46 A 72/2013

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců JUDr. Milana Podhrázkého a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobců a) Ing. R. D. a b) J. D., oba bytem x, c) Doc. Ing. B. P., CSc., bytem x, d) Mgr. A. P., bytem x, a e) I. K., bytem x, všech zastoupených JUDr. Miloušem Krásou, CSc., advokátem, se sídlem Mladoboleslavská 297, 190 17 Praha 9 – Vinoř, a f) Mgr. T. K., bytem x, zastoupeného JUDr. Vlastou Skálovou, advokátkou se sídlem Plzeňská 247/59, 150 00 Praha 5, proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5, o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2013, č. j. 083575/KUSK/OŽP/Bu,

t a k t o :

O d ů v o d n ě n í

Žalobci se podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), dvěma samostatnými žalobami, jednou dodanou do datové schránky zdejšího soudu dne 16. 8. 2013 [žalobce f)], druhou podanou dne 30. 7. 2013 u Městského soudu v Praze a následně postoupenou Krajskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému, domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2013, č. j. 083575/KUSK/OŽP/Bu (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný k jejich odvoláním zčásti změnil (v rozsahu povoleného odběru vody a doby, v níž má být požádáno o kolaudační souhlas), ve zbytku pak potvrdil (v pořadí již šesté) rozhodnutí Městského úřadu Mníšek pod Brdy ze dne 26. 3. 2013, č. j. MMpB-OŽP/6632/12-41/2010-Ptá (dále jen „vodoprávní úřad“). Uvedeným rozhodnutím vodoprávní úřad k žádosti J. B. [dále též „stavebnice“] vydal dodatečné povolení domovní vrtané studny na pozemku p. č. x v k. ú. a obci Líšnice u Prahy (dále též „sporná studna“) a povolil související odběr podzemní vody.

Žalobci svou žalobní legitimaci opírají o skutečnost, že jsou spoluvlastníky sousedního pozemku k pozemku, na němž stavebnice na černo nechala zhotovit vrtanou studnu, a v důsledku vyhloubení této studny došlo k poklesu hladiny vody ve studně žalobců užívané k zásobování rodinného domu, a to do té míry, že žalobci byli posléze nuceni vybudovat novou vrtanou studnu.

Žalobce f) v první řadě namítl, že sporná studna je hluboká 48 m a protože délka vrtu přesahuje 30 m, je ve smyslu ustanovení § 3 písm. f) zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona č. 18/2012 Sb. (dále jen „zákon o hornické činnosti“) výsledkem činnosti prováděné hornickým způsobem, kterou podle § 5 odst. 2 tohoto zákona smí vykonávat pouze organizace s příslušným oprávněním vydaným orgánem státní báňské správy. Zhotovitel takového vrtu musí mít speciální licenci a báňského projektanta s odbornou způsobilostí projektovat báňská díla. Vodoprávní úřad a žalovaný tedy podle žalobce f) pochybili, pokud se vůbec nezabývali tím, zda studna byla vyhloubena v souladu se zákonem o hornické činnosti a zejména organizací, která k tomu měla speciální oprávnění. Protože stavebnice neprokázala, zda byl k vyhloubení studny udělen souhlas báňského úřadu, není zaručeno, že vrt byl proveden kvalitně, což odpovídá i závěru znaleckého posudku RNDr. V. K. z července 2009. Podle znalce nebyly v tomto technicky neodborně a nekvalitně provedeném vrtu od sebe odděleny zvodně a v důsledku toho svrchní zvodeň v minulosti užívaná studnou žalobců nekontrolovaně vytéká do zvodně hlubší, z níž čerpá sporná studna, čímž byla studna žalobců nevratně poškozena. Správní orgány se však problémem nekvalitně provedeného vrtu a propojením obou zvodní nezabývaly. Jestliže stavebnice neprokázala, že k provedení vrtu dal souhlas báňský úřad a že vrt provedla firma s dostatečnou odbornou způsobilostí, je nutno vycházet z toho, že vrt nebyl proveden v souladu se zákonem a technickou normou a dodatečné povolení nemělo být vůbec vydáno.

Druhým žalobním bodem žalobce f) namítá, že podle bodu 6.3.1 nové technické normy ČSN 75 5115 platí do 10 m od studny k jímání pitné vody zákaz znečišťování a veškerých činností, které by mohly zhoršovat jakost podzemní vody. Dodatečným povolením sporné studny umístěné 2 m od hranice pozemku žalobců tato ochranná plocha omezuje žalobce v jejich vlastnickém právu k sousednímu pozemku a stavbě nad míru v místě obvyklou a podstatně je limituje při jejím případném rozšíření a ve změnách technického zázemí. Přitom na pozemku stavebnice se podle hydrologického posudku RNDr. Z. A. nachází hodně míst s předpokladem výskytu podzemní vody, a to i ve větší vzdálenosti od pozemku žalobců. V této souvislosti znalecký posudek zadaný vodoprávním úřadem znalci Ing. O. K. doporučuje dodatečné povolení stavby pouze za předpokladu stanovení podmínek, které vyloučí případné omezení sousedního pozemku žalobců, napadené rozhodnutí však takové podmínky v souvislosti s dodatečným povolením studny nestanoví, což považuje žalobce f) za chybu. Žalovaný se tak dostatečně nevypořádal s námitkami žalobců proti omezení jejich nemovitostí ochranným pásmem a bylo tedy zasaženo do vlastnického práva žalobců nad nezbytnou míru.

Jako třetí žalobní bod žalobce f) namítá, že v řízení došlo k procesnímu pochybení, protože se žalovaný nevypořádal s odlišnými závěry o umístění studny a podmínkách jejího provozu v odborném posouzení Ing. J. B., znaleckém posudku Ing. K., vyjádření Ing. A. a znaleckém posouzení RNDr. K. tím, že by nechal zpracovat revizní posudek. Správní orgán nemaje požadované odborné znalosti si totiž sám nemůže vybrat, které z posudků či odborných posouzení bude považovat za správné.

Žalobci a) až e) v první řadě zhodnotili jako právně neakceptovatelnou svévoli to, že ve stejné věci a za stále stejného skutkového stavu vodoprávní úřad celkem čtyřikrát legalizoval černou stavbu studny, po páté její dodatečné povolení zamítl, jeho rozhodnutí byla vždy rušena pro závažné věcné a procesní vady a následně, aniž by se protiprávní stav jakkoliv změnil, byla stavba studny a odběr vody legalizovány, přičemž žalovaný tento závěr na základě účelové a nepřesvědčivé argumentace potvrdil, popíraje důvodnost a správnost svých předchozích právních vývodů vyslovených při pětinásobném rušení předchozích vadných rozhodnutí vodoprávního úřadu, a to jen na základě účelově nově zhotovené projektové dokumentace z května 2011. Správní orgány podle těchto žalobců ignorovaly právními předpisy stanovená kritéria a normy pro umístění a povolení stavby studny, byly netečné k porušování právních předpisů ze strany stavebnice a tím poškodily zákonem chráněný výkon vlastnického práva žalobců.

Napadeným rozhodnutím bylo podle žalobců porušeno ustanovení čl. 11 Listiny. Žalovaný se vůbec nezabýval jejich námitkou, že vodoprávní úřad bez řádného odůvodnění použil k dokazování pouze některé z důkazů obsažených ve správním spise a v důsledku toho porušil ustanovení § 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) upravující rovnost účastníků řízení, nezjistil správně skutkový stav a neodstranil důvodné pochybnosti o něm v rozporu s ustanovením § 3 správního řádu. Skutkový stav napadené rozhodnutí prezentuje neobjektivně v přímém rozporu s některými předloženými důkazy a nebylo tak nestranně posouzeno, zda je stavba studny v souladu s platnými právními předpisy a ochranou práv a právem chráněných zájmů žalobců.

Žalobci a) až e) poukazují na to, že nebylo vedeno žádné územní řízení, ve kterém by byl řádně posuzován záměr žadatele i v souvislostech s ochranou jejich práv a zájmů podle ustanovení § 90 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 68/2007 Sb. (dále jen „stavební zákon“), čímž došlo k nezákonnému zvýhodnění stavebnice zejména v jejich neprospěch. Podle správních orgánů se totiž žalobci i přes svůj nesouhlas nemohli účinně domáhat ochrany svých vlastnických práv, resp. užívání svého pozemku v souvislosti se vznikem ochranných pásem na tento pozemek zasahujících.

