7 As 17/2013 — Nejvyšší správní soud

54 A 184/2018- 152 - text 11 54 A 184/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY [OBRÁZEK]Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Jana Čížka a soudců JUDr. Bc. Kryštofa Horna a Mgr. Ing. Lenky Bursíkové v právní věci žalobce: J. Z., bytem X zastoupen advokátem Mgr. Pavlem Černým sídlem Údolní 567/33, Brno proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Praha 5 za účasti: 1. D. V. bytem X 2. P. H. bytem X v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2018, č. j. 131611/2018/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2018, č. j. 131611/2018/KUSK, se v rozsahu rozhodnutí o odvolání žalobce ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16 342 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Pavla Černého, advokáta. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 10. 12. 2018, domáhá zrušení části výroku A) v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterou bylo jako nepřípustné zamítnuto odvolání žalobce směřující proti výrokům I. až IV. rozhodnutí Městského úřadu Rakovník (dále jen „stavební úřad“) ze dne 16. 8. 2018, č. j. MURA/44610/2018 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Stavební úřad I. výrokem prvostupňového rozhodnutí povolil osobě zúčastněné na řízení 1 (dále jen „stavebník“) odběr podzemních vod na pozemku p. č. X v katastrálním území L. u R. (dále jen „stavební pozemek“), II. výrokem stanovil povinnosti a podmínky pro nakládání s vodami, III. výrokem vydal společné povolení pro stavbu vrtané studny jakožto vodního díla a IV. výrokem stanovil povinnosti a podmínky pro umístění a provedení stavby. 2. Žalobce tvrdí, že byl zkrácen na svých právech tím, že jej správní orgány nepovažovaly za účastníka řízení. Žalobce přitom je vlastníkem pozemků p. č. X a X v k. ú. L. u R. (dále jen „pozemek X“ a „pozemek X“; společně také jen „pozemky žalobce“), přes které má být podle rozhodnutí stavebního úřadu zajištěn přístup ke stavebnímu pozemku, a to po údajné veřejně přístupné účelové komunikaci. Proti tomu, že by se na pozemku X měla nacházet veřejně přístupná účelová komunikace, se žalobce v žalobě ohrazuje. Poukazuje mimo jiné na to, že podle platného územního plánu schváleného v roce 1999 má být pozemek p. č. X využíván jako pěší stezka, kterou nelze považovat za účelovou komunikaci – je užší než celé pozemky žalobce a mohou ji užívat pouze chodci. S veřejným užíváním této pěší stezky vozidly žalobce nikdy nedal souhlas. Při tom o deklaraci veřejně přístupné účelové komunikace se vede spor a v době svého rozhodování stavební úřad neměl k dispozici žádné pravomocné rozhodnutí, které by její existenci potvrzovalo. Byť je komunikace vedena v pasportech místních komunikací z let 1987 a 2013, není z nich jasné, kudy přesně by měla vést, její uvedení do pasportu je nesprávné a nezákonné a především nemůže samo o sobě prokázat její existenci. Není splněna podmínka existence nutné komunikační potřeby, neboť existuje alternativní přístup k sousedním nemovitostem. Proto také stavební úřad dne 16. 7. 2018 zrušil předběžné opatření ze dne 14. 8. 2017, č. j. MURA/45868/2017 (dále jen „rozhodnutí o vydání předběžného opatření“), kterým žalobci nařídil strpění průchodu a průjezdu třetích osob po jeho pozemcích. I kdyby však rozhodnutí o vydání předběžného opatření existovalo, nevylučuje to povinnost stavebního úřadu správně určit okruh účastníků řízení. 3. Žalobce shrnul, že na pozemcích žalobce se nachází stavební úpravy a zařízení, která by mohla být poškozena průjezdem. Není-li prokázána existence veřejně přístupné účelové komunikace, je postup vycházející z předpokladu o její existenci ústavně nekonformním zásahem do žalobcových práv. Žalovaný tak nezjistil skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. 4. Žalobce poukázal na judikaturu správních soudů a setrval na názoru, že mu mělo být přiznáno účastenství ve společném řízení podle § 94k písm. e) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 169/2018 Sb. (dále jen „stavební zákon“). Napadeným rozhodnutím mu bylo odňato právo bránit se potenciálním zásahům do vlastnického práva poškozováním pozemků žalobce a jejich užíváním coby přístupové cesty stavebníka. Žalobci mělo být přiznáno i postavení účastníka řízení o povolení odběru podzemních vod podle § 27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a to tím spíše, že studnou mohou být ovlivněny podzemní vody a vodní zdroje na sousedních pozemcích, včetně těch vlastněných žalobcem. Vyjádření účastníků a osob zúčastněných na řízení 5. Stavebník ve vyjádření k žalobě ze dne 27. 