2 Afs 62/2017 — Nejvyšší správní soud

25 Af 3/2024- 29 - text  7 č. j. 25 Af 3/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudkyň JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobce: LAKUM – KTL, a. s. sídlem Ostravská 384, 739 11 Frýdlant nad Ostravicí zastoupen advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským sídlem Palackého 151/10, 796 01 Prostějov proti žalovanému: Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj sídlem Na Jízdárně 3162/3, 709 00 Ostrava o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 12. 2023, č. j. 4591361/23/3207-52523-803463, ve věci prominutí příslušenství daně, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobní námitky: 1. Žalobce tvrdí porušení svého legitimního očekávání, založeného předchozím rozhodnutím žalovaného v stejné věci a porušení presumpce neviny. Napadené rozhodnutí je proto podle žalobce nezákonné. 2. Žalobce požádal žalovaného o prominutí penále a úroků z prodlení, které byl povinen uhradit na základě dodatečného platebního výměru z 27. 2. 2020, doměřující daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období kalendářního roku 2014 a stanovující mu zaplatit penále a úrok z prodlení. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl žádost ve vztahu k prominutí penále; úrok nebyl předmětem rozhodnutí. Ačkoliv u žalobce nebyly naplněny zákonné podmínky vylučující možnost penále prominout, žalovaný dospěl k závěru, že povaha a intenzita zdrojového jednání, které vznik penále zapříčinilo, jako jednoho z kritérií rozsahu prominutí, zcela vylučuje možnost předmětné penále prominout. 3. Žalobce poukázal na to, že žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 6. 2020 za zdaňovací období 2012 a 2013 žalobci za stejných okolností prominul penále v maximální výši 75%. I v době rozhodování o této žádosti byl žalobce trestně stíhán a daňová kontrola již byla ukončena. K povaze zdrojového jednání žalovaný nepřihlédl. V nynější věci žalovaný bez odůvodnění postupoval odlišně, ačkoliv byl povinen svůj postup odůvodnit s ohledem na zásadu ochrany legitimního očekávání. Nová judikatura Nejvyššího správního soudu a změna pokynu GFŘ nejsou závažnými okolnosti, které by mohly odlišný přistup k posouzení totožné situace odůvodnit. Žalobce poukázal na názor Nejvyššího správního soudu, že není správný závěr, že jakákoliv forma účasti na podvodu na DPH vždy vylučuje prominutí penále. Podle žalobce byla porušena jak zásada ochrany legitimního očekávání, tak práva na spravedlivý proces. 4. Žalobce dále namítl porušení zásady presumpce neviny, když v době, kdy trestní stíhání nebylo pravomocně skončeno, žalovaný předjímal vinu, když uvedl, že jednání žalobce a z něj vplývající trestněprávní důsledek nelze pominout. Stanovisko žalovaného: 5. Žalovaný ve vyjádření zopakoval argumentaci z napadeného rozhodnutí, které považuje za zákonné a věcně správné. Zdůraznil, že k povaze zdrojového jednání jako kritéria pro posouzení rozsahu, v jakém lze penále prominou, začal přihlížet v důsledku ustálení judikatury správních soudů, která toto požaduje, konkrétně v reakci na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2021, č. j. 1 Afs 236/2019-83, které vedlo i ke změně pokynu GFŘ. Porušení presumpce neviny se nedopustil, protože nepředjímal vinu žalobce, ale přihlédl k tomu, že jeho jednání mělo trestněprávní důsledek v podobě trestního stíhání. Ze správního spisu vyplývá: 6. Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, územní pracoviště ve Frýdku Místku, žalobci dodatečným daňovým výměrem ze dne 27. 2. 2020 doměřil daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2014. Současně mu uložil povinnost uhradit penále podle § 251 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), ve výši 20 % z doměřené částky. Odvolání proti tomuto dodatečnému daňovému výměru zamítlo Odvolací finanční ředitelství dne 20. 7. 2023. 7. Daň byla doměřena na základě daňové kontroly za zdaňovací období 2012, 2013 a 2014, přičemž za rok 2012 byla daňová kontrola ukončena zprávou ze dne 20. 9. 2018 a doměřena dodatečným platebním výměrem z 20. 9. 2018, za rok 2013 byla daňová kontrola ukončena zprávou ze dne 9. 1. 2019 a doměřena dodatečným platebním výměrem z 10. 1. 2019 a za rok 2014 byla daňová kontrola ukončena zprávou ze dne 24. 2. 2020 a doměřena dodatečným platebním výměrem z 27. 2. 