Podle žalobců a) až e) nejsou především respektovány závazné technické požadavky pro vodní díla stanovené v návaznosti na ustanovení § 17 odst. 3 vyhlášky č. 590/2002 Sb., o technických požadavcích pro vodní díla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 590/2002 Sb.“) závaznou technickou normou ČSN 75 5115. Konkrétně čl. 4.1.9 vyžaduje, aby bylo provedeno těsnění studny, které musí navazovat na nenarušenou okolní horninu a u vrtaných studní musí vyplňovat celý prostor mezi zárubnicí a stěnou vrtu do hloubky 3 m, a jeho nedodržení konstatoval i žalovaný ve svém čtvrtém rozhodnutí ze dne 8. 11. 2011 a RNDr. K. ve svém vyjádření ze dne 24. 9. 2009.

Žalobci a) až e) také namítají porušení čl. 3.2.1 ČSN 75 5115 požadující dodržení nejméně dvoumetrové vzdálenosti od plotu sousedního pozemku. Jestliže podle posudku Ing. K. je vnější líc nadzemní části vstupní šachty o rozměrech 60 x 60 cm vzdálen od pozemku žalobců pouze 2 m, pak šachtice rozšiřující se pod terénem na cca 78 x 78 cm (vnější konstrukce studny) je od plotu žalobců vzdálena méně než normou požadované 2 m.

Dodatečné povolení studny také omezuje žalobce v budoucím výkonu vlastnického práva tím, že do jejich pozemku zasahuje 10metrové ochranné pásmo studny podle čl. 6.1, resp. 6.3.1 ČSN 75 5115 a také pásma minimální vzdálenosti od zdrojů znečištění podle čl. 3.1.8, resp. 4.3.6 ČSN 75 5115. Ochranné pásmo zasahuje i do stávající technické místnosti rodinného domu žalobců, kteří již několikrát vyslovili svůj úmysl vybudovat v jeho blízkosti (jiné umístění je nemožné či nehospodárné) např. nádrž na lehké topné oleje (dále jen „LTO“) a změnit způsob vytápění s ohledem na rostoucí ceny elektrické energie. Tuto možnost však v důsledku dodatečného stavebního povolení sporné studny ztratili, čímž bylo do jejich vlastnictví bezprecedentně zasaženo. Ochranné pásmo sporné studny podle žalobců zasahuje do jejich pozemku nad míru obvyklou poměrům.

Žalovanému je dále vytýkáno, že napadené rozhodnutí opírá o zcela nevěrohodný a nepravdivý (již v pořadí třetí pozměněný) projekt skutečného provedení stavby studny. Nepravdivost první projektové dokumentace vypracované Ing. L. a předložené dne 1. 4. 2008 již byla v průběhu řízení prokázána. Druhovou projektovou dokumentaci vypracovanou opět Ing. L. stavebnice i projektant označili jako projekt skutečného provedení stavby a předložili ji dne 4. 5. 2009. Třetí projektová dokumentace vypracovaná taktéž Ing. L. byla předložena v květnu 2011 poté, co žalovaný uzavřel, že sporná studna nevyhovuje závazné normě ČSN 75 5115, a proto byla upravena podle námitek odvolacího orgánu tak, aby této normě vyhovovala. Stavba studny se však podle žalobců nijak neměnila a autor účelově změnil pouze projektovou dokumentaci. Napadené rozhodnutí se tak opírá o zcela nevěrohodný podklad, který neodpovídá ani důkazům předloženým v řízení. V květnu 2011 deklarované skutečné provedení stavby se významně liší od projektové dokumentace předložené stavebnicí v roce 2009 na výzvu vodoprávního úřadu, jejíž nesplnění by vyústilo v zastavení řízení o dodatečném povolení stavby. Pokud se tedy ukazuje, že v roce 2009 projektová dokumentace skutečného provedení stavby předložena nebyla, byli žalobci po několik let uváděni v omyl a je evidentní, že celé správní řízení trpělo vážnými procesními a věcnými vadami.

Napadenému rozhodnutí dále žalobci a) až e) vytýkali, že nerespektuje, resp. obchází právně závazná stanoviska vyslovená ve svých předchozích rozhodnutích. Změnou povolených odběrů podzemní vody napadené rozhodnutí nerespektuje předchozí závěr třetího rušícího rozhodnutí ze dne 2. 2. 2011, že řízení o povolení k nakládání s vodami je řízením návrhovým a je nutné rozhodnout pouze o této žádosti. Konstatováním, že v rámci řízení o vydání kolaudačního souhlasu bude nezbytné ověřit provedení stavby v souladu s projektovou dokumentací, se žalovaný odchýlil od druhého rušícího rozhodnutí ze dne 17. 3. 2010, v němž původně zdůraznil, že se jedná o stavbu vodního díla, která je již kompletně dokončena, a její soulad s ustanovením § 17 vyhlášky č. 590/2002 Sb. musí být proto posouzen ještě před dodatečným povolením stavby.

Od čtvrtého rušícího rozhodnutí ze dne 8. 11. 2011, které konstatovalo, že ani z jedné projektové dokumentace nevyplývá, zda stavba v jednotlivých bodech odpovídá ČSN 75 5115, se napadené rozhodnutí odchyluje konstatováním, že podle znaleckého posudku Ing. Kretka údajné bentonitové ucpávky mezi pažnicí a zárubnicí studny splňují požadavek čl. 4.1.9 ČSN 75 5115. Tento závěr je podle žalobců a) až e) nesprávný, protože podle technické normy musí těsnění navazovat na nenarušenou okolní horninu a u vrtaných studní vyplňovat celý prostor mezi zárubnicí a stěnou vrtu (nejde tedy o těsnění mezi pažnicí a zárubnicí). Navíc znalcem tvrzená skutečnost je ohledáním fakticky nezjistitelná a neverifikovatelná, neboť jak konstatují nejméně dva znalci (RNDr. K. a RNDr. B.), není technicky možné ucpat takto těsný prostor mezi dvěma trubkami o šíři mezikruží 17 až 18 mm. I znalec RNDr. K. v posudku konstatuje, že vrt byl zhotoven firmou, která není známa, nebyl doložen stavební deník ani závěrečná zpráva o provedení vrtných prací a údaje o provedených měřeních tak nelze doložit, neboť nejsou známy.

Další odchylkou od čtvrtého rušícího rozhodnutí ze dne 8. 11. 2011 je podle žalobců skutečnost, že napadené rozhodnutí argumentuje ochranným pásmem historické studny žalobců ze 40. let 20. století, ačkoliv v původním rozhodní žalovaný zdůrazňoval, že s předmětem řízení nesouvisí. Podle žalobců je předmětem řízení dodatečné povolení sporné studny a průnik jejího ochranného pásma do pozemku žalobců.

Žalovanému dále žalobci vytýkají, že kopii návodu předloženou osobou dokončující stavbu studny vypořádal jako irelevantní, protože ve svém textu postrádá souvislost s projednávanou stavbou, ačkoliv tato listina byla v letech 2009-2011 spolu s dodacím listem brána za jeden z podkladů pro rozhodování správních orgánů a až doposud nebyly správními orgány či stavebnicí zpochybňovány.

Další námitkou žalobci a) až e) označili nově upravený odběr vody v maximální výši 0,0005 l/s za technicky nemožný, a to zejména díky osazenému čerpadlu stavebnice, které má výkon 0,2 l/s. Přitom již v prvním zrušujícím rozhodnutí ze dne 17. 4. 2009 žalovaný ukládal zabývat se technickými možnostmi odběru povolovaného množství podzemních vod.

Žalobci a) až e) též brojili proti části odůvodnění, v níž žalovaný uvádí, že námitku nesouladu projednávané studny s čl. 4.1.9 ČSN 75 5115 uplatnila v řízení pouze žalobkyně e). Toto tvrzení považují jednak za nepravdivé, jednak za neakceptovatelné, protože žalovaný je povinen zkoumat soulad požadavku stavebnice s platnými právními předpisy a závaznými normami z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda námitky účastník podal či nikoliv.

