1 As 24/2011 — Nejvyšší správní soud

45 A 55/2016- 99 - text 14 45 A 55/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., ve věci žalobců: a) F. B., bytem K., PSČ X M., b) I. P., bytem S., P., oba zastoupeni advokátem Mgr. Jiřím Nezhybou, se sídlem Údolní 33, 602 00 Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 4. 2016, č. j. 017951/2016/KUSK-DOP/ Nech, sp. zn. SZ_017951/2016/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 4. 2016, č. j. 017951/2016/KUSK- DOP/Nech, sp. zn. SZ_017951/2016/KUSK, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení částku 4 000 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Jiřího Nezhyby, advokáta. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení částku 4 000 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Jiřího Nezhyby, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobci se žalobami podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), usnesením ze dne 13. 7. 2016, č. j. 45 A 55/2016-46 spojenými ke společnému projednání, domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí Obecního úřadu v K. (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 20. 9. 2013, č. j. OU/VD/038/2011 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně uložil žalobci a), aby do 15 dnů od právní moci rozhodnutí odstranil z veřejně přístupné účelové komunikace na pozemcích p. č. x, p. č. x, p. č. x, p. č. x a p. č. x v katastrálním území K. (stejně jako všechny pozemky uvedené dále v tomto rozsudku) pevné překážky, a to 1) oplocení o délce 16,32 metrů umístěné v severní části pozemku p. č. x sestávající z ocelových sloupků v betonových základech, dřevěných planěk a branky a 2) dřevěný plaňkový plot o délce 3,35 metrů umístěný na pozemcích p. č. x a p. č. x, kolmo k podélné ose pozemku p. č. x. Týmž rozhodnutím uložil správní orgán I. stupně žalobkyni b), aby z téže veřejně přístupné účelové komunikace do 15 dnů od právní moci rozhodnutí odstranila pevné překážky, a to 1) plaňkovou bránu v kovovém rámu na kovových sloupcích v pevných základech o celkové šířce 3 metry, umístěnou na hranici pozemku p. č. x a p. č. x, kolmo k podélné ose pozemku p. č. x, a 2) zelený drátěný plot na kovových sloupcích v pevných základech o celkové délce 43,17 metrů umístěný na hranici pozemků p. č. x a p. č. x. Každému z žalobců byla také uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalobci v úvodu žalob shrnují skutkový stav a uvádí, že žalobce a) je vlastníkem pozemků p. č. st. x, p. č. x, p. č. x, p. č. x a p. č. x; žalobkyně b) je vlastnicí pozemků p. č. st. x, p. č. x a p. č. x (dále též jen „pozemky žalobců“). Žalobci nesouhlasí se závěrem žalovaného, že přes tyto jejich pozemky vede – v napadeném ani prvostupňovém rozhodnutí ostatně co do svého umístění nijak nespecifikovaná – veřejně přístupná účelová komunikace k domům a chatám v lokalitě U H.. Obslužnost této lokality je totiž zajištěna i jinak, což žalobci doložili fotografiemi, ortofotomapami a vyplývá to i z rozsudku zdejšího soudu ze dne 26. 1. 2016, č. j. 46 A 9/2014 - 239, kterým bylo zrušeno předchozí rozhodnutí žalovaného o odvolání žalobců proti prvostupňovému rozhodnutí. Závazným právním názorem v něm vysloveným se však žalovaný v napadeném rozhodnutí neřídil. Po pozemcích žalobců přitom veřejně přístupná účelová komunikace vést nemůže, neboť pro to nejsou splněny zákonné podmínky. 3. V prvé řadě žalobci namítají, že není splněna podmínka naléhavé komunikační potřeby. Do oblasti U H. se lze dostat z K. po historické obecní cestě na p. č. x (která byla v 70. letech 20. století rozorána, nicméně v době vydání prvostupňového rozhodnutí již byla sjízdná, jak žalobci doložili fotografiemi), po obecní cestě na p. č. x a p. č. x a také ze S. po ulici V Z. Obě alternativní varianty jsou obyvateli osady běžně využívány. Není tedy přiměřené omezovat žalobce na jejich vlastnickém právu. Ostatně mezi pozemky žalobců a komunikací na p. č. x se nachází ještě pozemek p. č. x (ve vlastnictví společnosti R. spol. s r.o. r. a k.), který je využíván jako pole a žádná veřejně přístupná účelová komunikace na něm není deklarována. Z uvedeného je patrné, že zásah do vlastnického práva žalobců je zcela v rozporu s principem proporcionality. 