7 Afs 409/2017 — Nejvyšší správní soud

65 Af 8/2023- 50 - text  9 65 Af 8/2023 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobkyně: E. a.s., IČO X sídlem R. 390/25, X O. zastoupená společností GT Tax a.s., IČO 26420473 sídlem Pujmanové 1753/10a, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě na přezkum rozhodnutí ze dne 6. 2. 2023, č. j. 4720/23/5000-10611-712195, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Dne 18. 1. 2021 podala žalobkyně, daňový subjekt, řádné přiznání k dani z hazardních her za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2020, jehož přehledný obsah žalovaná popsala v bodě 1 napadeného rozhodnutí. Žalobkyně v daňovém přiznání uvedla dispozici s 1 429 povolenými herními pozicemi, ze kterých vypočítala minimální dílčí daň z technických her (1 429 x 9 200 Kč = 13 146 800 Kč). Daň byla v souladu s tím, co uvedla žalobkyně, vyměřena ve smyslu § 11 odst. 1 zákona č. 187/2016 Sb., zákon o dani z hazardních her (dále jen „ZDHH“), ve výši 13 454 747 Kč (dílčí daň z technických her ve výši 13 146 800 Kč + dílčí daň z živých her ve výši 307 947 Kč), dnem uplynutí lhůty pro podání řádného přiznání k dani z hazardních her za uvedené zdaňovací období. Dne 9. 3. 2021 bylo Specializovanému finančnímu úřadu (dále jen „správce daně“) doručeno dodatečné přiznání k dani z hazardních her podané žalobkyní za předmětné zdaňovací období. Oproti řádnému daňovému přiznání žalobkyně uvedla 0 povolených herních pozic a minimální dílčí daň z technických her vyčíslila na 0 Kč (0 x 9 200 Kč). Daň z hazardních her tak byla žalobkyní nově tvrzena ve výši 7 930 947 Kč (dílčí daň z technických her ve výši 7 623 000 Kč + dílčí daň z živých her ve výši 307 947 Kč) a byla samodoměřena dle § 11 odst. 3 ZDHH ve výši rozdílu oproti poslední známé povinnosti, tj. snížena o částku 5 523 800 Kč. 2. Správci daně vznikly podáním dodatečného přiznání pochybnosti o správnosti stanovené daně z hazardních her, resp. o rozdílné hodnotě minimální dílčí daně z technických her tvrzené v řádném a dodatečném daňovém přiznání, pročež zaslal žalobkyni výzvu k odstranění pochybnosti ze dne 29. 3. 2021, ve které žalobkyni vyzval k předložení seznamu povolených herních pozic, jež byly povoleny ve 4. čtvrtletí roku 2020 a ke sdělení důvodů, které vedly žalobkyni k tvrzení, že v dodatečném daňovém přiznání za předmětné období uvedla celkový počet povolených herních pozic 0. Na uvedenou výzvu reagovala žalobkyně vyjádřením ze dne 29. 3. 2021, kde mimo jiné uvedla, že vládní opatření související s pandemií SARS-Cov-2 dopadla tvrdě na provozovatele hazardních her, kterým se snížily příjmy, úspory a finanční zásoby klesly na minimum. Zdanění už tak nízkých příjmů vysokou daní z hazardních her by mělo fatální a likvidační dopad jak na daňový subjekt, tak i na sektor hazardních her, což by mohlo mít za následek zánik legálního herního průmyslu. 3. Správce daně v rámci postupu k odstranění pochybnosti vyhodnotil, že žalobkyně neprokázala oprávněnost snížení daňové povinnost, resp. předloženým seznamem povolených herních pozic prokázala, že jich ve 4. čtvrtletí roku 2020 měla celkově 1 422 (došlo ke korekci tvrzení ze strany žalobkyně, která v původním daňovém přiznání tvrdila 1 429 herních pozic). V návaznosti na tyto závěry správce daně vydal dodatečný platební výměr k dani z hazardních her č. j. 157194/21/4300-13823-703291 ze dne 6. 10. 2021, kterým žalobkyni stanovil nově zjištěnou daň z hazardních her za uvedené období ve výši 13 390 347 Kč. Poslední známou daň ve výši 7 930 947 Kč tak zvýšil o částku 5 459 400 Kč. Současně stanovil také penále z doměřené částky ve výši 1 091 880 Kč. 4. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně proti dodatečnému platebnímu výměru a napadené rozhodnutí správce daně potvrdil. II. Argumentace stran 5. Žalobou se žalobkyně domáhala zrušení napadeného rozhodnutí a také rozhodnutí správce daně. Žalobní body soud stručně shrnuje následovně. 