18 Az 17/2024 – Krajský soud v Ostravě

18 Az 17/2024- 111 - text  12 18 Az 17/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Hluštíkem, Ph.D. ve věci žalobkyně: J.H. státní příslušnost Čínská lidová republika t.č. Pobytové středisko Havířov, Na Kopci 269, 735 64 Havířov zastoupena Organizace pro pomoc uprchlíkům, z. s. sídlem Poděbradská 5, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 8. 2024, č. j. OAM-841/ZA-ZA11-HA08-2024, ve věci mezinárodní ochrany, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 13. 8. 2024, č.j. OAM-841/ZA-ZA11-HA08-2024 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou soudu dne 3. 9. 2024 přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto tak, že se žalobkyni mezinárodní ochrana dle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) neuděluje. Žalobkyně žalobou napadla rozhodnutí v celém rozsahu, neboť ho považuje za věcně nesprávné, nezákonné a nesprávně odůvodněné a tedy nepřezkoumatelné, když dle jejího názoru v průběhu správního řízení žalovaný nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v potřebném rozsahu. Dále žalovaný nezohlednil skutečnosti hovořící ve prospěch žalobkyně a nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, naopak odůvodnění rozhodnutí založil z velké míry na skutečnostech, které nemohou mít vliv na posouzení důvodnosti obav žalobkyně z pronásledování. 2. Žalobkyně má za to, že žalovaný nesprávným způsobem vyhodnotil její azylový příběh, neboť o mezinárodní ochranu požádala z důvodu pronásledování v zemi původu proto, že je praktikující křesťankou. Namítla, že žalovaný se vůbec nezabýval možností udělit mezinárodní ochranu podle § 12 písm. a) zákona o azylu s odkazem na to, že žalobkyně nebyla politicky aktivní. Žalovaný nepřiměřeně zúžil tento termín na politickou aktivitu v užším slova smyslu, např. členství v politické straně, přestože tímto termínem jsou myšlena politická práva a svobody dle čl. 43 Listiny základních práv a svobod, tedy i právo na svobodu projevu a svobodu sdružovací. Žalobkyně uvedla řadu příkladů, kdy došlo ze strany státních orgánů země původu k zásahu do shora uvedených práv, když zásadní je skutečnost, že náboženské uskupení, jehož členkou je žalobkyně, bylo označeno za zakázaný kult. Žalovaný nijak neprověřil propojenost náboženského přesvědčení žalobkyně a politického přesahu její víry. 3. Žalobkyně dále namítla, že splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný zaujal chybný závěr, že žalobkyně nebyla v minulosti pronásledována, který je v rozporu s obsahem správního spisu, neboť žalobkyně podrobně hovořila o nemožnosti praktikovat svou víru, o výhrůžkách a násilí spjatých s otevřením hlásáním víry, o brutálním mučení jejich spoluvěřících, o nutnosti žít ve strachu, scházet se k vyznávání víry v úkrytu mimo bydliště i o tom, že ji konkrétně sledovala policie, také o tom, že mnoho jejich spoluvěřících bylo zatčeno a nemá od nich žádné zprávy. Žalobkyně má odůvodněný strach z pronásledování, což žalovaný v napadeném rozhodnutí nezohlednil, přestože dostupné informace o zemi původu vypovídají, že náboženská svoboda zde není respektována. Čínský trestní zákoník postihuje trestem odnětí svobody členství a aktivitu v zakázaných církvích a žalobkyně se v případě návratu obává zatčení a mučení. Žalovaný se nijak nevypořádal s hrozbou trestního postihu, který je jednotný v rámci celé Číny a zaujal názor, že žalobkyně mohla svou situaci, kdy byla pronásledována policií, řešit přestěhováním. 4. V další námitce žalobkyně uvedla, že žalovaný se nijak nevypořádal s otázkou, zda sama příslušnost k Církvi Boha Všemohoucího nezakládá odůvodněné obavy z pronásledování. Tato otázka není v napadeném rozhodnutí vyřešena, žalovaný pouze uvedl, že žalobkyně nebyla v minulosti vystavena aktům, které lze kvalifikovat jako pronásledování. Přitom z informací o zemi původu použitých v rámci správního řízení vyplývá, že členové zakázaných křesťanských církví jsou pronásledováni, vězněni a mučeni. 5. Žalobkyně se dále domnívá, že rovněž splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany formou doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu z důvodu jejího možného vystavení mučení či nelidskému nebo ponižujícímu zacházení z důvodu podání žádosti o mezinárodní ochranu v jiném státě. Žalovaný se tímto v napadeném rozhodnutí nezabýval, přestože žalobkyně uvedla konkrétní případy. 