8 Afs 66/2008 — Nejvyšší správní soud

46 Af 34/2017- 67 - text 15 46 Af 34/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců JUDr. Davida Krysky, Ph.D., a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci žalobkyně: B. s r.o., IČO: x, sídlem D., zastoupená advokátem Mgr. Karlem Šindelkou, sídlem Římská 103/12, Praha, proti žalovanému: Celní úřad pro Středočeský kraj, sídlem Washingtonova 1621/11, Praha, za účasti osoby zúčastněné na řízení: H., sídlem x zastoupená advokátem JUDr. Karlem Čermákem, Ph.D., sídlem Elišky Peškové 735/15, Praha, o žalobě proti rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 22. 9. 2017, sp. zn. 163890/2017-610000-22.4, takto: I. Rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 22. 9. 2017, sp. zn. 163890/2017-610000-22.4, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 19 456 Kč k rukám Mgr. Karla Šindelky, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým ředitel žalovaného zamítl námitky žalobkyně proti zadržení zboží. Zboží označené jako „části a součásti svářecí techniky – tryska, katoda, štít, kryty trysky, vířivý kroužek, ochranný kryt 10 CT (uvedené na faktuře číslo x)“ v množství 4 573 kusů (dále též „zadržené zboží“) bylo zadrženo žalovaným dne 21. 8. 2017 podle čl. 17 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 608/2013 ze dne 12. 6. 2013 o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány a o zrušení nařízení Rady (EU) č. 1383/2003 (dále jen „nařízení č. 608/2013“) a § 22 odst. 1 a 2 zákona č. 355/2014 Sb., o působnosti orgánů celní správy České republiky v souvislosti s vymáháním práv duševního vlastnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o působnosti celní správy“), o čemž byl dne 22. 8. 2017 vyhotoven protokol č. j. 163890/2017-610000-22.4. V protokolu bylo uvedeno, že existuje důvodné podezření, že zboží porušuje práva duševního vlastnictví k ochranné známce č. zápisu UPT x, jejímž majitelem je osoba zúčastněná na řízení. Obsah žaloby 2. Žalobkyně předně namítala absenci podezření z porušení konkrétního práva duševního vlastnictví. Vysvětlení obsažené v napadeném rozhodnutí nerozptýlilo namítanou nejasnost, neboť žalovaný pouze bez bližšího vysvětlení konstatoval, že základem pro zadržení zboží nebyla ochranná známka, jak bylo uvedeno v protokolu o zadržení zboží, ale patent, což dle ředitele žalovaného plyne z použité zkratky UPT. Žalobkyně upozornila, že zboží nemohlo být zadrženo pro podezření z porušení práva z patentu dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1257/2012 ze dne 17. prosince 2012, kterým se provádí posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany, neboť to dosud nenabylo účinnosti. 3. Dále namítala, že z protokolu o zadržení zboží ani z napadeného rozhodnutí neplynou dostatečné náznaky zjevného porušení práva duševního vlastnictví. Žalovaný nemůže vycházet pouze z tvrzení majitele práva (osoby zúčastněné na řízení) o údajném porušení práva, ale musí se opírat o důkazy, které je majitel práva povinen jako součást žádosti o přijetí opatření poskytnout. Technické řešení ztělesněné v zadržených výrobcích zpravidla není seznatelné pouhým okem bez odborného měření či zjištění vnitřních vlastností výrobků. Pokud mělo být důvodem zadržení zboží porušení práv k evropskému patentu č. x dle Evropské patentové úmluvy, patentové nároky zcela zjevně nesouvisí s řadou zadržených výrobků, neboť se vztahují pouze k technickému řešení elektrody a hořáku samotného. 4. Žalobkyně též namítala, že ředitel žalovaného se nedostatečně vypořádal s její námitkou, že žalovaný řádně nesplnil informační povinnost dle čl. 17 odst. 4 nařízení č. 608/2013 informovat žalobkyni o domnělé povaze zadrženého zboží. Ta dle žalobkyně zahrnuje povinnost poskytnout informaci o tom, z porušení jakého konkrétního práva je zadržené zboží podezřelé, aby žalobkyně měla možnost kvalifikovaně se rozhodnout o svém dalším postupu, ověřit pravdivost tvrzení osoby zúčastněné na řízení a uplatnit konkrétní námitky. Informační povinnost není splněna poskytnutím informace o tom, která zásilka byla zadržena. 