9 As 242/2015 — Nejvyšší správní soud

51 A 36/2020- 116 - text 19 51 A 36/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Jana Čížka a soudců JUDr. Bc. Kryštofa Horna a Mgr. Ing. Lenky Bursíkové ve věci žalobkyň: a) Leponar plus, s. r. o., IČO: 29016967 sídlem Korunní 1302/88, Praha 10 zastoupena advokátem Mgr. Matějem Skalickým sídlem Krkonošská 1512/11, Praha 2 b) Relocation CEE, s. r. o., IČO: 27205126 sídlem Mojmírova 1710/15, Praha 4 zastoupena advokátkou JUDr. Ivanou Seifertovou sídlem Legerova 1820/39, Praha 2 proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze sídlem Pod Sídlištěm 1800/9, Praha 8 za účasti: MONETA Money Bank, a s., IČO: 25672720 sídlem Vyskočilova 1442/1b, Praha 4 zastoupena advokátem Mgr. Markem Lošanem sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2016, č. j. ZKI PR-O-69/598/2016-8, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2016, č. j. ZKI PR-O-69/598/2016-8, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů řízení ve výši 19 456 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Matěje Skalického, advokáta. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů řízení ve výši 13 200 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Ivany Seifertové, advokátky. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně a) a žalobkyně b) se žalobami podanými podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný k odvolání obou žalobkyň změnil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha - východ (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 6. 4. 2016, č. j. OR-471/2014-209 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), tak, že do druhého výroku doplnil katastrální území, v němž se vymezené nemovitosti nacházejí. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně nevyhověl nesouhlasu s provedením opravy chyby v katastrálním operátu podle § 36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění účinném do 18. 9. 2016 (dále jen „katastrální zákon“), a rozhodl tak, že v souboru popisných informací je k pozemkům parc. č. st. X, parc. č. X a parc. č. X v k. ú. B. zapsáno zástavní právo smluvní ve prospěch osoby zúčastněné na řízení pro specifikované pohledávky, které bylo zřízeno smlouvou ze dne 27. 2. 2007, zapsanou v katastru nemovitostí pod č. j. V-2179/2007-209. 2. Žaloby byly nejprve podány k Městskému soudu v Praze, a to žalobkyní a) dne 14. 10. 2016 a žalobkyní b) dne 17. 10. 2016. Po jejich spojení Městským soudem v Praze ke společnému projednání usnesením ze dne 17. 2. 2020, č. j. 10 A 185/2016 - 29, byly usnesením téhož soudu ze dne 10. 3. 2020, č. j. 10 A 185/2016 - 32, postoupeny z důvodu místní nepříslušnosti Krajskému soudu v Praze. Obsah žalob a vyjádření účastníků 3. Žalobkyně a) předesílá, že je na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 27. 11. 2013 zástavní věřitelkou ze zástavního práva zatěžující pozemek parc. č. st. X, jehož součástí je budova č. p. X, a pozemky parc. č. X a parc. č. X, vše v obci a katastrálním území B. (dále též jen „předmětné nemovitosti“), které zajišťuje pohledávky ve výši 2 500 000 Kč včetně příslušenství ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 11. 2013, budoucí pohledávky do celkové výše 5 000 000 Kč vzniklé nejpozději do 31. 12. 2018 a budoucí pohledávky do celkové výše 7 500 000 Kč vzniklé nejpozději do 31. 12. 2018. Oznámením o opravě chyby v údajích katastru nemovitostí ze dne 5. 11. 2014, č. j. OR-471/2014-209 (dále jen „oznámení o opravě“), byla ve smyslu § 36 odst. 3 katastrálního zákona provedena oprava údajů v katastru nemovitostí spočívající v zápisu zástavního práva smluvního k výše uvedeným nemovitostem ve prospěch osoby zúčastněné na řízení (dále jen „původní zástavní věřitel“ nebo „banka“) pro pohledávku ve výši 8 570 000 Kč a pro budoucí a jiné pohledávky ve výši 8 570 000 Kč. Toto zástavní právo bylo zřízeno smlouvou ze dne 27. 2. 2007 a zapsáno v katastru nemovitostí pod č. j. V-2179/2007-209. 4. Žalobkyně a) uvádí, že s oznámením o opravě se seznámila až dne 13. 4. 2015, a to prostřednictvím trestního spisu vedeného Policií České republiky. Z tohoto důvodu zaslala dne 16. 4. 