4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

65 Af 1/2023- 106 - text  8 65 Af 1/2023 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Markéty Fialové a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobce: MgA. M. J. bytem X zastoupený JUDr. P. J. bytem X proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2022, č. j. 45531/22/5200-10422-713122, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Olomoucký kraj (dále jen „správce daně“) šesti rozhodnutími ze dne 27. 4. 2021 a 3. 6. 2021 zastavil podle § 106 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, tj. pro zjevnou právní nepřípustnost podání, řízení o žádostech žalobce o poskytnutí kompenzačního bonusu za šest bonusových období od 5. 10. 2020 do 15. 2. 2021 podle zákona č. 461/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti se zákazem nebo omezením podnikatelské činnosti v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2 (dále jen „ZKB“). 2. V odůvodnění všech šesti rozhodnutí správce daně shodně uvedl, že žádostem nemohl vyhovět, neboť žalobce neodstranil pochybnosti, které mu postupem podle § 89 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, sdělil a neprokázal splnění podmínek pro vyplacení kompenzačního bonusu. 3. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a všech šest rozhodnutí o zastavení řízení potvrdil. B) Shrnutí obsahu podání a přednesů účastníků Žaloba 4. Žalobce požadoval, aby krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného i všech šest rozhodnutí správce daně. Většinu žaloby žalobce věnoval reprodukci průběhu řízení a obsahu rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. Žalovanému vytkl, že nedůvodně vyloučil z celkového objemu jeho příjmů v rozhodném období faktury vystavené odběratelce Mgr. Z. V. Podle žalobce žalovaný přirovnal subdodávku zboží, služeb či jiných výstupů subjektu kompenzačního bonusu k prodeji dalšímu odběrateli, aniž zohlednil poslední větu § 6 odst. 2 písm. a) ZKB, tj. aniž posoudil, zda lze tyto výstupy bez zásadních obtíží poskytnout jinému odběrateli. Žalobce přitom jednoznačně prokázal, že jednotlivé výstupy jeho, Mgr. V. a Ing. V. jsou samostatně neprodejné a užitnou hodnotu mají jen jako celek pro finálního odběratele M. s. r. o. Při zohlednění uvedeného pak platí, že v bonusových obdobích došlo k vyloučení žalobcovy činnosti v důsledku vládních opatření ve výši 100 %, a tudíž splnil všechny podmínky nároku na kompenzační bonus. Přijetí závěru o vyloučení subdodávek z nároku na kompenzační bonus podle žalobce znamená popření principů moderní industriální společnosti, kde je pro vytváření HDP nezbytná součinnost kooperujících subjektů při vzájemné dělbě práce a specializace. 5. Dále žalobce, dle vlastního tvrzení toliko obiter dictum, vyslovil pochybnost o vhodnosti využití kompenzačního bonusu, tj. fakticky daňové vratky, jakožto náhradového instrumentu při řešení náhradového (soukromoprávního) vztahu. Z důvodu omezení nároku na kompenzační bonus jen na část OSVČ je podle žalobce také třeba zvážit, zda je takto zvolený postup na zmírnění dopadu pandemie COVID-19, zejména s ohledem na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 14 A 41/2020, v souladu s ústavním pořádkem, neboť zasahuje do práva zaručeného čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tj. zda jej lze subsumovat pod ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, a zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, který v § 36 upravuje povinnost k náhradě škody, na rozdíl od použitého zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, jenž takovou zákonnou úpravu zcela postrádá. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Žalobce se podle žalovaného omezil jen na konstatování nesouhlasu s jeho závěry, aniž by nabídl oponentní argumentaci. Odkázal tak zcela na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že setrvává na svém závěru, že pro splnění podmínky § 6 odst. 2 písm. a) ZKB je podstatný jen přímý odběratel daňového subjektu uvedený na vystavených fakturách. Obecná kritika ZKB podle žalovaného překračuje předmět soudního řízení. Replika žalobce a jednání soudu 7. V replice žalobce zdůraznil nutnost ústavně konformního výkladu právních předpisů a znovu poukázal na nevhodnost použití daňového řádu, jakožto procesního předpisu, ke spravování náhradového instrumentu. Při jednání soudu setrvali účastníci na svých stanoviscích. C) Posouzení věci krajským soudem 8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s., přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 9. Předmětem sporu je v posuzované věci splnění podmínek vzniku nároku na kompenzační bonus. 