V závěru žalobci konstatovali, že stavebnice nedodržením stanovených předpisů a norem, netransparentním postupem při zbudování studny, jejím nevhodným umístěním a technickými parametry strhla pramen vody a zcela nevratně znehodnotila jejich zdroj pitné a užitkové vody. Negativní důsledky tohoto protiprávního zásahu do výkonu vlastnických práv žalobců jsou trvalé a správní orgány jsou povinny takové jednání nepřipustit a přijmout opatření vedoucích k odstranění takových černých staveb. Jejich posláním není ex post legalizovat svévoli stavebnice a její protiprávní postupy ke škodě a na úkor žalobců. S ohledem na to navrhli, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný k námitce rozporu jeho rozhodnutí se zákonem o hornické činnosti uvedl, že s touto otázkou se již podrobně vypořádal vodoprávní úřad. Součástí správního spisu je vyjádření báňského úřadu. Tvrzení žalobce f) o provedení vrtu neoprávněnou osobou je s ohledem na to, že tato osoba není známa, spekulativní a i jeho právní závěry jsou nepřesné. V tomto řízení jde o dodatečné schválení již existující stavby studny, které je možné po splnění zákonných podmínek v ustanovení § 129 odst. 3 stavebního zákona. Mezi tyto podmínky provedení stavby firmou s dostatečnou odbornou způsobilostí nepatří. Soulad studny s podmínkami pro dodatečné povolení stavby pak byl ve správním řízení prokázán.

K nadměrnému omezení vlastnického práva žalobců žalovaný odkázal na ustanovení § 24a vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“), které vymezuje nejmenší vzdálenosti studny od možných zdrojů znečištění. Konstatoval, že se těmito námitkami podrobně zabývaly správní orgány obou stupňů. Žalobci jsou omezeni ve stejné míře i existencí studny na jejich vlastním pozemku, jejíž chráněné pásmo se s chráněným pásmem sporné studny cca z poloviny překrývá a v tomto rozsahu je zásah do práv žalobců eliminován. Chráněné pásmo studny žalobců také zasahuje na pozemek stavebnice a tím jsou vzájemné zásahy do vlastnických práv sousedů vyrovnány.

Pokud jde o tvrzení žalobce f) o rozporu stavby studny s technickou normou, bylo na žalobci, aby svá tvrzení prokázal, pokud se takto snaží zpochybnit některý z provedených důkazů. Závěr o povinnosti správního orgánu dokazovat jakékoliv tvrzení účastníka řízení by podle žalovaného byl absurdní. Vodoprávní úřad při rozhodování vycházel z projektové dokumentace vypracované odborně způsobilou osobou v květnu 2011, která je v souladu se skutečným provedením stavby, jak potvrdil v prosinci 2012 i znalec ustanovený vodoprávním úřadem. Znalec potvrdil i splnění podmínek § 24a vyhlášky č. 501/2006 Sb.

K žalobě žalobců a) až e) žalovaný uvedl, že ochrana vlastnického práva se stejnou měrou vztahuje vedle žalobců i na stavebnici. Na pozemku stavebnice jsou dvě studny vzdálené 2,5 m a 6,5 m (měřeno na střed) od společné hranice, na pozemku žalobců jsou další dvě studny vzdálené 1 m a 5,5 m od společné hranice. Z toho žalovaný dovozuje, že pozemek stavebnice je umístěním studen ovlivňován dokonce více, než pozemek žalobců umístěním studen stavebnice. Zmiňují-li pak žalobci nemožnost budoucího eventuálního umístění nádrže na LTO na jejich pozemku, jejich tvrzení není podloženo žádným rozhodnutím a objevuje se nově až v žalobě. Pro úplnost žalovaný upozorňuje na to, že ochranná pásma podzemních vod jsou stanovována rozhodnutím příslušného vodoprávního úřadu, k čemuž v tomto případě nedošlo. Nejde tedy o omezení ochranným pásmem, ale jen o posouzení možných vzdáleností od zdroje znečištění, které však byly dodrženy, protože žádný takový zdroj znečištění na počátku roku 2005 nebyl zjištěn. Při rozhodování správní orgán posuzuje existující skutkový stav a nikoliv stav budoucí. Navíc velikost pozemku žalobců umístění nádrže LTO či jiného zdroje znečištění i s přihlédnutím k umístění studen (včetně studen žalobců) nadále umožňuje.

Podklady pro rozhodnutí o dodatečném povolení stavby a povolení odběru podzemních vod splňovaly podmínky právních předpisů a prokázaly soulad stavby se sledovanými chráněnými veřejnými zájmy. Jsou-li zákonem vyžadovaná kritéria splněna, § 129 stavebního zákona správnímu orgánu ukládá stavbu dodatečně povolit.

Požadavku § 17 vyhlášky č. 590/2002 Sb. na provedení studny zabraňující vnikání dešťové studny a nečistot do ní odpovídá zjištění ze stavební dokumentace skutečného provedení studny z května 2011 prokazující vystrojení studny novodurovým potrubím a její utěsnění bentonitovou vycpávkou. Tvrzení žalobců, že nelze do mezery 15 mm nasypat sypkou hmotu (jíl), resp. polovlhkou hmotu (bentonit) a že vystrojení studny není v souladu s normou, není podle žalovaného pravdivé. Podle ČSN 75 5115, která je z roku 1988, se provádí stavba studny betonovými skružemi. Nové postupy využívající plastové potrubí podle žalovaného nesporně více vyhovují požadavkům vyhlášky č. 590/2002 Sb. S námitkami žalobců o nedodržení normy se též velmi podrobně vypořádal vodoprávní úřad v rozhodnutí potvrzeném napadeným rozhodnutím. To platí i o námitkách proti projektové dokumentaci, kterou správní orgán ve svém rozhodnutí hodnotil a pro posouzení naplnění podmínek pro dodatečné povolení stavby i ustanovil znalce, jehož posudkem provedl podle § 56 správního řádu důkaz (na rozdíl od ostatních posudků nebo vyjádření, které byly k důkazu provedeny jako listiny podle § 53 správního řádu).

Namítají-li žalobci odchýlení se napadeného rozhodnutí od závěrů žalovaného vyslovených v předchozích zrušovacích rozhodnutích, tyto pasáže účelově vytrhávají z celkového kontextu jednotlivých fází správního řízení a vývoje skutkového stavu. Žalovaný namítl, že vodoprávní úřad je v povolení k odběru podzemních vod povinen stanovit podle § 8 a § 9 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 180/2008 Sb. (dále jen „vodní zákon“) podmínky odběru podzemních vod a může rozhodnout i odlišně od hodnot uvedených žadatelem v žádosti o povolení odběru pozemních vod. Žalovaný změnil rozhodnutí vodoprávního úřadu ve prospěch žalobců tím, že stanovil přísnější podmínky pro uvedení stavby do užívání. Stanovení způsobu uvedení do užívání přitom podle žalovaného není stanovením budoucí podmínky provedení stavby. S ohledem na zjištění ze znaleckého posudku není důvodné ani tvrzení o nesouladu stavby s ČSN. Z hlediska existence zdrojů znečištění bylo nezbytné posoudit vedle vlivu sporné studny i vliv dalších existujících staveb.

Brojí-li žalobci proti neposouzení návodu a dodacího listu jako důkazů, žalovaný uvedl, že tyto dokumenty žalobci předložili jako přílohy svého odvolání. Návod, který byl přílohou vyjádření osoby odborně způsobilé ke konečné úpravě domovní vrtané studny, měl pouze ilustrovat skutečné provedení vrtaných studní a jejich vystrojení nikoliv betonovými skružemi, které se musely ucpávat, ale nepropustným a hygienicky nezávadným platovým potrubím.

Pokud jde o tvrzenou nemožnost povolených odběrů podzemní vody, vodoprávní úřad v rozhodnutí o povolení k odběru podzemních vod stanoví maximální možný odběr podzemních vod. Proto každý odběr do tohoto množství je odběrem povoleným a záleží jen na držiteli povolení, do jaké míry svého práva využije. Typ a výkon čerpadla není zákonnou náležitostí rozhodnutí o povolení k odběru podzemních vod a ani jeho změna nepodléhá správnímu řízení. S ohledem na uvedené důvody žalovaný navrhl zamítnutí obou žalob.

Žalobce f) v replice nad rámec tvrzení v obou žalobách namítl, že správní orgány pro své rozhodnutí účelově vytrhují z posudku Ing. K. pouze některé části, avšak velmi důležité a rozhodné části požadující stanovení podmínek, které jako nutný předpoklad pro povolení sporné studny vyloučí případné omezení pozemku žalobců, naprosto ignorují. Navíc tento znalec sám v posudku připouští, že studna není zcela v souladu s ustanovením § 17 odst. 3 vyhlášky č. 590/2002 Sb. Účelově nesprávný výklad posudku Ing. K. správními orgány konstatoval i policejní orgán ve svém usnesení ze dne 30. 8. 2013, č. j. KRPS-137300-17/TČ-2013-011671-ČM (jde o odložení věci podezření znalce Ing. K. ze spáchání přečinu nepravdivého znaleckého posudku), podle jehož odůvodnění si znalec v posudku v některých částech protiřečí, když na jedné straně výslovně uvádí, že chybí povinná dokumentace ke stavbě studny a ta není zcela v souladu s technickou normou, na druhé straně doporučuje její dodatečné povolení za stanovených podmínek.

