6 Ads 88/2006 — Nejvyšší správní soud

47 A 22/2013- 34 - text - 2 - 47A 22/2013 – 34 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Jitky Zavřelové a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobců a) Mgr. JUDr. M. P., bytem x, a b) Ing. A. H., bytem x, proti žalovanému Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2, za účasti společnosti P. Praha a. s., se sídlem x, o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 27. 3. 2013, č. j. 45/2013-OSD-SZN/2 a č. j. 8/2013-OSD-SZN/3, t a k t o : I. Řízení ve věcech vedených u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 A 22/2013 a sp. zn. 47 A 43/2013 se spojují ke společnému řízení. Věci budou nadále vedeny pod sp. zn. 47 A 22/2013. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2013, č. j. 45/2013-OSD-SZN/2, a ze dne 27. 3. 2013, č. j. 8/2013-OSD-SZN/3, se zrušují a věci se vracejí žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení částku 3.000,- Kč. IV. Žalovaný je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení částku 3.000,- Kč. O d ů v o d n ě n í Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2013, č. j. 8/2013-OSD-SZN/3 (dále jen „napadené rozhodnutí I“), jímž žalovaný zamítl odvolání proti rozhodnutí předsedy Městského soudu v Praze (dále jen „předseda soudu“) ze dne 8. 1. 2013, č. j. Spr 4291/2011-39, kterým předseda soudu nevyhověl žádosti žalobce a žádosti osoby zúčastněné na řízení o jmenování žalobce znalcem pro obor patenty a vynálezy a pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady. Obdobně se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2013, č. j. 8/2013-OSD-SZN/3 (dále jen „napadené rozhodnutí II“), kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí předsedy soudu ze dne 20. 11. 2012, č. j. Spr 4292/2011, o nevyhovění žádosti žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení o jmenování žalobkyně znalcem pro tytéž obory. Žalobce a žalobkyně shodně podali své žaloby dne 17. 5. 2013 u Městského soudu v Praze. Věc žalobce byla zdejšímu soudu přikázána usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2013, č. j. Nad 31/2013-20, věc žalobkyně pak usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2013, č. j. Nad 57/2013-27. Podle ustanovení § 39 odst. 1 s. ř. s. samostatné žaloby směřující proti témuž rozhodnutí anebo proti rozhodnutím, která spolu skutkově souvisejí, může předseda senátu usnesením spojit ke společnému projednání. S ohledem na to, že žaloby obou žalobců směřují proti rozhodnutím, která spolu skutkově souvisejí, spojil zdejší soud výrokem I. řízení ke společnému projednání, a to tak, že řízení je vedeno pod starší spisovou značkou, tedy sp. zn. 47 A 22/2013. Žalobce a žalobkyně ve svých žalobách shodně uvedli, že v předcházejícím řízení byla porušena jejich práva, aniž by žalovaný vzal v potaz předložená tvrzení a postupoval podle obvyklé praxe správních orgánů. Stručně rekapitulovali průběh předcházejícího správního řízení ve své věci a představili z jejich pohledu nesprávné závěry předsedy soudu a žalovaného. Žalobci uvedli, že žalovaný zásadním způsobem porušil § 68 odst. 3 a § 90 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalovaný při hodnocení tvrzení a důkazů vycházel ze stavu, který byl navozen až po podání žádostí a nelze tak brát v potaz požadavky, které byly stanoveny po podání návrhu. Žalovaný ani nepostupoval podle zavedené praxe. Argumentace žalovaného se jeví jen jako účelová, neboť je již všeobecně známý fakt, že Městský soud v Praze nechce další znalce jmenovat z obavy, že mu naroste administrativní agenda s tím spojená, kterou jedna pracovnice nezvládne obsáhnout. Žalobci rovněž nesouhlasili s názorem žalovaného, že je nutné, aby znalec měl nejméně desetiletou odbornou praxi v oboru a že tento požadavek vyplývá z ustálené praxe. Podle žalobců není zřejmé, jak se mohla nějaká praxe ustálit, když správní orgán v posledních několika letech v požadovaném oboru jmenoval jediného znalce. Žalobkyně nadto popírá oprávněnost požadavku žalovaného na absolvování kurzu znaleckého minima. Podle žalobkyně užili předseda soudu a žalovaný argument absolvování kurzu znaleckého minima jako účelovou argumentaci, neboť s ohledem na datum podání návrhu žalobkyně na její jmenování znalcem v roce 2011 a s ohledem na § 20 instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 5/2012 nelze činit závěry na základě těchto podmínek, neboť před 30. 