5 As 10/2015 — Nejvyšší správní soud

47 Af 4/2015- 50 - text pokračování -15- 47Af 4/2015 Číslo jednací 47Af 4/2015 – 50 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudkyň Olgy Stránské a Mgr. Jitky Zavřelové ve věci žalobce L.-N., s.r.o., zastoupen JUDr. Janou Felixovou, advokátkou ve společnosti Felix a spol., advokátní kancelář, s. r. o., se sídlem U Nikolajky 5, Praha 5, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2015, č. j. 32816-2/2015-900000-304.7, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2015, č. j. 32816-2/2015-900000-304.7, a rozhodnutí Celního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 2. 6. 2015, č. j. 48111-5/2015-610000-12, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 13. 8. 2015 a následně postoupenou věcně a místně příslušnému Krajskému soudu v Praze (dále jen „soud“) se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a současně potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 2. 6. 2015, č. j. 48111-5/2015-610000-12, jímž mu byla dle § 62 odst. 2 písm. c) bodu 2 zákona č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu, ve znění pozdějších předpisů, tj. do účinnosti novely provedené zákonem č. 243/2016 Sb., tedy do 28. 7. 2016 (dále jen „zákon o značení lihu“) uložena pokuta ve výši 489.915,- Kč za spáchání deliktu dle § 62 odst. 1 písm. l) tohoto zákona, kterého se dopustil tím, že nevrátil správci daně 826 kusů nepoužitých kontrolních pásek evidenční číslo B02511B41000 a 357 kusů nepoužitých kontrolních pásek evidenční číslo B02511B42500 v zákonem stanovené lhůtě, tj. do 9 měsíců ode dne jejich převzetí, tj. do dne 26. 11. 2014, čímž nesplnil povinnost uvedenou v ustanovení § 39 odst. 2 tohoto zákona. Týmž rozhodnutím byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení v paušální výši 1.000 Kč. Žalobce v obsáhlé žalobě namítá procesní vady v řízení zakládající nezákonnost rozhodnutí žalovaného, konkrétně porušení zákazu nucení k sebeobviňování, kterého se celní úřad dopustil tím, že nepoučil žalobce o právu odepřít výpověď před započetím řízení a rovněž v jeho průběhu. Proto jsou všechny důkazní prostředky, které byly bez poučení pořízeny, neúčinné, resp. závěry, které se o takové důkazní prostředky opírají, jsou nezákonné. Žalobce dále považuje rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť se nevypořádává s argumentací uvedenou v odvolání. Nedostatečné je i vypořádání žalovaného s otázkou aplikace liberace podle § 71 odst. 1 zákona o značení lihu. V okamžiku, kdy bylo prokázáno, že se jednalo o individuální pochybení, které bylo porušením pracovní kázně konkrétního zaměstnance, nelze bez dalšího zkoumání okolností, za nichž zaměstnanec své povinnosti porušil, a bez zkoumání opatření, která byla v této souvislosti přijata, učinit závěr o tom, že podmínky liberace nejsou splněny. Vyvine-li odpovědná osoba dostatečné úsilí k zamezení porušení příslušné povinnosti, skutečnost, že její zástupce i přes všechno povinnost poruší, nemůže vést (pro nedostatek škodlivosti) k závěru o odpovědnosti dané osoby, resp. opačně vede ke splnění liberačních důvodů. Rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné proto, že se dostatečně nevypořádává s otázkou dopadu ukládané sankce do majetkové (hospodářské) sféry žalobce. Prosté konstatování zisku (nadto před zdaněním) na straně žalobce v žádném případě neodpovídá předpokladům plynoucím z ustanovení § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Správní orgány nezohlednily ani skutečnost, že nebyla naplněna skutková podstata správního deliktu, a to škodlivost jednání. Nepřihlédly k tomu, že šlo o administrativní pochybení ze strany zaměstnance vyvolané pracovním stresem, byla bezprostředně přijata další opatření k zamezení opakování jednání, nevrácení kontrolních pásek nebylo vedeno nepoctivými úmysly, kontrolní pásky nebyly jakkoli zneužity, jde o první pochybení žalobce jak v oblasti kontrolních pásek, tak ve značení lihu, žalobce s celním úřadem spolupracoval, přiznal porušení právní povinnosti, projevil nad stavem lítost a významnou snahu po nápravě, po celou dobu byly předmětné pásky chráněny před neoprávněnými dispozicemi, neboť byly uloženy v trezoru, žalobce není výrobcem lihu ani dodavatelem potravinářského lihu spotřebitelům, zaměřuje se na analytické laboratoře a medicínská zařízení, odebírá velké množství kontrolních pásek zbytečně, neboť sada čítá nejméně 500 kusů pásek, ale využije jich pouze maximálně desítky kusů, vyměřená sankce je v rozporu se smyslem a účelem zákona, žalobce řádně odvádí spotřební daň za veškerý líh a kontrolní pásky nebyly zneužity ani zničeny, ale byly pouze vráceny po lhůtě. Ze všech těchto důvodů tak celní úřad vůbec neměl zahajovat sankční řízení. Dále má žalobce za to, že ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 334/2013 Sb., k provedení některých ustanovení zákona o povinném značení lihu (dále jen „vyhláška č. 334/2013 Sb.