7 As 79/2011 — Nejvyšší správní soud

46 A 26/2015- 20 - text - 5 - 46 A 26/2015 - 20 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobkyně M. N., nar. X, bytem K. H. 331, zastoupené Mgr. Ing. Markem Němcem, advokátem se sídlem Nádražní 106, 264 01 Sedlčany, proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2015, sp. zn. SZ_085207/2012/KUSK/7, č. j. 001271/2015/KUSK, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2015, sp. zn. SZ_085207/2012/KUSK/7, č. j. 001271/2015/KUSK, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11.228,- Kč k rukám jejího zástupce, Mgr. Ing. Marka Němce. O d ů v o d n ě n í Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) odeslanou dne 23. 3. 2015 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2015, sp. zn. SZ_085207/2012/KUSK/7, č. j. 001271/2015/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl o žádosti žalobkyně o přezkoumání výsledku dílčí zkoušky společné části maturitní zkoušky z předmětu český jazyk a literatura proběhlé formou písemné práce (dále jen „žádost o přezkoumání výsledku maturitní zkoušky“), a to tak, že výsledek zkoušky potvrdil. Žalobkyně namítala, že napadeným rozhodnutím byla poškozena na svém právu na vzdělání zakotveném v čl. 33 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), protože nabyté vědomosti jí bez formálního potvrzení maturitním vysvědčením v profesním zařazení nepomohou, a též ve svém právu na rovné zacházení, protože studenti s mnohem horšími slohovými pracemi zcela náhodně uspěli. Podle žalobkyně se hodnocení zkoušky vůbec neopíralo o státní kritéria a žalovaný a „ten, kdo vydal původní hodnocení“ zneužili správní uvážení. Podle žalobkyně má každý maturant právní nárok, aby byla jeho práce hodnocena podle kritérií stanovených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministerstvo“), konkrétně v jeho sdělení ze dne 27. 3. 2012, č. j. MSMT-10054/2012-23, jež byly podle § 15 odst. 1 písm. b) [pozn. soudu: ve skutečnosti jde o písm. d)] vyhlášky č. 177/2009 Sb., o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou, ve znění vyhlášky č. 273/2011 Sb. (dále jen „prováděcí vyhláška“) uvedeny i na zadání maturitní práce, a na tomto nároku nemůže podle žalobkyně nic změnit ani třetí osoba [pozn. soudu: Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání (dále jen „CERMAT“) zřízené ministerstvem na základě ustanovení § 80 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění zákona č. 53/2012 Sb. (dále jen „školský zákon“)], která v rozporu s těmito kritérii vydala vlastní návod na hodnocení nazvaný „Projekt HOPP Cermat – Hodnocení písemných prací – Český jazyk a literatura – písemná práce – bodová škála pro hodnocení“. Žalobkyně namítá nesoulad hodnotících kritérií s kritérii ministerstva, která takto CERMAT obsahově zrušil, rozvolnil a vydal tím žalobkyni napospas subjektivitě náhodného anonymního hodnotitele, který mohl hodnotit zcela bez hranic a tedy subjektivně. Žalobkyně žádá po soudu, aby posoudil, zda kritéria CERMATu jsou jen metodickou instrukcí ke kritériím státním (což by bylo v pořádku), nebo zda právně závazná státní kritéria mění, což je již nezákonné. Podle žalobkyně jsou kritéria CERMATu v rozporu se státními kritérii, neboť zatímco podle nich by teoreticky mohli uspět s plným počtem bodů všichni účastníci, pro plný počet bodů podle kritérií CERMATu je však potřeba mít nadprůměrnou práci. Na vadnost těchto kritérií žalobkyně poukázala již ve své žádosti o přezkoumání výsledku maturitní zkoušky, avšak tímto argumentem se žalovaný nijak nezabýval, soulad kritérií nijak nekomentoval, v důsledku čehož došlo k porušení § 82 odst. 1 a 2 školského zákona. Na listu, do nějž žalobkyně vyplňovala číslo zvoleného tématu slohové práce, bylo uvedeno těchto šest (státních) hodnotících kritérií: „1A Korespondence: text-zadání-obsah-téma; 1B Požadavky na naplnění komunikační situace (styl/útvar); 2A Pravopis a tvarosloví; 2B Volba lexika (adekvátnost, přiměřenost); 3A Koheze (formální prostředky); 3B Výsledná koherence textu (výsledná soudržnost a věcná souvislost textu)“ Žalobkyně v žádosti o přezkoumání výsledku maturitní zkoušky konkrétně rozvedla, jak by měla být její práce podle těchto kritérií