4 As 234/2017 — Nejvyšší správní soud

43 A 114/2018- 72 - text 29 43 A 114/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka v právní věci žalobce: H. K., IČO: X, se sídlem X, zastoupen advokátem Mgr. Davidem Netušilem, se sídlem Politických vězňů 8, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1. B. B., IČO: X, se sídlem X, zastoupena advokátem Mgr. Zdeňkem Zůnou, se sídlem Na Strži 65, Praha, 2. S E., IČO: X, se sídlem X, 3. Z. ž. p. Ú. u K., IČO: X, se sídlem X, 4. o. Ú., se sídlem X, 5. Č. r. – Ř. s. a d., se sídlem X, 6. Z. o. Č. z. s. K., se sídlem X, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2018, čj. 094791/2018/KUSK, sp. zn. SZ 094767/2017/KUSK ÚSŘ/EMB, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2018, čj. 094791/2018/KUSK, sp. zn. SZ 094767/2017/KUSK ÚSŘ/EMB, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Davida Netušila, advokáta. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhají zrušení rozhodnutí uvedeného v záhlaví (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce (a dalších odvolatelů) proti rozhodnutí Městského úřadu K. n. V. (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 24. 5. 2017, čj. MUKV 37390/2017 VYST, sp. zn. MUKV-S 2024/2017 VYST (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně rozhodl k žádosti společnosti B. B., (dále jen „stavebník“) o umístění stavby označené jako Výroba tissue s recyklací vody K. (dále jen „stavba“). Stavba je areálem výroby tissue, jenž je umístěn na pozemcích p. č. X a X v katastrálním území K. a sestává ze stavebních objektů výroba tissue, biologický stupeň čištění a ozonizace, vyrovnávací nádrže technologické vody, zásobníky LPG, vypařovací stanice, VNR, vrátnice. Další součástí stavby jsou koridory sítí pro veřejnou potřebu na pozemcích p. č. X, X, X, X, X, X, X, st. X, X, X, X, X a X v katastrálním území K. Jde o podzemní vedení inženýrských sítí, konkrétně o distribuční soustavu elektřiny, vedení generátorového plynu, tepelné energie a zemního plynu, optický kabel, výtlak vyčištěných odpadních vod a výtlak užitkové vody. Poslední součástí stavby je úprava koryt a výtoku z rybníka na pozemcích p. č. X, X, X, X, X, X, X, X a X v katastrálním území K. Jde o úpravu koryta bezejmenné vodoteče, koryta P. potoka a koryta a výtoku z rybníka. 2. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí zabýval tím, v jakém rozsahu je žalobce oprávněn napadnout prvostupňové rozhodnutí. Vycházel z toho, že jeho účastenství v řízení je založeno § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“). Z toho důvodu je oprávněn vznášet v řízení jen ty námitky, které se týkají veřejných zájmů chráněných zákonem, který mu zakládá účastenství v řízení. V daném případě tedy jde o veřejný zájem na ochraně přírody a krajiny. K tomu žalovaný citoval z judikatury Nejvyššího správního soudu, mj. i právní závěr, podle něhož nejsou emise explicitně zmíněny v zákoně o ochraně přírody a krajiny, nespadají do této ochrany ani důsledky dopravní zátěže či zatížení silničním provozem. K odvolacím námitkám žalobce žalovaný uvedl, že požádal dotčený orgán na úseku posuzování vlivů na životní prostředí o sdělení, zda není třeba stavbu vzhledem k provedeným změnám podrobit novému posouzení vlivů na životní prostředí. Dotčený orgán dne 27. 9. 2017 sdělil, že to není třeba, závazné stanovisko ze dne 30. 10. 2015 k posouzení vlivů záměru na životní prostředí (dále též jen „stanovisko EIA“) je stále platné. Stavba koridoru inženýrských sítí je dle žalovaného ve veřejném zájmu a v souladu s územním plánem, není důvod uplatňovat § 18 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „stavební zákon“). Není pravda, že by majitel pozemku p. č. X se stavbou nesouhlasil, jeho souhlas ze dne 10. 11. 