1 As 51/2010 — Nejvyšší správní soud

47 A 29/2013- 68 - text 9 47 A 29/2013-68 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Jitky Zavřelové a Mgr. Jana Čížka v právní věci žalobce M. F., bytem V., Ú. u K. , proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, za účasti osob zúčastněných na řízení 1) O. Č., se sídlem V., Č., zastoupená Mgr. Sandrou Podskalskou, advokátkou se sídlem Údolní 33, Brno, 2) L. Č. r., s.p., se sídlem P., H. K., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2013, č.j 075493/2013/KUSK, takto: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 20. 5. 2013, č.j 075493/2013/KUSK, kterým žalovaný z části změnil a z části potvrdil rozhodnutí Úřadu městyse Všetaty, odboru výstavby a územního plánování (dále jen „stavební úřad“), ze dne 11. 2. 2013, č. j. Výst./401b/2011. Uvedeným rozhodnutím stavební úřad nařídil žalobci odstranění staveb: Stavební objekty – dřevěné chatky 7ks, buňka soc. zařízení, dřevěné pódium, buňka s přístřeškem 2x, buňka, hřiště na volejbal a parkoviště v dobývacím prostoru Č., které jsou postaveny na pozemcích parc. č. , , v katastrálním území Č. a parc. č. v katastrálním území D.. Žalovaný toto rozhodnutí stavebního úřadu změnil v tom smyslu, že se odstranění stavby nevztahuje na stavbu hřiště na volejbal a parkoviště a dále na pozemek parc. č. . Žalobce navrhl zrušení rozhodnutí správních orgánů obou stupňů z toho důvodu, že rozhodnutí stavebního úřadu je nesprávné a nezákonné a toto pochybení nebylo v odvolacím řízení zhojeno. Žalobce za prvé namítá, že nebyl v řízení o odstranění stavby řádně poučen o zákonné možnosti dodatečného povolení stavby. Žalovaný měl k tomuto pochybení přihlédnout při přezkumu souladu postupu stavebního úřadu s právními předpisy bez ohledu na rozsah námitek uvedených v odvolání, což však neučinil. Za druhé namítá, že byl porušen § 129 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „stavební zákon“), podle kterého je základním předpokladem pro zahájení řízení o odstranění stavby z moci úřední zjištění o provedení stavby bez rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného stavebním zákonem nebo v rozporu s ním. Stavební úřad ani žalovaný v odůvodnění svých rozhodnutí neuvádí, jaké rozhodnutí či opatření při provádění staveb absentovalo. Žalovaný provedl v odvolacím řízení pouze změnu výroku prvoinstančního řízení tak, že vypustil parkoviště a hřiště, neboť nebylo ověřeno, že mají charakter stavby. Nepřezkoumatelností rozhodnutí stavebního úřadu v souvislosti s povolovacím režimem jednotlivých staveb se však nezabýval. Žalobce za třetí vytýká nepřezkoumatelnost výroku žalobou napadeného rozhodnutí, neboť podle jeho názoru není zřejmé, co je předmětem změny části odůvodnění, jak je uvedeno v 6. řádku výroku. Za čtvrté pak žalobce namítá, že postup žalovaného byl v rozporu se zásadou materiální pravdy. Žalovaný nepřezkoumal rozhodnutí stavebního úřadu v souladu s touto zásadou, jinak by musel jeho rozhodnutí zrušit. Žalobce současně s podanou žalobou navrhl přiznání odkladného účinku, tento návrh byl však zamítnut usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 11. 2013, č.j. 47 A 29/2013-34. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že nepoučení žalobce o možnosti podat žádost o dodatečné povolení stavby nelze považovat za vadu řízení. Žalobce v průběhu správního řízení neučinil náznak žádosti o dodatečné povolení stavby, naopak i v podaném odvolání tvrdil, že se na stavby nevztahuje stavební zákon a hodlá je zlegalizovat formou změn v plánu zajištění dobývacího prostoru. Otázkou povolovacího režimu se žalovaný v napadeném rozhodnutí zabýval, přičemž uvedl, proč se nejedná o stavby, které nevyžadují stavební povolení či ohlášení. Charakter staveb je patrný také z jejich popisu v rozhodnutí stavebního úřadu. Žalovaný se touto otázkou zabýval a právě to ho vedlo k změně rozhodnutí o odstranění stavby. K třetímu žalobnímu bodu uvádí žalovaný, že změna odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu je uvedena v poslední větě 2. odstavce výroku žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný dále nesouhlasí s tvrzením, že nerespektoval zásadu materiální pravdy a v důsledku toho zkrátil žalobce na jeho právech. Osoba zúčastněná na řízení 1) uvedla, že