1 As 80/2008 — Nejvyšší správní soud

43 A 186/2018- 51 - text 8 43 A 186/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobkyně: E. P., s. r. o. sídlem X zastoupena advokátem Mgr. Ing. Ondřejem Kolářem sídlem Perucká 2483/9, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2018, č. j. 128273/2018/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Původní žalobce JUDr. Tomáš Pelikán se jako správce konkursní podstaty úpadce P. T. a.s., sídlem X (dále jen „úpadce“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Příbram, stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“) ze dne 28. 4. 2017, č. j. MeUPB 40132/2017 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím stavební úřad povolil Společenství vlastníků jednotek, P X, X, X, X (dále jen „stavebník“) stavbu plynové kotelny – P. VII, X na pozemcích st. p. X, X a X v katastrálním území B. H. (dále jen „stavba“). 2. Usnesením ze dne 17. 12. 2019, č. j. 43 A 186/2018 – 33, soud rozhodl, že namísto původního žalobce bude v řízení dále pokračováno se žalobkyní, která se důsledkem koupě obchodního závodu úpadce stala jeho právní nástupkyní. Žalobkyně tak vstoupila do řízení namísto úpadce coby dosavadního účastníka [§ 107a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 64 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], a tedy převzala stav řízení, jaký tu byl v době jejího nástupu (§ 107a odst. 3, § 107 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.). Soud proto předesílá, že v dalších částech odůvodnění tohoto rozsudku hovoří o podáních činěných žalující stranou jako o podáních žalobkyně, byť fakticky tato podání činil původní žalobce jménem úpadce (do jehož práv žalobkyně vstoupila). 3. Stavebník, ač soudem obeslán, neuplatnil práva osoby zúčastněné na řízení dle § 34 s. ř. s. II. Obsah žaloby 4. Žalobkyně předně namítá, že stavebník v rozporu s § 9a odst. 1 písm. a) zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění zákona č. 131/2015 Sb. (dále jen „zákon o hospodaření energií“) nezajistil a nepředložil energetický posudek. Uvádí, že plánovanou stavbou dojde k přechodu z alternativního systému dodávek energie, mezi něž podle § 7 odst. 1 písm. d) zákona o hospodaření energií patří soustava zásobování tepelnou energií, na jiný než alternativní systém dodávek energie. Podle žalobkyně neobstojí tvrzení žalovaného, že stavebník není povinen energetický posudek zajistit, jelikož neinstaluje zdroj energie s tepelným výkonem vyšším než 200 kW. Žalovaný totiž zcela opomněl, že stavebník má povinnost předložit energetický posudek podle § 9a odst. 1 písm. a) ve spojení s § 7 odst. 1 písm. d) zákona o hospodaření energií. 5. Žalobkyně dále namítá, že ve stavebním řízení nebylo doloženo, že by spoluvlastníci společných prostor (vlastníci jednotek) souhlasili s odpojením od centrální vytápění, se samotným provedením stavby a dále s tím, aby je nebo celé společenství vlastníků jednotek zastupovala v jakémkoliv správním řízení společnost T. S. s.r.o. (dále též „zmocněnec“). Stavebníkem předložený zápis ze shromáždění Společenství vlastníků jednotek je v tomto ohledu zcela nedostatečný, jelikož uvedené projevy vůle vůbec neobsahuje. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně 6. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně není oprávněna vznášet námitky přesahující rámec § 114 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 91/2016 Sb. (dále jen „stavební zákon“). Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2015, č. j. 10 As 208/2014 – 43. Dále uvedl, že stavebník nebyl povinen předložit energetický posudek, protože instalovaný příkon (žalovaný zřejmě mínil výkon – pozn. soudu) kotelny není vyšší než 200 kW. 7. Na vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně replikou, ve které uvedla, že v případě přechodu z alternativního systému dodávek energie na jiný systém dodávek energie zákon žádnou dolní mez tepelného výkonu nestanoví. Povinnost předložit energetický posudek tudíž platí bez ohledu na tepelný výkon pro každou stavbu, v rámci níž je plánován přechod z alternativního systému dodávek energie na jiný. Dikce § 9a odst. 1 písm. a) zákona o hospodaření energií podle žalobkyně jinou interpretaci neumožňuje. Dále žalobkyně uvedla, že stavebník měl povinnost předložit energetický posudek i podle § 16 odst. 7 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“). Závěrem žalobkyně uvedla, že žalovaný je povinen v odvolacím řízení přezkoumávat zákonnost prvostupňového rozhodnutí bez ohledu na to, zda byla žalobkyně vzhledem k § 114 stavebního zákona oprávněna námitky vznést. IV. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 8. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a obsahuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. V. Skutková zjištění ze správního spisu 9. Ze správního spisu zjistil soud následující pro věc relevantní skutečnosti: 10. Dne 27. 6. 2016 podal stavebník žádost o stavební povolení na stavbu plynové kotelny. Ve stavebním řízení mimo jiné předložil: - projektovou dokumentaci pro stavební povolení, - plnou moc ze dne 1. 3. 2016 udělenou společnosti T. S. s.r.o. k zastupování v celém stavebním řízení („ve věci Vestavba záložního zdroje pro vytápění a ohřev TV a stavebního povolení s Městem P., Stavebním úřadem“), - zápis ze shromáždění vlastníků jednotek ze dne 9. 2. 2016, podle nějž byl záměr instalace nové plynové kotelny schválen. 11. Dne 24. 8. 2016 vydal stavební úřad oznámení o zahájení stavebního řízení, dle kterého se stavební úřad rozhodl upustit od ohledání na místě a od ústního jednání, a současně stanovil lhůtu 10 dnů ode dne doručení oznámení k podání námitek. 12. Dne 14. 9. 2016 vydal stavební úřad rozhodnutí, jímž stavebníkovi povolil provedení stavby. Žalovaný předmětné rozhodnutí k odvolání žalobkyně zrušil, jelikož z předložené projektové dokumentace nešlo zjistit, jakým způsobem bude probíhat napojení stavby na stávající rozvody napojené na žalobkyni, a dále nebylo posouzeno, zda je provedení stavby v souladu s územní energetickou koncepcí. 13. Následně stavebník předložil doplněnou projektovou dokumentaci. Podle části D projektové dokumentace měl být stávající centrální zdroj tepla (dále jen „CZT“) a ohřevu teplé užitkové vody (dále jen „TV“) trvale odpojen a nahrazen modernějším a úspornějším zdrojem v podobě plynové kotelny. Pro dosažení požadovaného tepelného výkonu pro ústřední topení a ohřev TV byly navrženy dva závěsné kondenzační plynové kotle Buderus o celkovém maximálním výkonu 193 kW. Podle části B projektové dokumentace by stavba neměla nijak zasáhnout do stávajícího napojení objektu na technickou infrastrukturu. Podle dokladové části projektové dokumentace (výkres č. 1) by neměla stavba zasahovat do stávajícího potrubí CZT. 14. Dne 28. 4. 2017 vydal stavební úřad prvostupňové rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění zejména uvedl, že stavebník nebyl povinen předložit energetický posudek, jelikož neinstaluje žádný zdroj energie s tepelným výkonem vyšším než 200 kW. VI. Průběh soudního jednání a posouzení věci soudem 15. Při jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích a shrnuli jejich podstatné body. Nad rámec referátu podstatného obsahu správního spisu soud neprováděl žádné dokazování. Obecná východiska 16. Soud předně připomíná, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu správní soudy poskytují ochranu tomu, kdo tvrdí, že byl nezákonným správním rozhodnutím zkrácen na svých veřejných subjektivních právech (srov. § 2 ve vztahu k § 65 odst. 1 s. ř. s.), což je ještě zdůrazněno dispoziční zásadou (srov. § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu tudíž nepředstavuje prostředek pro všeobecnou kontrolu zákonnosti rozhodování správního orgánu, proto se v jejím rámci nelze úspěšně domáhat ochrany veřejných subjektivních práv jiných osob či obecně ochrany veřejného zájmu jako takového (vyjma specifických případů žalob podávaných spolky ve smyslu § 65 odst. 2 či vybranými subjekty ve smyslu § 66 s. ř. s.