10. Kompenzační bonus představoval daňový bonus spravovaný podle daňového řádu, jehož účelem bylo zejména materiálně podpořit osoby, které se náhle a nečekaně ocitly v nelehké situaci a nahradit jim některé hospodářské následky související s pandemií koronaviru SARS CoV-2 a opatřeními, která byla k boji s pandemií přijata (viz § 1 ZKB a důvodová zpráva k tomuto zákonu). V rámci nouzových stavů, vyhlášených v ČR od 12. 3. 2020 a od 5. 10. 2020, byla realizována řada omezujících opatření, která měla negativní dopad na podnikání, spočívající jednak přímo v nařízení uzavření provozoven, jednak v povinnosti přijmout opatření, která provozování podnikatelské činnosti ztěžovala. Zákonodárce proto přiznal OSVČ, jejichž činnost byla zcela nebo z části znemožněna událostmi souvisejícími s pandemií a kteří tak ztratili zpravidla jediný zdroj své obživy, nárok na finanční náhradu za omezení jejich výdělečné činnosti v důsledku protiepidemických opatření ve výši 500 Kč na den. Za tím účelem vyhlásil tzv. bonusová období. 11. Právní úprava kompenzačního bonusu byla obsažena nejprve v zákoně č. 159/2020 Sb., a následně v zákonech č. 461/2020 Sb. a č. 95/2021 Sb., přičemž zákonodárce upravoval podmínky nároku na kompenzační bonus v závislosti na vývoji epidemiologické situace a jím vyhodnocené potřeby daných osob. V pozdější právní úpravě přitom mohl využít i praktické poznatky z hodnocení efektivity právní úpravy dřívější. 12. ZKB (zákon č. 461/2020 Sb.) byl přijímán v průběhu tzv. podzimní vlny, tj. za trvání druhého nouzového stavu od 5. 10. 2020. Dle důvodové zprávy již nebyl v zákoně č. 461/2020 Sb., oproti úpravě v zákoně č. 159/2020 Sb., pojat daňový bonus jako plošná podpora subjektů, jejichž ekonomická činnost byla tak či onak postižena pandemií, nýbrž jako cílená podpora pouze omezeného a vcelku jednoznačně definovaného okruhu subjektů. Nově měl kompenzační bonus sloužit k saturaci jen těch subjektů, jejichž podnikatelská činnost byla opatřeními orgánů státní správy výslovně zakázána či byla tato činnost vystavena výslovným omezením (podnikatelům, kteří byli přímými adresáty zákazů či omezení, uvedených v předmětných opatřeních, do jejichž činnosti bylo ze strany státu bezprostředně zasaženo cestou přímých zákazů či omezení, popřípadě v těsné souvislosti s těmito zákazy a omezeními). 13. V nyní posuzované věci je předmětem sporu, zda žalobcem vykonávaná samostatná výdělečná činnost mohla být předmětem kompenzačního bonusu podle § 6 odst. 2 písm. a) ZKB. 14. Pro posouzení věci relevantní závěry, k nimž žalovaný dospěl v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, lze shrnout takto: Převažující část příjmů, resp. veškeré příjmy žalobce v rozhodném období od 1. 6. do 30. 9. 2020 byly příjmy z volné umělecké činnosti grafického designéra se zaměřením na gastro, tj. příjmy řadící se do kategorie příjmů ze samostatné činnosti ve smyslu § 7 zákona o daních z příjmů, čímž žalobce splnil podmínku stanovenou v § 6 odst. 3 ZKB. Příjmy žalobce z fakturace, kterou lze vztáhnout k rozhodnému období, byla částka 34 000 Kč, představovaná dvěma fakturami vystavenými žalobcem Mgr. V. (na celkem 32 500 Kč) a jednou fakturou vystavenou společnosti A., s. r. o. (na 1 500 Kč). V bonusových obdobích byl ale ve smyslu § 6 odst. 2 písm. a) ZKB bezprostředně omezen v podnikatelské činnosti v důsledku opatření přijatých orgány státní správy k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID-19 jen odběratel A., s. r. o. Jelikož ale částka fakturovaná tomuto odběrateli v rozhodném období představovala jen 4,4 % z celkové fakturované částky splatné v rozhodném období (1 500 z celkových 34 000), nebyla splněna podmínka vyloučení činnosti žalobce v bonusových obdobích alespoň z 80 % v důsledku bezprostředního zákazu nebo omezení opatřeními přijatými orgány státní vztahujícími se na jeho odběratele ve smyslu § 6 odst. 2 písm. a) ZKB. Na podnikatelskou činnost žalobcovy odběratelky Mgr. V. žádné zákazy či omezení nedopadaly. Správce daně tak postupoval správně, pokud nevyhověl návrhu žalobce na provedení důkazů ke zjištění finálních odběratelů produktů služeb žalo