8 As 47/2005 — Nejvyšší správní soud

43 A 64/2019- 99 - text 14 43 A 64/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci žalobkyně: obec D. B., sídlem X, zastoupená advokátkou Mgr. Veronikou Zelenkovou, sídlem Velehradská 88/1, 130 00 Praha 3, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2019, č. j. 074308/2019/KUSK/02, jímž bylo změněno rozhodnutí ředitelky Základní a Mateřské školy D. B. ze dne 30. 4. 2019, č. j. 205-106/2019, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2019, č. j. 074308/2019/KUSK/02, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 17 600 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně Mgr. Veroniky Zelenkové, advokátky. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný změnil rozhodnutí ředitelky Základní a Mateřské školy D. B. (dále jen „ředitelka školy“) ze dne 30. 4. 2019, č. j. 205-106/2019, o nepřijetí D. L. (dále jen „nezletilý“), tak, že se nezletilý přijímá k základnímu vzdělávání do Základní školy a Mateřské školy D. B. od školního roku X. 2. Žalobkyně namítá, že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do její pravomoci rozhodnout o navýšení maximálního počtu žáků ve třídě dle § 23 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“), a do její samostatné působnosti, neboť zajištění kvalitního vzdělání pro její občany je nejen zákonnou povinností, ale také právem realizovaným v rámci samostatné působnosti. Vytýká žalovanému, že si fakticky vyhradil pravomoc navyšovat stanovenou kapacitu prvních tříd, která mu nenáleží. Dále namítá, že napadené rozhodnutí je v rozporu s § 4 odst. 5 vyhlášky č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 48/2005 Sb.“). Konečně namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Vytýká žalovanému, že opomíjí zájem na poskytování kvalitního vzdělávání u dříve přijatých dětí. Poukazuje na to, že množství žáků ve třídě přímo souvisí s kvalitou výuky, k čemuž poukazuje na odbornou literaturu. 3. Uvádí, že rozhodnutím ředitelky školy byl stanoven počet otevíraných prvních tříd ve školním roce X na tři, dvě běžné a jednu s rozšířenou výukou matematiky a přírodovědných předmětů, s celkovou kapacitou prvních tříd s. žáků. Rozhodnutí bylo před zápisem zveřejněno spolu s kritérii pro přijetí. Rozhodnutími ředitelky školy bylo v souladu s těmito kritérii přijato k základnímu vzdělávání s. uchazečů, a to dle prvního kritéria všech š. uchazečů ze školského obvodu školy (s trvalým pobytem v D. B.), a dále dle druhého kritéria d. uchazečů z jiných obcí, kteří se umístili na prvních o. místech v ověřování jazykových a matematických předpokladů (o. bylo z D. B.). Tím došlo k vyčerpání kapacity prvních tříd. V případě č. uchazečů bylo řízení o přijetí přerušeno z důvodu probíhající změny trvalého pobytu. Jelikož u nich došlo ke změně trvalého pobytu, byli ředitelkou školy přijati, a to před vydáním napadeného rozhodnutí. Mezi přijatými jsou d. žáci s podpůrným opatřením třetího stupně a jeden žák s podpůrným opatřením čtvrtého stupně. Děti, které se umístily na prvních o. místech při ověřování jazykových a matematických předpokladů, tvoří samostatnou třídu ve speciálním patře školy, kde zřizovatel pro tento účel zbudoval menší učebny pro omezený počet žáků. Na základě rozhodnutí žalovaného byly přijaty č. další děti včetně nezletilého. Vzhledem k překročení maximální kapacity obecných prvních tříd se ředitelka školy obrátila na žalobkyni jako zřizovatele s žádostí o udělení výjimky dle § 23 odst. 5 školského zákona. Žalobkyně výjimku neudělila, neboť má zájem na tom, aby na jí zřízené a finančně dotované škole bylo poskytováno kvalitní vzdělání. Má za to, že postup žalovaného to narušuje, poškozuje práva ostatních dětí ve třídě a dobré jméno školy a jejího zřizovatele. Uvádí také, že nezletilému byl rozhodnutím ředitelky Základní školy J. u P. ze dne 3. 5. 