Dále upozornil na to, že stavebnice zasahuje na pozemek žalobců ochrannými pásmy dvou studní, což rozhodně přesahuje obvyklou míru. Ochranná pásma historické studny žalobců a studny stavebnice z roku 1989 jsou v ochranném pásmu lesa, kde je nová výstavba zakázána, na rozdíl od ochranného pásma sporné studny, které se týká plochy, v níž žalobci disponují výjimkou od lesní správy a kde mohou podle schváleného územního plánu stavět.

Žalobci a) až e) v replice zdůraznili, že pouze projekt předaný stavebnicí v roce 2009 je deklarovaným projektem skutečného provedení stavby, nikoliv projektová dokumentace z května 2011, která byla vyhotovena účelově o dva roky později, aniž by došlo k dodatečným stavebním úpravám sporné studny. Návod na uložení šachty studny, který slouží stavebnici zároveň jako záruční list k šachtě (což potvrdil dokončovatel stavby, pan K., v rámci své svědecké výpovědi před Obvodním soudem pro Prahu 6), a dodací list z listopadu 2005 byly v roce 2009 předány vodoprávnímu úřadu, resp. stavebnicí též Obvodnímu soudu pro Prahu 6 v dosud neskončeném řízení o náhradu škody, protože neexistuje žádná dokumentace vrtných prací. Z toho je zřejmé, že skutečné provedení stavby studny bylo provedeno na základě dokumentace předané v roce 2009, čemuž odpovídají zmíněné listiny vydané právě panem K.. Plastová šachtice studny byla usazena do vyhloubené jámy o rozměrech 100 x 100 x 130 cm, jak je uvedeno v návodu – záručním listě, v projektu skutečného vyhotovení předaném v roce 2009 a v dodacím listu, kde jsou popsány rozměry (80 x 80 x 110) + 20 cm. Těsnění tedy bylo provedeno pouze do hloubky 130 cm. Účelově pozměněná dokumentace z května 2011 popisuje hloubení jámy výrazně jinak – 120 x 120 x 300 cm, resp. 140 x 140 x 300 cm, čemuž ovšem neodpovídá žádný existující listinný důkaz, ani důkazy předložené v roce 2009, kdy bylo prokazováno těsnění studny pouze do hloubky 130 cm. Správní orgán v situaci, kdy byly předloženy tři různé projektové dokumentace a stavebnicí i projektantem byla za dokumentaci skutečného provedení prohlášena dokumentace z roku 2009, řádně skutečné provedení stavby neprověřil. Argumentace, že znalec Ing. K. ověřil provedení podle projektové dokumentace z roku 2011, je nepravdivá. Ze závěrů Policie ČR vyplývá, že znalec sdělil, že pouhým ohledáním nebylo možné provedení stavby posoudit a že vycházel z předpokladu, že stavba byla provedena podle projektové dokumentace z května 2011 a tak zkoumal její soulad s platnými právními předpisy a ne soulad skutečného provedení studny.

Žalobci a) až e) dále konstatovali, že v současné době je Policií ČR posuzováno, zda kolaudací na základě pochybných a neověřitelných podkladů nedošlo ze strany Městského úřadu Černošice k trestnému činu. Nemožnost ověřit skutečné provedení studny a soulad stavby s podmínkami stavebních předpisů na základě místního šetření potvrdil při svém výslechu i znalec Ing. K., který uvedl, že by bylo nutné provést odkrytí stavby, neboť k ní neexistuje žádná dokumentace pořízená při jejím vyhloubení. Plastová šachtice, kterou v současnosti lze na místě ohledat, je v projektových dokumentacích z roku 2009 a 2011 popsána shodně a odpovídá též návodu – záručnímu listu a dodacímu listu, které byly podkladem k vytvoření projektové dokumentace skutečného provedení v roce 2009.

Dále se žalobci a) až e) ohradili proti podle nich úmyslně lživému tvrzení žalovaného, že studna na jejich pozemku je vzdálena pouhý 1 m od společné hranice pozemků. Údaje o vzdálenosti ostatních studen odpovídají (když ovšem vnější líc sporné studny pod terénem je blíže než 2 m od společné hranice), nicméně studna na pozemku žalobců ve vzdálenosti jednoho metru od hranice se nikdy nenacházela – nová studna vybudovaná na jejich pozemku na základě řádného řízení v roce 2008 se nachází více než 30 m od společné hranice s pozemkem stavebnice, což zachycuje výkres ověřený vodoprávním i stavebním úřadem, který k replice přikládají. Toto jen dokládá, že správní orgány nezjišťovaly a neověřovaly skutečné místní poměry, jak vyžaduje zásada materiální pravdy, a protože se jim skutečný stav v místě nehodí, raději se uchylují ke zkreslování faktů, lžím a k záměrnému vynechání některých důkazů.

Ochranné pásmo kolem studny nemusí být podle žalobců stanoveno správními orgány, protože je stanoveno přímo zákonem, konkrétně čl. 3.2.1, čl. 3.2.5 a čl. 6.1 ČSN 75 5115 a § 24a vyhlášky č. 501/2006 Sb. Svůj stavební záměr (využití pozemku žalobců pro nádrž LTO pro vytápění a odpadní jímky pro domácí wellness) žalobci projednali se stavebním úřadem již v roce 2011 pod č. j. OŽP 379/12-Bur a dokument o tom je založen ve správním spise. Není tudíž pravdou, že tato informace je uvedena poprvé v žalobě.

Také argumentaci velikostí jejich pozemku považují žalobci za arogantní a šikanózní. Tento pozemek je vzhledem k ochranným pásmům lesa, studní žalobců a s ohledem na stávající infrastrukturu rozdělen do několika sekcí. Jakékoliv jiné umístění nádrže pro LTO než u stávající technické místnosti by bylo finančně a technicky velmi náročné, o čemž byl žalovaný zpraven, jak lze vyčíst již z obsahu jeho pátého zrušujícího rozhodnutí.

Vytýká-li jim žalovaný, že svá tvrzení neprokázali, žalobci a) až e) uvádí, že opakovaně navrhovali provedení důkazu projektovou dokumentací z roku 2009, vyjádřením RNDr. K., posouzením Ing. B., a též výslechem a doplněním znaleckého posudku Ing. K.. Zopakovali, že skutečné provedení stavby v řízení fyzicky nikdo neověřil a že pokud byla předložena upravená projektová dokumentace skutečného provedení stavby v květnu 2011, jediné co se změnilo, byl papír. Tvrzení žalobců o nemožnosti účinného provedení těsnění až do hloubky 3 m přes úzkou škvíru opírají o posudky RNDr. Bíži, RNDr. K. a vyjádření vodoprávního úřadu v jeho v pořadí čtvrtém rozhodnutí v této věci. Žalobci nerozporují, že takto lze provést bentonitové těsnění do hloubky několika cm, popírají však údajné utěsnění až do hloubky 3 m pod terénem. Také nezpochybňují betonové nebo plastové provedení studny, nýbrž skutečnost, že plastová šachtice byla usazena do jámy hluboké 130 cm dle projektu skutečného provedení studny z roku 2009 a že tedy nebylo provedeno účinné těsnění do hloubky 3 m, jak vyžaduje závazná norma ČSN z roku 1993.

Ze správního spisu soud zjistil, že dne 30. 8. 2007 stavebnice podala u vodoprávního úřadu na příslušném formuláři žádost o povolení k odběru podzemních vod z trubní studny za účelem zásobování rekreačního objektu. Voda měla být odebírána 6 měsíců v roce v rozsahu prům. 0,0008 l/s, max. 0,0028 l/s, max. 7,29 m3 měsíčně a 25,8 m3 ročně. K žádosti bylo připojeno stavební povolení vydané stavební komisí místního národního výboru v Líšnici ze dne 8. 9. 1989, zn. 109/89-stav., s platností do 31. 10. 1989 a vyjádření hydrogeologa RNDr. Z. A. ze srpna 2007, podle nějž je v lokalitě vyvinut kolektor podzemní vody s průlinovo-puklinovou až puklinovou propustností a s nízkou až velmi nízkou hydraulickou vodivostí. Má jít o vrtanou studnu o hloubce 33 m vrtanou profilem 145 mm se zárubnicí z novoduru o průměru 110 mm. V hloubce 26 m byla zastižena zvodněná porucha, sloupec vody ve vrtu dosahuje průměrně 8 m a průměrné snížení hladiny v době využití studny dosahuje 4 m, z čehož hydrogeolog dopočetl depresní kužel o dosahu 17 m, přičemž nejbližší studny jsou vzdálené 20, resp. (v případě pozemku žalobců) 22 m, takže nebudou ovlivněny. Na základě směrného čísla roční potřeby vody hydrogeolog dopočetl potřebu vody v rozsahu, jak byla uvedena v podané žádosti.

