6 As 19/2011 — Nejvyšší správní soud

45 A 43/2016- 87 - text 13 45 A 43/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců JUDr. Věry Šimůnkové a Mgr. Ing. Petra Šuránka, ve věci žalobce: S. p. o. p. a k. o. H. IČO: X se sídlem N. Ú., Ř. zastoupený advokátem Mgr. Martinem Dymáčkěm, LL. M. se sídlem Nad závěrkou 489/16, 169 00 Praha 6 - Břevnov proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje se sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2016, č. j. X, sp. zn. X, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2016, č. j. X, sp. zn. X, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce Mgr. Martina Dymáčka, advokáta, na náhradě nákladů řízení částku 12.228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný jako nepřípustné zamítl žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu v Klecanech (dále jen „stavební úřad“) ze dne 17. 7. 2015, sp. zn. 300/SÚ/2015, č. j. 3120/2015 (dále jen „územní rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto o umístění stavby H. – X V. přeložka X, číslo stavby: X, trafostanice, demontáž stávajícího vedení na pozemcích p. č. X, p. č. X, p. č. X, p. č. X, p. č. X, p. č. X, p. č. X, p. č. X a p. č. X (dále jen „stavba“) v katastrálním území H. u Ř. v obci H. (stejně jako všechny nemovité věci dále v tomto rozsudku uváděné). 2. Žalobce uvádí, že je spolkem založeným podle § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), a jeho hlavním účelem je ochrana přírody a krajiny v obci H.. Žalobce byl založen dne 29. 5. 2015 a dne 4. 7. 2015 podal Městskému úřadu v Klecanech žádost o to, aby byl informován o probíhajících správních řízeních, v jejichž důsledku hrozí zásah do přírody a krajiny v katastrálním území H.. Dne 17. 7. 2015 však stavební úřad vydal územní rozhodnutí v řízení, o němž žalobce neinformoval, čímž mu neumožnil se jej účastnit. O existenci tohoto územního řízení se tak žalobce dozvěděl telefonicky až dne 19. 2. 2016, přičemž dne 23. 2. 2016 mu byla doručena grafická příloha územního rozhodnutí (výkres Celková situace stavby). Dne 6. 3. 2016 proto podal proti územnímu rozhodnutí odvolání, neboť má za to, že je ve věci opominutým účastníkem ve smyslu § 84 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalovaný však jeho odvolání zamítl jako nepřípustné. 3. Žalobce má za to, že postup žalovaného i stavebního úřadu představuje zásah do jeho veřejných subjektivních práv, konkrétně do jeho práva být informován o probíhajícím řízení a do práva se jej účastnit. Žalobce odmítá závěr žalovaného, že občanské sdružení je třeba informovat o probíhajícím řízení a umožnit mu účast v něm pouze tehdy, pokud toho lze dosáhnout bez neúnosného prodloužení řízení. V dané věci podle žalovaného tato podmínka naplněna nebyla, neboť už před tím, než žalobce podal žádost o informování o řízení (4. 7. 2015), skončila poslednímu účastníku řízení lhůta pro podání námitek a připomínek (26. 6. 2016), a řízení tedy již bylo koncentrováno. Tato argumentace je podle žalobce nepřezkoumatelná, nezákonná a vnitřně nelogická. Stavební úřad měl žalobce obratem informovat o probíhajícím řízení; pakliže tak neučinil, nemohla žalobci uplynout lhůta k podání námitek a připomínek. Žalobce přitom měl od počátku zájem se tohoto řízení účastnit, jak vyjádřil ve své žádosti o informace ze dne 4. 7. 2015, a pokud o něm nebyl v rozporu s § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny informován, nelze na jeho odvolání pohlížet jinak, než jako na přípustné a včasné. 4. Žalobce dále nesouhlasí se závěrem žalovaného, že v době podání žádosti o informování o řízeních již bylo řízení koncentrováno, což bránilo stavebnímu úřadu umožnit žalobci účast na něm. Smyslem zásady koncentrace není omezovat právo účastníka na projednání věci a na ochranu jeho oprávněných zájmů. Koncentrace řízení se vztahuje pouze na neopominuté účastníky, kteří byli o tom, že mohou své námitky a připomínky uplatnit pouze do určitého okamžiku, řádně poučeni. Vztažení okamžiku koncentrace řízení na žalobce a závěr, že se s ohledem na to územního řízení vůbec účastnit nemůže, je výrazem svévole, je nezákonné a představuje porušení poučovací povinnosti. Žalobce uzavírá, že postup stavebního úřadu a následné zamítnutí žalobcova odvolání napadeným rozhodnutím jsou nezákonné. 