2 As 20/2008 — Nejvyšší správní soud

44 A 43/2019- 38 - text 13 44 A 43/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní JUDr. Věrou Šimůnkovou ve věci žalobce: I. D. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2019, č. j. 123380/2018/KUSK/LPŽPŘ/ZAM, sp. zn. 123380/2018/KUSK/2, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2019, č. j. 123380/2018/KUSK/LPŽPŘ/ZAM, sp. zn. 123380/2018/KUSK/2, a rozhodnutí Městského úřadu Mělník ze dne 22. 8. 2018, č. j. 51295/DSA/18/TECH-M, sp. zn. DSA/37776/18/TECH, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 054 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Mělník, odboru dopravních a správních agend (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 22. 8. 2018, č. j. 51295/DSA/18/TECH-M, sp. zn. DSA/37776/18/TECH (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2018 (dále jen „zákon o silničním provozu“), jehož se dopustil dne 2. 1. 2018 v 12:04 hodin v obci Medonosy, na silnici č. I/9, jako provozovatel vozidla Š., registrační značky X, tím, že nezajistil, aby při užití vodidla na pozemní komunikaci byly dodrženy povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovené zákonem o silničním provozu, když v uvedeném čase byla Městskou policií Mělník (dále jen „městská policie“) měřičem rychlosti SYDO TRAFFIC VELOCITY v automatizovaném režimu uvedenému vozidlu naměřena rychlost 60 km/h po odečtení povinné odchylky měřícího zařízení ve výši 3 km/h, čímž došlo k porušení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a k naplnění skutkové podstaty přestupku nezjištěného řidiče podle § 125c odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu. Za spáchání tohoto přestupku byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) povinnost úhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalobce v žalobě namítá, že výzva k uhrazení určené částky mu měla být podle prvostupňového rozhodnutí doručena do vlastních rukou, což je v rozporu s tím, co uvádí žalovaný v napadeném rozhodnutí. Žalobce tvrdí, že výzvu neobdržel a proto na ni nereagoval. Pokud správní orgán po marném uplynutí lhůty k uhrazení určené částky žalobce jako provozovatele vozidla nevyzval k podání vysvětlení, nevyčerpal veškeré možnosti ke zjištění skutkového stavu věci. Podmínky pro vyvození odpovědnosti provozovatele vozidla však nebyly splněny i z dalších důvodů. Správní orgán I. stupně neprokázal, že byl nezjištěným řidičem spáchán přestupek. Předně správní orgány neuvedly konkrétní místo spáchání přestupku a ani to, jaká byla aktuální rychlost měřeného vozidla Žalobce má za to, že správní orgány vycházely z rychlosti průměrné, což však zákon o silničním provozu při měření rychlosti neumožňuje. Žalobce v tomto postupu spatřuje rovněž nepřípustnou nerovnost, neboť přístup k řidiči, který konstantně udržuje určitou nepovolenou rychlost, je postižen stejně jako řidič, který na tutéž rychlost zrychlí pouze dočasně, kupříkladu z důvodu předjíždění jiného vozidla. 3. Žalobce má pochybnosti již o samotném obsahu oznámení městskou policií, ve kterém je uvedeno, že byla překročena úseková rychlost, přičemž takovou povinnost zákon o silničním provozu nestanoví. Žalobce dále namítá, že správní orgány jednaly rozdílně ve vztahu k jinému případu, neboť případ žalobce projednaly přednostně před ostatními přestupkovými věcmi, což žalobce dokládá přiloženým rozhodnutím ze dne 25. 4. 2019. Žalobce rovněž pokládá za nedostatečnou identifikaci změřeného vozidla registrační značkou, neboť není uvedena bližší informace o modelu a barvě, a to přesto, že žalobce se bránil tím, že jím provozované vozidlo na místě spáchání přestupku nebylo. K tomu žalobce dodává, že v té době bylo jím provozované vozidlo nepojízdné. Žalobce má dále za to, že byl zkrácen na svých procesních právech, neboť žádal o projednání věci při ústním jednání, kde hodlal doplnit návrhy na provedení dokazování, což však správní orgán I. stupně usnesením zamítl, přičemž žalovaný dosud o odvolání proti tomuto usnesení nerozhodl. 