8 As 47/2005 — Nejvyšší správní soud

51 A 82/2020- 38 - text 10 51 A 82/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. et Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobkyně: Energo Příbram, s.r.o. sídlem Obecnická 269, Příbram zastoupená advokátem Mgr. Ing. Ondřejem Kolářem sídlem Perucká 9, Praha proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje se sídlem Zborovská 11, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2020, č. j. 060180/2020/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Příbram (dále jen „stavební úřad“) ze dne 20. 11. 2019, č. j. MeUPB 113833/2019 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla na žádost Společenství vlastníků Budovatelů 135, Příbram 8 (dále jen „stavebník“) povolena stavba „Plynová kotelna pro vytápění a ohřev teplé vody Příbram VIII, Budovatelů č. p. 135“ (dále jen „stavba“). 2. Žalobkyně namítá, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s její odvolací námitkou, dle které stavební úřad nepřezkoumal žádost stavebníka z hlediska ochrany ovzduší s ohledem na § 16 odst. 7 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“). Žalobkyně též namítala, že stavebník nedoložil ekonomickou nepřijatelnost stávajícího způsobu vytápění z centrálního zásobování teplem (dále jen „CZT“). 3. Dále žalobkyně namítá, že závazné stanovisko odboru životního prostředí a zemědělství žalovaného ze dne 23. 3. 2020, č. j. 043940/2020/KUSK, sp. zn. SZ 039093/2020/KUSK/9, (dále jen „potvrzení závazného stanoviska“) vycházelo mj. z výpočtu prostřednictvím metodické pomůcky Ministerstva životního prostředí. Z potvrzení závazného stanoviska však není zřejmý způsob práce s metodickou pomůckou, která nadto není obecně závazná a představuje pouze interní pomůcku úředníka. Byl proto porušen § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Dle mínění žalobkyně také není jisté, že energetický posudek byl skutečně vypracován na projekt kotelny, která je předmětem stavebního záměru, respektive stavebního povolení. 4. Žalobkyně nesouhlasí ani se závěrem žalovaného, že uplatněné odvolací námitky, na které v předchozí části žalobkyně poukázala, jsou nepřípustné z důvodu, že žalobkyně jako dodavatel tepla nemá právo uplatňovat námitky proti ekonomické přijatelnosti řešení zásobování teplem. 5. Žalobkyně dále namítá, že žalovaný se vůbec nevypořádal s námitkou, že stavebník neprokázal a stavební úřad nepřezkoumal soulad stavby s krajskou energetickou koncepcí. Žalovaný se nijak nevypořádal ani s námitkou, že stavebník nedoložil, že vlastníci bytů (a spoluvlastníci společných prostor), tj. členové předmětného společenství vlastníků jednotek (stavebníka), měli a vyjádřili souhlas s odpojením od soustavy zásobování tepelnou energií (dále jen „SZTE“) a se stavbou, která je předmětem žádosti o stavební povolení, včetně jejích parametrů. Povinností stavebního úřadu bylo zkoumat nejen, zda je rozhodnutí shromáždění stavebníka platné, ale co bylo jeho věcným obsahem. Ani s těmito odvolacími námitkami se žalovaný nevypořádal s poukazem na rozpor jejich uplatnění s § 114 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), s čímž žalobkyně nesouhlasí. 6. Žalobkyně dále namítá, že žalovaný se nevypořádal s její námitkou ohledně obsahu a rozsahu stavebníkem předloženého pověření zaměstnance ze dne 5. 6. 2019, kterou společnost TO SYSTEM, s.r.o., IČ 28911822 pověřilo paní M. P., „aby za Zaměstnavatele jakožto zmocněného zástupce výše uvedeného společenství činila úkony u místně a věcně příslušných orgánů státní správy“ ani námitkou, týkající se pochybností o obsahu a rozsahu plné moci ze dne 25. 7. 2019, udělené stavebníkem společnosti TO SYSTEM, s.r.o. Žalobkyně navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a žádá přiznat náhradu nákladů řízení. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že soulad stavby s požadavky zákona o ochraně ovzduší přísluší hodnotit odborům životního prostředí správního orgánu I. stupně a žalovaného jako dotčených orgánů, přičemž z uvedených podkladů správní orgány obou stupňů vycházely. Žalobkyně pomíjí, že se žalovaný podrobně s jí vznesenými námitkami vypořádal. Dle názoru žalovaného žalobkyně opakuje odvolací důvody, pročež odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný rovněž poukázal na závěry rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2014, č. j. 10 As 84/2014-59, pokud jde o nepřípustnost odvolacích námitek ve vztahu k ochraně ovzduší, či ze dne 29. 