1 As 40/2007 — Nejvyšší správní soud

46 A 19/2012- 22 - text - 11 - 46A 19/2012 – 22 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců JUDr. Milana Podhrázkého a JUDr. Věry Šimůnkové, v právní věci žalobce:P. N. a.s., IČ , se sídlem x, zastoupeným Mgr. Ondřejem Tejnorou, advokátem se sídlem Janáčkovo nábřeží 57, Praha 5 – Malá Strana, proti žalovanému: Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Praze, se sídlem Pod Sídlištěm 1800/9, 182 11 Praha 8, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2012 (chybně datovanému žalovaným 13. 1. 2011), sp. zn.: ZKI-O-147/1523/2011 Nov., o opravě chybného údaje katastru nemovitostí, t a k t o: I. Rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Praze ze dne 13. 1. 2012, č.j.: ZKI-O-147/1523/2011 Nov., a rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Nymburk ze dne 12. 9. 2011, sp. zn.: OR 66/2007-2008, s e z r u š u j í a v ě c s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení v částce 8 808,- Kč do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Ondřeje Tejnory, advokáta. O d ů v o d n ě n í Žalobce se žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2012 (žalovaný je chybně datoval 13. 1. 2011) sp. zn.: ZKI-O-147/1523/2011 Nov, kterým jako správní orgán II. stupně zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Nymburk (dále jen katastrální úřad) ze dne 12. 9. 2011, sp. zn. OR-66/2007-208, kterým katastrální úřad podle ustanovení § 8 odst. 5 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen katastrální zákon), rozhodl tak, že vyhověl nesouhlasu M. F., nar. , bytem x, ze dne 12. 3. 2007 s vyznačením duplicitního vlastnictví na listu vlastnictví č. x jednak M. F. a jednak žalobce k parcele č. x ve zjednodušené evidenci v katastrálním území Městec Králové s odůvodněním, že odstranění duplicitního vlastnictví žalobce představuje opravu chyby v evidenci operátu katastru nemovitostí podle ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Žalovaný dále rozhodl, že se rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 12. 9. 2011 o opravě chyby v evidenci operátu katastru nemovitostí potvrzuje a parcela má být evidována ve výlučném vlastnictví M. F.. K tomuto rozhodnutí dospěl žalovaný opětovně po té, kdy mu věc byla vrácena k dalšímu řízení na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2010, č. j.: 9 Ca 208/2008 – 47. Dne 12. 3. 2012 podal žalobce proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze, který věc postoupil usnesením ze dne 20. 3. 2012 sp. zn. 5 A 43/2012 Krajskému soudu v Praze v souladu s ustanovením § 7 odst. 2 zák. č. 150/2002, soudního řádu správního (dále jen „ s. ř. s.“), ve znění od 1. 1. 2012, tj. po novelizaci provedené zákonem č. 303/2011 Sb., v důsledku kterého došlo ke změně místní příslušnosti soudů. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že duplicitní vlastnické právo žalobce k nemovitosti (parcela č.x v k. ú. Městec Králové) do katastru nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne 11. 4. 1972 bylo řádně zapsáno a tento úkon nelze podřadit pod pojem „ zřejmý omyl při vedení a obnově katastru“. Změna právního názoru pracovníků žalovaného ohledně nabývacího titulu žalobce není důvodem pro výmaz žalobce z katastru jako duplicitního vlastníka. Pro vymazání duplicitního vlastnictví žalobce neměl správní orgán důvod, neboť ke zřejmému omylu při vedení a obnově katastru nedošlo. Takovým omylem by byl např. zápis vadného číselného údaje pozemku, tedy stejné chyby v psaní a počtech, se kterými počítá občanský soudní řád v ustanovení § 164. Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 22. 12. 2010 výslovně poukázal na to, že je otázkou, zda provedení vkladu na základě dotčené smlouvy lze podřadit pod zřejmý omyl při vedení a obnově katastru. Skutečnost, že pracovníci žalovaného postupem času došli k odlišné právní interpretaci kupní smlouvy svědčící žalobci, nelze podřadit pod „zřejmý omyl při vedení a obnově katastru“. Žalobce uvedl, že žalovaný vnáší do řízení další skutkové a právní důvody, pro které nehodlá uznat nabývací titul žalobce, což žalobce považuje za porušení zásad správního řízení. Před tím, než bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2010, č. j.: 9 Ca 208/2008-47 a věc byla vrácena k dalšímu řízení, argumentoval žalovaný tím, že za právního předchůdce