Po doručení oznámení o zahájení řízení všichni žalobci namítli, že zakreslení domovní vrtané studny neodpovídá skutečnosti, jde o nový vrt umístěný blíže ke studni žalobců a hlubší, k němuž nedali souhlas a po jehož zprovoznění se ve studni žalobců užívané přes 60 let ztratila voda. Dne 15. 2. 2008 navíc žalobci podali podnět k zahájení řízení o odstranění stavby podle § 129 stavebního zákona, v němž uvedli, že stavebnice v průběhu roku 2007 načerno vyhloubila studnu vzdálenou cca 7 m od studny žalobců do hloubky cca 45 m, v důsledku čehož všichni majitelé okolních pozemků ztratili vodu ve svých zkolaudovaných studnách (studna žalobců v létě 2006 měla vodní sloupec 22 m, nyní jen 3 m). Stavebnice v reakci na nařízení místního šetření vzala žádost o povolení k odběru podzemních vod zpět a řízení bylo ke dni 29. 2. 2008 zastaveno.

Dne 13. 3. 2008 vodoprávní úřad zahájil řízení o odstranění stavby domovní vrtané studny a dne 17. 3. 2008 stavebnice podala žádost o dodatečné povolení této studny, jež podle žádosti měla být dokončena v roce 2008. Při ústním jednání na místě samém uskutečněném dne 1. 4. 2008 bylo konstatováno, že studna je zcela provedena, opatřena plastovou šachticí a nachází se ve vzdálenosti 12,5 m od stávající studny žalobců. Vodoprávní úřad zakázal stavebnici čerpat ze studny vodu. Žalobce a) u jednání předložil předběžné hydrogeologické posouzení otázky ovlivnění zdrojů podzemní vody zpracované v březnu 2008 Ing. V. V., který s odkazem na znalosti z předchozích akcí v této oblasti a provedené místní šetření konstatoval, že vzhledem k horninovému prostředí je v této oblasti zásoba podzemní vody poměrně nízká. Bezpečná vzdálenost studní v této oblasti předcházející jejich vzájemnému ovlivnění je podle něj min. 20-25 m a studny by měly být vytýčeny na různých puklinových zónách. Při legalizaci sporné studny navrhl povolit snížení hladiny ve studni oproti ustálené hladině max. o 3 m, což lze technicky řešit osazením hladinoměrné spínací sondy. Pro zjištění nezpochybnitelných údajů doporučil provedení čerpací zkoušky se záměry hladin v okolních studních v trvání nejméně jednoho týdne.

Také stavebnice u jednání předložila hydrogeologický posudek z března 2008 zpracovaný RNDr. Z. A., který se od dříve předloženého vyjádření ze srpna 2007 liší pouze konstatováním, že trubní studna byla provedena jako průzkumný hydrovrt asi před jedním rokem, má hloubku 48 m, byla vrtána profilem 150 mm se zárubnicí z novoduru o průměru 125 mm. Cca ve 30 m byla zastižena zvodněná porucha a sloupec vody ve vrtu dosahuje průměrně 18 m. Nejbližší studna se nachází ve vzdálenosti 11,5 m. Podle posudku všechny místní studny byly vytyčeny na relativně vodivých diskontinuitách směru JZ-SV, jejichž průměrná rozteč činí 4 až 5 m. Z výpočtů plyne, že snížení hladiny podzemní vody o 4 m okolní studny neovlivní, a to pravděpodobně ani studnu žalobců, neboť snížení hladiny podzemní vody v čerpané diskontinuitě v její blízkosti dosahuje cca 2 m. Při velmi nízké hydraulické vodivosti prostředí mezi diskontinuitami je přitom dosah depresního kužele od studny cca 4,5 m, což přibližně odpovídá vzdálenosti mezi sousedními vodivými diskontinuitami. Navíc bylo poukázáno na problémy, které může způsobit srážkový deficit v zimním období, kdy v důsledku klimatických změn spojených s vyššími odběry v lokalitě dochází k postupnému vydrénování vyšších puklinových zvodní. Přílohou posudku je náčrt, který na pozemku žalobců uvádí pod č. 2 i studnu, která se má nacházet pouhý metr od společné hranice pozemků. Sporná studna a historická studna žalobců (č. 1) jsou zakresleny, jako by byly umístěny na dvou sousedních rovnoběžných vodivých diskontinuitách.

Spolu s posudkem předložila i novou žádost o povolení k odběru podzemních vod na průměrně 100 dnů v roce s parametry shodnými jako v žádosti z roku 2007, revizní zprávu elektrického zařízení a projektovou dokumentaci zpracovanou v březnu 2008 Ing. M. L., projektantem s odbornou způsobilostí pro činnosti prováděné hornickým způsobem, a potvrzenou Ing. M. D., autorizovaným inženýrem v oboru staveb vodního hospodářství. V projektové dokumentaci se konstatuje, že vrtání bylo provedeno úvodním průměrem 170 mm do hloubky 5 m a po vypažení úvodní pažnicí 160 mm se pokračovalo v průměru 150 mm až do konečné hloubky 48 m. Po vypažení pažnicí 125 mm se provedlo zacementování prostoru mezi úvodní pažnicí a novodurovou pažnicí. Po provedení vrtacích prací byla vyhloubena manipulační šachtice o průměru 1 m do hloubky cca 1,4 m a ústí vrtu bylo ponecháno 30-40 cm nad podlahou. Šachtice je po obvodu utěsněna jílovou ucpávkou. Na dně šachtice je ústí vrtu zajílováno a podlaha pod dnem šachtice byla zabetonována vrstvou cca 10 cm betonu. K technické zprávě je připojen vzorový řez, který zachycuje pod číslem 4 jílové těsnění kolem šachtice a dále kolem zárubnice jílové těsnění s údajem o hloubce „3,00 min“ pod terénem.

Dne 4. 4. 2008 manžel stavebnice doložil vyjádření Obvodního báňského úřadu v Kladně ze dne 21. 4. 2008, který s odkazem na ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona č. 296/2007 Sb. (dále jen „horní zákon“) konstatoval, že při dodržení všech ochranných pásem, územních rozhodnutí a podmínky provedení vrtu osobou s oprávněním k projektování a provádění činností hornickým způsobem a oznámení prací 8 dnů předem nemá ke stavbě námitek. Předložil též závazné stanovisko orgánu státní správy lesů ze dne 11. 4. 2008, který souhlasil s dotčením pozemku do vzdálenosti 50 m od okraje lesa a s umístěním vrtané studny. Vodoprávní úřad Městského úřadu Černošice ve stanovisku ze dne 27. 3. 2008 upozornil na nutnost zaměření hladin podzemní vody v okolních studních před započetím a po ukončení čerpací zkoušky. Řízení o odstranění stavby bylo dne 7. 4. 2008 přerušeno do pravomocného skončení řízení o dodatečném povolení stavby. Dne 19. 9. 2008 stavební úřad ve svém vyjádření konstatoval soulad studny se záměry územního plánování obce.