2019 na základě doporučení odborného lékaře a poradenského zařízení k žádosti jeho zákonné zástupkyně odložen začátek povinné školní docházky. Napadené rozhodnutí tak nehájí ani zájmy nezletilého. Lze důvodně předpokládat, že s ohledem na nezralost nezletilého je v jeho nejlepším zájmu, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno. 4. Žalovaný s žalobou nesouhlasí. Předně namítá nedostatek aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby. Žalobkyně jako zřizovatel školy není účastníkem řízení o přijetí uchazeče ke školní docházce, ani navazujícího řízení o odvolání. Není též oprávněna zasahovat do práv a povinností ředitele školy. Žalobkyně musí tvrdit a prokázat svou aktivní legitimaci dle § 65 odst. 1 s. ř. s., tedy přímé zkrácení úkonem, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují její práva nebo povinnosti. K přímému zásahu do práva žalobkyně navýšit počet dětí nad limit stanovený vyhláškou č. 48/2005 Sb. nedošlo, neboť dle § 4 odst. 5 této vyhlášky je maximální počet žáků ve třídě 30, tedy celkem 90 žáků ve třech prvních třídách. Přijetím X žáků nebyl maximální počet žáků ve třídě překročen, a rozhodnutí zřizovatele o povolení výjimky z nejvyššího počtu žáků ve třídě tedy není nezbytné. Omezení počtu žáků je v pravomoci ředitele školy, nikoli zřizovatele. Překročením omezení proto do práv žalobkyně zasaženo nebylo. Pokud skutečně byli přijati žáci s podpůrným opatřením, omezila se kapacita dvou tříd o č. žáky. K překročení ředitelkou školy stanovené kapacity prvních tříd došlo již rozhodnutím ředitelky školy. Ředitelce školy nic nebránilo přeřadit č. žáky, kteří skončili níže než na o. místě, z běžné třídy do třídy otevřené podle § 17 školského zákona, v níž by tak bylo X žáků. Tento postup je v dispozici ředitelky školy a do práv žalobkyně nezasahuje. Aktivní legitimace žalobkyně tedy není prokázána. Aktivní legitimaci neodůvodňuje ani tvrzený negativní vliv na kvalitu vzdělání poskytovaného občanům žalobkyně, pro které žalobkyně v samostatné působnosti dle § 178 školského zákona zajišťuje podmínky. Přeřazením č. žáků do třídy otevřené podle § 17 školského zákona by bylo naopak těmto žákům dopřáno vzdělání ve vyšším rozsahu. Dále uvádí, že žalobkyně povinnosti dle § 178 školského zákona zajišťuje pouze zde uvedenými formami – zřízením školy, nebo zajištěním docházky v jiné škole. Navýšením počtu žáků ve třídě jí nevznikají přímé povinné náklady, neboť náklady na školní vzdělávání hradí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministerstvo“) dotací poskytovanou prostřednictvím kraje dle § 161 školského zákona. Žalobkyně přímo neposkytuje vzdělání a nemůže ovlivnit jeho kvalitu. Nesmí zasahovat do pravomoci ředitele školy ohledně organizace školního roku či školního vzdělávacího programu. K nedostatku přímého dotčení žalobkyně žalovaný poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 5. 2019, č. j. 4 As 114/2019-37. Dále poukazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2016, č. j. 4 As 281/2015-32 a 4 As 280/2015-36, a ze dne 21. 4. 2016, č. j. 5 As 253/2015-36, v nichž Nejvyšší správní soud uzavřel, že zákonný zástupce nezletilého není účastníkem řízení o přijetí dítěte do mateřské školy, neboť není splněna podmínka přímého a bezprostředního dotčení jeho práv či povinností v oblasti veřejného práva. Obdobně nebyla účastníkem řízení žalobkyně jako zřizovatel, a nemůže proto být aktivně legitimována ani podle § 65 odst. 2 s. ř. s. 5. K žalobním bodům žalovaný uvádí, že nerozhodoval o přijetí dětí do konkrétní třídy, ale o tom, že počet žáků bude celkem X. Rozdělení dětí do tříd je vnitřním rozhodnutím školy. Žalovaný považuje druhé kritérium pro přijetí, a tedy i omezení kapacity jedné z prvních tříd, za diskriminační. Jedinou zákonnou podmínkou pro přijetí k povinné školní docházce je dovršení zákonného věku. Není-li dítě shledáno tělesně nebo duševně nevyspělým a nepožádá-li zákonný zástupce o odklad zahájení školní docházky, musí být dítě k povinné školní docházce přijato. Podmínění přijetí osvědčením matematických a jazykových předpokladů je diskriminační a nezákonné. Tvrzení žalobkyně o přijetí žáků na jiné školy je novotou, která nebyla ve správním řízení tvrzena a prokázána. Tato skutečnost však nezpůsobuje nezákonnost napadaného rozhodnutí, neboť jde o využití práva na svobodnou volbu školy. Rovněž tvrzení o tom, že bylo rozhodnuto o odkladu začátku povinné školní docházky nezletilého, představuje novou skutečnost, která nebyla ve správním řízení zjištěna. Jediným důvodem nepřijetí nezletilého bylo dle prvostupňového rozh