žalobce nebyl oprávněn jednat J. K., který podepsal kupní smlouvu jako zástupce kupujícího, že právní úkony v rámci bezpodílového spoluvlastnictví manželů nebyl oprávněn činit jen jeden z manželů a že prodávající nejsou jednoznačně definováni datem narození nebo rodným číslem. Nyní argumentuje žalovaný tím, že manželé Z. vlastnili nemovitost každý v rozsahu id ½ a nikoliv ve společném jmění manželů a kupní smlouva nemá náležitosti stanovené vyhláškou č. 190/1990 Sb. Žalovaný tak mění důvod, pro který byl žalobce původně z příslušného listu vlastnictví odepsán a obchází přezkumné rozhodnutí Městského soudu v Praze. Žalobce se neztotožnil se závěrem žalovaného, že ke dni 11. 4. 1972, kdy byla uzavřena kupní smlouva, manželé Z. vlastnili pozemek každý v rozsahu id. ½ a nikoliv ve společném jmění manželů. Nabývací titul žalobce, kupní smlouva ze dne 11. 4. 1972, je platným právním úkonem. Manželé Z. nabyli vlastnictví k předmětnému pozemku na základě kupní smlouvy trhové ze dne 30. 11. 1936 a bylo jim vloženo do pozemkové knihy vlastnické právo každému na polovici, neboť občanský zákoník z roku 1811 institut společného jmění manželů nebo bezpodílového spoluvlastnictví manželů neznal. Žalobce dále poukázal na to, že na základě ustanovení § 856 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, majetková společenství mezi manžely vzniklá podle dřívějších předpisů, zanikají dnem 1. 4. 1964 a tímto dnem vznikne bezpodílové spoluvlastnictví manželů ke všemu, co podle tohoto zákona do jejich bezpodílového spoluvlastnictví patří. Žalobce je přesvědčen, že parcela č. x, která je předmětem kupní smlouvy, a jejíž cena byla v kupní smlouvě stanovena na 896,80 Kč, byla v době uzavření kupní smlouvy dne 11. 4. 1972 součástí společného jmění manželů a s ohledem na její cenu v hodnotě stovek korun, ji mohl F. Z. platně převést. Požadavek žalovaného, aby kupní smlouva splňovala náležitosti podle vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, zejména pokud jde o ověření podpisů na kupní smlouvě, je nesprávný a absurdní, neboť platnost právního úkonu je třeba zkoumat k tomu dni, kdy vznikl. Podle úpravy platné k 11. 4. 1972, kdy byla kupní smlouva uzavřena, tedy podle zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí a podle prováděcí vyhlášky Ústřední správy geodézie a kartografie č. 23/1964 Sb., nebylo ověření podpisů na kupní smlouvě nutné. Vlastnické právo žalobce vzniklo již samotným uzavřením kupní smlouvy, neboť právní úprava před rokem 1989 nespojovala vlastnické právo se zápisem do registrů geodézie. Tzv. intabulační princip byl obnoven až po r. 1989, před tímto datem vznikalo vlastnické právo již samotným uzavřením kupní smlouvy. S odvoláním na ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, je žalobce přesvědčen, že katastrální úřad zjišťuje, zda předložená listina je bez chyb v psaní, počtech a bez jiných zřejmých nesprávností, ale nemá možnost zkoumat listinu předloženou k provedení záznamu z jiných hledisek, než je v tomto ustanovení uvedeno. Posuzovat oprávnění k podpisu za zúčastněné osoby mu nepřísluší a rovněž nemá právo posuzovat platnost listin. Vzhledem k tomu, že předložená listina, kterou je kupní smlouva z 11. 4. 1972, splňuje podmínky k provedení záznamu, nemělo být rozhodnutím katastrálního úřadu ze dne 16. 1. 2008 sp. zn.:OR-66/2007-208 vyhověno návrhu M.F. na opravu chyby v katastru nemovitostí. Napadeným rozhodnutím došlo ke zrušení zápisu skutečností majících oporu v listině, která byla podkladem k zápisu. Žalobce, kterému bylo tímto postupem zasaženo do jeho práv, navrhl, aby toto rozhodnutí bylo jako nesprávné zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný uvedl, že se zcela ztotožnil se závěry katastrálního úřadu, který rozhodoval jako správní orgán I. stupně ve věci opravy chybného údaje katastru nemovitostí a o odvolání žalobce rozhodl tak, že odvolání zamítl a rozhodnutí katastrálního úřadu, který vymazal žalobce z katastrálního rejstříku coby duplicitního vlastníka nemovitosti, potvrdil. Žalovaný uvedl, že se zabýval otázkou, zda mohl prodávající M. Z., který byl vlastníkem pouze id. ½ nemovitosti prodat i id.1/2 nemovitosti patřící do vlastnictví jeho manželky a zda v době, kdy byla kupní smlouva o prodeji nemovitosti uzavřena, podléhala registraci u státního notářství. Tímto postupem s