Stavebnice navrhla termín konání čerpací zkoušky na 16. - 19. 6. 2008, čemuž žalobce a) byl připraven vyhovět, požadoval však předložení projektu čerpacích zkoušek, který by mohl posoudit hydrogeolog žalobců, a žádal též možnost kontroly prováděných zkoušek na pozemku stavebnice a měření hladiny též ve studni druhé sousedky žalobkyně. Původní termín pro nepředložení projektu čerpacích zkoušek padl a stavebnice pak předložila projekt čerpání zpracovaný RNDr. A., s nímž žalobce a) s odkazem na stanovisko jím osloveného soudního znalce označil za neprofesionální, protože neumožňuje stanovit základní hydraulické parametry místního horninového prostředí a spolehlivě stanovit dosah snížení hladiny podzemní vody v okolí při různých režimech čerpání. Dne 31. 7. 2008 stavebnice předložila zprávu RNDr. A. o výsledku čerpací zkoušky, která se uskutečnila v době, kdy žalobci a), b), e) a f) byli podle předchozího oznámení v zahraničí. Proběhla v zásadě původním navrženým způsobem a proti zaslaným výhradám RNDr. A. argumentoval tím, že v praxi nebude voda odebírána kontinuálně se stálým snížením hladiny, nýbrž jen nárazově o víkendech. Akceptoval, že v případě prostředí s průlinovou propustností takovou čerpací zkouškou nebylo možné zjistit základní hydraulické parametry, nicméně to považoval za relevantní pouze pro vodní zdroje s předpokládaným vyšším odběrem podzemní vody. Graficky znázorněný depresní kužel v posudku Ing. V. podle něj neodpovídá místnímu prostředí charakteristickému průlino-puklinovým až puklinovým prostředím s diskontinuitami s vysokou třídimenzionální variabilitou hydraulické propustnosti. I kdyby se připustilo, že obě studny jsou propojeny diskontinuitou s hydraulickou vodivostí o dva řády vyšší, než Ing. Vodička uvažuje, při dvojnásobných odběrech odpovídajících provedené pulzní čerpací zkoušce by dosah depresního kužele (po odčerpání 20 l hladina ve sporné studni poklesla o 1 m, v průměru tedy o 0,35 m) činil 10,5 m a ke studni žalobců by nedosáhl. Při čtyřnásobném odběru by v ní voda poklesla dle výpočtu asi o 20 cm. Lze však předpokládat, že hydraulická vodivost mezi oběma diskontinuitami odvodňovanými oběma studněmi je o dva řády nižší a k žádnému ovlivnění nedojde. RNDr. A. tedy uzavřel, že čerpání vody ve sporné studni hladiny podzemní vody v okolních studních neovlivní za předpokladu, že zdroj nebude využíván pro zálivku zeleně.

Žalobci dne 8. 8. 2008 žádali nový termín čerpací zkoušky s tím, že termín zkoušky jim nebyl oznámen, žalobci d) a e) byli v té době na pozemku, nikdo je však za účelem umožnění přístupu k jejich studni nekontaktoval, aby v souladu s dohodou zajistil vyjmutí čerpadla ze studny. Dne 8. a 16. 9. 2008 pak zhodnotili čerpací zkoušku jako zmanipulovanou. Poukázali na to, že vykazované hladiny v porovnávaných studnách jsou hlubší, než je celková hloubka těchto studen podle stavebních povolení, resp. při průměru studní 12,5 cm nemohly být při osazeném čerpadlu hladiny změřeny, protože by se nacházely až pod ním. Upozornili též na po celou dobu měření v zásadě setrvalou hladinu vody ve sporné studni, která je však vyloučena s ohledem na údaj uváděný ve zprávě o stoupání hladiny (42 minut po odčerpání 40 l) v případě měření hladin následujících hodinu po odčerpání 80, resp. 160 l vody. Zmínili též, že stavebnice vlastní samonosný bazén o obsahu 10-15 m3, který během 2 dnů naplnila a tím spotřebovala nejméně pětinásobek objemu vody, který uvažovala čerpací zkouška. Žalobci se dožadovali zastavení řízení o dodatečném povolení studny, neboť nebyla doložena čerpací zkouška, která by vyhodnocovala i hladinu v jejich studni.

Doložili též již dříve zmiňované vyjádření k projektu čerpací zkoušky sepsané znalcem v oboru stavebnictví se specializací na inženýrskou geologii, Ing. O. V., a potvrzené hydrogeologem Ing. V.. Dále předložili vyjádření ke zprávě o výsledku čerpací zkoušky zpracované tímto znalcem (již bez hydrogeologa), podle nějž čerpací zkouška nepřinesla žádné informace o místních hydrogeologických poměrech nezbytné pro rozhodnutí o povolení studny, zejména když nebyla sledována nejvíce ohrožená nejbližší studna, o které se navíc ve zprávě uvádí nepravdivé skutečnosti (hloubka, sloupec vody).

Dne 26. 11. 2008 vodoprávní úřad poprvé vydal rozhodnutí, kterým stavebnici povolil nakládání s podzemními vodami a vydal dodatečné povolení stavby. Dne 4. 12. 2008 byla vodoprávnímu úřadu předložena kopie denních záznamů z čerpací zkoušky, podle nichž při odčerpání 80 l vody došlo k nastoupání vody na původní úroveň za 50 minut, při jednorázovém odčerpání 160 l za 56 minut. Žalobci a) a b) se odvolali a přiložili nepodepsané společné vyjádření Ing. V. a Ing. V., kterým poukázali na mimořádně vysoké riziko ovlivnění studny žalobců jen cca 12 m vzdálenou a o 10 m hlubší spornou studnou s tím, že možnost jejich koexistence lze prokázat jedině čerpací zkouškou, při níž jsou sledovány obě tyto studny. Stavebnice ve svém vyjádření poukázala na to, že v létě 2008 došlo ke ztrátě vody i ve více jak 100 m vzdálené obecní studni, a to vzhledem ke všeobecnému poklesu spodních vod. Žalovaný dne 17. 4. 2009 rozhodnutí vodoprávního úřadu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání s tím, že u dokončené stavby bylo třeba zkoumat její provedení v souladu s předloženou projektovou dokumentací a bylo nutné se zabývat technickými možnostmi odběru povolovaného množství vody. Také byly za účastníky označeny osoby, s nimiž nebylo v řízení jednáno. K posudkům a čerpací zkoušce bylo konstatováno, že žalobci nepředložili oponentní posudek, přičemž Ing. V. není hydrogeologem.

Dne 4. 5. 2009 stavebnice předložila změnu žádosti o povolení k odběru podzemních vod na rozsah prům. 0,0028 l/s a max. 0,2 l/s (což odpovídá výkonu čerpadla). Předložila i v tomto směru upravenou technickou zprávu Ing. L. datovanou stále z března 2008, v níž navíc byla upravena změněna informace o sloupci vody ve studni na 15 m (původně uvedeno 18 m), o vyhloubení manipulační šachtice o rozměrech 78 x 78 cm do hloubky 1,3 m s ústím vrtu 20 cm nad podlahou (původně o průměru 1 m do hloubky cca 1,4 m s ústím vrtu 30-40 cm nad podlahou). Strana technické zprávy se změněnými údaji není na rozdíl od předchozí verze opatřena podpisem a razítkem autorizovaného inženýra Ing. D.. Připojen je i vzorový řez domovní vrtané studny, na nějž je zjevně rukou dopsána kóta, podle níž je podlaha šachtice v hloubce 1,2 m pod terénem (bez jeho navýšení vyspádováním). Natištěná kóta nacházející se v předchozích nákresech, podle níž pažnice vrtu ústí uvnitř šachtice 1,6 m pod úrovní terénu, je odstraněna (pravděpodobně vyškrábána).

Dne 26. 5. 2009 vodoprávní úřad stavebnici vyzval k předložení dokumentace skutečného provedení stavby, sdělení zhotovitele stavby, vyjádření hydrogeologa a údajů o čerpadle ve lhůtě 30 dnů a řízení přerušil. Stavebnice dne 10. 6. 2009 uvedla, že zhotovitele stavby nezná, neboť firmu náhodně našel její otec na internetu a nyní si na ni již nevzpomíná. Konečné stavební úpravy provedl F. K. Skutečné provedení podle stavebnice odpovídá dokumentaci předložené dne 4. 5. 2009, k čemuž dále doložila fotografii vnějšího provedení (zobrazující zatravněný pozemek, z nějž vyčnívá šachtice krychlového tvaru). Dále dodala technickou specifikaci čerpadla a dodatek č. 1 k hydrogeologickému posudku zpracovaný v červnu 2009 RNDr. A., který poukázal na výkon čerpadla 0,2 l/s a na to, že nyní se v žádosti uvádí tomu odpovídající okamžitá maximální spotřeba vody, která není v rozporu s údaji posudku. Dne 21. 6. 2009 vodoprávní úřad stavebnici vyzval k předložení závazného stanoviska báňského úřadu ve lhůtě 15 dnů. Obvodní báňský úřad konstatoval, že závazné stanovisko vydává krajský úřad při umístění stavby v chráněném ložiskovém území, což není tento případ. K věci pak podal vyjádření obsahově shodné s vyjádřením ze dne 21. 4. 2008. Dne 2. 9. 2009 stavebnice výslovně konstatovala, že v platnosti zůstává projektová dokumentace předložená 1. 4. 2008 vyjma nově předložených částí dne 4. 5. 2009. Dne 9. 9. 2009 bylo vodoprávnímu úřadu předloženo vyjádření F. K., který sdělil, že konečná úprava sporné studny je zhotovena podle projektové dokumentace, která je v souladu s normou ČSN 75 5115 z roku 1988, přičemž betonové skruže jsou nahrazeny nepropustnou plastovou šachtou, která lépe chrání před vniknutím povrchové vody. Přiloženo je prohlášení výrobce o splnění hygienických požadavků na styk s potravinami a pitnou vodou i fyzikálně mechanických vlastností a návod k montážní šachtě pro vrtanou studnu ze dne 17. 10. 2006, který uvádí její rozměry 80 x 80 x 120 cm a dodává, že se ukládá do předem připraveného stavebního prostoru, který je o 200 mm větší než rozměr pláště, na vybetonované dno a po usazení se obsype jílovou zeminou.

