5 As 126/2011 — Nejvyšší správní soud

61 A 7/2024- 35 - text  10 61 A 7/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Honusovou v právní věci žalobce: P. Š. zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. Lukášem Hrabovským sídlem Ó. Lysohorského 702, 738 01 Frýdek-Místek proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2024 č. j. MSK 74083/2024, ve věci dopravního přestupku takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 28. 6. 2024 č. j. MSK 74083/2024 se v části, kterou byl potvrzen výrok I) rozhodnutí Městského úřadu Kravaře ze dne 27. 4. 2022 č. j. MÚKR 5681/2022, zrušuje a věc se v této části vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2024 č. j. MSK 74083/2024, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Kravaře (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 24. 4. 2023 č. j. KRA 30/2022/OD/GOR, jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, v platném znění (dále jen „zákon o silničním provozu“) v návaznosti na porušení § 5 odst. 1 písm. f) téhož zákona a v návaznosti na § 20 odst. 1 písm. a), odst. 2 a odst. 4 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 65/2017 Sb.“), a dále byl uznán vinným přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu v návaznosti na porušení § 18 odst. 1 téhož zákona. 2. Žalobce v žalobě uvedl tyto žalobní body: 1) Žalobce již v podaném odvolání namítal, že správní orgán I. stupně postupoval při provádění důkazů nezákonně, když vyslechl ošetřujícího lékaře MUDr. I. P. a zdravotní sestry L. H., Bc. A. D. a Bc. T. M., čímž porušil ust. § 51 odst. 1 a § 55 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen „správní řád“). Žalovaný v napadeném rozhodnutí nezákonnost postupu správního orgánu I. stupně neshledal, když dospěl k závěru, že ze strany zdravotnického personálu nedošlo k porušení lékařského tajemství. Svědci byli vyslechnuti poté, co se jim dostalo poučení podle § 55 odst. 3 správního řádu. Žalovaný uvedl, že obsah výzvy a způsob odmítnutí a také skutečnost, zda řidič byl schopen v době výzvy této porozumět, není zahrnuto do lékařského tajemství. Tento závěr žalovaný neopřel o žádné relevantní právní předpisy. Žalobce již v průběhu řízení tvrdil, že uvedené osoby jsou vázány povinností mlčenlivosti podle § 51 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZS“) a podle Etického kodexu České lékařské komory (§ 2 odst. 10). Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že ošetřující lékař je jednou z osob oprávněných vyzvat řidiče, aby se podrobil orientačnímu či odbornému lékařskému vyšetření, zda není ovlivněn alkoholem podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu a dovodil, že pokud je lékař oprávněnou osobou, lze předpokládat, že obsah, způsob výzvy a reakce řidiče na tuto výzvu budou prokazovány svědeckou výpovědí tohoto ošetřujícího lékaře. Taková argumentace je podle žalobce nesprávná. Je sice pravdou, že ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu, obdobně jako §§ 20 a 21 zák. č. 65/2017 Sb., dává ošetřujícímu lékaři oprávnění vyzvat osobu ke splnění povinnosti podrobit se orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření, zda tato osoba není pod vlivem alkoholu. Tato povinnost se však vztahuje toliko na ošetřujícího lékaře a neplatí pro další osoby, z nichž ani jedna není lékařem. Jmenované zdravotní sestry byly a jsou nadále vázány povinností mlčenlivosti ve smyslu § 51 ZZS. Žalovaný dále uvedl, že povinnost mlčenlivosti žádný ze svědků neporušil, protože nebyli tázáni na zranění, která žalobce utrpěl, na způsob ošetření, ani na diagnózu. Takto restriktivně chápaný věcný rozsah mlčenlivosti podle § 51 ZZS je chybný a v rozporu se zákonem. Mlčenlivost dle tohoto ustanovení je koncipována šířeji a je nutné ji vykládat extenzivně, jak zamýšlel zákonodárce. Povinnost mlčenlivosti se vztahuje i na veškeré skutečnosti, které se povinná osoba dozví od pacienta v souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Pokud lékař MUDr. I. P. učinil žalobci výzvu, aby se podrobil orientačnímu vyšetření, zda není ovlivněn alkoholem a posléze výzvu, aby se podrobil odbornému lékařskému vyšetření na přítomnost alkoholu, pak tak nepochybně učinil v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. Ze