6 As 405/2017 — Nejvyšší správní soud

18 A 29/2022- 76 - text  6 18 A 29/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Spratkem, Ph.D. ve věci žalobce: K. B. zastoupený advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, sídlem Husovo nám. 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2022 č. j. MSK 107807/2022, sp. zn. DSH/20178/2022/Bla, o dopravním přestupku, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl jako nepřípustné odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Kopřivnice (dále též jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 22. 6. 2022. Tím správní orgán prvního stupně žalobce jako provozovatele vozidla uznal vinným z přestupku spáchaného na úseku provozu na pozemních komunikacích. Konkrétně se jednalo o přestupek spočívající v překročení nejvyšší dovolené rychlosti jízdy v obci nejméně o 19 km/h. Za uvedený přestupek správní orgán prvního stupně žalobci uložil pokutu ve výši 2 200 Kč a povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč. 2. Krajský soud předesílá, že přezkoumává napadené rozhodnutí již potřetí. Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 8 As 198/2023-33 ze dne 15. 8. 2024 zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 18 A 29/2022-19 ze dne 31. 7. 2023, následně rozsudkem č. j. 8 As 216/2024-47 ze dne 28. 11. 2025 zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 18 A 29/2022-43 ze dne 27. 9. 2024. 3. V právě probíhajícím řízení je krajský soud vázán právními názory vyslovenými v rozsudcích kasačního soudu. Skutková zjištění vycházející z obsahu správních spisů 4. Dne 9. 9. 2021 bylo správnímu orgánu prvého stupně doručeno oznámení o podezření ze spáchání přestupku žalobcem. Jednalo se o porušení § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Dne 3. 9. 2021, v obci Kopřivnice, Lubina č.p. 111, ve směru jízdy z Lubiny do Příboru, měl řidič v obci překročit nejvyšší dovolenou rychlost o 19 km/h. Porušení pravidel silničního provozu bylo zjištěno automatizovaným technickým prostředkem používaného bez obsluhy – silničním rychloměrem Ramer 10 T. K oznámení je přiložen výstup z rychloměru zachycující dotčené vozidlo. 5. Spis dále obsahuje seznam lokalit měření rychlosti Městské policie Kopřivnice, ověřovací list silničního rychloměru a individuální oprávnění k využívání rádiových kmitočtů radiolokační služby. 6. Dne 9. 9. 2021 byl žalobce, jakožto provozovatel označeného vozidla, vyzván k zaplacení částky ve výši 800 Kč, neboť jednání neznámého řidiče vykazuje znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu v souvislosti s porušením § 18 odst. 4 téhož zákona. 7. Na výzvu reagoval žalobce přípisem označeným jako „vyjádření k řidiči vozidla“ osvětlujícím, že vozidlo řídil osobně a že zmocňuje Ing. M. J., aby ho v předmětném správním řízení zastupoval. 8. V návaznosti na uvedené sdělení správní orgán prvého stupně vyzval Ing. J., nechť předloží plnou moc, z níž bude vyplývat, že ho žalobce zmocnil k zastupování v předmětném řízení. Na citovanou výzvu nebylo žádným způsobem reagováno. 9. Přestupek žalobce jako řidiče (fyzické osoby) správní orgán prvního stupně projednal pod stejnou spisovou značkou, tj. OSČ-15946/2021, podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. Žalobci jakožto řidiči se spáchání přestupku nepodařilo prokázat. K projednání věci se na předvolání nedostavil a neposkytl důkaz o vině (doznání). Správní orgán prvého stupně proto řízení vedené proti žalobci jako řidiči usnesením ze dne 12. 1. 2022, č. j. 2527/2022/RašK, zastavil. 10. Správní orgán prvního stupně následně dne 1. 3. 2022 vydal příkaz, jímž žalobce jako provozovatele vozidla uznal vinným z přestupku provozovatele vozidla podle §125f odst. 1 zákona o silničním provozu, neboť v rozporu s § 10 odst. 3 téhož zákona nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem. Proti tomuto příkazu podal zmocněnec žalobce Ing. J. odpor. 11. V návaznosti na podaný odpor správní orgán prvého stupně vyzval Ing. J., nechť předloží plnou moc, z níž bude vyplývat, že ho žalobce zmocnil k zastupování v předmětném řízení. 12. Na uvedenou výzvu zmocněnec reagoval a správnímu orgánu prvého stupně doručil plnou moc, kterou jej žalobce zmocnil k zastupování v předmětném řízení. Platnost plné moci byla omezena do 1. 