9. 2016, č. j. 9 As 238/2015-38, pokud jde o nepřípustnost odvolacích námitek ve vztahu k ekonomické přijatelnosti řešení zásobování teplem. Závěr, že v případě neexistence energetické koncepce, jako v případě města Příbram, nelze zakázat odpojování se od SZTE, je v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2015, č. j. 10 As 208/2014-43. Dle žalovaného nejsou ani žalobní body týkající se souhlasu vlastníků bytů se stavbou a neurčité plné moci, resp. pověření k právním jednání za stavebníka důvodné, protože nezasahují do právní sféry žalobkyně jakožto vlastníka teplovodní sítě. Tvrzení žalobkyně o přechodu jí provozovaného CZT z fosilních paliv na obnovitelné zdroje energie považuje žalovaný za ničím v řízení nedoložené, pročež k němu stavební úřad nemohl ani přihlížet. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, náhradu nákladů nepožadoval. 8. V replice na vyjádření žalovaného žalobkyně uvedla, že od počátku brojí proti závaznému stanovisku odboru životního prostředí správního orgánu I. stupně a proti potvrzujícímu závaznému stanovisku, která považuje za nesprávná, a to proto, že jimi nedochází k posouzení věci z hlediska § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší, nýbrž toliko odkazují na výsledek aplikace metodické pomůcky Ministerstva životního prostředí. Žalobkyně připouští, že žaloba se částečně s odvolacími důvody překrývá, nicméně je to proto, že žalovaný odvolací důvody posoudil nesprávně. Dále žalobkyně částečně zopakovala argumentaci, kterou uplatnila již v podané žalobě, pročež ji soud znovu neuvádí. Žalobkyně setrvala na podané žalobě v plném rozsahu. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 9. Ze správního spisu vyplývá, že stavebník podal dne 2. 7. 2019 žádost o stavební povolení na stavbu plynové kotelny pro vytápění a ohřev teplé vody Budovatelů 135, 261 01 Příbram VIII. V řízení se stavebník nechal zastoupit společností TO SYSTEM, s.r.o., jednající svou zaměstnankyní M. P. Spolu s žádostí předložil stavebník projektovou dokumentaci, jejíž součástí jsou mj. souhlas se změnou dokončené stavby shromážděním stavebníka ze dne 21. 6. 2019, závazné stanovisko odboru životního prostředí správního orgánu I. stupně (dále jen „závazné stanovisko“) a energetický posudek č. 207630.0 ze dne 25. 3. 2019, vypracovaný Ing. J. N. (dále jen „energetický posudek“). 10. Zahájení stavebního řízení oznámil stavební úřad jeho účastníkům oznámením ze dne 25. 9. 2019, v němž předmět řízení vymezil ve stručnosti tak, že jím je montáž plynové kotelny vč. systému odkouření, připojení do domovní soustavy rozvodu elektřiny, plynu, tepla, studené vody, teplé vody a kanalizace. Součástí je odpojení rozvodů tepla a teplé vody od stávajícího zdroje. 11. Podáním ze dne 14. 10. 2019 vznesla žalobkyně námitky k žádosti o stavební povolení, v nichž namítala nedoložení ekonomické nepřijatelnosti stávajících poměrů, nesplnění podmínek § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší, nezákonnost závazného stanoviska, nedoložení souhlasu vlastníků jednotlivých bytů a nesrovnalosti v předložené plné moci a pověření k jednání za stavebníka. 12. Prvostupňovým rozhodnutím byla stavba povolena. K námitkám žalobkyně v něm stavební úřad uvedl následující. Součástí podkladů žádosti je rovněž energetický posudek, dokládající, že využití SZTE je pro stavebníka ekonomicky nepřijatelné. Souhlasné závazné stanovisko orgánu ochrany životního prostředí bylo doloženo, přičemž jeho zákonnost a věcnou správnost nepřísluší stavebnímu úřadu hodnotit s poukazem na to, že město Příbram nemá schválenu energetickou koncepci. Souhlas stavebníka, resp. zápis z jeho shromáždění, byl doložen. V plné moci ani pověření stavební úřad žádné nesrovnalosti neshledal. 13. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž namítala, že stavební úřad nepřezkoumal žádost z hlediska § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší; ekonomická nepřijatelnost stávajících poměrů nebyla stavebníkem objektivním způsobem doložena; ve stavebníkem předlož