6. Žalobkyně zdůraznila, že přestože nebyla schopna v rámci správního řízení doložit žalovanému konkrétní důkazy, její výpověď je věrohodná a vnitřně konzistentní a žalovanému se nijak nepodařilo její věrohodnost vyvrátit. Bylo proto povinností žalovaného aplikovat důkazní standard přiměřené pravděpodobnosti a zásadu v pochybnostech ve prospěch žadatele o mezinárodní ochranu, což žalovaný neučinil. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozhodnutí. 7. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Konstatoval, že nesouhlasí s obsahem žalobních námitek, neboť dle něj nedokládají namítaná porušení zákonných ustanovení. Žalovaný zdůraznil, že ačkoliv v Číně panuje problematická situace v oblasti lidských práv a postavení křesťanů, nedokládá to samo o sobě, že všichni obyvatelé této země jsou vystaveni azylově relevantnímu zacházení. Žalobkyně nikdy nebyla čínskou policií zadržena, vyslýchána nebo uvězněna pro své náboženské smýšlení, nebyla tam a není ani v současnosti trestně stíhána, nestala se terčem jakéhokoliv jiného negativního jednání čínských státních orgánů či bezpečnostních složek, tím méně kvůli svému náboženskému přesvědčení. Žalovaný neshledal, že by byla v zemi původu pronásledována ve smyslu zákona o azylu. Žalovaný připomněl, že žalobkyni byl bez problémů vydán čínskými orgány cestovní pas s biometrickými údaji, tudíž je zjevné, že šlo o vydání dokladu na její pravou totožnost a bez problémů ze země odcestovala. Vždy je zásadní azylový příběh žadatele o azyl a z příběhu žalobkyně po porovnání její výpovědi s informacemi o zemi původu neplyne přiměřená pravděpodobnost pronásledování. Žalovaný dále odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zjištění z obsahu správních spisů 8. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně dne 27. 6. 2024 podala žádost o udělení mezinárodní ochrany. Při poskytnutí údajů k této žádosti uvedla, že je rozvedená, vyznává křesťanství, konkrétně protestantskou větev a je členkou Církve Boha Všemohoucího, nemá žádné politické přesvědčení, není členem žádné politické strany. O mezinárodní ochranu žádá v České republice poprvé. K důvodům žádosti o mezinárodní ochranu žalobkyně uvedla, že vlast opustila proto, že zde jako křesťanka zažívala útlak. Její víra je v Číně potírána, v případě jejího zadržení by jí bylo ublíženo. 9. V rámci pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobkyně popsala důvody opuštění země původu. Žalobkyně uvedla, že členkou Církve Boha Všemohoucího (dále jen „Církev“) je od roku 2003, před odchodem ze země původu působila jako vedoucí 40 nebo 50 věřících. Členové Církve se scházejí v domácnostech, tato setkání jsou zakázána, žalobkyně se účastnila náboženských setkání dvakrát týdně, zde se sdílí zkušenosti, modlí se, čte se Písmo svaté. Setkání se účastnilo 4–5 osob, po vlně zatýkání se scházeli jen ve dvojicích. Žalobkyni duchovním vedením pověřila církevní sestra Z., žalobkyně ji viděla jen jednou, po vlně zatýkání se vzájemně nekontaktovali. Biologické sestry žalobkyně byly v roce 2005 kvůli své víře zatčeny, byly pro nedostatek důkazů propuštěny. Poté byly sledovány policií asi půl roku. Mladší sestra víru opustila. V roce 2022 proběhlo velké zatýkání mezi jejími souvěrci, bylo zatčeno 63 osob z důvodu náboženského přesvědčení. Dále bylo ze stejného důvodu zatčeno asi 30 osob v roce 2023, žalobkyně se zatčení vyhla a poté se hned odstěhovala z důvodu své bezpečnosti. Od roku 2022 začala uvažovat o svém odjezdu z vlasti z důvodu velkých obav, pas si zařídila až v květnu 2023 a turistické vízum, na které vycestovala až v roce 2024. V České republice nikdy předtím nebyla, věděla, že v ČR je zaručena svoboda náboženského vyznání, proto se rozhodla požádat zde o mezinárodní ochranu. 10. Žalovaný při posuzování žádosti žalobkyně vycházel kromě její výpovědi z informací o zemi původu, jež jsou součástí správního spisu, a to Informace OAMP, Čína, Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 24. 1. 2024, Zprávy Ministerstva zahraničních věcí USA ze dne 20. 3. 2023 – Zpráva o dodržování lidských práv za rok 2022 ze dne 21. 3. 2024 a Čína – Informace Australské vlády ze dne 22. 12. 2021. 11. Žalovaný vyzval žalobkyni k seznámení s podklady pro správní rozhodnutí. Žalobkyně se dne 16. 7. 2024 s obsahem spisu seznámila a