10 As 84/2014 — Nejvyšší správní soud

43 A 200/2018- 68 - text 13 43 A 200/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Jana Čížka a soudců JUDr. Bc. Kryštofa Horna a Mgr. Ing. Lenky Bursíkové ve věci žalobkyně: RDK servis, s. r. o., IČO: 48949833 sídlem Kynského 126/20, Slaný zastoupena JUDr. Jindřichem Vítkem, Ph.D., advokátem sídlem Šafaříkova 201/17, Praha proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Praha 5 za účasti osoby zúčastněné na řízení: Společenství vlastníků jednotek domu X IČO: X, sídlem X zastoupena Mgr. Janem Dáňou, advokátem sídlem Na Ořechovce 580/4, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2018, č. j. 138292/2018/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Městský úřad ve S. (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 18. 6. 2018, č. j. MUSLANY/23754/2018/SÚ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), vydal podle § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 1. 2020 (dále jen „stavební zákon“) stavební povolení pro instalaci tepelných čerpadel (nový zdroj tepla a TUV) v bytovém domě č. p. X ve S. a povolil tak osobě zúčastněné na řízení (dále také „SVJ“) výstavbu uvedeného záměru a stanovil podmínky pro provedení stavby. 2. Žalovaný shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobkyně a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. 3. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Obsah žaloby 4. Žalobkyně napadenému rozhodnutí vytkla nedostatky projektové dokumentace. Ty dle žalobkyně spočívají v tom, že neobsahují projekt skutečného odpojení od soustavy zásobování tepelnou energií (dále jen „soustava“) v jejím vlastnictví. Tím není možné rozumět pouhé uzavření kohoutu instalovaného na přípojce či jeho zaslepení. To plyne zejména z § 77 odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2018 (dále jen „energetický zákon“), dle kterého náklady na odstranění tepelné přípojky nebo předávací stanice uhradí ten, kdo změnu nebo odpojení od rozvodného tepelného zařízení požaduje. Otázka změny způsobu vytápění není jen otázkou soukromoprávní, ale především veřejnoprávní. Žalobkyně má za to, že je nutno celou přípojku fyzicky demontovat, aby nevznikla škoda jí a ostatním odběratelům tepelné energie. 5. Projektová dokumentace dále vedle zaslepení přípojek počítá i s propojením teplovodní přípojky se zpátečkou. Žalobkyně namítala, že to by vedlo ke zcela nehospodárnému provozu, který by způsoboval tepelné ztráty. Žalobkyně se k takovému postupu nezavázala a nemá jej v plánu. Projektová dokumentace neobsahuje alternativní řešení pro případ, že žalobkyně na tento postup nepřistoupí. Není tedy jasné, kdo projekt propojení přípojky se zpátečkou zajistí a zaplatí. S touto argumentací se správní orgány nevypořádaly a rozhodnutí je nepřezkoumatelné, popř. správní orgány nezjistily skutkový stav, o kterém by nevznikaly důvodné pochybnosti. 6. Žalobkyně vysvětlila, že u čtyřtrubkové tepelné přípojky není myslitelné pouhé zaslepení v objektu, ale musí být provedeno odpojení od primárního obvodu, což vyžaduje hydraulické vyvážení soustavy včetně demontáže přípojky, armatur a měřícího zařízení, doplnění teplonosné látky, vyregulování soustavy atp. Jelikož žalobkyně nehodlá z výše uvedených důvodů přívod teplé vody a zpátečku propojit zkratem, dojde ke vzniku slepých ramen na zaslepených přípojkách, což může ohrožovat zbývající uživatele soustavy výskytem bakterií legionella. Zabránit tomu lze jen odpojením přívodu od primárního rozvodu a zrušením slepých ramen. Správní orgány se řádně nevypořádaly s účinky budoucího užívání stavby. 7. Žalobkyně dále poukázala na to, že nevyužívaná přípojka jí bude přinášet ztráty, které bude nucena nést sama a nebude je moci ani zahrnout do cen jí dodávaného tepla, k čemuž navrhla k důkazu cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 1. 11. 2013, č. 2/2013. 8. Žalobkyně dále uvedla, že projektová dokumentace dostatečným způsobem neřeší elektrické zapojení tepelného čerpadla a elektrického kotle a není možné zhodnotit, zda je stávající elektrický přívod pro dům dostačující. Náklady na instalaci nové elektrické přípojky by významně navýšily cenu díla. Udávaný výkon tepelného čerpadla je uváděn při laboratorních podmínkách a neodpovídá reálnému využití. Dále bude nutné vyvážit stávající otopný systém. 