rozhodnutím stavebního úřadu bylo nařízeno odstranění staveb, které se nacházejí na jejím pozemku p. č. . S výstavbou předmětných staveb nesouhlasila. Dle jejího názoru stavební úřad nepochybil, když žalobce o možnosti požádat o dodatečné povolení stavby nepoučil, neboť nelze dovozovat obecnou poučovací povinnost o možnosti hájit svá práva v jiném řízení, než v řízení o odstranění stavby. Pokud jde o druhý žalobní bod, má za to, že z odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu vyplývá, že se nejedná o stavby, které nevyžadují povolení nebo ohlášení. Žalobce nepožádal o dodatečné povolení stavby, a proto nebylo ani nutné, aby stavební úřad zkoumal, které stavby vyžadují stavební povolení a kde postačí ohlášení. Stavby byly navíc postaveny bez územního rozhodnutí. Pokud jde o třetí žalobní bod, má za to, že výrok rozhodnutí o odstranění stavby ve znění rozhodnutí žalovaného nevzbuzuje pochybnosti o tom, kterých staveb se odstranění týká, a ani v rozhodnutí žalovaného nechybí důvody změny rozhodnutí o odstranění stavby. Ke čtvrtému žalobnímu bodu uvedla, že z průběhu správního řízení nevyplývá, že by byla porušena zásada materiální pravdy. Stavební úřad zjistil dostatečně skutkový stav. Žalobce v podané žalobě neuvedl žádnou novou skutečnost, ani důkaz, které by nasvědčovaly tomu, že se správní orgány věcí zabývaly nedostatečně. Osoba zúčastněná na řízení 2) uvedla, že má právo hospodaření na pozemcích p. č. v k.ú. D. a p. č. v k.ú. Č.. Neoprávněnými stavbami na těchto pozemcích jí bylo znemožněno řádné obhospodařování lesa, což je v rozporu s § 13 odst. 1 zákona o lesích. Na zbývajících lesních pozemcích, které jsou podanou žalobou dotčeny, provádí odborný dozor hospodáře. Tato činnost byla neoprávněnými stavbami také znemožněna. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že na základě podnětu osoby zúčastněné na řízení 1) stavební úřad provedl v rámci výkonu státního stavebního dozoru dne 13. 9. 2011 ústní jednání spojené s místním šetřením na místě samém, jehož byl účasten mj. i žalobce. Podle protokolu č. j. Výst. 401/2011 žalobce uvedl, že převzal dobývací prostor s pravomocným rozhodnutím pro zajišťovací práce. Dále uvedl, že v dobývacím prostoru umožňuje koupání předem poučeným osobám za stálého dozoru vedoucího pískovny nebo jeho zástupců. K tomuto účelu byly realizovány ostatní dřevěné objekty, které mají být užívány pouze do doby, než bude zahájeno dobývání štěrkopísku. Následně stavební úřad zahájil řízení o odstranění stavby: Stavební objekty – dřevěné chatky, stánky s občerstvením, dřevěné podium, hřiště na volejbal a parkoviště v dobývacím prostoru Č. na pozemcích parc. č. , , v katastrálním území Č. a parc. č. v katastrálním území D.. Oznámení o zahájení řízení bylo žalobci doručeno dne 10. 11. 2011. Současně s oznámením byla žalobci doručena i výzva k bezodkladnému zastavení prací podle § 134 odst. 4 stavebního zákona. Žalobce v písemném vyjádření ze dne 14. 11. 2011 uvedl, že je držitelem dobývacího prostoru Čečelice. Objekty v dobývacím prostoru potřebuje nezbytně pro zajištění dobývacího prostoru, dotěžení štěrkopísku a zavezení pískovny inertním materiálem a k obnově původních lesních kultur. Jedná se podle jeho názoru o důlní stavby podle § 23 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „horní zákon“), které podle § 103 stavebního zákona nevyžadují stavební povolení ani ohlášení. Pokud mu bude nařízeno tyto důlní stavby odstranit, nebude moci dokončit dotěžení štěrkopísku, ani technickou a biologickou rekultivaci a řádně předat pozemky zpět vlastníkům k dalšímu užívání. Součástí spisu je i ohlášení změny plánu zajištění dobývacího prostoru Čečelice, které žalobce podal dne 28. 11. 2011 u obvodního báňského úřadu v Kladně. Žalobce v tomto ohlášení ohlásil báňskému úřadu změnu plánu zajištění spočívající v tom, že na předmětných pozemcích bude zřízeno sociální a technické zařízení pro zaměstnance vykonávající zajišťovací práce, vyhrazená manipulační plocha pro parkování mechanizmů provádějících zajišťovací práce, odpočívárna a sklad materiálu. Dále uvedl, že se má jednat o dřevěné objekty pro odpočinek zaměstnanců, dřevěný sklad, sociální zařízení (WC, sprcha) a manipulační plochu pro parkování mechanizmů. Rozhodnutím ze dne 11. 2. 2013, č. j. Výst.