2 As 134/2011 — Nejvyšší správní soud

44 A 47/2010- 106 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]44 A 47/2010-106 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudkyň Olgy Stránské a Mgr. Jitky Zavřelové v právní věci žalobce Mgr. M. Š., bytem , proti žalovanému Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem Jungmanova 25/39, 110 01 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2010, čj. S – MHMP 1019751/2009, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž žalovaný nevyhověl odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 2 ze dne 9. 10. 2009, čj. R – 420/09/OSA – OPŘ/Jích, kterým bylo zastaveno přestupkové řízení proti soudci Městského soudu v Praze JUDr. Janu Klášterkovi (dále jen „soudce“). Toto přestupkové řízení bylo zahájeno na návrh žalobce a jeho předmětem byl skutek spočívající v tom, že dne 13. 5. 2009 v budově Městského soudu v Praze při jednání soudu ve věci vedené pod spisovou značkou 58 Co 237/2007 měl soudce vůči žalobci reagovat značně negativní nonverbální komunikací, dělat na něj viditelné [OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 2 - Error! Reference source not found. úšklebky, koulet očima, obracet oči v sloup, kroutit hlavou, dělat na něj znechucené grimasy, prohlížet si jím předloženou substituční plnou moc štítivě a demonstrativně tak dávat najevo projevy nesympatií vůči žalobci, ironickým a posměšným tónem se ho ptát, zda má u sebe pracovní smlouvou, zda za něj zaměstnavatelka odvádí sociální a zdravotní pojištění a od kdy je v kanceláři zaměstnán, aby bylo zřetelně naznačováno podezření, že žalobce není zaměstnancem advokátky, a poté ironicky a výhružně říci, že si to tedy ověří, čímž měl být žalobce uražen na cti. Žalobce v žalobě napadal rozhodnutí žalovaného, resp. předcházející rozhodnutí správního orgánu I. stupně jak z celé řady procesních důvodů, tak i věcně. Procesní námitky směřovaly jednak do toho, že ani jedno ze správních rozhodnutí neobsahovalo doložku „Vypraveno dne“, tak jak předepisuje ustanovení § 71 odst. 2 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a jednak proti tomu, že správní orgán nevyvodil žádné důsledky z toho, že soudní osoby, předvolané jako svědci, se odmítli ke správnímu orgánu dostavit, a z toho, že Městský soud v Praze zastupovaný jeho předsedou odmítl k výzvě správního orgánu předložit listiny vyžádané pro účely přestupkového řízení. V důsledku toho rozhodoval správní orgán na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Přitom žalovaný z toho při přezkumu odvolání nevyvodil žádné důsledky. Žalobce také namítal, že došlo k zásadnímu pochybení při vyřízení námitky podjatosti, kterou vznesl v doplnění svého odvolání. O této námitce mělo být ve smyslu ustanovení § 14 odst. 2 správního řádu samostatně rozhodnuto usnesením služebně nadřízené úřední osoby. Teprve poté mohl žalovaný přistoupit k vydání rozhodnutí o odvolání. Jestliže tak postupováno nebylo, bylo odvolací řízení postiženo závažnou procesní vadou, pro kterou je třeba napadené rozhodnutí zrušit i bez nařízení jednání. Žalobce též namítl, že nahlédnutím do spisu zjistil, že správní orgán I. stupně vycházel při rozhodování též z podkladů, ke kterým nedostal žalobce možnost se vyjádřit. Správní orgán I. stupně totiž ve vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že ačkoliv jej výslovně v odůvodnění rozhodnutí necitoval, vycházel z právního názoru vyjádřeného v (nepublikovaném) rozhodnutí žalovaného. Správní orgán I. stupně v tomto vyjádření také uvedl, že nezpochybňuje, že žalobce mohl být tvrzeným jednáním soudce nepochybně dotčen, ačkoliv nic takového v odůvodnění rozhodnutí neuvádí. Žalobce z toho dovozuje, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné. Protože žalovaný z toho nevyvodil žádné důsledky, stalo se nepřezkoumatelným i jeho rozhodnutí. Žalobce konečně též namítal také vady při doručování napadeného rozhodnutí, neboť to bylo v rozporu s ustanoveními správního řádu ponecháno i po uplynutí lhůty 10 dnů na poště namísto toho, aby uplynutím této lhůty došlo k vložení zásilky do jeho schránky. Po věcné stránce žalobce napadal především závěr správních orgánů, že projednávaný skutek může naplňovat pouze skutkovou podstatu kárného provinění. Žalobce je přesvědčen, že soudce se při řízení soudního jednání