4. Jelikož žalobci nebylo umožněno navrhovat důkazy při ústním jednání, navrhoval důkazní prostředky v odvolání, konkrétně výslech svědka, který by potvrdil, že vozidlo žalobce nebylo v inkriminovanou dobu na místě přestupku, což však žalovaný ignoroval a neprovedení navržených důkazů nijak nezdůvodnil. Přesto, že žalovaný měl informaci o tom, že měřící zařízení zachytilo zcela jiné vozidlo, pročež mohlo dojít k jejich záměně, tuto informaci v odvolacím řízení nezohlednil a zatížil napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Žalobce si na Magistrátu hlavního města Prahy ověřil, že běžně dochází k případům manipulace s identifikačními znaky na vozidlech, z čehož dovozuje, že se to mohlo stát i v jeho případě. Dále žalobce rozvádí, jak k takové situaci může dojít například z cílem někoho poškodit, neboť je možné si registrační značku nechat vyrobit na zakázku, svépomocí či ji odcizit. Žalobce proto nesouhlasí se závěrem žalovaného, že údaje o tovární značce a registrační značce postačí k nezaměnitelnosti vozidel, přičemž je má za přinejmenším nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. V této souvislosti žalobce poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2013, č. j. 6 As 22/2013-27, či na nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16. 5. Žalobce rovněž namítá, že žalovaný neprovedl řádné dokazování fotografií, když neuvedl, jaké konkrétní vozidlo bylo automatizovaným rychloměrem změřeno. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že registrační značka je spojena s vozidlem, přičemž poukazuje na možnost ji během několika vteřin odmontovat a přemístit například na jiné vozidlo. Rovněž není problém si libovolnou značku nechat vyrobit, k čemuž žalobce příkladmo odkazuje na příslušné webové stránky. Žalobce též namítá, že je provozovatelem vozidla, nikoli registrační značky. Nemohl by se tudíž dopustit přestupku ani v situaci, pokud by vědomě zapůjčil registrační značku jiné osobě k použití na jiném vozidle, které by jinak odpovídalo tovární značkou, modelem a barvou vozidlu žalobce. Žalobce je proto přesvědčen, že nebyl zjištěn stav věci tak, aby o něm nevznikaly důvodně pochybnosti. Z hlediska možností liberace provozovatele vozidla je ustanovení § 125f odst. 6 zákona o silničním provozu podle žalobce zcela nedostatečné, neboť jistě nelze vyloučit možnost prokázat, že se provozované vozidlo nacházelo v době spáchání přestupku jinde a došlo k zneužití tabulky s registrační značkou, přičemž možností je nepochybně mnohem více. 6. Dále žalobce poukazuje na to, že žalovaný nepostupoval v souladu se zákonem při určení druhu a výměry sankce, pokud pouze opsal příslušná ustanovení zákona o odpovědnosti za přestupky a zmiňuje v této souvislosti rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2004, č. j. 7 As 43/2004-51. Žalobce namítá též to, že žalovaný nezjišťoval jeho majetkové poměry a neuvedl úvahy, kterými se řídil při výkladu právních předpisů. Dle žalobce je napadené rozhodnutí nicotné, neboť trpí vadami, které je činí vnitřně rozporným, dále je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů, neboť z něj nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Rovněž předcházející správní řízení bylo stiženo nezhojitelnými procesními vadami, které způsobují nezákonnost napadeného rozhodnutí. Jelikož bylo napadené rozhodnutí vydáno v rozporu s právními předpisy a skutkovým stavem, je i věcně nesprávné. Žalobce navrhuje zrušení rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a žádá přiznat náhradu nákladů řízení. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl provedení dokazování k určení místa spáchání přestupku a za tím účelem rovněž účastnickou výpověď žalobce. K námitce, že žalobce neobdržel výzvu k uhrazení určené částky, žalovaný odkázal na doručenku do vlastních rukou, která je součástí správního spisu, na níž je vyznačen den vhození do schránky žalobce. Není pochyb o tom, k jakému dokumentu se doručenka vztahuje. Bylo věcí žalobce, zda se v souladu s obdrženým poučením zachová, či nikoli. Odpovědnost žalobce je objektivní. K námitce, že nebylo prokázáno spáchání přestupku nezjištěným řidičem,