Dne 24. 9. 2009 bylo předloženo vyjádření RNDr. V. K. (Hydrogeologická společnost, s.r.o.), který konstatoval, že se zcela ztotožňuje s posudkem Ing. V. a Ing. V., kteří podle něj byli kompetentní k jeho vypracování. S odkazem na zhodnocení odborných archivních materiálů, poznatky z terénního průzkumu a změny v úrovních hladiny podzemní vody v inkriminované lokalitě lze podle něj vyvodit, že v lokalitě jsou vytvořeny dvě zvodně v různé výškové úrovni, což naznačují i výsledky průzkumného vrtu na pozemku žalobců z března 2008 s prvním přítokem v hloubce 37 m a dalším ve 45 m. Největší závadou sporného vrtu je podle něj to, že kromě jeho nevhodného technického provedení v něm nebyly odděleny v rozporu s platnými předpisy zvodně. Je technicky nemožné, aby do mezikruží o mezeře 1,25 cm bylo uloženo jakékoliv těsnění. Tento vrt umožnil, že voda první zvodně stéká do zvodně druhé, čímž způsobuje pokles hladiny podzemní vody v první, ochuzované zvodni v širokém okolí. Z naražení zvodněné poruchy v 30 m znalec dovozuje, že je zde značně propustné horninové prostředí, což odtok výrazně zintenzivňuje. Zkritizoval, že vrt nebyl odpovědným způsobem vyprojektován, jeho provádění nebylo zdokumentováno a způsobil prakticky nevratně negativní ovlivnění režimu podzemních vod včetně snížení jímací schopnosti studny žalobců pod mez využitelnosti. Čerpací zkouška sporné studny nebyla provedena tak, aby mohla dát jakýkoliv podklad k hodnocení hydrogeologických poměrů v místě vrtu. Je jen laickým pokusem o zjištění, zda vrt pokryje požadovanou spotřebu. Je podle něj krajně nepravděpodobné, že by po celou dobu 42 hodin byla úroveň hladiny ve vrtu i přes velké nárazové odčerpávání naprosto stejná bez jediného výkyvu, obzvláště v červenci. Totéž je nepravděpodobné i u okolních pozorovaných studní, z nichž nebyla vyjmuta čerpadla, a tudíž studny byly používány k běžnému odběru majitelů. Tyto průzkumné práce tak nebyly provedeny v souladu s normou ČSN 73 6614 Zkoušky zdrojů podzemní vody. Vrt také neodpovídá ČSN 75 5115 tím, že neumožňuje dostatečné oddělení zvodní a že není utěsněn proti vnikání dešťové vody nejméně do hloubky 3 m pod povrchem terénu. Vrt nemůže být využit a je třeba jej likvidovat v souladu s § 1 směrnice Českého geologického úřadu č. 8/1985 tak, aby bylo zamezeno narušení režimu podzemních vod.

Dne 7. 10. 2009 žalovaný k odvolání žalobců i stavebnice zrušil usnesení o přerušení řízení s tím, že vyjádření báňského úřadu bylo předloženo již dříve. Dne 5. 11. 2009 vodoprávní úřad podruhé vydal rozhodnutí, kterým stavebnici povolil nakládání s podzemními vodami a vydal dodatečné povolení stavby, proti němuž se odvolali všichni žalobci, kteří k odvolání přiložili kopii dodacího listu vystaveného dne 11. 11. 2005 pro pana B. (pravděpodobně otce či manžela stavebnice) F. K. za „kompletní montáž čerpadla v objektu objednatele“ s tím, že tento doklad stavebnice předložila dne 1. 12. 2009 při soudním jednání ve věci náhrady škody.

Předložili též znalecký posudek Ing. V. a Ing. V. ze 17. 5. 2008, který podle nich byl již přílohou stížnosti podané v září 2008 na oprávněnou úřední osobu, avšak do spisu nebyl založen. Podle tohoto znaleckého posudku nelze posudek RNDr. A. z 1. 3. 2008 považovat za zprávu o hydrogeologickém průzkumu, protože nezahrnuje nezbytné průzkumné práce (čerpací a stoupací zkouška, rozbory vody z vrtu) a neobsahuje ani žádné konkrétní a přesné informace o úrovni hladin v okolních studnách v zóně ohrožení při čerpání vody ze sporné studny. Jeho závěry o nemožnosti ovlivnění studny žalobců znalec považuje za spekulativní a ničím nepodložené. S ohledem na tyto nedostatky a chybějící odborné posouzení rizika ovlivnění okolních studen a s ohledem na informace poskytnuté žalobci, že v době čerpání ze sporné studny se jim opakovaně ztrácela voda ve studni, zatímco v minulosti s nedostatkem vody nikdy neměli problémy, znalec uzavřel, že spornou studnu nelze dodatečně povolit. K otázce ovlivnění znalec konstatoval, že v oboru hydrogeologie existuje spolehlivě ověřená teorie proudění podzemní vody pouze pro homogenní horninové prostředí s průlinovou propustností (písky, štěrky) a z ní jsou odvozeny výpočty. Pro heterogenní horninové prostředí s puklinovou propustností, které je v okolí zkoumaných studen, však neexistuje žádná spolehlivá odborná teorie, která by umožnila výpočty. Výpočty pro homogenní prostředí lze užít jen zcela orientačně, neprůkazně a s nepřesností v rozpětí jednoho řádu. V praxi je v takové situaci jediným objektivním způsobem zjištění dosahu deprese při čerpání vody ze studny přímé měření hladiny podzemní vody v okolních studnách při čerpací zkoušce. Z výpočtů lze vycházet při určení bezpečné vzájemné vzdálenosti dvou studní, které v místních podmínkách činí i s přihlédnutím ke zkušenostem znalce 30 až 50 m. V návaznosti na to a na popsání právními předpisy vyžadovaného postupu při zřízení nové vrtané studny, který u sporné studny nebyl dodržen, znalec uzavřel, že správní orgán by měl zvážit odstranění této studny.

Stavebnice v reakci připojila vyjádření RNDr. A. k posudku RNDr. K., který vysvětloval, že prostředí s puklinovou propustností, pod nímž se nachází zvětralinová zóna s prostředím průlino-puklinovým, nelze charakterizovat jako prostředí s výskytem dvou zvodní a nelze tak ani hovořit o přepouštění vyšší zvodně do zvodně nižší. Proto také jakékoliv oddělování jednotlivých etáží kolektoru s puklinovou propustností prostřednictvím výstroje vrtu (technicky neproveditelné) má nulovou či velmi malou účinnost a je neúčelné, protože obě pukliny s vyšší vydatností dokumentované při hloubení vrtu mohou být propojeny vně vrtu. K čerpací zkoušce uvedl, že pokud by byla z porovnávaných studen čerpána voda, pak by se to projevilo snížením hladin, což však nebylo dokumentováno. Konstatoval též, že přístup ke studni žalobců nebyl umožněn.

Druhým zrušujícím rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 3. 2010 byla věc opět vrácena vodoprávnímu úřadu k novému projednání, neboť měl od žalobců vyžádat znalecký posudek Ing. V a Ing. V., na který v předchozím řízení odkazovali, a následně jej zhodnotit a měl také posoudit soulad stavby s technickou normou ČSN 75 5115. Žalovaný též uzavřel, že o parametrech povolovaného odběru podzemní vody vodoprávní úřad rozhodl v rozporu s podanou žádostí, což v návrhovém řízení nelze.