2020. Současně bylo vždy stanoveno penále. Důvodem doměření daně z příjmů bylo neuznání nákladů na reklamu a propagaci přijatých od společnosti PRESSTEX MEDIA s. r. o. a PAMBROKE Media s. r. o. v tvrzené výši. Právní vztah s těmito dodavateli byl podle daňových orgánů uzavřen za účelem snížení základu daně podle § 23 odst. 7 písm. b) bod 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), smlouvy byly uzavřeny mezi účelově spojenými osobami a ceny se liší od cen, které by byly dosaženy mezi osobami nespojenými, přičemž žalobce rozdíl uspokojivě nevysvětlil. 8. Dne 6. 3. 2020 požádal žalobce o prominutí penále vzniklého v souvislosti s doměřením daně z příjmů za roky 2012 a 2013. Žalovaný dne 8. 6. 2020 žádosti vyhověl a penále prominul ve výši 75 %. 9. Naopak, žádost žalobce o prominutí penále v souvislost s doměřenou daní z příjmů za zdaňovací období roku 2014 žalovaný nyní napadeným rozhodnutím zamítl, když přihlédl k povaze a intenzitě zdrojového jednání, které ke vzniku penále vedlo. Právní úprava a východiska: 10. Prominutí penále jako příslušenství daně upravuje daňový řad v § 259c odst. 1 daňového řádu, ve kterém stanoví tzv. formální podmínky prominutí penále, a jsou jimi včasná žádost o prominutí a uhrazení daně: daňový subjekt je oprávněn požádat správce daně o prominutí části penále, pokud byla uhrazena daň, v důsledku jejíhož doměření povinnost uhradit penále vznikla. Ohledně rozsahu prominutí, tedy věcného posouzení, má správce daně diskreční pravomoc: správce daně na základě posouzení rozsahu součinnosti daňového subjektu v rámci postupu vedoucího k doměření daně z moci úřední může prominout až 75 % penále. Při tom není vázán návrhem daňového subjektu (odstavec třetí téhož ustanovení). Z § 259c daňového řádu vyplývají skutečnosti vylučující prominutí příslušenství daně, též penále (tzv. negativní podmínky), kterými jsou závažné porušení daňových nebo účetních právních předpisů v posledních třech letech daňovým subjektem nebo statutárním orgánem: Prominutí daně nebo příslušenství daně není možné, pokud daňový subjekt nebo osoba, která je členem jeho statutárního orgánu, v posledních 3 letech závažným způsobem porušil daňové nebo účetní právní předpisy (odstavec druhý). Pokud právnická osoba závažným způsobem poruší daňové nebo účetní právní předpisy, hledí se pro účely posouzení splnění podmínky podle odstavce 2 na osobu, která byla v době tohoto porušení v této právnické osobě členem statutárního orgánu, jako by je také porušila (odstavec třetí). Současně z prvního odstavce vyplývají správci daně hlediska pro jeho úvahu při posouzení žádosti: při posouzení žádosti o prominutí daně nebo příslušenství daně správce daně zohlední četnost porušování povinností při správě daní daňovým subjektem. 11. K otázce, zda kritériem pro správní úvahu správce daně je i povaha jednání, jež je skutkovým a právním základem uložení penále, se kladně vyjádřil Nejvyšší správní soud dne 2. 8. 2017, č. j. 2 Afs 62/2017-37. S tím však nesouhlasil prvý senát Nejvyššího správního soudu, podle kterého jediným zákonným meritorním kritériem pro posouzení rozsahu prominutí je míra součinnosti daňového subjektu a další kritérium v podobě povahy zdrojového jednání je v rozporu s jazykovým zněním, důvodovou zprávou a zavedenou správní praxí. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu se s touto jeho argumentací neztotožnil a dne 26. 1. 2021 se v rozsudku č. j. 1 Afs 236/2019-83 vyslovil takto: při posuzování splnění podmínek dle § 259c odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, se nebere v úvahu porušení daňových předpisů, které je skutkovým a právním základem uložení penále, o jehož prominutí daňový subjekt žádá. K tomuto porušení však správce daně přihlédne v rámci správního uvážení dle § 259a odst. 2 daňového řádu a s ohledem na povahu, intenzitu či jiné okolnosti tohoto porušení nemusí penále prominout (podtrhl krajský soud). Od 26. 1. 2021 tak dle judikatury správních soudů je dalším kritériem při správním uvážení správce daně o věcném posouzení žádosti o prominutí penále povaha, intenzita či jiné okolnosti porušení daňových předpisů, které je skutkovým a právním základem uložení penále (tedy zdrojového jednání). K námitce porušení legitimního očekávání 12. Žalobce se dovolával rozhodnutí žalovaného z 8. 6. 2020, kterým ve skutkově i právně totožné věci, pouze za jiné zdaňovací období (2012 a 2013), žalobcově žádosti vyhověl, přičemž v nyní posuzované věci nevysvětlil, na základě jakých podstatných okolností rozhodl jinak, v žalobcův neprospěch. 13. Krajský soud v daňovém spise ověřil, že rozhodnut