5 As 56/2009 — Nejvyšší správní soud

46 A 186/2017- 122 - text 23 46 A 186/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Jana Čížka a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobkyň: a) obec Z., sídlem X, b) obec P., sídlem X, obě zastoupené advokátem Mgr. Luďkem Šikolou, sídlem Mezibranská 579/7, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, za účasti: 1) AERO Vodochody AEROSPACE a.s., IČO 24194204, sídlem U Letiště 374, Odolena Voda – Dolínek, zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Oswaldem, sídlem Bílkova 132/4, Praha 1, 2) CETIN a. s., IČO 04084063, sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2017, č. j. 128235/2017/KUSK, sp. zn. SZ 110207/2017/KUSK ÚSŘ/Bu, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2017, č. j. 128235/2017/KUSK, sp. zn. SZ 110207/2017/KUSK ÚSŘ/Bu, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit každé ze žalobkyň na náhradě nákladů řízení částku ve výši 16 729,20 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Luďka Šikoly. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jejich odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Neratovice, stavebního odboru (dále jen „stavební úřad“), ze dne 7. 7. 2017, č. j. MěÚN/51909/2017 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), o umístění stavby „Čistírna odpadních vod AERO Vodochody AEROSPACE a.s. (dokumentace ‘Rekonstrukce a modernizace ČOV AVA a.s.‘) areál stávající ČOV a areál závodu AVA a.s. Postřižín, Odolena Voda – Dolínek“ na pozemcích parc. č. st. X a X v katastrálním území a obci P. a přípojky NN na pozemcích parc. č. X, X, X a X v katastrálním území a obci P. a parc. č. X a st. X v katastrálním území D. v obci O. V. (dále jen „stavba“ či „záměr“). 2. Žalobkyně po stručném shrnutí předcházejícího správního řízení nejprve k přípustnosti žaloby a své aktivní legitimaci uvádějí, že žalobkyně a) byla účastníkem územního řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2017 (dále jen „stavební zákon“). Na jejím území se totiž nachází kanalizační sběrač, jehož prostřednictvím jsou odváděny odpadní vody z areálu Letiště Vodochody, a v důsledku požadovaného záměru (a tím navýšení objemu odváděných vod) tak s ohledem na špatný technický stav kanalizačního sběrače může být přímo dotčeno její vlastnické právo. Žalobkyně b) pak byla účastníkem územního řízení podle § 85 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, tj. jako obec, na jejímž území má být požadovaný záměr uskutečněn. 3. Žalobkyně namítají, že žalovaný rezignoval na postup podle § 149 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 183/2017 Sb. (dále jen „správní řád“), neboť v rozporu s tímto ustanovením si nevyžádal potvrzení nebo změnu závazného stanoviska vodoprávního úřadu – odboru životního prostředí a zemědělství žalovaného (dále jen „vodoprávní úřad“) ze dne 8. 7. 2016, č. j. 085682/2016/KUSK, a závazného stanoviska České inspekce životního prostředí, oddělení ochrany vod (dále jen „ČIŽP“), ze dne 4. 7. 2016, č. j. ČIŽP/41/OOV/1609391.001/16/PHB. Žalovaný rovněž porušil procesní práva žalobkyň podle § 38 odst. 1 a 4 správního řádu, jelikož jim v průběhu územního řízení nebylo umožněno v rámci nahlížení do spisu pořídit si kopie kompletní projektové dokumentace. Další výtka žalobkyň spočívá v tom, že podkladem pro vydání prvostupňového rozhodnutí byla i stanoviska a vyjádření, která byla vydána vyloučeným správním orgánem (Městským úřadem Kralupy nad Vltavou). Ve spisu tak chybí podklady od příslušných nepodjatých správních orgánů. Konečně záměr není podle názoru žalobkyň v souladu s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu (jíž je i kanalizace), jak vyžaduje § 90 písm. d) stavebního zákona. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že řešení kapacity kanalizačního sběrače stavební úřad odsunul až do fáze stavebního řízení. Žalovaný věcně nereagoval na v té souvislosti uplatněné odvolací námitky žalobkyň, napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě pokládá všechny žalobní námitky za nedůvodné, navrhuje proto žalobu zamítnout. Žalobkyně nenapadaly vlastní odborná vyjádření dotčených orgánů, nýbrž nesouhlasily s tím, že se dotčené orgány závazně vyjadřovaly pouze k tomu záměru, který byl skutečně předmětem řízení, a nikoliv k argumentaci žalobkyň týkající se souvisejícího záměru, který rámec předmětného územního řízení přesahoval. Za daného stavu proto žalovaný nebyl povinen postupovat podle § 149 odst. 4 správního řádu. Stavební úřad poskytl žalobkyním k nahlédnutí dokumentaci v potřebném rozsahu, umožnil jim do dokumentace nahlížet a činit si výpisy či opisy. Uvedený postup nebránil žalobkyním v uplatňování námitek (žalobkyně ani neupřesnily, jak byly dotčeny na svých právech) ani nebyl v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení. Stavebnímu úřadu nezbylo než postupovat podle § 168 odst. 2 stavebního zákona. S touto odvolací námitkou se žalovaný dostatečným způsobem vypořádal v napadeném rozhodnutí. K dalšímu žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že v usnesení žalovaného o systémové podjatosti Městského úřadu Kralupy nad Vltavou není uvedeno, ke kterému dni nastala systémová podjatost, a proto je nutné vyjít z právní moci usnesení o podjatosti (tj. z data 11. 2. 2016). Až tímto datem byla ukončena kompetence správního orgánu, který řízení do té doby vedl. Stavební úřad proto mohl použít závazné stanovisko Městského úřadu Kralupy nad Vltavou, odboru životního prostředí, ze dne 21. 5. 2015, pokud jde o souhlasné vyjádření orgánu státní správy lesů k umístění stavby do vzdálenosti 50 m od okraje lesa. Ke stavbě v ochranném pásmu lesa se kladně vyjádřily i Lesy České republiky s. p. Stavební úřad nevycházel z vyjádření Městského úřadu Kralupy nad Vltavou ze dne 13. 2. 2017, neboť podkladem pro rozhodnutí bylo vyjádření vodoprávního úřadu ze dne 14. 2. 2017, č. j. 016787/2017/KUSK, kterým žalovaný potvrdil platnost svého komplexního vyjádření ze dne 8. 7. 2016, č. j. 085682/2016/KUSK. Konečně s odvolací námitkou stran nedostatečné kapacity a havarijního stavu kanalizačního sběrače se žalovaný dostatečně vypořádal v napadeném rozhodnutí. 5. Žalobkyně na vyjádření žalovaného reagovaly replikou. Podle nich dikce § 149 odst. 4 správního řádu nedává odvolacímu orgánu možnost správního uvážení, neboť naopak závazně určuje, jak má odvolací orgán postupovat vždy, když odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska. V této souvislosti žalobkyně odkázaly na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2013, č. j. 5 A 241/2011-69. Pokud jde o námitku neposkytnutí kopie projektové dokumentace, žalovaný se nijak nevyjádřil k žalobkyněmi citované judikatuře, právnímu názoru Ministerstva pro místní rozvoj ani ke stanovisku Veřejného ochránce práv. Správní orgán má vycházet ze skutkového a právního stavu, který existuje ke dni vydání rozhodnutí, a stavební úřad proto nemohl vycházet z podkladů, které byly ke dni jeho rozhodování vydány podjatým, a tedy nepříslušným správním orgánem. Důsledkem tohoto postupu ve spisu chybí podklady vydané k tomu příslušnými dotčenými orgány z hlediska vyjmenovaných zvláštních právních předpisů. 6. Osoba zúčastněná na řízení 1) (dále jen „stavebník“) považuje podanou žalobu za nedůvodnou a ztotožňuje se se závěry žalovaného. V zájmu ochrany životního prostředí je nutné urychleně dokončit proces obnovy a vybudování vodního hospodářství. Je politováníhodné, že žalobkyně tomuto procesu aktivně brání. Bylo by vhodné, aby žalobkyně objasnily, čeho chtějí podanou žalobou docílit. Napadené rozhodnutí stavebník považuje za jasné, určité, srozumitelné a přezkoumatelné, opřené o dostatečně zjištěný skutkový stav věci. Navrhuje proto žalobu zamítnout. Následně podáním ze dne 21. 1. 2019 stavebník doplnil, že v řízení navazujícím na vydané územní rozhodnutí proběhlo dne 4. 4. 2018 místní šetření, z něhož byl pořízen protokol. Ten stavebník k podání přiložil se sdělením, že z něho vyplývá, že je kanalizační sběrač bez závad (po dokončené rekonstrukci v roce 2017). 7. Žalobkyně na vyjádření stavebníka reagovaly podáním ze dne 5. 2. 2019 tak, že nesouhlasí s jeho tvrzením, že byl kanalizační sběrač k datu místního šetření bez závad. Je sice pravdou, že v mezidobí vlastník kanalizace provedl na kanalizačním přivaděči opravné práce, které měly za cíl řešit technický stav přivaděče, nicméně tato skutečnost vůbec neřeší jeho nedostatečnou průtočnou kapacitu, na kterou žalobkyně konstantně poukazují. Havárie nast