10 As 237/2015 — Nejvyšší správní soud

54 A 165/2019- 64 - text 8 54 A 165/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Jana Čížka a soudců JUDr. Bc. Kryštofa Horna a Mgr. Ing. Lenky Bursíkové ve věci žalobce: N. V. G., narozený X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupený advokátem Mgr. Štěpánem Svátkem sídlem Na Pankráci 820/45, Praha 4 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 11. 2018, č. j. MV-118315-4/SO-2018, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 2. 11. 2018, č. j. MV-118315-4/SO-2018, a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne ze dne 13. 6. 2018, č. j. OAM-481-25/ZR-2014, se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce Mgr. Štěpána Svátka, advokáta, na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10 800 Kč. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla žalobcovo odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 13. 6. 2018, č. j. OAM-481-25/ZR-2014 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým bylo žalobci dle § 77 odst. 2 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 23. 6. 2014 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“; viz čl. II bod 1 zákona č. 101/2014 Sb.) zrušeno povolení k trvalému pobytu. Současně správní orgán I. stupně prvostupňovým rozhodnutím stanovil žalobci lhůtu k vycestování z území České republiky v délce 30 dnů od právní moci rozhodnutí. II. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 2. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Jde tedy o žalobu projednatelnou. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). 3. Soud o věci rozhodl bez nařízení jednání, s čímž účastníci řízení vyslovili implicitně souhlas, neboť v soudem stanovené lhůtě na jeho výzvu nesdělili, že s tímto postupem nesouhlasí (srov. § 51 odst. 1 s. ř. s.). III. Podstatný obsah správního spisu 4. Ze správního spisu vyplývá, že dne 21. 3. 2014 oznámil správní orgán I. stupně žalobci, že zahajuje správní řízení ve věci zrušení platnosti jeho povolení k trvalému pobytu dle § 77 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců, a to na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 10. 2012, č. j. 3 T 42/2012 - 1005 (dále jen „odsuzující rozsudek Okresního soudu v Kladně“), jímž byl žalobce odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku za spáchání pokračujícího trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy ve stádiu pokusu dle § 283 odst. 1 a § 21 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“) v jednočinném souběhu s přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu dle § 286 odst. 1 trestního zákoníku. Kromě toho byl žalobci uložen trest propadnutí věci (konkrétně souboru pomůcek pro pěstování konopí). 5. Usnesením ze dne 2. 1. 2013, č. j. 3 Nt 31/2013 - 1, Okresní soud v Lounech rozhodl o účasti žalobce na amnestii prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 (dále jen „usnesení Okresního soudu v Lounech o účasti žalobce na amnestii“). Tímto usnesením bylo žalobci podle § 368 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“) s přihlédnutím k čl. I odst. 1 rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013, publikovaného pod č. 1/2013 Sb. (dále jen „rozhodnutí o amnestii“), prominut trest odnětí svobody uložený odsuzujícím rozsudkem Okresního soudu v Kladně. 6. Dne 26. 3. 2014 se žalobce v řízení před správním orgánem I. stupně vyjádřil tak, že byl v roce 2013 amnestován a propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, což doložil kopií příslušného oznámení Vězeňské služby České republiky. Uvedl též, že je otcem dítěte – českého státního občana, kterého má s českou matkou. K tomu žalobce připojil opis rodného listu syna narozeného 4. 5. 2000, v němž je uveden jako otec. Opětovně se žalobce k řízení vyjádřil v podání ze dne 17. 4. 