7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

45 A 47/2012- 106 - text 18 Č. j. 45 A 47/2012-106 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a JUDr. Věry Šimůnkové v právní věci žalobce B. C., o. s., se sídlem v P., M., proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje, odboru regionálního rozvoje, Zborovská 11, 150 21 Praha 5, za účasti osoby zúčastněné na řízení K. D., se sídlem P., V., zastoupené Danielem Rosickým, advokátem advokátní kanceláře PRK Partners s. r. o. se sídlem Praha 1, Jáchymova 26/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2012, sp. zn. SZ 062743/2012/KUSK REG/Gr, čj. 092861/2012/KUSK, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2012, sp. zn. SZ 062743/2012/KUSK REG/Gr, čj. 092861/2012/KUSK, se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3000 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Krajského soudu v Praze se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Kladna, odbor výstavby (dále jen „stavební úřad“) ze dne 24. 1. 2012, čj. Výst./3800/ll-6/Hoř, a toto rozhodnutí potvrdil. Tímto rozhodnutím stavební úřad umístil stavbu: Lávka pro pěší (pěší připojení zábavně společenského centra Central Kladno) na pozemku parc. č. , v katastrálním území Kladno (dále jen „stavba“). Žalobce proti rozhodnutí žalovaného vznáší tyto námitky: Žalobce nejprve brojí proti způsobu, jakým byla vypořádána jím uplatněná námitka podjatosti úředních osob. Konkrétně namítal podjatost A. H. (úřední osoby stavebního úřadu), K. Š. (vedoucího stavebního úřadu) a Z. S. (tajemníka). Tyto námitky byly zamítnuty třemi samostatnými usneseními, proti kterým podal žalobce tři samostatná odvolání, přičemž rozhodnutí o odvolání týkající se podjatosti A. H. nebylo žalobci nikdy doručeno. Ve vztahu k rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2012 čj. 060139/2012/KUSK (dále jen „rozhodnutí žalovaného o podjatosti“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí tajemníka Magistrátu města Kladna ze dne 12. 1. 2012, čj. T/6/12, o nevyloučení K. Š., pak žalobce namítá, že jím byl porušen zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a to předně tím, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ, nemá oporu ve spise a že procesním postupem byl zkrácen na svých právech. Žalovaný podobně jako prvoinstanční správní orgán neprovedl žádné dokazování, ignoroval námitky žalobce i jeho návrhy na dokazování a nepřezkoumatelným rozhodnutím o podjatosti je zamítl. Tyto námitky pak žalobce v devíti bodech konkretizoval: 1) Žalobce namítá, že ačkoli se jedná o dvě vedená územní řízení, na které se námitka podjatosti vztahovala, rozhodl žalovaný společným rozhodnutím, aniž by vedená řízení spojil usnesením podle § 140 správního řádu. 2) Dále žalobce namítá porušení § 36 odst. 3 správního řádu, neboť nedostal možnost se vyjádřit k podkladům rozhodnutí ještě před jeho vydáním a případně navrhnout jejich doplnění, ačkoli o to výslovně požádal. Domnívá se, že řízení o podjatosti je správním řízením a uvedené právo mu proto náleží. S touto námitkou se přitom žalovaný v rozhodnutí o podjatosti nevypořádal. 3) Žalobce rovněž namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného o podjatosti, kterou spatřuje ve způsobu, jakým se žalovaný vypořádal s namítanou nepřezkoumatelností rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu. Konkrétně šlo o to, že prvoinstanční správní orgán ignoroval návrhy žalobce na provádění dokazování (žalobce navrhoval doložit další smluvní písemné vztahy mezi Městem Kladnem a firmou M. K. a osobou zúčastněnou na řízení, a provést výslech zástupce osoby zúčastněné na řízení), aniž by se s nimi vypořádal. 4) Pod tímto bodem žalobce opět namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného o podjatosti z důvodu, že se žalovaný nevypořádal s navrhovaným důkazem v podobě výslechu zástupců osoby zúčastněné na řízení. 5) Žalobce namítá, že existují jednoznačné pochybnosti o nepodjatosti K. Š. z důvodu ovlivňování tohoto úředníka jeho zaměstnavatelem (stavebním úřadem), který má úzký vztah k městu Kladno, jemuž byly osobou zúčastněnou na řízení přislíbeny milionové finanční dary. Na posouzení podjatosti by přitom mělo být nazíráno principem, že nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci, nebo ve věci, kde je finančně zainteresován či angažován svými nemovitostmi. Část pozemků pro stavbu přitom vlastní město Kladno. Žalobce rovněž poukazuje na to, že osoba zúčastněná na řízení na webových stránkách http://centralkladno.cz/projekt.html avizuje zahájení výstavby, ač k tomu nemá potřebná pravomocná rozhodnutí, čímž dává najevo, že povolovací proces má být pouhou formalitou. 