1 Afs 37/2004 — Nejvyšší správní soud

48 A 18/2016- 46 - text 7 48 A 18/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Milana Podhrázkého a soudců Mgr. Jitky Zavřelové a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci: žalobkyně: M. H. bytem X zastoupena opatrovníkem městem Lysá nad Labem sídlem Husovo náměstí 23, 289 22 Lysá nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj sídlem Staroměstské nám. 6, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2015, č. j. MMR-41235/2015-83/3076, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2015, č. j. MMR-41235/2015-83/3076, a usnesení Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru regionálního rozvoje, ze dne 17. 7. 2015, č. j. 103642/2015/KUSK, sp. zn. SZ 050167/2015/KUSK REG/Sl, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 750 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil usnesení Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru regionálního rozvoje (dále jen „krajský úřad“) ze dne 17. 7. 2015, č. j. 103642/2015/KUSK. Krajský úřad tímto usnesením podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád z roku 2004“) zastavil odvolací řízení ve věci blíže neupřesněného rozhodnutí Městského úřadu Lysá nad Labem, stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“), vydaného ke stavbě haly na pozemku parc. č. x v k. ú. L. n. L. 2. Žalobkyně uvádí, že krajský úřad byl vázán rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2015, č. j. 46 A 34/2013-44, přičemž kdo jiný než správní orgán měl možnost zjistit příslušné údaje. Namítá, že nesrovnalosti nebyly odstraňovány ve spolupráci s žalobkyní jako účastníkem řízení. Dlouhodobě je jí zatajována řada souvislostí se stavbou na daném pozemku (včetně instalace specializovaného zařízení). Obslužnost této stavby je realizována přes pozemek v jejím vlastnictví (dříve PK x, nyní nelegálně rozdělen na mnoho částí). Stavebník si pozemek zabral, oplotil a v současnosti jej používá ke svému podnikání. Odvolání směřovalo ke správnímu řízení týkajícímu se stavby původní haly pro zkušební účely, rekonstrukce této haly a dále ke všem správním řízením souvisejícím se stavbou. Žalobkyně měla být ze zákona účastníkem řízení, a to nejen jako vlastník sousedního pozemku. Jelikož jí nebylo nikdy žádné z výše popsaných rozhodnutí doručeno, nemohla tato rozhodnutí nabýt právní moci. Žalobkyně byla zkrácena na svých právech, neboť se nemohla v průběhu řízení vyjadřovat a vznášet připomínky. 3. Žalovaný má za to, že žaloba je nedůvodná a měla by být odmítnuta. Předně uvedl, že žaloba je opožděná, neboť byla podána 23. 2. 2016, tedy více než dva měsíce od doručení napadeného rozhodnutí (21. 12. 2015). K otázce vázanosti krajského úřadu uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Praze žalovaný konstatoval, že krajský úřad postupoval v souladu s právním názorem soudu a žalobkyni vyzval k doplnění podání spočívajícímu v konkretizaci správního rozhodnutí, proti němuž podává odvolání, a současně usnesením řízení přerušil. Žalobkyni též poučil, že odvolání proti tomuto usnesení nemá odkladný účinek. Žalobkyně i přes výzvu nedoplnila odvolání a nepožádala o prodloužení lhůty ani o součinnost. Vzhledem k tomu, že krajský úřad nemohl z podání žalobkyně dovodit, proti jakému správnímu rozhodnutí se odvolává a žalobkyně tuto skutečnost ani na výzvu nedoplnila, nebyl schopen v řízení pokračovat, a nebyla proto jiná možnost, než řízení zastavit. Žalobkyně po celou dobu řízení ani neuvedla, proti jakému rozhodnutí se odvolává, ani nespecifikovala stavbu, jíž by se řízení měla týkat. Z žaloby není patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobkyně žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné či nicotné. Žalobkyně se cítí být opomenutým účastníkem nespecifikovaných řízení, otázka účastenství žalobkyně v neupřesněném správním řízení však nebyla žalovaným v žalobou napadeném rozhodnutí řešena. 4. V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně uvedla, že odvolání, které podala ve věci stavby na pozemku p. č. x v k. ú. L. n. L. s datem 8. 11. 