2016 je součástí spisu. K požadavku na vybudování silnice žalovaný uvedl, že je-li ke stavbě zajištěn přístup, jak tomu v daném případě je, nemůže stavební úřad přikazovat či nařizovat provádět stavbu komunikace. Námitka poukazující na umístění dopravního značení zakazujícího vjezd vozidel těžších než 12 t se týká provádění stavby a jejího užívání, nikoliv územního řízení. K námitce neaktuálnosti závazných stanovisek dotčených orgánů žalovaný sdělil, že stavebník si musí ze zákona zajistit dané doklady před podáním žádosti, jinak by musel stavební úřad řízení přerušovat a stavebníka vyzývat k doplnění. Dotčené orgány byly informovány o zahájení územního řízení a o jeho předmětu, byly seznámeny s projektovou dokumentací. Ve věci nedodržení podmínky stanoviska EIA spočívající ve vyčištění koryta vodních toků a odstranění náletových dřevin žalovaný dospěl k závěru, že toto řízení se týká umístění stavby, nikoliv odstranění zeleně a vyčištění koryta potoka. Součástí spisu je souhlas vlastníka pozemků p. č. X a X k úpravě vodoteče. Pokud jde o nesplnění podmínky územního plánu na vymezení pruhu zeleně o šířce 10 m, má tento požadavek dle žalovaného za cíl ochránit území před nadměrným hlukem. Krajská hygienická stanice ani Ministerstvo zdravotnictví neshledaly důvod pro realizaci tohoto protihlukového opatření. Důvodnou žalovaný neshledal ani další námitku poukazující na nesoulad stavby s územním plánem, neboť stavba výrobního objektu je záměrem místního významu. Námitku poukazující na nepřípustnost odejmout ze zemědělského půdního fondu půdu II. třídy ochrany žalovaný vypořádal konstatováním, že byl vydán souhlas s odnětím pozemků ze zemědělského půdního fondu. K nesouhlasu žalobce s vypořádáním námitek ostatních účastníků řízení žalovaný uvedl, že tato otázka se nijak nemohla projevit na žalobcových právech. Pokud jde o výšku stavby, žalovaný konstatoval, že stavba je v souladu s územním plánem a dotčené orgány s ní vyjádřily souhlas. Upuštěním od místního šetření nemohlo dojít k porušení stavebního zákona, jelikož stavebnímu úřadu vyplývá tato možnost ze zákona. Závěrem se žalovaný ztotožnil s vyjádřením stavebníka k podanému odvolání, jenž je toho názoru, že odvolací námitky žalobce nejsou přípustné. Jelikož žalobce je spolkem, který chrání zájmy jemu svěřené § 1 - § 3 zákona o ochraně přírody a krajiny, nepřísluší mu odvolávat se do důvodů stavebníka, poukazovat na procesní práva účastníků řízení, stanovovat okruh účastníků řízení, poukazovat na nepřezkoumatelnost rozhodnutí z důvodu domnělého neodůvodnění, napadat stanoviska dotčených orgánů, a to z hlediska EIA, ZPF, ovzduší, komunikací, emisí hluku. Ani jedna tato námitka nespadá do okruhu zájmů, které má spolek chránit na základě zákona o ochraně přírody a krajiny, a s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí, a dále již nepřezkoumával napadené rozhodnutí postupem podle § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 3. Žalobce v žalobě namítl, že napadené rozhodnutí nebylo doručeno v souladu s § 25 odst. 2 a 3 správního řádu, neboť nebylo vůbec zveřejněno na elektronické úřední desce obcí K. n. V. a K., na elektronické úřední desce obce Ú. bylo zveřejněno v době od 31. 7. 2018 do 16. 8. 2018 a na elektronické úřední desce obce P. v době od 6. 8. 2018 do 22. 8. 2018. Pakliže by bylo doručováno řádně, mohly by podat žalobu i další osoby. 4. Po vydání napadeného rozhodnutí se podařilo žalobci seznámit se se zatajovaným interním sdělením odboru životního prostředí Městského úřadu K. n. V. ze dne 7. 11. 2013. Podle něj nelze záměr v dané lokalitě z hlediska vodního zákona realizovat, neboť pro záměr nelze umístit novou čistírnu odpadních vod a vzhledem k jejich množství nelze zajistit ani jinou přijatelnou likvidaci. Součástí umístěného záměru je přitom čistírna odpadních vod, což je však vzhledem k výše uvedenému sdělení nepřípustné. 5. Žalobce poukázal na to, že žalovaný se snažil vyvrátit odvolací námitku žalobce odkazem na rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2012, čj. 1 As 135/2011 – 246. Jeho závěry ovšem dezinterpretoval, neboť z něj plyne pravý opak. Není možné odůvodnit napadené rozhodnutí odkazem na posudek jednoho z tvůrců zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), jehož předmětem je výklad právních otázek, o nichž si měly učinit úsudek správní orgány samy. 6. Žalobce namítl, že všechny jím uplatněné odvolací námitky byly relevantní, a proto se k nim měl žalovaný plnoh