6) Žalobce též brojí proti nízké úrovni rozhodnutí žalovaného o podjatosti, kdy více než polovinu textu zabírá opsané odvolání žalobce, přičemž se s argumenty a návrhy v něm obsaženými žalovaný poté stejně nezabývá. Například nereaguje na námitky týkající se Stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí ze dne 23. 12. 2010. 7) Žalobce za nepravdivé považuje tvrzení žalovaného o tom, že se K. Š. na vedeném řízení nijak nepodílí, neboť je údajně pouze nadřízeným oprávněné osoby, kterou je A. H., což již žalovaný nezmiňuje. To vyvrací obsah správního spisu, ze kterého plyne, že K. Š. vedl ústní jednání ve věci územního řízení na stavbu Central Kladno – zábavně společenské centrum, I. etapa, které se konalo 29. 12. 2011. Výkonem pravomoci úřední osoby je přitom třeba rozumět nejen její podíl na formálním správním řízení, ale i na jednotlivých úkonech. Žalovaný proto porušil § 3 správního řádu, neboť nepostupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. 8) Neobstojí dále ani odkaz žalovaného na „stanovisko Nejvyššího správního soudu SJS 503/2005“ (pozn. soudu: jde o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2004, čj. 2 As 21/2004-67), neboť žalobce své námitky neopírá pouze o to, že by bylo rozhodováno o věci obce jejími zaměstnanci, ale existuje řada dalších listinných důkazů nasvědčujících podjatosti. 9) Žalovaný nakonec nereagoval na námitku týkající se údajného osobního pohovoru s K. Š. a A. H., k němuž mělo dojít dne 9. 1. 2012, a proto i tím porušil § 68 odst. 3 správního řádu. Žalovaný ve vyjádření k námitkám týkajících se podjatosti úředních osob uvedl, že nedovodil vztah těchto námitek k rozhodnutí napadenému žalobou. Tyto námitky by mohly mít vztah pouze k rozhodnutí žalovaného o podjatosti, které však není předmětem tohoto řízení. Proto k těmto námitkám žádné vyjádření nepodává. K žalobě podala vyjádření také osoba zúčastněná na řízení. Nejprve se vyjadřuje k námitkám podjatosti úředních osob, které pro tyto účely rozděluje na námitky týkající se procesního postupu při rozhodování o námitce podjatosti podané žalobcem (1- 4, 6 a 9) a námitky mající dokládat podjatost úředních osob či špatný postup při vyřizování námitky (5, 7 a 8). K prvnímu okruhu námitek osoba zúčastněná na řízení uvádí, že řízení, jehož výsledkem je vydání usnesení o námitce podjatosti, je postupem ryze procesní povahy související s vedeným řízením ve věci samé, tj. nejedná se o samostatné řízení, a proto se § 36 odst. 3 správního řádu neaplikuje. Dále uvádí, že tato procesní rozhodnutí nelze samostatně přezkoumat. V rámci vedeného soudního přezkumu by pak tyto námitky mohly být relevantní jen v případě, kdyby to mělo význam pro rozhodnutí ve věci samé. K druhému okruhu námitek osoba zúčastněná na řízení poukazuje na to, že v rámci stanoviska EIA byla na str. 17 požadována tato kompenzační opatření: „v rozsahu a výši dle požadavků Statutárního města Kladna investor – a. uhradí náklady související s kompenzačními výsadbami zeleně v centru města, b. přispěje do Fondu na financování opatření ke snížení prašnosti na území města Kladna, zajistí vybudování dětského hřiště/sportoviště v centru města jako kompenzaci za narušení faktorů pohody, d. vybuduje nová rezidenční parkovací stání jako náhradu za všechna stání, která v souvislosti se záměrem zaniknou.“ Na základě tohoto požadavku došlo mezi osobou zúčastněnou na řízení a městem Kladnem dne 26. 11. 2012 k uzavření Dohody o účasti společnosti na Kompenzačním programu Města, přičemž souhlas s uzavřením této dohody udělila rada města dne 5. 11. 2012 (usnesení č. 448). Osoba zúčastněná na řízení je přitom pouze jedním z přispěvatelů tohoto veřejně zřízeného programu. Prohlášení, o kterém se zmiňuje žalobce, bylo prvotní reakcí na požadavek provedení kompenzačních opatření vznesený v průběhu jednání o vydání stanoviska EIA. Toto prohlášení nebylo projednáno v příslušných orgánech města Kladna a šlo tedy pouze o jednostranný úkon bez právní relevance. K naplnění podmínky stanove