7 As 16/2013 — Nejvyšší správní soud

22 A 23/2024- 47 - text  10 22 A 23/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. ve věci žalobce: Myslivecký spolek Ženklava sídlem Ženklava 319, 742 67 Ženklava zastoupen advokátem Mgr. Lukášem Stočkem sídlem K Nemocnici 168/18, 741 01 Nový Jičín proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 – Nové Město za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) M. N. 2) T. N. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2. 2024, č. j. MZE-14091/2024-16230 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 24. 4. 2024 domáhal přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje (dále také jen „KÚ MSK“) ze dne 20. 10. 2023, č. j. MSK 136926/2023. Prvostupňovým rozhodnutím byly na základě žádosti osob zúčastněných na řízení prohlášeny podle § 17 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen „zákon o myslivosti“) pozemky ve vlastnictví těchto osob za nehonební. 2. Žalobce namítal, že žalovaný nenařídil ve věci jednání, ačkoliv to bylo ve věci nezbytné. Dále namítl, že byla porušena koncentrace řízení a správní orgán přihlížel k novotám v rozporu s § 82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Žalovaný také podle žalobce dospěl k nesprávným skutkovým závěrům, bylo porušeno právo rovnosti procesních stran a žalovaný také nesprávně vyhodnotil věc po právní stránce, neporovnal řádně vlastnická práva osob zúčastněných na řízení vůči právu na myslivost a nezabýval se všemi námitkami, přičemž se odchýlil od judikatury. 3. Ke svým námitkám žalobce doplnil, že pozemky ve vlastnictví zúčastněných osob jsou součástí honitby Ženklava a žalobce je uživatelem této honitby. Připomněl, že návrh na prohlášení pozemků za nehonební byl nejprve prvostupňovým správním orgánem zamítnut, načež však po zrušení tohoto rozhodnutí žalovaným rozhodl KÚ MSK beze změny skutkového stavu tak, že návrhu vyhověl a žalovaný následně toto rozhodnutí potvrdil. 4. Správní orgány se měly zabývat námitkami vznesenými žalobcem v průběhu správního řízení, a to, že část pozemků jsou pozemky lesní, součástí Evropsky významné lokality. Trvalé travní porosty jsou obklopeny lesem, jde o pozemky pro zvěř úživné a zvěř je tam přitahována možností paše (potravy). Na trvalém travnatém pozemku je vzrostlý strom jírovce maďalu, poskytující zvěři další potravu. Na pozemcích je také vodní tok a studánky, které poskytují zvěři vodu. Pokud v těchto místech budou zúčastněné osoby chovat ovce, dojde ke znečištění studánky a vodního toku. V rámci honitby Ženklava nejsou pozemky umístěny na hranici, jejich prohlášením za nehonební vznikne uvnitř honitby lokalita, kde se zvěř bude stahovat a nebude s ní možno hospodařit. Na předmětných pozemcích není v tuto chvíli umístěno žádné myslivecké zařízení, lov zde probíhal tzv. na šoulačku. 5. K námitce nenařízení ústního jednání ve věci žalobce uvedl, že ve věci se prováděly důkazy, zejména ty, které navrhl žalobce, bylo proto na místě svolat ústní jednání. Pokud se za důkaz má považovat tvrzení zúčastněných osob o osobním přesvědčení, měli by tito své přesvědčení a svůj světonázor sdělit ústně, odůvodnit jej, odpovědět na dotazy správního orgánu a účastníků řízení. Osoby zúčastněné ve svém prvním odvolání ze dne 24. 5. 2023 nově tvrdí skutečnosti o svém smýšlení, o vegetariánství a veganství. Názor žalovaného, že právo na nařízení ústního jednání má jen „hlavní účastník“ je nesprávný a neopírá se o žádnou judikaturu. 6. K novým tvrzením zúčastněných osob neměl žalovaný vůbec přihlížet. Nadto žalobce považuje tvrzení zúčastněných osob za obecné a neurčité. 7. Pokud se týče nesprávně zjištěného skutkového stavu, vyjádřil žalobce nesouhlas s názorem žalovaného, který vzal za prokázaná tvrzení zúčastněných osob o svém přesvědčení s tím, že pro úspěch ostatních účastníků řízení je nutno tato tvrzení vyvrátit a prokázat opak. Žalobce namítá, že správní řád je založen na zásadě rovného postavení účastníků a volného hodnocení důkazů. Má za to, že v případě tvrzení zúčastněných osob šlo o domněnku, která není uvedená v § 50 správního řádu jako důkaz. Názor žalovaného nemá oporu v judikatuře. 