5. Dále žalobce namítá, že žalovaný pochybil, jestliže se odvoláním nezabýval po věcné stránce. Žalobce v odvolání namítal, že se stavební úřad při vydání územního rozhodnutí vůbec nezabýval tím, zda nemohou zásahy do přírody a krajiny nezvratně poškodit významný krajinný prvek a prvky ekologické stability nadmístního významu. Tato povinnost, vyžaduje-li to veřejný zájem, vyplývá žalovanému i v případě nepřípustného odvolání z § 89 odst. 2 správního řádu. Žalobce ostatně v odvolání navrhoval, aby je žalovaný v případě, že je vyhodnotí jako nepřípustné, považoval za podnět k zahájení přezkumného řízení ve smyslu § 95 správního řádu, což žalovaný neučinil, přestože je zde dán veřejný zájem. Stavba se totiž nachází uvnitř registrovaného významného krajinného prvku č. X v M. a není v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací, konkrétně se Zásadami územního rozvoje Středočeského kraje (dále jen „ZÚR“), podle nichž je území dotčené stavbou součástí prvku ekologické stability – nadregionálního biocentra 2001 Ú. V.. V rozporu se ZÚR je také územní plán obce H.. Žalobce uzavírá, že žalovaný porušil svou povinnost vyplývající z § 89 odst. 2 správního řádu, jestliže se ani ve světle těchto skutečností odvoláním nezabýval po věcné stránce. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě stručně shrnuje průběh správního řízení a uvádí, že občanské sdružení, které podá žádost podle § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, je třeba informovat o zahájených řízeních a umožnit mu účast v nich pouze tehdy, lze-li toho ještě dosáhnout bez neúnosného prodloužení řízení. V dané věci žalobce podal žádost o informace až po uplynutí lhůty pro uplatnění námitek. Účastníkem řízení se tedy stát nemohl, neboť by došlo k prolomení zásady koncentrace řízení ve smyslu § 84 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „stavební zákon“) a k prolomení zásady rovnosti účastníků ve smyslu § 7 odst. 1 správního řádu. Dále by žalovaný nestihl rozhodnout v šedesátidenní lhůtě, jíž je v jednoduchých věcech vázán (§ 87 odst. 4 věta první stavebního zákona). Žalovaný shrnuje, že s ohledem na to, že lhůta pro vydání rozhodnutí stavebnímu úřadu končila dne 10. 7. 2015 a žalobce podal žádost o informace až dne 4. 7. 2015 (přestože vznikl již 29. 5. 2015), nebylo by možné žalobce o územním řízení informovat a umožnit mu účast v něm, aniž by to řízení neúměrně prodloužilo. Ostatně ochranou přírody a krajiny se v průběhu územního řízení obligatorně zabývají některé dotčené orgány, a je tedy na žalobci, aby svou účast uplatňoval pouze v těch řízeních, kde může být efektivní. 7. Dále žalovaný podotýká, že žalobce nijak nedoložil svá tvrzení, že stavební úřad vydal napadené rozhodnutí bez ohledu na hrozící zásahy do přírody a krajiny takové intenzity, že mohou nezvratně poškodit významný krajinný prvek a prvky ekologické stability nadmístního významu. V dané věci se nejedná o nové zasíťování lokality elektrickým vedením, nýbrž o přeložku stávajícího nadzemního vedení do výkopu vedeného podél stávající komunikace, souběžně se stávajícími sítěmi (vodovodem a kabely sdělovacího vedení); stávající nadzemní vedení včetně stožárů bude demontováno a stávající dvousloupová trafostanice bude nahrazena novou, kioskovou trafostanicí. Stavba se nenachází ani uvnitř registrovaného významného krajinného prvku č. X v M., ani v území nadregionálního biocentra; pouze část stavby se nachází v jejich blízkosti, aniž by do nich zasahovala; není tedy zřejmé, jakým způsobem by stavba měla přírodu a krajinu poškozovat. Na okraj žalovaný dodává, že dotčený orgán ochrany přírody a krajiny Městský úřad v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi vydal souhlasné stanovisko se stavbou, v němž stanovil podmínky pro provádění stavby v blízkosti dřevin. 8. K požadavku žalobce, že měl při vydání napadeného rozhodnutí současně zahájit přezkumné řízení, uvádí žalovaný, že z textu § 92 odst. 1 správního řádu plyne, že povinnost zkoumat, zda nejsou dány důvody pro zahájení přezkumného řízení, má odvolací orgán až poté, co nepřípustné odvolání zamítne. Konečně žalovaný konstatuje, že rozpor územního plánu obce H. se ZÚR neshledal. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. 9. Žalobce v