6. Žalobkyně předně nesouhlasila s aplikací § 5 odst. 3 a 4 ZDHH v daném případě. Dle jejího tvrzení nelze uvedená ustanovení aplikovat po dobu, kdy byla žalobkyni vládou její činnost zakázána, neboť nelze legitimně požadovat úhradu minimální dílčí daně z technických her za situace, kdy není v dispozici žalobkyně, zda bude svoji činnost vykonávat, resp. kdy je jí výkon její činnosti, a tedy i možnost získat jakékoliv příjmy, zakázána. V období 4. čtvrtletí roku 2020 byl provoz heren a kasin, a tedy i technických her po dobu 69 z celkového počtu 92 dnů zakázán (tedy po dobu 75 % z tohoto období). Aplikace citovaných ustanovení má v daném případě pro žalobkyni rdousící efekt, neboť zdanění dosahuje takové výše, že pro žalobkyní přestává být vykonávaná činnost ekonomicky zajímává. Vláda svými opatřeními prokazatelně na 69 dní v předmětném období (4. čtvrtletí roku 2020) zakázala žalobkyni výkon činnosti, čímž jí zamezila jakýmkoliv způsobem generovat zdanitelný příjem z provozování technických her. Ve vztahu k aplikaci citovaných norem měl správce daně a též žalovaný vzít v úvahu faktický stav, tedy že žalobkyně měla po dobu vládních opatření povolení k provozování konkrétních herních pozic pouze formálně a fakticky jí bylo po tuto určitou dobu povolení k provozování těchto konkrétních herních pozic vládou ČR odňato. Vydání dodatečného platebního výměru dle výše citovaných ustanovení je porušením základních práv a svobod žalobkyně, zejména je v rozporu s právem vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 a odst. 5, a také s právem na přístup k podnikání podle čl. 26 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Odkazovala přitom na nález pléna Ústavního soudu ze dne 10. 8. 2017 pod sp. zn. Pl. ÚS 9/15. Daň z hazardních her musí být posuzována i z hlediska ústavního principu rovnosti obsaženého v čl. 1 a v čl. 3 Listiny. Stanovení minimální dílčí daně z technických her v tomto případě vede k nepřiměřenému daňovému zatížení konkrétní podnikatelské činnosti, čímž došlo k porušení principu akcesorické rovnosti podle čl. 3 odst. 3 ve spojení s čl. 26 odst. 1 Listiny. Žalobkyně tak zpochybňuje ústavní konformitu ustanovení § 5 odst. 3 a 4 ZDHH v uvedeném skutkovém ději. Navrhuje, aby krajský soud postupoval podle § 95 odst. 2 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 48 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tj. předložil Ústavnímu soudu návrh na vyslovení protiústavnosti výše citovaných ustanovení zákona o dani z hazardních her. 7. Dále žalobkyně nesouhlasila s postupem správce daně, který jí doměřil daň z moci úřední dle § 12 ZDHH. Jelikož žalobkyně již při podání dodatečného daňového přiznání jednoznačně sdělila, co jí k tomuto postupu vede, nemohl správce daně zahájit doměření z moci úřední, ale měl žalobkyni vyzvat k podání dodatečného daňového přiznání. Uvedený postup tak byl v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (č. j. 6 Afs 61/2018-30 ze dne 10. 10. 2018). Jelikož ji správce daně nevyzval k podání daňového tvrzení, nevznikla žalobkyni povinnost hradit penále. Správce daně tak postupoval nezákonně, pokud i přesto žalobkyni penále vyměřil. 8. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Konstatoval, že se žalobní námitky z části obsahově kryjí s odvolacími námitkami podanými v rámci odvolání proti rozhodnutí správce daně, odkázal proto na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. 9. Žalobkyně v replice k odkazu žalovaného na nález Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 15/15 ze dne 30. 1. 2018 tvrdí, že žalobkyně již v podané žalobě namítala, že uvedená argumentace dokládá toliko to, že žalobkyně měla zakázán výkon své činnosti, která je zdrojem jejího příjmu, přesto byla povinna hradit minimální daň z technických her a vynakládat náklady směřující k udržení provozoven a technických zařízení jako takových. III. Posouzení věci krajským soudem 10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s., přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. 11. Soud úvodem předesílá, že mezi stranami nejsou rozpory ohledně skutkových zjištění a argumentace žalobkyně směřuje veskrze k výkladu zákona o dani z hazardních her, zejména aplikovaného § 5 odst. 3 a 4 ZDHH, a to v kontextu přijatých opatření pro rozhodné období usnesením vlády ČR č. 1079, o přijetí krizového opatření, resp. dalšími navazující vládními akty. Skutkový stav je tedy vymezen tak, že žalobkyně ve 4. čtvrtletí 2020 (zdaňovací období) disponovala platným povolením k provozování 1 422 technických her, přičemž fakticky provozovala herní pozice po dobu 23 dnů z celkového počtu 92 dní. 12. Výpočet daně upravoval ZDHH