— Nejvyšší správní soud

46 A 55/2014- 21 - text - 7 - 46A 55/2014 - 21 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, PhD., a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobce JUDr. V. V., bytem x, zastoupeného JUDr. Pavlem Ramešem, advokátem se sídlem Fügnerovo nám. 1808/3, 120 00 Praha 2, proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 6. 2014, sp. zn. SZ 067912/2014/KUSK REG/Val, č. j. 088833/2014/KUSK, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) dodanou do datové schránky soudu dne 8. 8. 2014 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného 16. 6. 2014, sp. zn. SZ 067912/2014/KUSK REG/Val, č. j. 088833/2014/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Obecního úřadu L., stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“) ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 3734/13/SÚ, č. j. 0788/14/SU/SVy. Uvedeným rozhodnutím stavební úřad dodatečně povolil vlastníkovi pozemku (dále jen „stavebník“) sousedícího s pozemkem žalobce stavbu oplocení na pozemku p. č. x v k. ú. M. u Prahy, obci M. Žalobce namítá, že vydaná správní rozhodnutí nejsou řádně odůvodněna a správní orgány nevzaly v úvahu všechny relevantní skutečnosti. Stavebník v řízení o dodatečném povolení stavby podle žalobce neunesl své důkazní břemeno, protože jím předložená projektová dokumentace nezachycuje to, že stavba neúměrně zasahuje jak do příjezdové komunikace, tak do hranic sousedního pozemku p. č. x. Vzhledem k výšce 1,7 m je podle žalobce evidentní, že oplocení ohrožuje ostatní pozemky a hrozí jeho sesunutí do sousedního pozemku i do příjezdové komunikace a jakákoli z toho plynoucí škoda by zatížila žalobce náklady nutnými k odstranění vyvolaných následků. Stavebník měl podle žalobce doplnit podklady o znalecký posudek zabývající se výškou oplocení a jeho stabilitou. Stavba oplocení ani neumožňuje údržbu staveb (blíže neoznačených) „osob zúčastněných“ s ohledem na nedostatečný odstup plotu od pozemků a staveb těchto osob – z hlediska bezpečnosti byl nutný větší odstup. Žalobce dále namítá neurčitost podkladů, z nichž nelze dovodit řádné ohlášení stavby, a v různosti postupu při posuzování podkladů pro povolení stavby spatřuje diskriminaci a „porušení rovnosti přístupu k jednotlivým účastníkům ze strany soudu“. Žalovaný argumentoval tím, že žalobce své odvolání nijak neodůvodnil, a proto podle ustanovení § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) se žalovaný zabýval souladem rozhodnutí stavebního úřadu a řízení, jež mu předcházelo, v celém rozsahu. Stavební úřad nařídil ústní jednání spojené s místním šetřením, na němž bylo dohodnuto, že stavebník předloží geometrické zaměření stavby. Stavebnímu úřadu byl předložen vytyčovací náčrt zpracovaný úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem, přičemž z připojeného protokolu o vytyčení vyplývá, že vlastníci dotčených pozemků včetně žalobce proti výsledku vytyčení neměli námitek. Stavební úřad i žalovaný tak měli důvodně umístění stavby za jednoznačně prokázané. Žalobce stavebnímu úřadu po celou dobu nepředložil žádný důkaz na podporu svého tvrzení. Stavebník naopak prokázal splnění podmínek stanovených ustanovením § 129 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 257/2013 Sb. (dále jen „stavební zákon“). Správní orgány vycházely z předložené projektové dokumentace ověřené autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby, který je za odbornou úroveň dokumentace odpovědný, takže v rozsahu jeho autorizace nebyl stavební úřad oprávněn odbornou úroveň zpracování dokumentace přezkoumávat. Tvrzené sesunutí stavby je pouhou spekulací a předjímáním budoucího stavu. Projektová dokumentace a zhotovení stavby je však projeveno tak, aby k tomu nedošlo, což dokládá souhrnná technická zpráva pod bodem 5 části B projektové dokumentace. Dále žalovaný konstatuje, že oplocení se obvykle umisťuje co nejblíže hranici pozemku a stavební zákon ani prováděcí předpisy přesně nedefinují vzdálenosti oplocení od hranic pozemku. V blízkosti dodatečně povolené stavby oplocení přitom, jak se podává ze situačního výkresu C.2 a katastrálního mapového podkladu, žádné stavby, které by bránily údržbě, umístěny nejsou. Samotnou stavbu lze udržovat i ze sousedních pozemků na základě domluvy vlastníků či na podkladě rozhodnutí stavebního úřadu podle § 141 stavebního zákona. Žalovaný proto navrhl žalobu zamítnout. Žalobce na podání žalovaného již dále nereagoval a nepřihlásil se ani nikdo z pozice osoby zúčastněné na řízení. Soud také vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili, zda ve věci požadují nařídit jednání. Protože se účastníci v poskytnuté lhůtě nevyjádřili, soud podle § 51 odst. 1 s. ř. s. o žalobě rozhodoval bez nařízení jednání. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 12. 8. 2013 stavebník požádal o vydání dodatečného stavebního povolení na stavbu oplocení pozemku p. č. x s tím, že stavba se nachází pouze na tomto pozemku. K žádosti přiložil projektovou dokumentaci ze srpna 2013 ověřenou Ing. B. M., autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby, podle níž se má jednat o oplocení z ocelových sloupků ø 70 a 85 mm o rozestupu cca 3 m kotvených do betonových základových patek a z poplastovaného drátěného pletiva výšky 1,6 m s tím, že pro vyrovnání terénu je severní část oplocení (tj. na hranici s pozemkem žalobce) na podezdívce ze ztraceného bednění o výšce 0,25-0,5 m na betonovém základu tloušťky 0,3 m založeném do nezámrzné hloubky a že v severozápadním rohu jsou umístěna vjezdová vrata. Na výkresu katastrální situace se na pozemku žalobce nenachází žádná budova a ani na dalších pozemcích není v bezprostřední blízkosti hranice pozemku p. č. x zachycena jakákoliv budova. Stavební úřad dne 14. 8. 2013 oznámil zahájení řízení o odstranění stavby podle § 129 odst. 2 stavebního zákona a současně rozhodl o jeho přerušení s tím, že byla předložena žádost o dodatečné povolení stavby. Dne 13. 9. 2013 odbor životního prostředí Městského úřadu Brandýs nad Labem – Stará Boleslav vydal souhlasné komplexní stanovisko se stanovením podmínek na úseku odpadového hospodářství a dne 14. 10. 2013 souhlasné závazné stanovisko orgánu státní správy lesů. Dne 3. 12. 2013 proběhlo ohledání na místě samém, jejž se zúčastnil i tehdejší zástupce žalobce a podle zápisu při něm bylo domluveno, že stavebník předloží geometrické vytyčení hranice pozemku. Toto vytyčení stavebník předložil následující den, na což zástupce žalobce reagoval návrhem na doplnění dokumentace skutečného provedení stavby, aby bylo možné ověřit, že je postavena podle geodetem vytyčených bodů. Dne 19. 2. 2014 stavebník předložil vytyčovací náčrt ověřený Ing. M. H., úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem, jehož součástí je protokol o vytyčení hranice pozemku, podle nějž se vytyčovacích prací dne 4. 2. 2014 zúčastnil mj. i žalobce, přičemž žádná osoba k vytyčení neměla připomínky. Při vytyčení byly vytyčeny lomové body parcel a vyznačeny v terénu, přičemž z legendy k přiloženému zákresu plyne, že tyto lomové body odpovídají rohům plotu, popř. byly vyznačeny barvou na plot, z čehož lze podle soudu jednoznačně dovodit, že rohy plotu a plot jako takový se nachází právě na hranici parcely č. x. Následujícího dne stavební úřad stavbu oplocení dodatečně povolil a v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že vytyčovacím náčrtem, k němuž účastníci neuplatnili žádné připomínky, bylo doloženo, že stavba je postavena podle geodetem vytyčených bodů, a je tak již nadbytečné vyžadovat zpracování dokumentace skutečného provedení stavby. Projektovou dokumentaci stavební úřad vyhodnotil jako úplnou a odpovídající měrou řešící obecné technické požadavky na výstavbu. Proti tomuto rozhodnutí se dne 4. 3. 2014 žalobce odvolal, nicméně v avizované 15denní lhůtě pro doplnění žádné důvody odvolání neuvedl. Žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 16. 6. 2014 odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Shrnul dosavadní průběh řízení a konstatoval, že v něm žádné vady neshledal. Z protokolu o vytyčení žalovaný vyvodil, že žalobce byl s výsledky vytyčení seznámen, jeho návrhu bylo vlastně vyhověno a žalobce ani nikdo jiný již další návrhy neuplatnil, a to ani v textu odvolání. Napadené rozhodnutí bylo zástupci žalobce doručeno dne 24. 6. 2014. Soud po zjištění, že žaloba je včasná, napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. a jsou splněny i další podmínky řízení, napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů na podkladě skutkového a právního stavu ke dni jeho vydání a dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. Podle § 68 správního řádu se v odůvodnění uvedou dů