může nezávisle na sobě dopustit jak přestupku či trestného činu, tak i kárného deliktu. Zatímco právní úprava obsažená v ustanoveních zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů za objekt [OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 3 - Error! Reference source not found. skutkové podstaty kárného provinění označuje porušení profesních povinností, jako je například nestranné vedení soudního řízení nebo zachování úcty vůči jiným osobám, objektem přestupku proti občanskému soužití podle ustanovení § 49 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon, ve znění pozdějších předpisů je zachování obecných pravidel občanského soužití, v daném případě konkrétně zájem na ochraně občanské cti poškozeného. Další věcné námitky žalobce směřovaly proti závěru žalovaného, že neverbální komunikace soudce nemůže představovat dostatečně intenzivní zásah pro naplnění skutkové podstaty předmětného přestupku. Žalobce poukazoval na to, že z výpovědi svědků přítomných při daném soudním jednání jednoznačně vyplynulo, že kdyby byli v pozici žalobce, cítili by se rozhodně jednáním soudce zneváženi a dotčeni na cti. Proto závěr žalovaného o nezbytnosti verbálních urážek je nepřijatelně paušalizující a nesprávný. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a dodal, že námitku vad při doručování považuje za neoprávněnou, neboť žalobce si sám zvolil doručovací adresu a o možnosti si zásilku vyzvednout byl řádně vyrozuměn. Pokud pak jde o skutečnosti obsažené ve vyjádření správního orgánu I. stupně k odvolání žalobce, ty nemohly ovlivnit odvolací řízení, neboť předmětem přezkumu je rozhodnutí. Případný právní názor žalovaného v jiné věci pak podkladem rozhodnutí být nemůže vůbec, neboť by to vedlo k absurdnímu a neakceptovatelnému závěru, že by správní orgán musel seznamovat účastníky s veškerou relevantní rozhodovací praxí, a to včetně případné soudní judikatury. Soud ze správního spisu žalovaného a správního orgánu I. stupně zjistil, že žalobce dne 12. 8. 2009 podal u správního orgánu I. stupně návrh na projednání shora uvedeného přestupku soudce a jako svědky označil zbylé dva členy soudního senátu, zapisovatelku, účastníka, jehož zastupoval, a dalších pět osob z veřejnosti. Správní orgán I. stupně tyto osoby předvolal ke svědecké výpovědi a předsedu Městského soudu v Praze požádal, aby mu zaslal kopii protokolu pořízeného při předmětném jednání, popř. též kopii pořízeného zvukového záznamu, osobní údaje zapisovatelky, a kopie všech písemností souvisejících s vyřízením stížnosti, kterou ještě před podáním návrhu na projednání přestupku podal žalobce u předsedy Městského soudu v Praze. Předseda Městského soudu v Praze na tuto žádost reagoval tím, že žádný z členů odvolacího senátu včetně obviněného se nařízeného jednání nezúčastní, odmítl požadované materiály poskytnout a přiložil pouze text stížnosti žalobce a přípis, kterým stížnost odmítla jím pověřená místopředsedkyně soudu jako nepodloženou. Žádal, aby správní orgán I. stupně řízení zastavil, neboť obviněný jednal v pozici soudce a proto nepřichází do úvahy přestupková odpovědnost. V příloze zaslal vyjádření obviněného soudce, s nímž se ztotožnil. V tomto vyjádření se soudce dovolává judikatury Ústavního soudu o ústavní dělbě mocí ve státě s tím, že soudnictví je ve všech instancích odděleno od exekutivy a že soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Projednání oznamovatelem popisovaného skutku, k němuž došlo při jednání v soudní síni, je proto v přestupkovém řízení pojmově vyloučeno, neboť by se jednalo o protiústavní zásah orgánu výkonné moci do výkonu moci soudní. Protože oznamované jednání mohlo nanejvýše představovat naplnění skutkové podstaty kárného deliktu, jedná se o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů ve smyslu § 2 odst. 1 přestupkového zákona, a proto se přestupkový zákon na toto jednání nemůže vztahovat. [OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 4 - Error! Reference source not found. Správní orgán I. stupně vyslechl pouze svědky z veřejnosti a účastníka řízení zastupovaného žalobcem. Účast soudců ani dodání protokolu ze soudního jednání nijak nevynucoval. Z výslechu těchto svědků a z výslechu žalobce vyplynulo, že při předcházejících soudních jednáních bylo opakovaně nepřipuštěno zastoupení žalobce