7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

25 A 26/2024- 199 - text  14 25 A 26/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobce: I. T. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 2771/117, 702 00 Ostrava za účasti L. S. zastoupen advokátem Mgr. Markem Ježkem sídlem Jablunkovská 852/44, 737 01 Český Těšín M. C. zastoupen advokátem Mgr. Markem Ježkem sídlem Jablunkovská 852/44, 737 01 Český Těšín P. M. A. K. M. T. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2024, č. j. MSK 133511/2023, o schválení stavebního záměru účelové komunikace, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Předmětem sporu je schvální stavebního záměru účelové komunikace, umístěné kolem pozemků zahrady a rodinného domu žalobce. Komunikace má sloužit k jako příjezdová komunikace k pěti rodinným domům, které však dosud nebyly povoleny. Krajský soud ve věci rozhoduje potřetí. Předchozími rozsudky ze dne 9. 12. 2024 č. j. 25 A 26/2026-94 a ze dne 4. 9. 2025 č. j. 25 A 26/2024-153 bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Oba tyto rozsudky Nejvyšší správní soud zrušil, poprvé dne 30. 6. 2025 pod č. j. 5 As 12/2025-66 a podruhé dne 9. 1. 2026 pod č. j. 5 As 214/2025-45. Stanovisko žalobce: 2. Žalobce se dne 3. 6. 2024 domáhal přezkumu rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2024, č. j. MSK 133511/2023, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a kterým žalovaný potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Orlová ze dne 22. 6. 2023. Ten ve společném řízení schválil stavební závěr „účelová komunikace veřejně přístupná na pozemku parc. č. X v k. ú. X s obratištěm“ na pozemcích parc. č. X a parc. č. XA v k. ú. X. 3. Současně, samostatným návrhem, žalobce navrhl zrušení opatření obecné povahy, změny č. 5 územního plánu Orlové ze dne 17. 9. 2018, kterým byl pozemek parc. č. XB a část pozemku parc. č. XC o rozloze cca 4 000 m2 změněn z plochy zeleně přírodního charakteru na plochu individuálního bydlením. Tento návrh krajský soud zamítl v samostatném řízení rozsudkem pod č. j. 76 A 2/2024-52 dne 9. 12. 2024, a již není předmětem tohoto řízení. 4. Žalobce v žalobě a jejím včas podaném doplnění uvedl, že je vlastníkem pozemků a stavby, kolem kterých má předpokládaná účelová komunikace vést a který je touto komunikací obkroužen. Je rovněž vlastníkem lesa, který se nachází na pozemku, který sousedí s pozemky, které byly změnou č. 5 územního plánu změněny na pozemky stavební a ke kterým vede sporná komunikace. 5. Žalobce poukázal na to, že pozemky, které jsou nově určeny k individuální výstavbě, jsou prakticky celé pokryty ochranným pásmem lesa, k čemuž nebylo při schvalování územního plánu přihlédnuto. Není k tomu přihlédnuto ani při schválení záměru příjezdové účelové komunikace, která tak má sloužit k obslužnost budoucích rodinných domů, které možná vůbec nebude možné postavit. Tím však účelová komunikace ztrácí na významu. 6. Ačkoliv se orgán státní správy lesů vyjádřil ke schválení změny č. 5 územního plánu, nevyjádřil se k ochraně předmětného lesního pozemku, ani k pozemkům, které jsou změněny na stavební, ani k předmětné účelové komunikaci, protože tyto nebyly jako pozemky dotčené ochranným pásmem lesa uvedeny. Jeho stanovisko ke změně č. 5 je proto nicotný právní akt, což má vliv i na nyní posuzovaný záměr. Správní orgán již nyní predikoval likvidaci ochranného pásma lesa, když výměra pozemků neumožňuje v případě staveb rodinných domů nic jiného, než zásah do ochranného pásma lesa. Umístěním rodinných domů do vzdálenosti 10-15 metrů od lesa bude zlikvidován „lesní život“. Zeleň, která se zde nachází, je přitom jedinou volnou zelení v O. ulici. Jde o zásah do krajinného rázu. Předkladatel změny územního plánu č. 5, pan G., uvedl, že zastavitelná plocha byla vymezena zcela v souladu s požadavky na účelné využívání území. Z toho plyne, že využití plochy jako ochranného pásma lesa není považováno za účelné využití, což je nepřijatelné a v rozporu s funkcí takového ochranného pásma. 7. Žalobce zdůraznil, že se již v roce 2013 informoval na možnost zástavby sporných pozemků a bylo mu řečeno, že se o zástavbě neuvažuje. Byl tak uveden v omyl. O změně územního plánu se pak dozvěděl až v lednu 2020, když již změnu nebylo možné napadnout správní žalobou. 