2015 správnímu orgánu I. stupně nesouhlas s opravou provedenou dle oznámení o opravě, který odůvodnila porušením § 36 odst. 3 katastrálního zákona, neboť jí oznámení o opravě nedoručil, a tím, že pro opravu chyby v katastrálním operátu nebyly splněny podmínky. Provedenou opravou fakticky došlo ke změně v pořadí zapsaných zástavních práv, poněvadž zástavní právo žalobkyně a) se z prvního v pořadí stalo až druhým v pořadí. Nesouhlasu žalobkyně a) správní orgán I. stupně prvostupňovým rozhodnutím a po něm žalovaný napadeným rozhodnutím nevyhověli. Žalobkyně a) namítá, že institut opravy chyby v katastrálním operátu neslouží k provádění změn v zápisu natolik závažných, že tím je přímo zasahováno do práv ostatních subjektů, v tomto případě žalobkyně a). Pokud na straně příslušného katastrálního úřadu došlo k pochybení natolik závažnému, že mělo za následek výmaz zástavního práva, které dle následného zhodnocení vymazáno být nemělo, nelze takovou opravu dle názoru žalobkyně provést opravou operátu bez toho, aby této opravě předcházelo příslušné soudní rozhodnutí. Na podporu svého právního názoru odkazuje na komentář k § 36 katastrálního zákona. 5. Žalobkyně a) tedy byla zkrácena na svých právech, která jí příslušejí jako zástavnímu věřiteli s nejvýhodnějším pořadím, a to takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí. Žalobkyně a) je přesvědčena o tom, že její dobrá víra v zápis v katastru nemovitostí musí požívat totožné ústavní ochrany jako právo původního zástavního věřitele, přičemž odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 2219/2012. K tomu přistupuje rovněž laxní přístup původního zástavního věřitele, který se po dlouhou dobu (přibližně rok a půl) údajně chybným zápisem v katastru nemovitostí vůbec nezabýval. Naopak žalobkyně jednala po celou dobu v dobré víře ve správnost zápisu v katastru nemovitostí při zajištění své pohledávky zřízením zástavního práva k předmětným nemovitostem, a to s ohledem na princip materiální publicity těchto zápisů. Žalobkyně a) navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a žádá přiznat náhradu nákladů řízení. 6. Žalobkyně b) úvodem zrekapitulovala soukromoprávní jednání mezi ní, původním zástavním věřitelem a předchozími vlastníky předmětných nemovitostí – M. A. – Š. a J. Š. (dále jen „manželé Š.“). Rovněž žalobkyně b) vyjádřila nesouhlas s opravou provedenou dle oznámení, jemuž však nebylo vyhověno prvostupňovým rozhodnutím a posléze napadeným rozhodnutím. Žalobkyně b) předně namítá, že zástavní právo původního zástavního věřitele zaniklo s ohledem na § 170 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. z.“) ze zákona, a to již v roce 2009 uzavřením dohody o narovnání ze dne 12. 2. 2009 mezi původním zástavním věřitelem a manžely Š.. Žalobkyně b) odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 29 Odo 1065/2006, a poukazuje na skutečnost, že dohodu o narovnání připravovala sama banka. Rovněž návrh smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2011 uzavřené mezi bankou jako postupitelem a žalobkyní b) jako postupníkem (dále jen „smlouva o postoupení pohledávky“), byl připraven bankou. Žalobkyně b) zpochybňuje skutkovou verzi banky, podle níž byla žalobkyně b) jako postupník oprávněna k provedení změn v osobě zástavního věřitele až poté, co splní svůj závazek uvedený v čl. III, odst. 1 smlouvy o postoupení pohledávky, tedy provede úplatu za postoupení pohledávky ve výši 9 010 080,91 Kč na účet postupitele, a to ve lhůtě nejpozději 10 pracovních dnů od podpisu této smlouvy. Banka operuje s odkládací podmínkou účinnosti smlouvy až po splnění závazku postupníka, nicméně taková podmínka není ve smlouvě vůbec obsažena, nehledě k tomu, že zástavní právo banky zaniklo ze zákona již ke dni 12. 2. 2009, jak bylo výše uvedeno. 7. Žalobkyně b) dále namítá, že banka nikdy platně od smlouvy o postoupení pohledávky neodstoupila, neboť odstoupení nedoručila žalobkyni b), ale jinému subjektu, který nebyl účastníkem smluvního vztahu. Zástavní právo banky tedy zaniklo rovněž v souladu s § 584 obč. z. splynutím osob zástavního dlužníka a zástavního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávky, která je dle žalobkyně b) doposud platnou a účinnou, ve spojení s uzavřením kupní smlouvy ze dne 27. 6. 2011 mezi žalobkyní b) a manžely Š. (dále jen „kupní smlouva“), jejímž předmětem byly předmětné nemovitosti. Právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nastaly ke dni 26. 9. 2011. Na podporu svých tvrzení