2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

65 Ad 3/2024- 49 - text  17 65 Ad 3/2024 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobkyně: D. f. s.r.o., IČO X sídlem D. 397/8, X O. zastoupená advokátem Mgr. et Mgr. Markem Polákem sídlem Valová 2357/8, 789 01 Zábřeh proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2023 č. j. 7188/1.30/23-4 ve věci přestupku, takto: I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 6. 12. 2023 č. j. 7188/1.30/23-4 se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. et Mgr. Marka Poláka, sídlem Valová 2357/8, 789 01 Zábřeh. Odůvodnění: A. Vymezení věci a obsahu podání 1. Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj (dále jen „oblastní inspektorát“) vydal rozhodnutí ze dne 21. 6. 2023, č. j. 33491/9.30/22-16, jímž žalobkyni výrokem I. uznal vinnou ze spáchání přestupků: A. podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v příslušném znění (dále jen „ZoZ“), jehož se žalobkyně dopustila tím, že umožnila výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bod 1 ZoZ, když dne 6. 12. 2021 na pracovišti budovy P. M., s. p., umožnila fyzické osobě R. F. výkon závislé práce uklízečky mimo pracovněprávní vztah, čímž byl porušen § 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v příslušném znění (dále jen „zákoník práce“), B. podle § 140 odst. 2 písm. d) ZoZ, jehož se žalobkyně dopustila tím, že jako zaměstnavatel neměla dne 6. 12. 2021 v místě pracoviště P. M., s. p., kopii dokladů prokazujícího existenci pracovněprávního vztahu (konkrétně kopii dohody o provedení práce) zaměstnankyň V. G., K. H., S. S., M. Š., M. T. a I. F., čímž byl porušen § 136 odst. 1 ZoZ, C. podle § 140 odst. 1 písm. d) ZoZ, kterého se žalobkyně dopustila tím, že nesplnila oznamovací povinnost podle ZoZ tím, že jako zaměstnavatel písemně neinformovala příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce o nástupu do zaměstnání občanky EU E. O. nejpozději v den nástupu osoby k výkonu práce, čímž porušila § 87 odst. 1 ZoZ, D. podle § 26 odst. 1 písm. c) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, v příslušném znění (dále jen „zákon o inspekci práce“) na úseku odměňování zaměstnanců, kterého se žalobkyně dopustila tím, že ve stanoveném termínu neposkytla mzdu zaměstnankyním E. O. a E. P., čímž porušila § 38 odst. 1 písm. a) v návaznosti na § 141 odst. 1 a 5 zákoníku práce, E. podle § 26 odst. 1 písm. m) zákona o inspekci práce na úseku odměňování zaměstnanců, kterého se žalobkyně dopustila tím, že neposkytla zaměstnankyni K. K. odměnu za vykonanou práci podle dohody o práci konané mimo pracovní poměr ve stanoveném termínu. Výrokem II. svého rozhodnutí pak zastavil řízení v části podezření ze spáchání přestupku na úseku odměňování zaměstnanců podle § 26 odst. 1 písm. d) zákona o inspekci práce, kterého se měla dopustit tím, že neměla ve stanoveném termínu poskytnou konkrétním zaměstnancům příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku nebo náhradní volno za práci přesčas, neboť se skutek nestal. Výrokem III. byla žalobkyni uložena pokuta podle § 140 odst. 4 písm. f) ZoZ ve výši 290 000 Kč a povinnost uhradit částku nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalobkyně proti rozhodnutí oblastního inspektorátu podala odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí oblastního inspektorátu potvrdil. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného vymezeného shora. 3. V žalobě žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí je věcně nesprávné, závěry žalovaného jsou v rozporu s provedeným dokazováním, případně jsou nepřezkoumatelné, neboť jsou založeny toliko na úvahách správního orgánu a na nesprávném a svévolném hodnocení právního jednání žalobkyně, které nemá oporu v právním řádu ani v obvyklém obchodním styku a neodpovídá ani obvyklé organizaci práce a subordinace rozhodovacích a řídicích pravomocí při výkonu pracovních činností, jak byly zjištěny provedenou kontrolou. Správní orgán při provádění důkazů porušil zásahu kontradiktornosti a neumožnil žalobkyni účast u výslechu svědků, opodstatněné pochybnosti proti správnosti závěrů učiněných z výpovědi svědků žalovaná žádným způsobem neodstranila, neprovedla navrhované důkazy, které byly způsobilé spolehlivě vyvrátit obvinění. Závěry, které údajně vyplývají z provedeného dokazování, jsou v hrubém rozporu s obsahem provedených důkazů. 