9. Správní orgány dále náležitě neposoudily ekonomickou přijatelnost změny vytápění a své závěry řádně neodůvodnily, ač jde o jejich povinnost. Odkázaly pouze na výpočty stavebníka, čímž zatížily napadené rozhodnutí nepřezkoumatelností. Podle § 16 odst. 7 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění účinném do 31. 12. 2018 (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“) se navíc nezkoumá přijatelnost změny způsobu vytápění, ale nepřijatelnost stávajícího vytápění z centrálního zdroje. Vzhledem k předpokládanému snížení ceny se z pohledu žalobkyně nemůže setrvání u centrálního způsobu vytápění jevit jako ekonomicky nepřijatelné. Navíc dojde ke zvýšení ceny pro ostatní uživatele soustavy. Žalobkyně dále namítla, že propočet nebyl vyhotoven specialistou, neboť má jít o posudek zpracovaný podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření s energií, ve znění účinném do 24. 1. 2020. 10. Pro daný záměr mělo být navíc vydáno územní rozhodnutí, neboť stavba podstatně mění nároky na stavby v okolí. Právě v územním řízení by bylo možné zkoumat dopady změny způsobu vytápění na území a bylo by možné předejít problémům s rekolaudací místností, kde má být nový zdroj tepelné energie umístěn. Při výstavbě nových budov se vlastníci sítí vyjadřují k možnosti proveditelnosti připojení. Měly by tedy být zkoumány i vlivy změny na soustavu. 11. Závěrem žalobkyně namítla, že napadené rozhodnutí je pro ni překvapivé, neboť stavební úřad v jiném řízení nesouhlasil s vydáním stavebního povolení na stavbu „Vybudování plynové kotelny S., M. č. p. X“. Stavební úřad v uvedeném řízení požadoval předložení smlouvy, která by řešila demontáž rozvodného tepelného zařízení vč. hydraulického vyvážení okruhu kotelny a demontáž měřidel tepla. Žalobkyně s ohledem na znalost předchozí praxe spoléhala, že bude stavební úřad postupovat shodně. Vyjádření k žalobě a replika 12. Žalovaný odkázal ve svém vyjádření na napadené rozhodnutí. Námitky dle něj žalobkyně uplatnila již ve správním řízení a správní orgány se s nimi dostatečně vypořádaly. 13. K žalobě se vyjádřilo rovněž SVJ, které napadené rozhodnutí označilo za zákonné a věcně správné. Žalobkyně si dle SVJ podanou žalobou pouze snaží udržet stávající zákazníky jakožto odběratele tepelné energie. Projekt odpojení od soustavy projektová dokumentace obsahuje (dvěma možnými způsoby, vždy však na náklady stavebníka), a to jak v části textové, tak v části grafické. Existuje navíc možnost, že v rámci zkušebního provozu se nový zdroj tepla neosvědčí, a tak by odstranění přípojek nedávalo smysl. Přípojka, jejíhož odstranění se žalobkyně domáhá, má navíc pouhé dva metry, a tudíž ztráty vzniklé z propojení přívodu a zpátečky by byly minimální. Pokud jde o kapacitu přívodu elektrické energie, za její stanovení odpovídá autorizovaná osoba, která projekt elektroinstalace zpracovala. K ekonomické přijatelnosti SVJ uvedlo, že z výpočtu nákladů a návratnosti zařízení plyne, že nový zdroj tepla je výhodnější než ten stávající. Je přitom na SVJ, kterého dodavatele si zvolí. Zákon o ochraně ovzduší ani dle stanoviska Ministerstva životního prostředí (osobou zúčastněnou na řízení nepředloženého – pozn. soudu) neupřednostňuje využití tepla ze soustavy před zdrojem vytápění, který není stacionárním zdrojem znečištění (jako je právě tepelné čerpadlo a elektrokotel). SVJ tedy není povinno prokazovat ekonomickou přijatelnost navrhovaného zdroje. Územní rozhodnutí není pro daný záměr potřeba, neboť se nejedná o změnu účelu užívání stavby, nýbrž o stavební úpravy. Ostatně i § 77 odst. 5 energetického zákona stanoví, že změna způsobu vytápění může být provedena jen na základě stavebního řízení, územní řízení nevyžaduje. Rozhodnutí nebylo nepředvídatelné, stavební úřad se dle judikatury nemá zabývat soukromoprávními otázkami. 14. Žalobkyně se v replice k vyjádření SVJ ohradila vůči tomu, že by svým postupem kohokoliv nutila k odběru tepla od ní. Zcela respektuje skutečnost, že smlouva o dodávce tepelné energie zanikla uplynutím výpovědní doby ke dni 31. 12. 2019. Za změnu vytápění je třeba ve smyslu § 77 odst. 5 energetického zákona považovat veškerá technická opatření, na jejichž úhradu vzniká nárok dle