V návaznosti na to stavebnice dne 29. 4. 2010 předložila další změnu žádosti o povolení k odběru podzemních vod na rozsah prům. 0,0008 l/s (průměr z přepočtu na celý rok) a max. 0,2 l/s (výkon čerpadla), jinak byl obsah žádosti zachován. Přiložila též kopii znaleckého posudku RNDr. K. z června 2009, který nad rámec textu předloženého žalobci dne 24. 9. 2009 podrobně popisuje geomorfologii a geologické a hydrologické poměry širšího okolí. Konstatuje, že odběr vody ze sporné studny v průměrném množství tisícin až setin vteřinových litrů bude bezproblémový a téměř s jistotou nezpůsobí podstatné snížení vydatnosti stávajících studní ve smyslu bodu 3.1.2 ČSN 75 5115. Problémem však je to, že tento vrt způsobil prakticky nevratné negativní ovlivnění stávajících studní, resp. přinejmenším studny žalobců v důsledku propojení zvodní.

Dne 20. 5. 2010 stavebnice k důkazu předložila hydrogeologický posudek zpracovaný v dubnu 2008 Ing. V. na stavbu nové studny žalobců vzdálené 34 m od sporné studny, v němž se konstatuje, že propustnost horninového prostředí je puklinová. Dále předložila závěrečnou technickou zprávu z vrtání studny žalobců datovanou březnem 2008, v níž prováděcí firma konstatuje, že při vrtání se v hloubce od 9 do 55 m nacházely břidlice a prachovce. Podle stavebnice tyto horniny vylučují výskyt vrstvy, která by od sebe odizolovala dvě zvodně, o nich ostatně nehovoří ani hydrogeologický posudek a ani se jejich oddělování nepředpokládalo. Dne 29. 7. 2010 proběhlo místní šetření, při němž RNDr. K. za přítomnosti účastníků přeměřil spornou studnu.

Rozhodnutím ze dne 29. 9. 2010 vodoprávní úřad potřetí dodatečně povolil stavbu sporné studny a povolil odběr podzemních vod. K odvolání žalobců a), b) a e) žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 2. 2011 rozhodnutí vodoprávního úřadu potřetí zrušil z důvodu, že se vodoprávní úřad dostatečně nevypořádal s tím, zda je stavba v souladu s obecnými požadavky na výstavbu a veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem, konkrétně se závaznou normou ČSN 75 5115 a v povolení k nakládání s vodami zaměnil maximální okamžitý odběr za parametr maximálního denního odběru. Tím, že stanovil krátkou lhůtu k podání námitek tak, že výzvy byly účastníkům v některých případech doručeny až po jejím uplynutí, zkrátil navíc tyto účastníky na jejich procesních právech. Konečně též stanovil stavebnici podmínku, jejíž splnění nemůže ovlivnit a je tudíž pro ni nesplnitelná.

Dne 29. 3. 2011 proběhlo opět ústní jednání na místě samém, při němž byla odměřena vzdálenost pozemku žalobců od osy trubky vrtu 2,5 m s tím, že garáž žalobců je cca 0,5 m od plotu. Vzdálenost od kompostu činí více než 10 m. Šachtice má ve spodní části rozměr 76 x 76 cm, půdorys je 55 x 55 cm, horní okraj šachtice ode dna je 1,65 m vysoko. Původní studna stavebnice je 7,5 m od sporné studny. K tomu žalobci namítli, že podle projektové dokumentace má šachtice mít rozměry 80 x 80 x 120 cm a že se tedy ukazuje, že tato dokumentace je irelevantní a je sporné, zda šachtice odpovídá platným normám. Zdůraznili též, že si nepřejí být jakkoliv omezeni na svých vlastnických právech ochranným pásmem sporné studny.

Žalobci současně předložili vyjádření RNDr. K. (Hydrogeologická společnost, s.r.o.) z 23. 3. 2011, podle nějž sporná studna nesplňuje požadavek vzdálenosti 5 m od zdrojů znečištění, neboť dříve postavená a zkolaudovaná garáž žalobců je vzdálena jen 2,7 m od sporné studny (body 6.1, resp. 6.3.1 ČSN 75 5115), dále také dosud nebylo odborným způsobem vyjasněno, zda sporná studna neovlivní vydatnost sousedních studní (§ 24a vyhlášky č. 501/2006 Sb.) a konečně podle projektové dokumentace ani nedošlo k utěsnění svrchní části zárubnice (pažnice) o průměru 160 mm vůči okolnímu horninovému prostředí do hloubky 3 m (bod 4.1.9, resp. 5.3.5.1 ČSN 75 5115). Uváděné zacementování prostoru mezi úvodní pažnicí 160 mm a novodurovou pažnicí je z hlediska zaplášťového těsnění naprosto nefunkční a zbytečné, navíc je bez použití speciálního cementačního zařízení technicky nemožné. Hydrolog upozornil, že při použití vrtného průměru 170 mm a průměru pažnice 160 mm není těsnění vůči okolnímu horninovému prostředí ani technicky možné provést.

Při ústním jednání bylo (pravděpodobně stavebnicí) předloženo potvrzení Ing. L., že projektová dokumentace sporné studny je zpracována dle normy ČSN 75 5115 a že sporná studna je v souladu s projektovou dokumentací a znalecký posudek RNDr. L. B., jehož zpracování bylo vyžádáno Obvodním soudem pro Prahu 6. Znalec (obeznámen s posudky RNDr. A. a RNDr. K.) rozhodně odmítl, že by v daném místě byly vyvinuty dvě samostatné zvodně – ty by totiž byly propojeny již vybudováním původní kopané studny žalobců, resp. nedaleké obecní studny. Odmítl též výpočty depresního kužele a vzdálenosti, do níž sporná studna ovlivňuje okolní studny, s tím, že empirické vzorce jsou využitelné jen v průlinově propustném prostředí a v puklinovém prostředí je jejich využití účelové, navíc pracují se řádově rozdílnými údaji o přítocích podzemní vody. Potvrdil závěr RNDr. K., že v parametrech sporné studny mezikruží mezi vnější stěnou zárubnice a horninovým prostředím nelze utěsnit, a to ani dodatečně, současně však dodal, že k tomu ani není důvod (s výjimkou těsnění proti vniku povrchové vody), protože každý přítok podzemní vody je v takto nepropustném a deficitním území žádoucí. Stejně konstruované vrty jsou i na okolních pozemcích a ani nový vrt žalobců, byť je lépe vystrojen, nesplňuje představy o oddělení zvodní (které zde ovšem nejsou). Určující pro znalce bylo především emailové sdělení původních vlastníků pozemku žalobců, v němž byla popsána více jak sedmdesátiletá historie vzniku studní, šetrného nakládání s vodou a vývoje hladiny ve studni žalobců a v obecní studni. Uzavřel, že zkoumané území je ve velmi deficitní oblasti závislé v zásadě jen na výši srážek a výši odběrů podzemní vody. Podotkl, že jak původní, tak nový vrt stavebnice je od studny žalobců vzdálen cca 12 m. Dospěl k závěru, že stavebnice byla nucena vyhloubit nový vrt v důsledku úbytku podzemní vody vyvolaného zvýšeným odběrem vody ze studny žalobců v souvislosti s přestavbou jejich rekreační chaty na rodinný dům. Vybudování studny stavebnice pak spolu se zvýšeným odběrem vody žalobci v důsledku intenzivnějšího užívání rodinného domu (až 6 x vyšší potřeba) vedlo ke snížení hladiny vody ve studni žalobců. Poukázal na to, že v této chatové osadě, kde historicky bylo nakládáno s vodou vždy velmi šetrně, jsou v poslední době hloubeny stále hlubší vrty, které však budou stále méně účinné, protože se zvyšující se hloubkou se rozpukání kolektoru snižuje, prohlubování vrtů tak vydatnost studní zvyšuje jen relativně a spíše se takto jen zvyšuje prostor pro akumulaci podzemní vody. Připomněl též, že v návaznosti na zvýšení srážkových úhrnů došlo v následujících letech k mírnému všeobecnému zvýšení hladin podzemní vody ve studnách v dané oblasti. Sporná studna je podle něj standardním dílem srovnatelným s okolními studnami. Pokud jde o těsnění mezikruží vrtu, to nebylo a není možné provést. Těsnění úvodních částí vrtů má za účel zabránit vniku srážkových vod a s ohledem na rozměry šachtice, která dostatečně přesahuje přes vrtný profil, podle něj záhlaví vrtu zamezuje přímému průniku povrchových vod kolem výstroje. Přiznal však, že nemá dostatečné informace o vystrojení vrtu.

K posudku je přiloženo rozsáhlé vyjádření žalobců, kteří posudek zcela zpochybňují, když poukazují na to, že při výstavbě rodinného domu měli povolení pouze na odběr vody z bazénu na dešťovou vodu. Upozorňují, že ve své studni měli dostatečný obje