12. 2018 uvedl, že ke stavebnímu pozemku a dalším pozemkům v jeho vlastnictví má zřízen přístup po účelové komunikaci nacházející se mimo jiné na pozemcích žalobce. Jiný přístup k těmto pozemkům neexistuje. Pokojný stav obecného užívání komunikace na pozemcích žalobce trval minimálně od roku 2007 do roku 2017. Stavebník dále popsal průběh řízení ve věci výstavby rodinného domu na stavebním pozemku a uvedl genezi žalobcových obstrukcí v průjezdu veřejnou komunikací a vč. přehledu souvisejících správních řízení. 6. Žalovaný uvedl argumenty, proč má za to, že na pozemcích žalobce se nachází veřejně přístupná účelová komunikace, mimo jiné ten, že je tak vedena v územní plánu obce. Zdůraznil však, že žaloba proti rozhodnutí o povolení odběru podzemních vod není prostředkem ochrany vlastnického práva k nemovitosti. Pokud jde o účastenství ve správním řízení, poukázal žalovaný na § 11 a § 115 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2018 (dále jen „vodní zákon“), jež dle něj stanoví uzavřený výčet účastníků vodoprávního řízení, mezi něž žalobce nepatří. Ve společném stavebním a územním řízení je pak nutno posuzovat intenzitu zvýšení dopravy a míru negativních efektů s ní spojených. Žádný negativní efekt spojený s projetím vrtné soupravy tam a zpět po pozemku X však nelze dovodit, zvláště pak pokud cesta vždy sloužila k přístupu zemědělských strojů na pozemky, tedy pro pojíždění těžké techniky. Povahou samotného provozu stavby je pouze čerpání vody čerpadlem, které jistě nebude mít negativní vliv na pozemek X. Žalobce tedy dle žalovaného účastníkem správního řízení nebyl. 7. Žalobce v replice ze dne 16. 4. 2019 poukázal na to, že žalovaný při vydání napadeného rozhodnutí pominul existenci jím vydaného pravomocného rozhodnutí ze dne 23. 10. 2017, č. j. 088949/2017/KUSK-DOP/Hir, kterým bylo zrušeno rozhodnutí ukládající žalobci obnovit obecné užívání účelové komunikace s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že se tam taková komunikace nachází. Poukázal také na to, že v době rozhodování žalovaného bylo zřejmé, že je ohledně její existence veden spor. Připustil, že pozemkový katastr v roce 1893 mohl pozemek X evidovat jako cestu pro přístup zemědělských strojů, tento charakter se však mohl od té doby změnit. Zemědělské stroje v 19. století vypadaly jinak, než jak vypadají ve 21. století. Územní plán (který navíc pozemky žalobce vede jen jako pěší stezku) není závazným podkladem pro určení charakteru veřejně přístupné účelové komunikace. 8. Žalobce i stavebník v dalších podáních uváděli informace o průběhu správního řízení ve věci žádosti o vydání rozhodnutí deklarujícího existenci veřejně přístupné účelové komunikace na pozemcích žalobce. Toto řízení bylo pravomocně zakončeno vydáním zamítavého rozhodnutí, které je v současnosti napadeno žalobami před zdejším soudem. Zjištění vycházející z obsahu správního spisu 9. Ze správního spisu vyplývá, že stavebník podal dne 1. 6. 2018 stavebnímu úřadu žádost o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení vrtané studny vč. připojení a elektroinstalace na pozemku stavebníka. Téhož dne podal rovněž ke stejnému správnímu orgánu žádost o povolení k nakládání s podzemními vodami z této studny. Stavební úřad obě řízení spojil ke společnému řízení z důvodů věcné a místní souvislosti. 10. Z dokumentace záměru vyplývá následující. Má jít o domovní vrtanou studnu hloubky 40 m v severozápadním rohu stavebního pozemku. Přístup na stavební pozemek je zajištěn z komunikace západně od stavebního pozemku (tj. přes pozemky žalobce). Komunikace bude v dostatečné vzdálenosti od studny. Při dodržení projektu nemůže dojít k narušení režimu podzemních vod, k volnému unikání vody ani k vnikání povrchové vody do podzemních prostorů a podzemních vod. Podle vyjádření odborně způsobilé osoby podle § 9 odst. 1 zákona o vodách provozem vrtané studny nedojde ke zhoršení jakosti vody. 11. Stavební úřad určil okruh účastníků řízení tak, že účastníkem ve