8. Žalobce poukázal na charakter zástavby v území. Uvedl, že vždy předpokládal zastavění sousedního pozemku par. č. XC rodinným domem, což by bylo v souladu s dosavadní zástavbou. Ta je soustředěna kolem stávající úzké obecní komunikace, kde se stěží vyhnou dvě auta, a která nikdy nebyly koncipována na větší provoz, o čemž svědčí např. dopravní značka „průjezd zakázán“ u jejího vjezdu z hlavní (T.) ulice. Žalovaný se nezabýval tím, že průměrná česká rodina má dvě auta a nejezdí nejen do zaměstnání a zpět, ale vozí děti do školy, do různých kroužků apod., v důsledku čehož bude intenzita provozu značně vyšší, než je v rozhodnutí předpokládáno. Závěr žalovaného o intenzitě dopravy nemá oporu ve skutkových zjištěních. 9. Za lživé označil žalobce tvrzení žalovaného, že nebylo možno uskutečnit jinou variantu vedení komunikace z ulice T. 10. Podle žalobce napadené rozhodnutí neúměrně zvýhodňuje žadatele a jejich soukromý záměr, ostatní obyvatele budou záměrem obtěžování nad míru přiměřenou poměrům; žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn 22 Cdo 1312/2013, podle kterého je nutno obtěžování chápat objektivně. Žalobce zdůraznil, že na stávající obyvatele nebyl vůbec vzat zřetel. Uvedl, že takto ztížit životní podmínky starému člověku je zločin. Žalobce poukázal na rozdílnost přístupu při stavbě vysoce společensky významné Gigafactory v Líních u Plzně a Dolní Lutyni na Karvinsku, u které obce vzaly v potaz vliv stavby na kvalitu života obyvatel svých obcí. 11. Podle žalobce žalovaný protiprávně legalizoval zrušení ochranného pásma lesa, závažný zásah do charakteru bydlení v dané lokalitě, narušení architektonického charakteru dané lokality, narušení urbanistického charakteru dané lokality a nesprávný závěr o intenzitě provozu na ulici O. 12. Podle žalobce je výstavba pěti rodinných domů v dané lokalitě, kde se předpokládala výstavba pouze jednoho, v rozporu s oprávněnými zájmy stávajících obyvatel dané lokality. Zástavbu v dané lokalitě tvoří převážně starší rodinné domy, jde o „vilovou čtvrť“. Výstavba nových rodinných domů do takové vilové čtvrti z urbanistického hlediska nepatří, a podle judikatury Nejvyššího správního soudu narušuje i pohodu bydlení. Podle žalovaného zástavba z lokálních podmínek nijak nevybočuje. To není pravda. Na ulici O. je cca 30 domů podél ulice, tedy na každých cca 800 metrech jeden dům. Pět nových rodinných domů, ke kterým má povolovaná komunikace vést, je zamýšleno v místě již stojících 7 domů, na cca 250 metrech. Tím bude charakter bydlení těchto sedmi nemovitostí odlišný (v negativním smyslu) od charakteru bydlení ve zbývající části ulice O. 13. Z napadeného rozhodnutí nevyplývá, na základě čeho žalovaný uzavřel, že stavba komunikace nebude zdrojem překračujícím limity hluku, vibrací, pachu a prachu a nebude ani původcem zastínění (což žalobce považoval za nadbytečnou úvahu). Žalovaný sice provedl šetření na místě, ale pouze ohledně dřevin, které mají být při stavbě komunikace pokáceny. Neprovedl žádné šetření, jakým způsobem bude stavba realizována. Nechal stranou i to, že stavba bude obklopovat nemovitost určenou k bydlení žalobce (deset metrů od jeho rodinného domu). 14. Žalobce zdůraznil, že má na svém pozemku vysázeny ovocné stromy, které do komunikace budou zasahovat nejen svým kořenovým systémem, takže při výstavbě dojde k jejich likvidaci, k čemuž žalovaný rovněž nepřihlédl, zabýval se pouze ovocnými stromy na pozemku žadatelů. 15. Žalobce poukázal na argumentaci pana Grubera, úředníka z odboru výstavby Městského úřadu v Orlové, že není možná ochrana stávajících vlastníků, když žadatel investoval finanční prostředky. Tato argumentace je protiprávní a vzbuzuje pochybnosti o transparentnosti rozhodovací činnosti prvostupňového správního orgánu. Z uvedeného vyplývá, že každé další správní rozhodnutí (stavební povolení pro rodinné domky) bude determinováno tím, že již byly vynaloženy prostředky na stavbu pozemní komunikace. Stanovisko žalovaného: 16. Žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí, které považuje za zákonné a věcně správně, když žalobní námitky kopírují námitky odvolací. 17. Upozornil na to, že některé argumenty žalobce překračují rámec společného řízení. Jde o námitky ve vztahu k územnímu plánu, k vypořádání připomínek žalobce při jednání zastupitelstva obce O. a otázku lživé informace ohledně důvodu, proč nedošlo k připojení zamýšlené komunikace na ulici T. K nim by nemělo být podle žalovaného přihlédnuto. Za nerelevantní považuje rovněž polemiku nad napln