2 Ads 79/2024 — Nejvyšší správní soud

72 Ad 26/2023- 85 - text  7 72 Ad 26/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Martinou Radkovou ve věci žalobkyně: D. J. bytem X zastoupená obecným zmocněncem JUDr. P. J. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 6. 2023, č. j. X, ve věci obnovy řízení o invalidním důchodu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaná usnesením ze dne 3. 5. 2023, č. j. X, podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu zastavila řízení o žádosti žalobkyně o obnovu řízení, protože žádost byla zjevně nepřípustná a vyplývalo to již ze samotné žádosti. 2. Žalovaná napadeným rozhodnutím změnila svoje usnesení ze dne 3. 5. 2023 tak, že podle § 100 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „správní řád“), se žádost o obnovu řízení zamítá, protože žádost je zjevně nepřípustná vzhledem k uplynutí zákonné lhůty od vydání pravomocného rozhodnutí žalované č. j. X. 3. Žalobkyně v žalobě vznášela pochybnosti o profesionalitě posudkových lékařů oddělení Lékařské posudkové služby ČSSZ. Žalobkyně se obrátila na ředitele kanceláře České lékařské komory ohledně výkonu posudkového lékaře. Ředitel zmíněné kanceláře v dopise ze dne 3. 4. 2023 žalobkyni sdělil pro žalobkyni dříve neznámé skutečnosti, a to o možnosti podání stížnosti na postup posudkového lékaře, který nepostupuje de lege artis medicinae. Žalobkyně obšírně popsala průběh předchozích řízení. O obnově řízení měl již dříve rozhodnout z moci úřední příslušný orgán sociálního zabezpečení, protože vydání opravného posudku o invaliditě byla nová skutečnost. 4. Věc navazuje na několik předchozích správních řízení a soudních řízení správních. Ta výstižně popsala žalovaná ve vyjádření k žalobě, ze kterého se podává následující. Žalobkyni byl na žádost ze dne 17. 10. 2016 přiznán rozhodnutím ze dne 6. 1. 2017 invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Dne 23. 11. 2017 OSSZ Olomouc zaslala žalované „Hlášení o snížení stupně invalidity“. Jeho přílohou byl posudek o invaliditě ze dne 6. 12. 2017, podle kterého žalobkyně byla invalidní, avšak nešlo již o invaliditu třetího stupně, ale o invaliditu prvního stupně. Rozhodnutím žalované ze dne 8. 12. 2017 byl žalobkyni od 12. 1. 2018 snížen invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Proti rozhodnutí žalobkyně podala námitky. Podle posudku o invaliditě ze dne 3. 5. 2018, vypracovaného posudkovým lékařem žalované, pracoviště Ostrava, byla žalobkyně nadále invalidní pro invaliditu třetího stupně. Žalovaná proto rozhodnutí ze dne 8. 12. 2017 zrušila svým rozhodnutím ze dne 30. 5. 2018. Žalobkyně toto rozhodnutí převzala dne 1. 6. 2018 a nepodala proti němu námitky. Citované rozhodnutí ze dne 30. 5. 2018 nabylo právní moci dne 3. 7. 2018. 5. Žalobkyně se návrhem ze dne 14. 4. 2023 domáhala obnovy řízení, neboť posudkem o invaliditě ze dne 3. 5. 2018 sice byla shledána i nadále invalidní pro invaliditu třetího stupně, avšak uvedený posudek neobsahoval konstatování, že je schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Toto konstatování je stěžejní pro účely posouzení nároku na výplaty podpory v nezaměstnanosti. Podle § 25 odst. 2 písm. d) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, se uchazečem o zaměstnání nemůže stát fyzická osoba v době, po kterou je invalidní ve třetím stupni s výjimkou fyzické osoby, která je invalidní ve třetím stupni a je schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Posudek o invaliditě ze dne 3. 5. 2018 toto konstatování neobsahoval (pozn. soudu: tato vada byla předmětem sporu o vrácení podpory v nezaměstnanosti, který však není pro posuzovanou věc podstatný; krajský soud rozhodnutí o sporu rozhodl rozsudkem č. j. 72 Ad 57/2018-50 a následně Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudkem č. j. 8 Ads 58/2023-67; soudy uložily správní orgánům, aby výslovně v posudku o invaliditě uvedly, jestli je žalobkyně schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek; to správní orgány učinily a jejich následná rozhodnutí potvrdil zdejší soud v rozsudku č. j. 72 Ad 47/2021-85 a NSS v rozsudku č. j. 5 Ads 58/2023-67). 6. Návrh na obnovu řízení však podle § 100 odst. 2 správního řádu účastník řízení může podat nejpozději do tří let ode dne právní moci rozhodnutí. Prekluzivní lhůta v případě žalobkyně uplynula dne 3. 