4. 2012 uvedené podmínky nebyly předepsány. Nelze tedy trvat na splnění těchto podmínek. Je zároveň absurdní požadovat splnění jednodenního kurzu znaleckého minima osobou, která téměř 20 let zpracovává znalecké posudky v rámci znaleckého ústavu. Žalovaný ve svých obsahově shodných vyjádřeních k oběma žalobám uvedl, že vzhledem k tomu, že zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění zákona č. 227/2009 Sb. (dále jen „zákon o znalcích“), ani vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění vyhlášky č. 432/2002 Sb. (dále jen „prováděcí vyhláška“) nestanoví, k jakým konkrétním skutečnostem má být při posuzování „znalostí“ a „zkušeností“ žadatelů o jmenování znalcem přihlíženo, je věcí správních orgánů, aby svou rozhodovací činností samy vymezily obsah pojmu „potřebné znalosti a zkušenosti“ tak, aby při rozhodování o podobných nebo obdobných žádostech nevznikaly nedůvodné rozdíly a aby byla zajištěna vysoká úroveň znalecké činnosti. Takový postup je legální a žádoucí, neboť přispívá k předvídatelnosti správního rozhodování a k naplnění účelu zákona o znalcích. Námitka, že se jedná o postup ultra vires, proto není důvodná. Praxe orgánů vykonávajících státní správu na úseku znalců a tlumočníků se vyvíjela a obsah neurčitého právního pojmu „potřebné znalosti a zkušenosti“ nebyl vymezován vždy zcela jednotně. Praxe se však ustálila a v současné době všechny tyto orgány za osobu s „potřebnými znalostmi a zkušenostmi“ pro výkon činnosti znalce považují toho, kdo získal vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu se zaměřením odpovídajícím uvedenému znaleckému oboru, odvětví a specializaci, absolvoval postgraduální specializační studium v rozsahu minimálně 4 semestry nebo absolvoval kurz tzv. znaleckého minima (které není vyžadováno u absolventů právnických fakult) a nabyl minimálně 10 let odborné praxe po ukončení vysokoškolského studia. Pokud jde o některé konkrétní obory, odvětví či specializace jsou vyžadovány podmínky další, které odpovídají specifikům daného oboru, odvětví či specializace. Žalovaným jsou odborné podmínky ve spolupráci s místopředsedy krajských soudů postupně konkretizovány ve vztahu k jednotlivým oborům, odvětvím a specializacím znalecké činnosti a tento výstup je následně formálně zachycen v dopise náměstka ministra spravedlnosti předsedům krajských soudů a zveřejněn na www.justice.cz. U těchto oborů, odvětví či specializací, u kterých podmínky takto konkretizovány nebyly, jsou uplatňovány specifické odborné podmínky výše uvedené. K výzvě soudu sdělila společnost P. Praha a. s., že bude v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 47 A 43/2013 uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Za ni se považuje proto, že ve věci žalobce a žalobkyně podávala návrh na jmenování znalcem a nevyhověním návrhu došlo k tomu, že pozbyla znalecké oprávnění, neboť neměla tři znalce, ač v předcházejícím období znalecké posudky zpracovávala. Ze správních spisů vyplynuly následující skutečnosti. Dne 16. 11. 2011 podal žalobce u předsedy soudu žádost o jmenování znalcem v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací na průmyslová práva a jejich vlastnictví, s rozsahem oprávnění pro patenty a vynálezy, průmyslové a užitné vzory, ochranné známky, zeměpisná označení, doménová jména, označení původu, licence, franšízu, know-how, zlepšovací návrhy a nekalou soutěž a dále v oboru patenty a vynálezy pro obory (odvětví a specializace) průmyslová práva, s rozsahem oprávnění pro patenty a vynálezy, průmyslové a užitné vzory, ochranné známky, zeměpisná označení, doménová jména, označení původu, licence, franšízu, know-how, zlepšovací návrhy a nekalou soutěž. Společně se žalobcem podala žádost o jeho jmenování znalcem pro uvedené obory a specializace rovněž osoba zúčastněná na řízení. Rozhodnutím ze dne 23. 12. 2011 předseda soudu žádosti žalobce nevyhověl. Toto rozhodnutí však bylo k odvolání žalobce a osoby zúčastněné na řízení rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 7. 2012 zrušeno a věc vrácena předsedovi soudu k novému projednání (tato rozhodnutí nejsou součástí správního spisu). Výše uvedeným rozhodnutím ze dne 8. 1. 2013 však předseda soudu žádosti opětovně nevyhověl. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalobce a osoby zúčastněné na řízení žalovaný napadeným rozhodnutím I zamítl a