5 Afs 172/2006 — Nejvyšší správní soud

55 Af 14/2018- 39 - text 13 55 Af 14/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Josefa Straky ve věci žalobkyně: M. s. r. o., IČO X sídlem X zastoupená advokátkou Mgr. Michaelou Miklášovou sídlem Wagnerovo nám. 1541, 266 01 Beroun proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 3. 2018, č. j. 8673/18/5300-21442-712226 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 3. 2018, č. j. 8673/18/5300-21442-712226, se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalobkyni se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil pět dodatečných platebních výměrů Finančního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 11. 8. 2017: - č. j. 3793582/17/2101-50522-208994, jímž byla za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2014 žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty (dále také „DPH“) ve výši 151 715 Kč a současně jí byla uložena povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 30 343 Kč, - č. j. 3803111/17/2101-50522-208994, jímž byla za zdaňovací období únor 2015 žalobkyni doměřena daň ve výši 13 743 Kč a současně jí byla uložena povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 2 748 Kč, - č. j. 3809573/17/2101-50522-208994, jímž byla za zdaňovací období březen 2015 žalobkyni doměřena daň ve výši 9 343 Kč a současně jí byla uložena povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 1 868 Kč, - č. j. 3886036/17/2101-50522-208994, jímž byla za zdaňovací období duben 2015 žalobkyni doměřena daň ve výši 17 177 Kč a současně jí byla uložena povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 3 435 Kč, - č. j. 3818190/17/2101-50522-208994, jímž byla za zdaňovací období duben 2016 žalobkyni doměřena daň ve výši 50 283 Kč a současně jí byla uložena povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 10 056 Kč, (dále jen „dodatečné platební výměry“), jejichž zrušení se žalobkyně taktéž domáhá. 2. Žalobkyně namítá, že je napadené rozhodnutí nezákonné, neboť nikdy nepořídila a nepřijala plnění od slovenských obchodních společností B. S., s.r.o., IČO X (dále jen „B.“), J., s. r. o., IČO X (dále jen „J.“), ani P. S., s. r. o., IČO X (dále jen „P.“). Nemohla jí proto vzniknout žádná daňová povinnost s nimi spojená. Domněnky a úvahy správce daně a žalovaného nejsou podle žalobkyně důkazy. Ani otisk razítka jakéhokoli subjektu nelze považovat za důkaz, jelikož razítko s libovolným textem si může nechat zhotovit kdokoli. Správce daně ani žalovaný tak neprokázal (neopatřil důkazy), že vůbec došlo k dodání zboží, že dodávky od vyjmenovaných společností jsou přičitatelné žalobkyni coby jejich příjemci (tj. zda existoval řetězec pokynů, zmocnění či smluvních ujednání jdoucích od statutárního orgánu daňového subjektu až k osobě zboží přepravující – za žalobkyni totiž mohl jednat toliko její jednatel) a že žalobkyně jako daňový subjekt byla oprávněna nakládat s předmětným zbožím jako vlastník podle § 13 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění rozhodném pro dotčená zdaňovací období (dále jen „zákon o DPH“). Přitom žalobkyni ve smyslu negativní důkazní teorie nestíhá důkazní břemeno prokázat, že zboží nepořídila a nepřijala. Žalobkyně podotkla, že tuto argumentaci již ostatně uplatnila v rámci odvolacího řízení. 3. Na podporu svých tvrzení žalobkyně soudu navrhla provést listinné důkazy, a to konkrétně protokoly o výslechu svědků Ing. A. C. a M. M., ze kterých vyplývá, že svědci jednající za dodavatele jednatele žalobkyně neznali (nadto z listin předložených M. M. plyne, že vozidlo, kterým měla být uskutečněna přeprava, má slovenskou registrační značku), jakož i (blíže neoznačený) spis Daňového úřadu Bratislava. Vedle nich pak navrhla provést výslech dalších (blíže neoznačených) osob, které měly být předání zboží přítomny. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na napadené rozhodnutí, kde se již s námitkami žalobkyně podrobně vypořádal. Shrnul, že důkazní břemeno v řízení skutečně tížilo toliko správce daně. Žalovaný nicméně dospěl k tomu závěru, že jej správce daně unesl, jelikož shromáždil dostatečné množství důkazů (nejednalo se tedy o pouhé domněnky), které v souhrnu svědčily o tom, že žalobkyně přijala zdanitelná plnění od slovenských dodavatelů. Žalobkyně měla možnost se k důkazům vyjádřit a navrhnout doplnění dokazování, žádný z důkazů však nerozporovala ani nenavrhla provedení dalšího dokazování. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně teprve až v řízení před soudem namítá, že jí přijetí sporných zdanitelných plnění není přičitatelné. V průběhu daňového řízení nicméně nevyvstala pochybnost, že transakce byly realizovány osobami jménem žalobkyně. Žalovaný pokládá za nežádoucí snahu žalobkyně, aby bylo po pasivitě žalobkyně v daňovém řízení argumentováno a dokazováno až v řízení před soudem, k čemuž odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2015, č. j. 5 Afs 89/2013-29. Žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu zamítl. Pro případ úspěchu žaloby pak navrhl, aby žalobkyni podle § 60 odst. 7 s. ř. s. nebyla přiznána náhrada nákladů řízení z důvodu její liknavosti v daňovém řízení. 5. K protokolům, jež žalobkyně navrhla soudu k důkazu, žalovaný uvedl, že byly sepsány slovenskými daňovými orgány až po vydání napadeného rozhodnutí. Žalovaný připustil, že by se sice mohlo jednat o nové důkazy a skutečnosti, na jejich základě by se ale žalobkyně mohla domáhat obnovy řízení, při přezkumu napadeného rozhodnutí z nich však vycházet nelze. Tvrzení svědků, že jednatele žalobkyně neznají, ale podle žalovaného neznamenají v podstatě nic, jelikož to je přirozené s odstupem několika let v situaci, kdy se jednalo pouze o drobné transakce v případě subjektů, jež realizují možná až tisíce takových transakcí ročně. V případě dodavatele J. je pak z podkladů patrné, že transakce žalobkyně realizovala prostřednictvím osoby odlišné od jednatele. Podstatný obsah správního spisu 6. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobkyně v přiznáních k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2014 a jednotlivých měsíců únor až duben 2015 a duben 2016 neuvedla, že by pořídila zboží z jiného členského státu, a tudíž v té návaznosti nepřiznala DPH. 7. Ve spise jsou dále založeny podklady získané ze Slovenské republiky na základě žádostí o mezinárodní výměnu informací k ověření spolupráce žalobkyně se slovenskými obchodními společnostmi B., J. a P., které ve všech případech prokázaly, jak následně zobchodované zboží nabyly. Součástí spisu je konkrétně: - odpověď ve vztahu ke slovenské obchodní společnosti P., jejíž přílohou jsou daňové doklady (faktury) č. 150100259 a č. 150100315, dodací listy k fakturám č. 150100259 a č. 150100315, čestná prohlášení o přepravě zboží do členského státu EU (České republiky) ze dne 20. 2. 2015 a ze dne 2. 3. 2015, příjmové pokladní doklady č. 14HP00592 a č. 15HP00071 včetně účtenek ze dne 19. 12. 2014 a ze dne 2. 3. 2015 a zálohová faktura č. 140800543, jež jsou všechny opatřeny otiskem razítka žalobkyně s připojením podpisu blíže neoznačené osoby. Z této odpovědi vyplývá, že žalobkyně byla pro dodavatele běžným zákazníkem, objednávka proběhla telefonicky, na prodejně si vybrala zboží (parkety a příslušenství) patrně oprávněná osoba žalobkyně a následně byla telefonicky objednávka potvrzena, přičemž zboží si žalobkyně prostřednictvím oprávněné osoby též vyzvedla a sama zařídila jeho odvoz. Úhrada proběhla v hotovosti přes registrační pokladnu a žalobkyně též potvrdila, že zboží vyvezla do České republiky. - odpověď ve vztahu ke slovenské obchodní společnosti J., jejíž přílohou jsou mj. daňové doklady (faktury) č. 50140009, č. 50140010, č. 50140011, č. 50140012, č. 50160009 a č. 50160012, čestná prohlášení o přepravě zboží do jiného členského státu EU ze dne 25. 3. 2014, 31. 3. 2014, 13. 4. 2016 a 25. 4. 2016, účtenky ze dne 14. 4. 2014, 15. 4. 2016, 25. 4. 2016, 9. 5. 2016 a 16. 5. 2016 a výpisy z bankovního účtu vedeného pro J. u T. b., a.s. Na dvou fakturách se nachází otisk razítka žalobkyně, který je také na všech čestných prohlášeních o přepravě zboží do jiného členského státu EU, a to spolu s podpisem a identifikací přebírající osoby (buď F. Ř., nebo V. Š.) a v některých případech i číslem předloženého průkazu totožnosti. Z výpisu z bankovního účtu dodavatele vyplývá, že na něj vložil dne 6. 6. 2014 v hotovosti I. D. dva vklady částkou a variabilním symbolem odpovídající fakturám č. 50140009 a 50140012. Z textu odpovědi na mezinárodní dožádání vyplývá, že jednatel dodavatele se měl jednou setkat s „panem M.“ v B., kontakt na něj ale nemá a