7. 2021. Žalobkyně byla prokazatelně seznámena s důvody obnovy řízení a měla dostatečný čas pro uplatnění svého požadavku, ale nevyužila ho. 7. Žalovaná v napadeném rozhodnutí o námitkách objasnila, že rozhodnutím ze dne 30. 5. 2018, č. j. X, zrušila své rozhodnutí ze dne 8. 12. 2007, č. j. X, kterým žalobkyni snížila výši invalidního důchodu, protože žalobkyně byla podle posudku o invaliditě ze dne 3. 5. 2018 nadále invalidní pro invaliditu třetího stupně. Rozhodnutí žalované č. j. X nabylo právní moci dne 3. 7. 2018. Lhůta k podání žádosti o obnovu řízení podle § 100 odst. 2 správního řádu uplynula nejpozději 3. 7. 2021. Žalobkyně žádost o obnovu řízení podala dne 6. 4. 2023. 8. Posudek o invaliditě není správním rozhodnutím a nenabývá právní moci, ani se jím nezahajuje řízení o důchodu. Rozhodnutí bylo změněno pouze z formálních důvodů, protože v něm byly nesprávně uvedeny forma a důvod ukončení řízení. Fakticky je výsledek však stejný – řízení nelze obnovit. Nad rámec rozhodnutí žalovaná žalobkyni poučila, že se může obrátit na oddělení Lékařské posudkové služby ČSSZ Ostrava se žádostí o doplnění posudku ze dne 3. 3. 2021 o náležitost ve smyslu § 7 písm. f) bodu 6 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Pokud se žalobkyně domnívá, že tato skutečnost má vliv na výši jejího důchodu nebo na nárok na jeho výplatu, může požádat o jeho zvýšení či úpravu podle § 56 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. 9. Žalobkyně v replice namítala, že se žalovaná ve vyjádření k žalobě nezabývala odůvodněním, jestli jsou splněny podmínky pro obnovu řízení, tedy zda vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti, které existovaly v původním řízení a které žalobkyně nemohla uplatnit a mohou odůvodňovat přitom jiné řešení otázky, která byla předmětem rozhodování, zejména hodnocení, zda postup posudkového lékaře lékařské posudkové služby žalované při vypracování dodatku posudku lze považovat za výkon lékařského povolání v souladu se zásadou de lege artis medicinae. Na obnově řízení existuje veřejný zájem. Žalobkyně byla přesvědčena o tom, že dodržela nejen tříletou objektivní prekluzivní lhůtu, ale i subjektivní tříměsíční lhůtu. 10. Žalovaná ve vyjádření ze dne 27. 11. 2023 poukázala na přiložené stanovisko Ing. Tomáše Machance, MBA, ředitele odboru sociálního pojištění Ministerstva práce a sociálních věcí č. j. X, podle kterého podnět žalobkyně ze dne 8. 9. 2023 ve věci stížnosti na postup žalované v důchodové věci žalobkyně byl nedůvodný. Jak již uvedl soud v rozsudku č. j. 72 Ad 47/2021-85, žalobkyně ve správním řízení ani v žalobě nevznesla konkrétní námitku, že by měla mít k výkonu výdělečné činnosti mimořádné podmínky a z jakého důvodu, v čem by měly spočívat a rovněž nepředložila žádný doklad, který by její žalobní tvrzení konkretizoval a osvědčil. Ve stanovisku je dále uvedeno, že nic takového žalobkyně nedokládala ani v návrhu na obnovu řízení, ani v návrhu na přezkumné řízení s výjimkou blíže nespecifikované námitky o nemožnosti posoudit schopnost výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek bez aktivní spoluúčasti posuzované osoby a ošetřujícího lékaře (ambulantního nebo klinického specialisty) a o rozporu se zásadou de lege artis medicinae. Žalobkyně podala návrh na přezkum rozhodnutí, avšak usnesení ze dne 3. 5. 2023 ještě nebylo pravomocné, a proto lze za vyřízení návrhu na přezkum považovat rozhodnutí žalované ze dne 19. 6. 2023. 11. Žalobkyně v dalším vyjádření ze dne 2. 2. 2024 upozornila, že posudky o invaliditě ze dne 3. 5. 2018 a opravný posudek ze dne 3. 3. 2021 si vzájemně odporují ve výsledku posouzení zdravotního stavu a míře poklesu pracovní schopnosti. Doplnění posudku o konstatování, zda je žalobkyně schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek, není zcela srozumitelné. Žalobkyně vyslovila nesouhlas se zamítavým rozsudkem krajského soudu č. j. 72 Ad 47/2010-43 a následným zamítavým rozsudkem NSS č. j. 5 Ads 58/2023-67 ze dne 19. 1. 2024, proti kterému podává ústavní stížnost. 12. Žalobkyně při jednání soudu odkázala na žalobu. Z rozsudku NSS č. j. 5 Ads 58/2023-67 vyplývá, že žalobkyni bylo upřeno právo na spravedlivý proces tím, že nebyla přítomna jednání posudkového lékaře, který vypracoval opravný (doplňující) posudek o invaliditě. Žalobkyně ve