“) je v rozporu s ústavním pořádkem ČR, konkrétně s ustanovením čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 4, čl. 79 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), neboť zákon o povinném značení lihu stanoví v § 75 zmocnění Ministerstva financí (dále jen „ministerstvo“) k přijetí prováděcí vyhlášky k určení způsobu objednávání, převzetí a prodeje kontrolní pásky a náležitostí a vzoru objednávky kontrolní pásky. Z tohoto ustanovení neplyne možnost stanovit minimální počet odebíraných kontrolních pásek, tedy že by na jednu stranu mohlo omezit svobodu povinné osoby vážící se na to, kolik kontrolních pásek v návaznosti na svou činnost skutečně potřebuje, a že by na druhou stranu mohlo povinné osobě založit (byť částečně nepřímo) zcela bez její vůle povinnosti vážící se ke správě a vrácení nepoužitých kontrolních pásek. Ustanovení vyhlášky je tedy v rozporu se zásadou proporcionality (viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 4/94), neboť není naplněno kritérium vhodnosti. Skutková podstata správního deliktu podle § 62 odst. 1 písm. l) a odst. 2 písm. c) bodu 2 zákona o povinném značení lihu je v rozporu s čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 1 a 4 Listiny, zejména proto, že počet odebraných kontrolních pásek není odvislý od rozhodnutí povinné osoby, a je tak v rozporu s principem spravedlnosti a zásadou rovnosti, resp. zásadou ultima ratio trestní represe. Pokud § 5 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 334/2013 Sb. stanoví, že lze objednat/odebrat počet kusů kontrolních pásek v násobcích 500 ks, je zřejmé, že Ministerstvo financí v konečném důsledku určuje spodní i horní hranici sankce. Konstrukce skutkové podstaty správního deliktu, kdy určení spodní a horní hranice sankce prostřednictvím určování minimálního počtu odebraných kontrolních pásek závisí na rozhodnutí správního orgánu, je v rozporu s principem dělby moci, tedy v rozporu s čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 1, 4 a čl. 15 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a čl. 39 Listiny. Vymezení skutkové podstaty, byť v její sankční části, správním orgánem namísto zákonodárce je v rozporu se zásadou nullum crimen poena sine lege stricta. Uvedená skutková podstata, resp. její vymezení dolní hranice sankce je v rozporu i s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Dodatkový protokol k úmluvě“), neboť není dán odpovídající prostor pro správní uvážení, což neumožňuje naplnění účelu správního trestání. Žalobce navrhl, aby soud předložil Ústavnímu soudu v souladu s ustanovením čl. 95 odst. 2 Ústavy návrh na zrušení ustanovení § 62 odst. 2 písm. c) bodu 2 zákona o značení lihu a ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 334/2001 Sb. ve slovech „a to vždy v celých násobcích 500 kusů kontrolních pásek“ pro rozpor s čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 1, 3 a 4, čl. 15 odst. 1 a čl. 79 Ústavy, čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 11 a čl. 39 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu a následně rozhodl dle ustanovení § 65 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) o upuštění od potrestání žalobce, resp. neshledá-li soud pro takové rozhodnutí podklad, aby rozhodl o zrušení rozhodnutí žalovaného. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Upozornil, že zákonné rozpětí sankce za delikt nevrácení pásek v zákonné lhůtě je přesně stanoveno, a to v případě žalobce dolní hranicí 489.915 Kč jakožto výší spotřební daně a horní hranicí 4.899.150 Kč jakožto desetinásobku výše spotřební daně. Pokuta byla žalobci uložena na samé spodní hranici, nižší být nemohla. Správní orgány tak zohlednily v maximální možné mí