2014, ve kterém uvedl, že v České republice žije od roku 1990 a trvalý pobyt mu byl přiznán v roce 2003 jakožto rodinnému příslušníkovi občana České republiky. V České republice žije jeho syn, kterého pravidelně navštěvuje a na jehož materiálním zabezpečení se podílí. V roce 2005 se žalobce od rodiny sice odstěhoval, ale i nadále má zájem se se svým synem vídat, podílet se na jeho výchově a pozitivně přispívat k jeho vývoji. S bývalou přítelkyní žalobce udržuje dobré vztahy. Žalobci záleží na tom, aby jeho syn rozchodem rodičů netrpěl. Dále žalobce poukázal na Úmluvu o právech dítěte a Úmluvu o ochraně základních lidských práv a základních svobod. 7. Dne 13. 6. 2018 vydal správní orgán I. stupně prvostupňové rozhodnutí s odůvodněním, že zrušení trvalého pobytu žalobci nepředstavuje nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života. V daném případě dle názoru správního orgánu I. stupně převážil veřejný zájem na zrušení povolení k trvalému pobytu, a to z důvody ochrany veřejného zdraví a veřejného pořádku, neboť žalobce byl odsouzen za výrobu a distribuci drog. Nadto byl žalobce kromě drogové trestné činnosti později odsouzen též za trestný čin podplácení, což svědčí o tom, že se z předchozího odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nijak nepoučil. Součástí správního spisu je rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 23. 10. 2015, č. j. 2 T 85/2015 - 2337, kterým byl žalobce shledán vinným ze spáchání trestného činu podplácení dle § 332 odst. 2 trestního zákoníku, za což byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců, a dále usnesení zdejšího soudu ze dne 18. 5. 2016, č. j. 12 To 129/2016 - 2435, jímž bylo odvolání žalobce proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Rakovníku zamítnuto. 8. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvolání, v němž namítl, že rozhodnutí je nezákonné, nepřezkoumatelné a vydané v rozporu se skutečným stavem věci. Žalobce uvedl, že nerozporuje, že byl dříve odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, avšak poukázal na usnesení Okresního soudu v Lounech o účasti žalobce na amnestii. Žalobce rovněž poukázal na usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 4. 9. 2015, č. j. 26 Nt 1913/2015 - 9 (dále jen „usnesení Okresního soudu v Kladně o zahlazení trestu“), kterým bylo rozhodnuto tak, že se dle § 105 odst. 1 písm. e) trestního zákoníku žalobci zahlazuje odsouzení k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty (souboru pomůcek pro pěstování konopí), dle odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Kladně. (Žalobce v odvolání chybně uvedl, že usnesením Okresního soudu v Kladně o zahlazení trestu bylo zahlazeno odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody – poznámka soudu). Žalobce v této souvislosti citoval § 106 trestního zákoníku, dle něhož platí, že bylo-li odsouzení zahlazeno, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen. Vzhledem k této skutečnosti došlo dle názoru žalobce k situaci, kdy již nemůže být k uloženým trestům přihlíženo, neboť § 106 trestního zákoníku je závazný jak pro soudy, tak pro správní orgány. Kromě toho žalobce dále v odvolání argumentoval zejména nepřiměřeným zásahem do jeho soukromého a rodinného života, ale i do rodinného života jeho syna, žalobcovy družky a zletilé dcery. Dle názoru žalobce správní orgán I. stupně neprovedl žádné dokazování, např. pobytovou kontrolou, a tudíž nemohl dopad do soukromého a rodinného života žalobce a jeho bližních reálně posoudit. V doplnění odvolání žalobce doložil kopie cestovních dokladů, potvrzení o hrazení výživného na syna a dále fotografie, na nichž je zachycen se svojí družkou a jejími dětmi, s nimiž údajně žije ve společné domácnosti. 9. V napadeném rozhodnutí se žalovaná s hodnocením správního orgánu I. stupně ztotožnila a odvolání žalobce zamítla. K námitce zahlazení odsouzení žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2012, č. j. 7 As 15/2012 - 33, z něhož má dle názoru žalované vyplývat, že „kvalifikace identického jednání pro účely trestního zákona a zákona o pobytu cizinců je autonomní.“ Dle názoru žalované mezi oběma uvedenými zákony nenastává žádný konflikt, neexistuje mezi nimi vztah speciality, ani na sebe vzájemně neodkazují. K námitce žalobce týkající se jeho