2010, směřovalo ke všem stavebním povolením, která s touto stavbou souvisejí, a zejména k původní stavbě zřízené před listopadem 1989. Žalobkyně považuje za nepochopitelné, že správní orgány tuto skutečnost opomíjely a považovaly toto období za historii. I dnes se vychází z tehdy platných zákonů, pozemek p. č. x o výměře 7 290 m² byl v té době sousedním přilehlým pozemkem a ze zákona byli vlastníci účastníky řízení. Žalobkyně se před dvěma měsíci obrátila na Městský úřad Lysá nad Labem, aby jí sdělil alespoň č. j. původního správního řízení, zatím však neobdržela odpověď. V předpokládaném řízení byla žalobkyně či její předci zkrácena právech, jedná se o nelegální stav v souvislosti se zřízením stavby. 5. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 26. 5. 2017, č. j. 10 Nc 785/2015-260, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze 19. 10. 2017, č. j. 24 Co 292/2017-301, byla žalobkyně omezena ve svéprávnosti, a to mimo jiné jde-li o právní jednání týkající se správy nemovitostí a nakládání s nimi, a současně jí byl jmenován opatrovník. Proto soud v dalším řízení jednal s opatrovníkem žalobkyně, který se přes výzvu soudu k dané žalobě již nevyjádřil. 6. Jak v dané věci soud zjistil ze správního spisu, jeho součástí je předně rozsudek zdejšího soudu ze dne 10. 3. 2015, č. j. 46 A 34/2013-44, jímž soud zrušil rozhodnutí krajského úřadu ze dne 7. 11. 2012, č. j. 172422/2012/KUSK, kterým bylo pro nepřípustnost zamítnuto odvolání žalobkyně. V souladu s rekapitulací předchozího řízení, jež je součástí tohoto rozsudku, lze především poukázat na to, že dne 10. 11. 2010 bylo stavebnímu úřadu doručeno podání žalobkyně ze dne 8. 11. 2010 označené jako „Odvolání k stavebnímu povolení (stavebním povolením) ke stavbě na st. parc. x v k. ú. L. n. L.“. Žalobkyně v tomto podání toliko uvedla: „K stavebnímu řízení jsem nebyla přizvána, což považuji za zásadní chybu stavebního úřadu …. Byla jsem tímto zkrácena na svých právech občana, neboť jsem během řízení neměla možnost být informována, nahlížet do spisu a vznášet věcné připomínky. Jsem vlastníkem pozemku x (PK) …. Můj majetek je bezprostředně dotčen stavbou na st. parc. x. Nemám k věci vůbec žádné údaje, nemám č. j. (číslo – čísla). Mám pochopitelně zájem na tom, abych mohla prostudovat spis, po tomto doplním ještě své připomínky. Nepovažuji za žádoucí stavbu této stavby, neboť bude negativně ovlivňovat můj majetek, a proto požaduji zrušení stavebního povolení (stavebních povolení).“ Stavební úřad předal citované podání žalobkyně krajskému úřadu s tím, že se jedná o odvolání proti jeho rozhodnutí ze dne 7. 7. 1995, č. j. výst/745/č. 24/95/Ja, a dodal, že odvolání je nepřípustné, neboť odvolatel není účastník a není oprávněn podat odvolání proti rozhodnutí. Žalovaný odvolání žalobkyně rozhodnutím ze dne 12. 1. 2011, č. j. 004982/2011/KUSK, zamítl jako nepřípustné. Následně Městský soud v Praze k žalobě podané žalobkyní rozsudkem ze dne 8. 10. 2012, č. j. 10 A 67/2011-27, uvedené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud svůj závěr postavil na tom, že si žalovaný při svém rozhodování zjevně neujasnil, zda odvolání žalobkyně považuje za nepřípustné (jak uvedl ve výroku), anebo za opožděné (jak naznačují některé části odůvodnění). Dodal, že ani ve vztahu k případné opožděnosti odvolání žalobkyně (pokud by jí opravdu postavení účastníka řízení náleželo), není žalobou napadené rozhodnutí přezkoumatelné. V návaznosti na to pak vydal krajský úřad dne 7. 11. 2012 rozhodnutí č. j. 172422/2012/KUSK, jímž odvolání žalobkyně jako nepřípustné zamítl dle § 92 odst. 1 správního řádu z roku 2004. V rozhodnutí se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně byla majitelkou předmětného pozemku v roce 1995, kdy bylo vydáno dané stavební povolení. Tuto podmínku s odkazem na výpis z katastru nemovitostí označil za splněnou. Dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že žalobkyně svá tvrzení uplatňovala pouze v obecné rovině. Neargumentovala, v jakém směru se účinky stavebního povolení přímo, bezprostředně dotýkají jejích vlastnických práv. Napadeným rozhodnutím je stavební povolení na stavbu „rekonstrukce stávající zkušební haly na halu výrobní … “. Z projektové dokumentace je zřejmé, že se prakticky jedná o stavební úpravy stávající haly, které spočívají pouze ve vnitřních úpravách, přičemž se půdorysné ani výškové ohraničení nemění, také příjezd zůstává zachován po stávající komunikaci. Podle krajského úřadu vnitřními úpravami stávající haly nemohly být práva ani právem chráněné zájmy žalobkyně dotčeny. 7. Zdejší soud pak k žalobě podané žalobkyní shora již označeným rozsudkem ze dne 10. 3. 2015 naposledy uvedené rozhodnutí krajského úřadu zrušil a věc mu vr