spisového materiálu plyne, že výzvu měl lékař učinit poté, co byl žalobce ošetřen, a to cca 1 hodinu poté, co byl žalobce přivezen rychlou záchrannou službou k ošetření do nemocnice. Žádnou výzvu však neučinila žádná ze zdravotních sester, ani jí to nepříslušelo, proto neměly být vyslýchány jako svědkyně bez toho, aniž by byly zproštěny mlčenlivosti žalobcem. Výslechem jmenovaných sester správní orgán I. stupně porušil povinnost stanovenou § 55 odst. 3 správního řádu. Jde o důkazy získané v rozporu se zákonem. Výzva, kterou učinil MUDr. I. P., měla být požadována ze strany policie. Z jeho svědecké výpovědi však není zřejmé, kdy byla výzva učiněna, když tvrdil, že výzvu učinil po skončení ošetření, které trvalo asi hodinu, avšak následně uvedl, že výzvu učinil na počátku vyšetření. Za těchto okolností lze mít důvodné pochybnosti, zda vůbec MUDr. I. P. výzvu učinil, když žalobce si na nic takového nevzpomíná. Z řízení vyšlo najevo, že neexistuje jakýkoliv dokument (žádost) policie o provedení orientačního vyšetření či odborného lékařského vyšetření, zda byl žalobce ovlivněn alkoholem. Tato žádost měla být učiněna pouze ústně. Je však standardní praxí, že pokud policie požaduje toxikologické vyšetření, vyplní tzv. protokol o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem, který slouží jako žádost. Zároveň tento protokol posléze vyplní ošetřující lékař provádějící vyšetření, příslušná laboratoř a poté se předá zpět policii vyplněný s výsledky vyšetření. V daném případě policie žádný protokol (žádost) nevyplnila. Odmítnutí vyšetření rovněž není zachyceno v protokolu, ale v lékařské zprávě a na základě jakési „předběžné lékařské zprávy“ si policie měla vyžádat protokol s výsledkem vyšetření. Termín „předběžná lékařská zpráva“ není nikde definován a žalobci není zřejmé, co by mělo být jejím obsahem. Pokud tato předběžná lékařská zpráva obsahuje informace o zdravotním stavu pacienta a další údaje a byla předána policii, jde opět o případ porušení povinnosti mlčenlivosti. 2) Žalobce v době, kdy měl odmítnout výzvu ošetřujícího lékaře podrobit se lékařskému vyšetření, byl po těžké dopravní nehodě, po určitou dobu byl v bezvědomí. Po dopravní nehodě byl odvezen rychlou záchrannou službou do Slezské nemocnice v Opavě k ošetření. Na údajnou výzvu ošetřujícího lékaře si žalobce nevzpomíná. Již v řízení před správním orgánem I. stupně žalobce navrhoval, aby byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který by potvrdil nebo vyvrátil, že v době, kdy žalobce měl odmítnout výzvu lékaře, byl ve stavu, kdy si uvědomoval následky svého jednání. Žalobce rozhodného dne sice na vlastní žádost opustil nemocnici, ovšem druhý den byl nucen znovu vyhledat lékařskou pomoc, přičemž mu byl diagnostikován otřes mozku a několik zlomených žeber. Tvrzení ošetřujícího lékaře, že žalobce měl náhled a nebyl v bezvědomí, nevypovídá nic o psychickém stavu žalobce po těžké dopravní nehodě. Správní orgány obou stupňů se dostatečně nevypořádaly s námitkou, že žalobce v době, kdy měl odmítnout podrobit se výzvě lékaře, trpěl duševní poruchou, resp. jeho psychický stav neumožňoval uvědomit si důsledky svého jednání. Podle trestněprávní judikatury posouzení otázky nepříčetnosti vyžaduje odborných znalostí z oboru psychiatrie (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 1978 sp. zn. 11 Tr 21/78). Správní orgány obou stupňů se místo toho spokojily s výslechem zdravotnického personálu. Žalobce navrhoval, aby správní orgán nechal vypracovat znalecký posudek také v návrhu na doplnění dokazování ze dne 23. 4. 2024, což správní orgán považoval za nadbytečné s tím, že postačí vyjádření ošetřujícího lékaře. Postup žalovaného považuje žalobce za nezákonný. 3. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že námitky žalobce, jimiž dovozuje neúčinnost provedených důkazů z důvodu porušení povinnosti mlčenlivosti, jsou nedůvodné. V podrobnostech žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a dodal, že pokud by bylo dáno za pravdu argumentům žalobce, znamenalo by to ad absurdum nemožnost prokázat přestupek spočívající v odmítnutí lékařského vyšetření za situace, kdy je výzva učiněna lékařem, resp. by byl dán nedůvodný rozdíl mezi postavením obviněn