanou žalobou žalobce žalovanému vytkl, že nezahrnul 1 (poslední) požadavek koordinovaného závazného stanoviska Magistrátu města Přerova ke zmírnění zásahu do krajinného rázu do prvostupňového, popř. napadeného, rozhodnutí. 14. Stejně tak vytkl žalovanému, že do napadeného rozhodnutí nepromítl změnu uložené podmínky č. 30g) stavebního povolení na základě přezkumného stanoviska KUOK (změna bodu 9.). 15. V neposlední řadě žalobce vytkl žalovanému neuložení dvou jím navrhovaných nových požadavků do koordinovaného závazného stanoviska Magistrátu města Přerova ze dne 26. 10. 2020, č. j. MMPr/204197/2020/STAV/ZP/Tes navzdory výsledku jeho přezkumu stanoviskem KUOK ze dne 11. 1. 2022, č. j. KUOK 126579/2021, a ani přímo do rozhodnutí žalovaného. 16. Žalobce nesouhlasí s výsledkem přezkumu. Podle KUOK nelze uložit žalobcem navrhovaná opatření týkající se vysazování dřevin, neboť projekt Vegetačních úprav není stavebním objektem, když bude součástí správního řízení o kácení mimolesních dřevin podle § 8 a § 9 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody“). K požadavku na vysazení nepravidelných shluků dřevin uvedl, že o prostorových podmínkách se také rozhoduje v citovaném řízení o kácení mimolesních dřevin. A konečně, k požadavku vysázení nových dřevin uvedl, že jde o nadbytečné opatření, neboť všechny podmínky musejí být splněny do kolaudace a zprovoznění stavby. 17. Podle žalobce SO 801 Vegetační úpravy, tedy projekt Vegetačních úprav, není podkladem pro řízení o kácení mimolesních dřevin, ale je jím SO 804 Náhradní výsadba. Ačkoliv SO 801 není stavebním objektem, nesouvisí nijak s řízením o kácení mimolesních dřevin a s ukládáním náhradní výsadby. Stejně tak nesouhlasil žalobce s tím, že by měl požadavek na vytvoření nepravidelných shluků dřevin směřovat do řízení o kácení mimolesních dřevin. 18. To, že výsadba musí být hotova do kolaudačního souhlasu, je sice pravda, avšak z časových souvislostí je nutné požadovat, aby výsadba byla hotova již do zprovoznění dálnice (zkušebním provozem nebo předčasným užíváním). D. Neuložení dvou nových požadavků do závazného stanoviska Krajské hygienické stanice Olomouckého kraje ze dne 24. 4. 2017, č. j. KHSOC/06978/2017/PR/HOK, ve znění ze dne 26. 10. 2020, č. j. KHSOC/40563/2020/PR/HOK, navzdory výsledku jeho přezkumu stanoviskem Ministerstva zdravotnictví ze dne 3. 2. 2023, č. j. MZDR 37795/2022-5/OVZ a ani přímo