zhodnocena, avšak žalovaný se ani touto argumentací nezabýval a neuvedl, proč argumenty žalobkyně považuje za mylné, vyvrácené nebo nadbytečné. Třebaže se ve věci neužije zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), povinnost se vypořádat s argumenty účastníka je nejen součástí obecných pravidel správního řízení, ale je obsažena i v samotném pojmu přezkum. Formální vyřízení konstatováním „banality textu“ není reálným posouzením žádosti o přezkum a nelze z něj žádným způsobem vyrozumět, které ze šesti státních kritérií to naplňuje a kolik bodů to znamená. Podle žalobkyně si žalovaný nezákonně vyložil pojem „součinnost“ v ustanovení § 82 odst. 2 školského zákona a namísto toho, aby přezkoumal průběh zkoušky, nezákonně přenesl působnost na třetí osobu (CERMAT) a její posudek jen administrativně opsal do napadeného rozhodnutí. Absence užití správního řádu však žalovaného k delegaci rozhodovací pravomoci neopravňuje, takový postup je podle žalobkyně v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy. Žalobkyně tím byla zkrácena na právu, aby hodnocení její práce přezkoumal žalovaný a nikoliv ten, kdo napadené hodnocení vydal. Žalovaný neprovedl přezkum, nýbrž jen zprostředkoval autoremeduru. Kdyby tomu tak ovšem mělo být, zákonodárce by použil termín „rozklad“ a nikoliv „přezkum“. Konečně je podle žalobkyně napadené rozhodnutí stiženo i nezákonností spočívající v tom, že z něj není patrno, která osoba rozhodla. I soudci, kteří odsoudí vraha na doživotí, se podepíší. Napadené rozhodnutí se opírá o nepodepsaný posudek, počítačový výtisk, který mohl být generován počítačovým automatem a přitom je jediným podkladem pro rozhodnutí. Tento způsob rozhodování je nezákonný a vyskytoval se naposledy ve středověku, kdy si soudcové navlékali paruky a kati kuklu, aby nebyli poznat. Žalobkyně namítá, že žalovaný porušil čl. 2 odst. 3 Ústavy, protože jej žádný zákon nezmocnil k tomu, aby za jediný podklad pro rozhodnutí použil anonymní výpis z počítače. Žalovaný uvedl, že při svém rozhodování v souladu s ustanovením § 177 správního řádu respektoval zásady činnosti správních orgánů i v tomto případě, kdy školský zákon stanoví, že se správní řád neužije, jeho rozhodnutí splňuje požadavky ustanovení § 68 správního řádu a správním řádem se řídil i při shromažďování podkladů pro své rozhodnutí. S vyjádřením účastníka k podkladům rozhodnutí se nebylo možné vypořádat, protože ten se i přes výzvu podle § 36 odst. 3 správního řádu k podkladům nevyjádřil. Kritéria pro hodnocení maturitních zkoušek byla v daném školním roce stejná pro všechny žáky, princip rovnosti rozhodně nebyl porušen a k porušení tohoto ústavního principu by mohl vést jedině opačný postoj žalovaného. Hodnotící kritéria CERMAT se shodují s kritérii zveřejněnými ministerstvem v příloze č. 1 sdělení č. j. MSMT-10054/2012/23. Oponent také ve svém komentáři potvrdil, že se (původní) hodnotitel neodchýlil od standardizované úrovně hodnocení způsobem, který ohrožuje srovnatelnost hodnocení písemné práce žalobkyně s hodnocením ostatních písemných prací. Tvrzení žalobkyně, že její práce nebyla hodnocena podle kritérií ministerstva, tedy není opodstatněné. Ke konkrétním vadám hodnocení, jak byly žalobkyní namítány, žalovaný uvádí, že správní orgán písemnou práci sám nehodnotí, ale přezkoumává, zda byla hodnocena správně vzhledem ke stanoveným pravidlům, a to žalovaný bezezbytku provedl. Žádný právní předpis přitom žalovanému neukládá, jaké podklady má při přezkoumání hodnocení písemné práce použít. Žalovaný vyšel ze dvou nezávislých pedagogických hodnocení a rozhodl s přihlédnutím k tomu, že se oba hodnotitelé ve svých závěrech shodli. Součástí správního spisu je přitom výtisk emailové korespondence, z níž vyplývá, že identifikační údaje původního hodnotitele se liší od údajů oponenta, není tedy pravdou, že by práce žalobkyně byla přezkoumána původním hodnotitelem. Napadené rozhodnutí řádně podepsala Mgr. L. Š., a nelze proto tvrdit, že není zřejmé, která osoba rozhodla. S ohledem na uvedené žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně konala ve školním roce 2011/2012 maturitní zkoušku na Středním odborném učilišti, P. B. 364, S. (dále jen „učiliště“). V rámci dílčí