5. Závěrem žalobkyně namítla, že žalovaný v protokolu uvedl, že existuje důvodné podezření, že zboží porušuje práva duševního vlastnictví ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) nařízení č. 608/2013 k ochranné známce. Ačkoli žalobkyně na tuto vadu ve svých námitkách poukázala, ředitel žalovaného na ni nereagoval a pouze konstatoval, že šlo o zřejmou nesprávnost, aniž by doplnil, z jakého ustanovení dovodil pravomoc zadržet zboží. Jelikož žalovaný ani ředitel žalovaného neuvedli kompetenční právní normu, zatížili řízení vadou, která měla či mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve vyjádření citoval rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 4. 12. 2017, č. j. 9 As 182/2014-76, v němž se NSS zabýval povahou institutu zadržení zboží. Uvedl, že byl při výkonu dozoru v souvislosti s ochranou práv duševního vlastnictví vázán vydaným rozhodnutím Celního úřadu pro Královéhradecký kraj ze dne 29. 7. 2015, č. j. 44612/2015-550000-05, o přijetí opatření pro zboží označené jako elektroda pro plazmový obloukový hořák s dotykovým zapalováním a plazmový obloukový hořák s dotykovým zapalováním s elektrodou, jemuž prvotně svědčí právo ochrany ze zápisu evropského patentu č. 1992206 (dále jen „rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj“), a následnými prodlouženími jeho platnosti. Dle žalovaného nepřesná formulace spočívající v uvedení ochranné známky v protokolu o zadržení zboží namísto evropského patentu téhož čísla, resp. rozhodnutí o přijetí opatření vydaného příslušným celním úřadem, nezakládá nezákonnost zadržení zboží. Má za to, že nepřesnou formulací neznemožnil žalobkyni, aby v dalším řízení uplatnila svá práva, případně aby v řízení před soudem o určovací žalobě prokázala, že jí vyráběné zboží neporušuje práva duševního vlastnictví. Je přesvědčen, že oznámením o zadržení zboží nevybočil z mezí čl. 17 odst. 4 nařízení č. 608/2013. Dle žalovaného si žalobkyně byla vědoma zákonného podkladu pro zadržení zboží. Poukázal na to, že byla zastoupena znalým známkoprávním zástupcem, a na podrobná odborná vyjádření obsažená v žalobě. Zrušení rozhodnutí o zamítnutí námitek, resp. samotného zadržení zboží, by žalovaný považoval za formalistické s přihlédnutím k tomu, že spor žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení o určení, zda zadržené zboží porušuje práva duševního vlastnictví, je předmětem probíhajícího řízení před jiným soudním orgánem. 7. Žalovaný uvedl, že při výkonu dozorčí činnosti a zadržení zboží vycházel z jeho vizuální povahy ve vztahu k fotodokumentaci (schematickému zobrazení), jež tvoří přílohovou část rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj, přičemž vzal v potaz i zobrazení zboží na internetových stránkách Úřadu průmyslového vlastnictví a skutečnost, že žalobkyně je výrobcem zboží, jež svými užitnými vlastnostmi a určením plní stejné funkce a je určeno ke stejným účelům jako zboží, jemuž svědčí právo ochrany a je vyráběno držitelem práva. Může tedy existovat podezření, že žalobkyní vyráběné a skladované zboží je uváděno na trh, případně vyváženo, v rozporu s právy duševního vlastnictví. Vzhled zadrženého zboží dle žalovaného zcela zjevně odpovídá zboží, jež je chráněno zápisem v příslušném rejstříku, a může existovat důvodné podezření, že zboží svými ostatními podstatnými vlastnostmi, které nejsou viditelné, ale tvoří charakter výrobku pro jeho konečné užití, může práva duševního vlastnictví porušovat. Žalobkyně v řízení o zadržení zboží nepředložila nic, co by nasvědčovalo tomu, že jí vyráběné zboží vizuálně shodné s výrobky chráněnými evropským patentem č. 19922006 je také pod ochranou práva duševního vlastnictví. K námitce žalobkyně, že řada zadržených výrobků zjevně nesouvisela s patentovými nároky, neboť se vztahují pouze k technickému řešení elektrody a hořáku, které není viditelné, uvedl, že to musí být prokázáno až v řízení o určovací žalobě. 8. Žalovaný má za to, že dostál své informační povinnosti dle čl. 17 odst. 4 nařízení č. 608/2013. Z protokolu o zadržení zboží je patrné, na které zboží se zadržení vztahuje, v jaké době a na jakém místě k porušení mohlo dojít a kterého subjektu se podezření týká. Uveden byl též odkaz na zákonný podklad – číslo evropského patentu. Žalovaný předpokládá, že žalobkyně si musela být vědoma, jakého konkrétního práva se postup týká, neboť její další procesní kroky jednoznačně směřují k výrobkům osoby zúčastněné na řízení. 9. K námitce týkající se absence právní normy zakládající pravomoc v protokolu o zadržení zboží uvedl, že dostál své infor