8. V řízení dále žalobce namítal, že se v zásadě jedná o pomstu zúčastněných osob, kdy byla žalobci „vyhlášena válka“. Vše podle žalobce začalo sporem o umístění posedu a domněnkou zúčastněných osob o odcizení dřeva. Tvrzení žalovaného, že spor byl vyřešen před podáním návrhu zúčastněnými osobami, nemá oporu v dokazování. Nebylo prokázáno tvrzení zúčastněných osob o masovém zabíjení zvěře a krveprolití zvířecích sousedů. Chybou prvostupňového rozhodnutí je, že správní orgán byl nucen při svém rozhodnutí podřídit se vázanosti názorem odvolacího orgánu. V prvostupňovém rozhodnutí chybí úvahy, které jej vedly k vyhovění návrhu. 9. Žalobce má za to, že v řízení bylo porušeno právo rovnosti stran, když žalovaný vyslovil závazný právní názor, kterým se musel prvostupňový správní orgán řídit, a to, že navrhovatelé – zúčastněné osoby nemusí nic prokazovat, správní orgán musí tvrzení navrhovatelů vyvracet a námitky ostatních účastníků nejsou akceptovatelné a nepřihlíží se k nim. Žalobce má za to, že správní orgán nemůže zvýhodnit jednu stranu tím, že považuje její tvrzení za prokázané. 10. Konečně má žalobce za to, že žalovaný nesprávně vyhodnotil jednání a chování zúčastněných osob, když uvedl, že postup zúčastněných osob není účelový, přesto že mu je ze spisu známo tvrzení navrhovatelky o válečném tažení, o vyhlášeném boji, o výhrůžkách medializací atd. Právě osobnostní rysy navrhovatelky ve spojení se lhostejným chováním před únorem 2023 musí vést k závěru o účelovosti jednání zúčastněných osob. Pokud by přesvědčení zúčastněných osob bylo opravdové, domáhaly by se změny pozemků na nehonební ihned po nabytí vlastnického práva a nečekaly by 3 roky. Pasivní chování zúčastněných osob lze podřadit pod pojem lhostejný postoj. O svém přesvědčení by také zúčastněné osoby předložily důkazy. 11. Žalobce v neposlední řadě namítá, že žalovaný nedostatečně porovnal střet práva vlastnického a práva myslivosti, v této části je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. 12. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. K námitce nedostatečného porovnání střetu práva na svobodu myšlení a práva myslivosti zdůraznil, že úkolem správního orgánu při poměřování ústavně zaručených práv podle § 17 odst. 2 zákona o myslivosti je v prvé řadě vyložit neurčitý právní pojem „zájem vlastníka“, tento pojem vyložit v konkrétním případě, konfrontovat zájem vlastníka se skutkovými zjištěními s zkontrolovat, zda v řešeném případě jsou dány podmínky pro vydání rozhodnutí konkrétně znějícího výroku. Je tedy nejprve nezbytné zabývat se zájmem vlastníka. Z judikatury přitom podle žalovaného vyplývá, že aby námitka jiného zájmu byla způsobilou převážit zájem na řádném výkonu práva myslivosti, musí být prokázáno, že není pouze formální záštitou, jinými slovy tedy nesmí být účelová. Prvostupňové rozhodnutí podle žalovaného obsahuje dostatečné odůvodnění, proč nebylo prokázáno, že tvrzení zúčastněných osob o jejich přesvědčení je účelové. Aktivní přístup zúčastněných osob není možné vykládat k jejich tíži. Pokud se prvostupňový správní orgán dopustil v rozhodnutí subjektivních hodnocení osobnostních či povahových rysů zúčastněných osob, není takové hodnocení samo o sobě způsobilé vyvodit závěr o tom, že přesvědčení zúčastněných osob není skutečné. Nelze přisvědčit námitce žalobce, že by byl aprobován přístup, který by směřoval ke zjednodušenému přístupu „žadatelé nemusí prokazovat svoje přesvědčení“. V řízení nebylo prokázáno, že by zúčastněné osoby svá tvrzení konstruovaly v závislosti na nalézání judikatury. 13. S uvedenou námitkou je úzce spjata námitka, že žalovaný vzal tvrzení zúčastněných osob za prokázaná a řízení vystavěl na povinnosti ostatních účastníků prokázat opak. Žalovaný v této souvislosti zdůraznil, že přesvědčení žadatele je východiskem, které je v řízení podrobováno zkoumání s přihlédnutím k dalším skutkovým okolnostem. Žalovaný nemohl zcela odhlédnout od možnosti, že tvrzení zúčastněných osob jsou účelová; tuto možnost reflektoval v rozhodnutí v míře nezbytné pro posouzení věci. Výkon práva myslivosti byl shledán na pozemcích zúčastněných osob jako neproporcionální. Ohledně sporu mezi účastníky vycházel žalovaný z podání žalobce ze dne 17. 4. 2023, které je třeba časově zařadit do období podání žádosti zúčastněnými osobami. 14. Ohledně námitky nenařízení ústního jednání žalovaný zdůraznil, že správní řízení je ze své povahy neveřejné a písemné a ústní jednání je správní orgán povinen nařídit v případ