7. 2022. 13. Rozhodnutím ze dne 22. 6. 2022 správní orgán prvého stupně žalobce jako provozovatele vozidla uznal vinným přestupkem podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. 14. Proti citovanému rozhodnutí podal zmocněnec žalobce dne 6. 7. 2022 odvolání. Podal je ze své datové schránky, nepřipojil k němu žádný elektronický podpis žalobce. Na konci textu odvolání je pouze obraz ručního podpisu nad jménem K.B. 15. O věci pak žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím – odvolání jako nepřípustné zamítl, neboť bylo podáno Ing. J., který již žalobce nezastupoval, přičemž platnost plné moci byla omezena do 1. 7. 2022; po tomto datu zmocnění zaniklo a nová plná moc nebyla předložena. Obsah žaloby 16. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 11. 2022 žalobce namítá, že proti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně bylo podáno odvolání, a to z datové schránky Ing. J., který však již v mezidobí přestal být zmocněncem žalobce. Odvolání bylo podepsáno dvěma osobami – jednak Ing. J., u něhož se uplatnila fikce podpisu podáním odvolání z jeho datové schránky, jednak samotným žalobcem. Žalovaný po podání odvolání vyzval Ing. J. k předložení plné moci. Žalobce se však rozhodl Ing. J. další plnou moc neudělit, proto se spokojil s připojením svého podpisu pod odvolání, které jeho původní zástupce, v návaznosti na doručené rozhodnutí, vyhotovil. Odvolání tak bylo podepsáno i samotným žalobcem. 17. V nyní souzené věci nemohla absence průkazu zmocnění vést k zamítnutí odvolání pro nepřípustnost, neboť to bylo podepsáno též samotným žalobcem. V takovém případě bylo namístě, aby žalovaný odvolání akceptoval jako řádně podané. 18. Žalobce odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. I. ÚS 2522/10, a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2021, č. j. 1 As 443/2020–31. 19. Navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného 20. Žalovaný navrhl odmítnutí žaloby jako nepřípustné, neboť dle žalovaného žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby, nebyl totiž účastníkem odvolacího řízení. Replika žalobce k vyjádření žalovaného 21. Replikou žalobce sdělil, že „došlo k zániku zastoupení; nebudu tedy v řízení zastupován“. V ostatním setrval na žalobních námitkách. Vyjádření žalobce v řízení po prvním rozsudku Nejvyššího správního soudu 22. Žalobce sdělil, že jeho jménem podala odvolání třetí osoba, která již nebyla oprávněna jej zastupovat (bývalý zástupce, jemuž plná moc v důsledku plynutí času zanikla). Městský úřad Kopřivnice vyzval žalobce k předložení nové plné moci na tohoto zástupce. Žalobce se však rozhodl, že novou plnou moc zástupci již neudělí, neboť očekával toliko doručení rozhodnutí o odvolání, pro což plnou moc Městskému úřadu Kopřivnice nezasílal. To však nebylo na škodu, protože odvolání bylo doplněno o podpis samotného žalobce. Vyjádření žalobce v řízení po druhém rozsudku Nejvyššího správního soudu 23. Žalobce sdělil, že nebylo dosud prokazováno a shodně tvrzeno, že by podané odvolání nebylo opatřeno elektronickým podpisem. Žalobce uvedl. Že tvrdí, že podání odvolání ze dne 11. 7. 2022 bylo opatřeno elektronickým podpisem žalobce a požaduje, aby to bylo prokázáno protokolem o přijetí elektronického podání. Pokud by protokol absentoval, má to jít k tíži správního orgánu, který nevedl řádně spis. Dále žalobce uvedl, že pokud podání nebylo podepsáno uznávaným elektronickým podpisem, nemělo k němu být vůbec přihlíženo; pokud žalovaný neměl k odvolání přihlížet, neměl o něm vůbec rozhodovat. Pokud rozhodnutí vydal, jednal nezákonně, a pro tuto nezákonnost je třeba jeho rozhodnutí zrušit. Posouzení věci krajským soudem 24. O žalobě krajský soud rozhodl vycházeje ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), a vázán názorem Nejvyššího správního soudu (dle § 110 odst. 4 s. ř. s.). O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 2 s. ř. s. 25. Soud dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. 26. Krajský soud se předně vyjádří k tvrzení žalovaného ohledně absence aktivní legitimace žalobce k podání právě projednávané žaloby z důvodu, že nebyl účastníkem odvolacího řízení. 27. V této souvisl