4. Ke skutku uvedenému pod bodem A žalobkyně namítá následující. Nedošlo k výkonu nelegální práce, který by svým jednáním sjednala, dala podnět či umožnila jeho výkon. Opakovaně namítala, že paní R. F. nezná, nemá s ní právní poměr, žádný zaměstnanec oprávněný za žalobkyni jednat za ni provádění práce nesjednal, nepřidělil žádné úkoly související s plněním smlouvy o úklidu, žádnému zaměstnanci nebyl udělen pokyn sjednat za žalobkyni cokoli s p. F., ukládat jí pracovní povinnosti nebo učinit příslib zaměstnání. Předpoklad, že Z. G. měla v místě plnění svěřené pravomoci v oblasti zaměstnaneckých poměrů žalobkyně, nemá oporu v provedeném dokazování. Správní orgán pominul vyjádření p. F., že neví, kdo jí bude přidělovat práci, kdo ji bude kontrolovat, neví, zda zde bude pracovat, zda bude něco podepisovat. Dle ní jí měla přidělit ten den práci V. G., která byla u žalobkyně zaměstnaná jako uklízečka. Z. G. vypověděla, že jí p. F. není známa a neví nic o tom, že by v daný den měla pracovat na pracovišti. Přesto dospěl správní orgán k tomu, že žalobkyně umožnila výkon nelegální práce p. F. Jednání, kterým bylo umožněno nelegálně pracovat na pracovišti žalobkyně, se mohla dopustit nanejvýš V. G. Úvaha správního orgánu, že řadová uklízečka V. G. je kompetentní za personální agendu žalobkyně v místě výkonu práce, svědčí o nepochopení systému subordinace v řízení zaměstnanců. Takový závěr též postrádá oporu v provedeném dokazování. Z. G. má v pracovní smlouvě uvedeno též, že je objektová vedoucí, z čehož nelze dovozovat oprávnění přijímat nové osoby. Sama uvedla, že potřebu zajistit nového zaměstnance hlásí p. F., která je kompetentní sjednávat výkon práce. Závěry na str. 20 rozhodnutí oblastního inspektorátu nejsou správné, dezinterpretují provedené důkazy a zcela opomíjí, že p. G. p. F. nezná. Současně p. F. uvedla, že práci jí v uvedený den měla přidělit V. G., tj. jiná osoba než Z. G. Výpověď p. T. též svědčí ve prospěch žalobkyně, jelikož uvedla, že Z. G. je hlavní uklízečka a řeší s ní jen malé problémy. Podle obvyklé praxe je personální agenda řízena samostatným administrativním pracovníkem/manažerem. 5. Žalovaný nevyjasnil, v čem mělo spočívat umožnění nelegální práce, uvedl-li současně, že nespočívá ve sjednání pracovněprávního vztahu. Není zřejmé, který zaměstnanec takový výkon za žalobkyni umožnil. Měla-li to být Z. G., takový závěr nemá oporu v dokazování. Pokud měl být žalobkyní umožněn výkon nelegální práce mimo pracovněprávní vztah, žalovaná nepopsala a neprokázala, že by žalobkyně vykonala takové jednání, které by jí molo být přičítáno. 6. Ohledně znaků závislé práce žalobkyně namítala, že správní orgán přehlíží výpověď p. F., že neví, kdo jí bude přidělovat či kontrolovat práci. Neobjasnil skutečnost, že se p. F. vyskytovala v prostorách P. M., nezjistil a neprokázal, kdo jí umožnil vstup. Bylo vyloučeno, aby to byla oblastní manažerka, která se na místě nevyskytovala, a též aby to byla Z. G., které o její přítomnosti nebylo nic známo. Budova P. M. je veřejně přístupná. Správní orgán neprokázal, že by Z. G. nebo p. F. ohlásily oprávnění p. F. pracovat pro žalobkyni. Závěr na str. 24 rozhodnutí oblastního inspektorátu, že p. F. představila vrátnému Z. G., je spekulativní a v rozporu s výpovědí p. F. i Z. G. Nebyl proveden důkaz, který by dokazoval opak. Z. G. se označila za vedoucí směny úklidu, takové zařazení u žalobkyně neexistuje. Správní orgán se nedotázal V. G., zda a z jakého titulu zadala p. F. pracovní úkoly. Ani na návrh nebyl důkaz proveden, ačkoli žalobkyně nesouhlasila se závěrem o pracovněprávním poměru p. F. Byť zaměstnanci na místě upozorňovali, že kompetentní k jednání je p. F., kontrolní orgán ji nekontaktoval a neprovedl její výslech. P. F. by prokázala neexistenci právního jednání zakládajícího pracovní vztah a umožnila by vzdáleným přístupem pořídit kopie dokladů. 7. Uvádí-li žalovaný, že umožnění výkonu nelegální práce nespočívá v uzavření smlouvy nebo dohody o výkonu závislé práce, ale toliko v umožnění práce, žalobkyně namítá, že umožnění výkonu nelegální práce nemůže být uskutečněno jinak než právním jednáním konkrétní osoby. Pro posouzení odpovědnosti žalobkyně je podstatné, zda k umožnění výkonu práce došlo právním jednáním osoby, která byla k takovému jednání žalobkyní zmocněna. P. F. takovou osobu neuvádí, ani s žád