4. Dále žalobci uvádí, že ani oni, ani jejich právní předchůdci nikdy nedali souhlas k tomu, aby byly předmětné pozemky využívány jako veřejně přístupná účelová komunikace. Po rozorání obecní cesty na pozemku p. č. x začali obyvatelé osady přes tyto pozemky jezdit svévolně. Když žalobci pozemky získali (v roce 2003, resp. 2004, zbylou část pak v roce 2011), od počátku upozorňovali sousedy, že přes jejich pozemky projíždí a prochází protiprávně. To někteří sousedé respektovali, ale ne ve všech případech to postačovalo. Žalobci se tedy obrátili na vedení obce K. s žádostí o zprovoznění historické polní cesty a v září 2011 své pozemky oplotili. Obec však zahájila řízení o odstranění překážky na veřejně přístupné účelové komunikaci. 5. Souhlas s užíváním nedal ani pan F. K., od něhož žalobci pozemky nabyli. V řízení pan K. vypověděl, že v místě zhruba 30 let nebyl, jen okolo občas projížděl autobusem a nikoho své pozemky užívat neviděl, případně že se jezdilo pouze do pískovny, nikoli do S. To nelze považovat za konkludentní souhlas, či dokonce za její věnování či přenechání veřejnému užívání. Žalovaný však tvrzení pana K. interpretuje zavádějícím způsobem tak, aby z nich plynul zcela opačný závěr. Pan K. přitom ve správním řízení podepsal prohlášení, že pozemky veřejnému užívání nikdy nevěnoval; žalovaný je však bezdůvodně bagatelizuje. Že bylo toto prohlášení stylizováno a sepsáno žalobcem a), neboť pan K. neměl přístup k počítači, na jeho autentičnosti nic nemění (totéž by bylo možno vytknout i listině ze dne 14. 5. 1987, kterou naopak žalovaný pokládá za věrohodnou, i když byla rovněž sepsána jinou osobou než panem K.). 6. Dalším důvodem, proč přes pozemky žalobců nemůže vést veřejně přístupná účelová komunikace, je jejich technický stav. Od podzimu do jara se totiž mění v mokřinu a jsou z velké části neprůjezdné, což platí i o poli na pozemku p. č. x. S nesjízdností a z toho plynoucí nepoužitelností pozemků žalobců pro veřejně přístupnou účelovou komunikaci se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal, přestože žalobci svá tvrzení doložili fotodokumentací (na fotografii je pro autenticitu zachycena i část sousedního domu manželů Č.). Nesjízdnost pozemků žalobců ilustruje i fakt, že společnost A., která v K. zajišťuje svoz odpadu, po nich odmítla jezdit. Naopak žalovaný uváděl, že alternativní cesta ze S. je nesjízdná, aniž by to podložil jakýmikoli důkazy (vyjádření starostky S. pokládají žalobci za účelové a nepravdivé, v rozporu s předloženými fotografiemi). Ostatně obecní cesta na pozemku p. č. x má být v blízké budoucnosti vyasfaltována, čímž se stane pro jízdu do lokality U H. nesrovnatelně komfortnější než pozemky žalobců. Žalobci si jsou vědomi toho, že žalovaný rozhoduje podle skutkového stavu ke dni vydání svého rozhodnutí; tím spíše si však měl zjistit skutečný stav komunikace na obecním pozemku, resp. postoj vedení obce k jejím úpravám, a nevytvářet napadeným rozhodnutím jen dočasné řešení. 7. Dále žalobci žalovanému vytýkají, že v napadeném rozhodnutí postupoval v rozporu s právními předpisy. Není totiž možné vydat rozhodnutí o odstranění překážky z veřejně přístupné účelové komunikace, aniž by byla předem vyřešena otázka její existence. Tomu se však žalovaný vyhnul a z napadeného rozhodnutí není ani zjevné, kudy přesně (v které části pozemků žalobců) podle přesvědčení žalovaného údajná veřejně přístupná účelová komunikace vede. Není tedy ani jasné, jak dospěl k tomu, že mají být zbourány právě tyto a nikoli jiné části plotů na pozemcích žalobců. Žalovaný přitom v napadeném rozhodnutí dal paradoxně žalobcům v tomto ohledu za pravdu, pochybení správního orgánu I. stupně však nijak nezhojil. 8. Žalobci dále nesouhlasí s tím, že žalovaný zpochybňuje dokumenty z porad zastupitelů obce K. Z nich jasně vyplývá, že zastupitelé obce K. si ve volebním období od roku 2006 od roku 2010 byli vědomi existence obecní komunikace na pozemku p. č. x a snažili se o její zprovoznění, např. formou jednání se společností Z. S. a. s. (dále jen „Z. S.“). Pod cestou byl také v minulosti položen obecní vodovodní řad. Tyto skutečnosti však v průběhu správního řízení správní orgány nevzaly v potaz, přestože svědčí o absenci kritéria nezbytné komunikační potřeby přes pozemky žalobců. 9. Konečně žalobci namítají, že k zaměřen